Jaroslav Kratochvíl - strana 1

V písemnostech od správce daně mohou být obsaženy různé chyby, například překlepy či různé písařské chyby. Správce daně opraví zřejmé chyby v psaní, počtech a jiné zřejmé nesprávnosti ve vyhotovení rozhodnutí opravným rozhodnutím. Pokud chce daňový subjekt iniciovat opravu těchto nesprávností, tak může iniciovat řízení formou podání podnětu k opravě.

Daňový subjekt má právo u správce daně nahlédnout do částí spisu týkajících se jeho práv a povinností v zákonem vymezeném rozsahu. O sjednání osobního nahlížení do spisu může požádat daňový subjekt formou žádosti o nahlédnutí do spisu.

Daňový subjekt může v některých případech požádat správce daně o navrácení lhůty v předešlý stav. Správce daně povolí ze závažného důvodu navrácení lhůty stanovené daňovým zákonem nebo správcem daně v předešlý stav, pokud před podáním žádosti lhůta již uplynula, a nově stanoví den jejího uplynutí. Může se jednat například o situaci, kdy daňový subjekt nereaguje včas na výzvu správce daně kvůli závažným zdravotním důvodům.

Příjemce rozhodnutí se může vzdát svého práva na odvolání až do uplynutí odvolací lhůty a dnem vzdání se práva na odvolání nabývá rozhodnutí, vůči kterému byl tento úkon učiněn, právní moci. V praxi může být potřeba urychlit nabytí právní moci daného rozhodnutí, k čemuž může posloužit právě vzdání se práva na odvolání.

Do doby, než je rozhodnutí o odvolání vydáno, může odvolatel odvolání vzít zpět. Například může ke zpětvzetí odvolání dojít v situaci, kdy o totožné věci rozhodne příslušný soud a daňový subjekt se rozhodne ve sporu dále nepokračovat.

Daňový subjekt může otevřít dané řízení formou podnětu na přezkum rozhodnutí a pokud je po předběžném posouzení věci stanoven závěr, že rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s právním předpisem, tak dojde k přezkumu řízení a ke zrušení původního rozhodnutí nebo k jeho změně.

Daňový subjekt může podat správci daně stížnost proti nevhodnému chování jeho úředních osob nebo proti postupu tohoto správce daně, pokud zákon neposkytuj jiný prostředek ochrany. Stížnost musí být vyřízena do 60 dní od podání a stěžovatel musí být o výsledku vyrozuměn.

Pokud daňovému subjektu vznikne povinnost platit daň, u které se hradí zálohy, tak je třeba tyto zálohy stanovit. To se provádí formou žádosti anebo na základě moci úřední. Daňový subjekt tedy může požádat o stanovení záloh formou žádosti s příslušnými náležitostmi.

V tomto příspěvku se pokusím upozornit na otázku možného navrácení obecného individuálního prominutí do daňového řádu , a přestože se jedná pouze o prominutí příslušenství daně z důvodu tvrdosti, mám za to, že se jedná o potřebný instrument daňové techniky, který má své historické místo i věcné opodstatnění a to nejen pro daňové subjekty, ale i pro daňovou správu.

Prekluzivní lhůty pro stanovení a vybrání daně představují časový rozměr daňové povinnosti, pouze v jejich rámci, tedy ještě před jejich uplynutím, je zákonně možné stanovit příslušnou daň nebo realizovat vybrání již stanovené daně. Tato oblast daňového procesu byla i v minulosti předmětem pozornosti odborné veřejnosti a byla také dotvářena judikaturou vrcholných soudů a lze předpokládat, že tomu tak bude i v budoucnosti, přestože v ustanoveních § 148 a § 160 zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále také „DŘ“), lze vysledovat vliv této judikatury. Přestože by měli správci daní při výkonu správy daní z úřední povinnosti sledovat běh a posuzovat zachování těchto lhůt v každém individuálním případě, lze s ohledem na skutečnost, že případné marné uplynutí těchto lhůt znemožňuje další zákonný postup správce daně v takovéto věci, usuzovat na to, že znalost této oblasti daňového procesu je více než vhodná i pro daňové subjekty a také i pro profesionální zástupce. Nelze však opomenout to, že časový rozměr daňové povinnosti reprezentovaný prekluzivní lhůtou, působí objektivně bez ohledu na to, zda uplynutí prekluzivní lhůty je ve prospěch či v neprospěch daňového subjektu, a právě proto je zejména konstrukce běhu prekluzivní lhůty pro stanovení daně koncipována tak, aby v rámci stanovení daně byl zachováván dostatečný časový prostor, v jehož rámci dochází ke stanovení či dodatečnému stanovení daně, a byla tak reálně umožněna interakce a kontradikce mezi správcem daně a daňovým subjektem v zájmu zjištění a stanovení daně.

Oblast evidence a placení daní navazuje i v úpravě obsažené v zákoně č. 280/2009 Sb. , daňový řád , ve znění pozdějších předpisů (dále také jen: "DŘ "), systematicky na nalézací řízení. Výslovná úprava postupů při placení a evidenci daní v daňovém řádu obsahuje více než významnou kategorii, pro řádnou úhradu stanovených daní a z toho plynoucích případných nedoplatků či přeplatků na jednotlivých osobních daňových účtech daňových subjektů. Přičemž podle stavu na jednotlivých daňových účtech může daňovému subjektu vznikat navazující zákonná povinnost k úhradě úroků z prodlení (pokud se jedná o nedoplatek), či navazující zákonný nárok na úhradu úroku z vratitelného přeplatku (při jeho pozdním vrácení) nebo nárok na úrok z neoprávněného jednání správce daně (při zrušení, změně nebo prohlášení nicotnosti rozhodnutí o stanovení daně z důvodu nezákonnosti nebo nesprávného úředního postupu správce daně). Znalost zákonné úpravy postupů při placení a evidenci daní se tak jeví velmi potřebnou i pro samotné daňové subjekty, neboť jen při jejím dodržení se jednak vyhnou vzniku případných úroků z prodlení a současně jim umožní posoudit, zda jim případně vznikl nárok na úhradu sankčních úroků správcem daně.

Podle úpravy obsažené v daňovém řádu je cílem správy daní správné zjištění a stanovení daní a zabezpečení jejich úhrady. Již na základě této úpravy je zjevné, že daňový řád klade důraz na prioritní stanovení daně pomocí dokazování a alternativní způsoby stanovení daně, tedy stanovení daně pomocí pomůcek či sjednání daně, jsou v tomto hierarchickém pořadí zákonně přípustné až poté, co selže prioritní způsob stanovení daně pomocí dokazování. Tento cíl správy daní má svůj odraz též v zákonné úpravě daňového řízení, které se vede za účelem správného zjištění a stanovení daně a zabezpečení její úhrady, tedy i zde je prioritním způsobem stanovení daně dokazování a ostatní alternativní hierarchické způsoby stanovení daní se použijí až v situacích, kdy není možné stanovit daň pomocí dokazování na základě stanovených zákonných podmínek pro jejich použití. Přičemž stanovení a zjištění daně je klíčovým okamžikem správy daní, zejména s ohledem na její zákonné a správné zjištění a stanovení správcem daně. Znalost daňového řízení, zejména znalost zákonné úpravy dílčího řízení nalézacího, ať již se jedná o řízení vyměřovací či řízení doměřovací, je tak základním předpokladem pro správné zjištění a následné stanovení daně správcem daně, přičemž navazující otázky ohledně evidence a placení daní dle daňového řádu budou obsahem následujícího příspěvku.

Postupy při správě daní jsou v daňovém řádu nově vyděleny, jakožto samostatná část výkonu správy daní, které mohou probíhat kontinuálně s daňovým řízením, či mohou příslušnému daňovému řízení předcházet. Jejich vlastním smyslem je zejména zjištění či ověření řádného splnění daňových povinností daňovým subjektem, který je prioritním nositelem břemene tvrzení a tomu odpovídajícímu břemene důkazního stran jeho vlastní daňové povinnosti. Právě s ohledem na tuto konstrukci musí být správce daně vybaven legální kompetencí, jejímž prostřednictvím je mu tak umožněno zjišťovat či ověřovat správnost a úplnost splnění daňových povinností daňovými subjekty. V zákoně č. 280/2009 Sb. , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „daňový řád“), je tohoto dosahováno zejména prostřednictvím jednotlivých postupů při správě daní textovaných v části druhé, hlavě šesté, díle druhém daňového řádu a jejich prostřednictvím je tak vytvořen zákonný podklad pro dosahování cíle správy daní, jak je vymezen v ustanovení § 1 odst. 2 daňového řádu, i v případech, kdy daňový subjekt nesplní svou základní daňovou povinnost řádně, či ji případně nesplní vůbec.

Stěžejní součástí a také základní podmínkou řádného výkonu správy daní jednotlivými správci daně je řádná dokumentace výkonu správy daní, včetně přehledně vedeného spisu tak, aby správce daně mohl kdykoli prokázat spisovou dokumentací zákonnost stanovených daňových povinností, zejména daňovým subjektům, včetně řádného vedení evidence daní.