Správa daní - strana 5

Vyhotovení prostého překladu cizojazyčných listin tedy zpravidla dostojí požadavku na seznámení daňového subjektu s poklady pro vydání rozhodnutí v daňovém řízení v jazyce, kterému rozumí. K vyhotovení úředního překladu bude zpravidla nezbytné přistoupit tedy, pokud vznikne spor o obsah vyhotoveného prostého překladu. Takový spor však nemůže vyvolat pouhé obecné konstatování, že stěžovatelka má pochybnosti o správnosti obsahu prostého překladu ze strany žalovaného. Výklad opačným způsobem by totiž fakticky zpochybnil názor vyjádřený v již citovaném usnesení rozšířeného senátu, neboť již pouhé strohé konstatování, že daňový subjekt má pochybnosti o obsahu prostého překladu cizojazyčné listiny, by vyústilo v nezbytnost vyhotovit překlad úřední. To by v praxi znamenalo vyprázdnění možnosti vyhotovit prostý překlad listiny a dalo prostor pro obstrukční jednání v daňovém řízení, což by bylo v rozporu se zásadou rychlosti daňového řízení. Pokud tedy má ze skutkových okolností případu vyplynout nezbytnost úředního překladu cizojazyčné listiny, je povinností daňového subjektu předestřít alespoň základní skutečnosti, na kterých své pochybnosti staví. Takové skutečnosti mohou představovat například nesrovnalosti ve větné stavbě překladu, absence logické struktury vět nebo smysluplnosti překladu ve svém celku nebo jeho jednotlivých částech nebo odkaz na zpochybňující odborné vyjádření osoby specializující se v oblasti překladu z jazyka, ve kterém je listina pořízena, do jazyka, kterému účastník rozumí. Žádné takové skutečnosti stěžovatelka v nyní projednávané věci nepředestřela. Ohledně správnosti obsahu překladu cizojazyčných listin do českého jazyka tedy nejsou dány pochybnosti, na jejichž základě by vyvstala v daňovém řízení potřeba opatření úředního překladu. Námitka stěžovatelky tak není důvodná.

Pokud žalovaný v této souvislosti poukazuje na podanou žádost o posečkání úhrady daně, je nutno konstatovat, že nebylo-li o této žádosti dosud správcem daně rozhodnuto, nelze nevyhovění žádosti o odkladný účinek odůvodňovat toliko poukazem na to, že žádost byla podána.

Usnesení krajského soudu o odkladném účinku č. j. 29 Ad 16/2020-93 především brání vykonatelnosti rozhodnutí Státního úřadu inspekce práce a tím brání rovněž realizaci zástavního práva prodejem zajištěných věcí; k tomu by však mohlo dojít až ve fázi výkonu rozhodnutí, tj. v rámci daňové exekuce. Samotná možnost zřízení zástavního práva však nebyla dotčena.

K nezkušenosti s prodejem mobilních telefonů žalobkyně uvedla (a prokázala), že určitou - byť nevelkou - zkušenost s prodejem mobilních telefonů již z dřívějška měla. NSS také z tohoto důvodu souhlasí s krajským soudem, že náhlé obchodování s mobilními telefony mohlo představovat prostou reakci na obchodní příležitost, která navíc pocházela od dodavatele, se kterým se žalobkyně z předchozí doby již dobře znala. Předchozí známost dodavatele navíc, jak tvrdila žalobkyně, mohla dobře odůvodnit též absenci písemných smluv mezi žalobkyní a jejím dodavatelem. Žalobkyně ostatně disponovala e-mailovou komunikací mezi ní a dodavatelem (žalobkyně navíc doložila, že ani s dalšími dodavateli standardně neměla sjednané písemné smlouvy). Za podezřelou NSS nepovažoval ani absenci písemných smluv s odběrateli, a to s ohledem na sjednání služby on hold. NSS přisvědčuje také závěrům krajského soudu, že jako nestandardní se skutečně mohlo jevit to, že společnost BAM MOBIL nebyla na trhu dlouhodobě zavedená jako velkoobchodní firma s potřebným ekonomickým zázemím a dodávky žalobkyni přesáhly hodnotu zboží ve výši 55 mil. Kč (tj. výrazně nad rámec ekonomické činnosti společnosti BAM MOBIL v předchozích letech). Na druhou stranu tyto skutečnosti ani podle názoru NSS nevedou jednoznačně k prokázání závěru, že žalobkyně měla a mohla vědět o zasažení obchodního řetězce podvodem na DPH. V případech, v nichž by již pouze takové skutečnosti musely daňové subjekty považovat za indicie svědčící o podvodu na DPH a jen na jejich základě by nemohly vstupovat do nových obchodních vztahů, by i dle názoru NSS bylo téměř vyloučeno rozvíjení podnikatelské činnosti. Navíc je třeba zohlednit i to, že dodavatel BAM MOBIL nevykazoval žádné jiné podezřelé vlastnosti a žalobkyně s ním měla dřívější pozitivní obchodní zkušenosti. Navíc za situace, kdy nejsou žádné pochybnosti o sjednané ceně, je bezpředmětné rozvíjet úvahy o způsobu a míře jejího ověřování. … Ačkoli přeprodávání a převážení mobilních telefonů v jeden den mezi subdodavateli, společností BAM MOBIL, žalobkyní a zahraničními odběrateli také může představovat nestandardní skutečnost, nelze tento závěr přijmout bez dalšího, neboť z hlediska efektivity logistiky může tento postup dávat smysl.

Naopak v souladu se zásadou dvojinstančnosti posouzení důkazu provedl nejdříve správce daně a tento jeho závěr byl přezkoumán žalovaným jako odvolacím orgánem.

S ohledem na citované závěry Soudního dvora EU kasační soud shrnuje, že nelze připustit (byť jen) částečné uznání nároku na odpočet DPH z plnění zasaženého daňovým podvodem, a stejně tak nelze umožnit, aby se účast na daňovém podvodu „zhojila“ a nárok na odpočet obnovil, jestliže došlo k dodatečné úhradě daně na vstupu. V opačném případě by došlo k popření cílů akcentovaných Soudním dvorem EU, které primárně míří k prevenci účasti na daňových podvodech (naplnění zásady zákazu daňových úniků).

Provozujeme a máme v pronájmu areál s chatkami a hlavní budovou. Dohodli jsme se s dodavatelem klimatizací, že do všech chat a do hlavní budovy vymyslí a nainstalují systém klimatizací, který by umožnil celoroční provoz areálu. V průběhu instalací jsme se dohodli, že nám dodavatel ještě dodá FVE systém pro ohřev vody v areálu a zaplatili jsme zálohovou fakturu na FVE. Klimatizace byly sice dodány – pomíjíme chybné výpočty z pohledu výhřevnosti a to, že závěrečná faktura za poslední jednotku už vůbec neměla být vystavena. Z důvodu špatného výpočtu výhřevnosti a špatného rozmístění předchozích klimatizací totiž pro funkčnost hlavní budovy (nezamrznutí vody v potrubí) potřebovali nainstalovat ještě jednu, velkou a výrazně dražší, venkovní i vnitřní klimatizační jednotku, o čemž nás ale informovali až posléze. Kdyby ale vše fungovalo, tak bychom ji uhradili stejně jako předchozí faktury. Jenže dodané klimatizace po třech dnech přestaly fungovat a opravy trvaly opravdu velmi dlouhou dobu – vždy slíbili, že dorazí a nedorazili nebo jednotku neuměli na místě opravit, případně po dlouhých domluvách konečně dorazili, ale za pár desítek minut museli odjet na jinou montáž a naše klimatizace nechali rozložené nebo složené, ale nefunkční. V současné době s námi nekomunikují a není možné sjednat žádné narovnání stavu. Paralelně nám už ani nedodali zálohově uhrazené FVE. Takže na jedné straně my jim dlužíme poslední fakturu za klimatizace, na druhé straně oni nám dluží plnění za námi zaplacené FVE. Částky jsou přibližně stejné (záloha byla vyšší než poslední faktura za klimatizace). Jak toto máme prosím vyřešit účetně/daňově? Správně bychom měli časem dodanit přijatou fakturu, která nám visí v účetnictví, ale upřímně se nám to nelíbí, když na druhé straně máme asi nedaňově odepsat zaplacenou zálohu?

Daňová řízení či prověřování daňových povinností neprobíhají vždy rychle. Přestože se prekluzivní lhůty zdají být na první pohled dostatečně dlouhé, není vždy otázka jejich dodržení problémem okrajovým a sporů z této oblasti přibývá. V dnešním výběru judikatury se věnujeme zajímavým soudním rozhodnutím z této oblasti.

V 11/2016 jsem získala byt od své maninky formou darovací smlouvy. Ona vlastnila byt od roku 1973. V 12/2019 jsem byt prodala, v tomto bytě jsem nebydlela. Teď mě vyzval FÚ na úhradu 15% daně z prodeje bytu. Má na tuto daň FÚ nárok?

Na školení k novinkám ohledně DPP jsem se dozvěděla o povinnosti registrace AML, nikde jsem o tom předtím nečetla, žádné upozornění ze strany FÚ aj. jsem neobdržela, chci se zeptat, zda opravdu hrozí pokuty i za pozdní registraci. Spadáme tam jako firma, která vede účetnictví pro klienty. 

Příspěvek je zaměřen na shrnutí novinek, které přináší zákon č. 349/2023 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s konsolidací veřejných rozpočtů (dále jen „konsolidační balíček“), v oblasti aplikace spotřebních daní. Upozorňuje na změny v oblasti daňového zvýhodnění u minerálních olejů a především komentuje mediálně avizované zvýšení sazeb spotřební daně u lihu a tabákových výrobků, a to včetně nových, neharmonizovaných výrobků více či méně souvisejících s tabákovými výrobky.

Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 29. 6. 2023 ve věci C-108/22 Dyrektor Krajowej Informacji Skarbowej versus C. sp. z o.o.

Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 11. 5. 2023 ve věci C-620/21 MOMTRADE RUSE OOD versus Direktor na Direkcija

Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 4. 5. 2023 ve věci C-516/21 Finanzamt X versus Y

Česká s. r. o., plátce DPH, hodlá prodat komerční nemovitý majetek jiné české s. r. o., která je také plátcem DPH, v režimu reverse charge. (Nemovitost je více než 5 let po kolaudaci). Součástí prodeje je nedokončený dlouhodobý majetek (TZ nemovitosti velká rekonstrukce, která spočívá v budování přístavby). Tento nedokončený dlouhodobý majetek zahrnuje náklady na přípravnou fázi výstavby, a to projektovou dokumentaci, přeložky provedené na cizím majetku, práce architekta, právní náklady a tak dále. Stavební povolení zatím není. Potřebujeme správně stanovit cenu prodeje a v jakém režimu DPH budeme to prodávat. Cena nemovitosti bez rekonstrukčních prací odhadovaná znalcem je 30 mil. Kč. Vynaložené náklady na přípravnou fázi rekonstrukci jsou ve výši 6 mil. a marže za provedenou práci byla stanovena vlastním odhadem cca 2 mil. Celková preferovaná cena prodeje je tedy 38 mil. A nyní je otázka, v jakém režimu DPH se bude prodávat nedokončený dlouhodobý majetek? Bude v režimu reverse charge jako součást ceny prodeje nemovitosti, nebo potřebujeme rozdělit tu cenu na cenu nemovitosti 30 mil. v režimu reverse charge a zvlášť cena projektové dokumentace rekonstrukce ve výši nákladů + marže 21 % DPH? Jak to správně uvést v kupní smlouvě? Dalším dotazem je, jak správně stanovit marži za prodej projektové dokumentace, jelikož prodáváme spojené osobě? Měli bychom mít nějaký podklad?  

Jak zaúčtovat a daňově posoudit případ úhrady výkupného (v bitcoinech) po hackerském útoku? Společnost oznámila napadení na Policii ČR, tedy existuje protokol. Můžeme posuzovat náklady na výkupné jako daňově uznatelný náklad ? Má na daňovou uznatelnost vliv, kdy je případ uzavřen z titulu neznámého pachatele?

V tisku se objevil článek o nedodržení správných postupů FÚ v rámci místního šetření versus daňová kontrola v nedávné minulosti, včetně judikátu NSS na postup skryté kontroly: FÚ v rámci celostátní kontrolní akce korunových dluhopisů prováděl dlouhodobé místní šetření s negativním výsledkem, k tomu však připojil výzvu, že v rámci této analýzy vznikly pochybnosti k účtování úroků z půjček ve smyslu časové rozlišení, které zvolil poplatník. Z tohoto titulu vznikly důvodné pochybnosti o správnosti a z tohoto důvodu vyzývá k podání dodatečného daňového přiznání s poučením, pokud nebude výzva splněna, bude použito doměření daně podle pomůcek. Proti tomuto rozhodnutí nebylo možné se samostatně odvolat. Nebylo jiné cesty než podat dodatečné přiznání, byla doměřena daň, úroky z prodlení, vše zaplaceno. Nelze jistě zobecňovat judikatury NSS, ale uvedený rozsudek o nesprávném postupu FÚ kopíruje přesně naší situaci. Klientka z článku se soudila s tím, že v rámci analytické činnosti při kontrole korunových dluhopisů FÚ doměřil a vyměřil daň z jiné činnosti, aniž byla zahájena daňová kontrola se všemi právy a povinnostmi obou stran. I v našem případě proběhla analytická činnost na kontrolu dluhopisů, v rámci toho vznikla domněnka, že nebylo správně postupováno v časovém rozlišení úroků z půjčky. Obdrželi jsme výzvu, buď podáte dodatečné DPPO, nebo FÚ vyměří sám podle pomůcek (což by mělo být v případě nespolupráce s FÚ), bez možnosti odvolání. Není zde tedy naplněna skutková podstata rozhodnutí NSS, že byly překročeny hranice mezi místním šetřením a daňovou kontrolou? V článku i generální finanční úřad přiznává, že v letech 2016–2019 byla tato praxe nesprávná. Byla by možnost se odvolat proti tomuto rozhodnutí?

Zneužití práva je poněkud tajemný pojem, který umožňuje správci daně napadnout jednání daňového subjektu i v případě, že nic nezastíral a formálně vyhověl textu právních předpisů. Pokud se však zjistí, že tak činil v rozporu se smyslem a účelem daňového právního předpisu s převažujícím účelem získání daňové výhody, pak finanční úřad může k takovému jednání nepřihlédnout a neuznat jej. Z výše uvedeného je zřejmé, že není jednoduché posouzení otázky, co je ještě dovolená daňová optimalizace spočívající v oprávněné snaze neplatit daně v maximální možné výši, a co naopak již činnost v rozporu s úmyslem zákonodárce. Je třeba zdůraznit, že do této kategorie nespadají podvody, falešné faktury či např. uzavření smlouvy, jejíž psaný obsah je v rozporu s tím, co reálně nastalo. Přímo do daňového řádu , zákon č. 280/2009 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád “), se zneužití práva dostalo v rámci jeho novely č. 80/2019 Sb. , která je účinná od 27. 3. 2019. V soudních přích se však tato otázka posuzovala již skoro od začátku tohoto tisíciletí. Problematice judikatury z oblasti zneužití práva jsme se již v našem časopise věnovali v číslech 11 a 12/2011, 5/2016 a 3/2019. Nejprve se tedy pokusíme krátce shrnout tehdy publikované rozsudky.

NSS se stěžovatelkou nesouhlasí. Krajský soud v bodě 37 napadeného rozsudku dostatečně vysvětlil, že stěžovatelčině zaviněné účasti na podvodu mohla zabránit podrobná smluvní dokumentace, z níž by vyplýval stěžovatelkou tvrzený důvod obchodování (např. kdyby upravovala marži za „zprostředkování“, rozložení rizik a způsob tvorby cen, zmocňovala pana Břicháčka k jednání se stěžovatelčiným odběratelem i dodavatelem a odpovědnost za vady). NSS již výše vysvětlil, že stěžovatelčino vysvětlení kvazi zprostředkovatelské role nemá oporu ve zjištěných skutečnostech. Kdyby však stěžovatelka skutečně zastávala roli, jakou tvrdí, je pravděpodobné, že by si ji smluvně upravila, aby jednak minimalizovala obchodní rizika z ní plynoucí, včetně toho, že bude bez svého vědomí zapojena do daňového podvodu – ale také proto, aby zlepšila svou důkazní situaci před očekávanými kontrolami správce daně. Smluvně upravený obchodní model mohl svědčit o její dobré vůli, a naopak vyvracet její zaviněnou účast na podvodu.