JUDr. Petr Pospíšil, Ph.D., LL.M. - strana 3

1) V předcházejících dvou článcích jsem se věnoval základní charakteristice příspěvkové organizace obce, určení osoby odpovědné za hospodaření příspěvkové organizace a analýze toho, za co odpovídá ředitel příspěvkové organizace. Zaměřil jsem se také na kontrolní oprávnění obce jako zřizovatele a jejích orgánů ve vztahu k hospodaření příspěvkové organizace. V tomto článku budou předmětem mého zájmu otázky spojené s pracovněprávní, občanskoprávní a trestněprávní odpovědností konkrétních osob v souvislosti s hospodařením příspěvkové organizace.

1) V minulém čísle jsem podal úvodní výklad k problematice odpovědnosti za hospodaření příspěvkové organizace. Věnoval jsem se základní charakteristice příspěvkové organizace obce a jejímu postavení právnické osoby veřejného práva. Toto vymezení je důležité i pro správné pochopení principů spojených s posuzováním odpovědnostních otázek. Dále jsem podal výklad k určení osoby, která je dle práva odpovědná za řízení příspěvkové organizace obce. Poukázal jsem také na příklad špatné praxe, kdy orgány obce vedle ředitele zcela nesprávně konstituovaly další orgány příspěvkové organizace, na které přenesly část pravomocí ředitele, a dokonce i zřizovatele. V nyní předkládaném pokračování se především zaměřím na odpovědnost ředitele příspěvkové organizace, tzn. analýzu toho, za co je ředitel odpovědný, a dále také na kontrolní oprávnění obce jako zřizovatele ve vztahu k hospodaření příspěvkové organizace.

1) V poslední době se v médiích můžeme poměrně často setkat s informacemi o problémech v hospodaření příspěvkových organizací, které jsou zřizovány obcemi. Většinou se tyto zprávy dotýkají příspěvkových organizací působících v odvětví zdravotnictví,2) ale nemusí to samozřejmě být pravidlem.

Zřizovatel (obec) chce ve svém interním předpisu o řízení příspěvkových organizací vyloučit jinou výdělečnou činnost ředitele škol, a to následujícím omezením: „Jinou výdělečnou činnost kromě pracovněprávního vztahu k vlastní organizaci, včetně činnosti, která je shodná s předmětem činnosti vlastní organizace, může ředitel příspěvkové organizace vykonávat pouze s předchozím písemným souhlasem zřizovatele.“ Je toto omezení v souladu se zákoníkem práce?  

Pokud dotyčný chce sám si zrušit své trvalé bydliště dobrovolně v domě, který mu nepatří (patří jeho matce), ale jiné nemá, protože bude bydlet v nájmu a do nájemní smlouvy nechce být psán ani nemůže. Chtěl by mí trvalý pobyt na obecním úřadu jen pro adresu. Jak postupovat. Když chce sám dobrovolně a nebylo by rozhodnutí soudu atd.

Pokud dotyčný chce sám si zrušit své trvalé bydliště dobrovolně v domě, který mu nepatří (patří jeho matce), ale jiné nemá, protože bude bydlet v nájmu a do nájemní sml. nechce být psán ani nemůže. Chtěl by mí trvalý pobyt na obecním úřadu jen pro adresu. Jak postupovat. Když chce sám dobrovolně a nebylo by rozhodnutí soudu atd.

V předcházejících číslech časopisu UNES jsem publikoval sérii článků zaměřených na aktuální téma nové právní úpravy státní služby. V jednotlivých článcích jsem se nejprve věnoval složitým okolnostem přijetí této přelomové právní úpravy a následně jsem podal základní výklad k nejdůležitějším institutům zavedeným zákonem o státní službě . V minulém čísle jsem se zaměřil na právní úpravu práv a povinností státních zaměstnanců, související otázky služební kázně a kárné odpovědnosti včetně procesu řízení o kárné odpovědnosti. V nyní předkládaném článku, který je již posledním ze série, podám výklad k otázkám odměňování a služebního hodnocení státních zaměstnanců a k některým zbývajícím pasážím zákona o státní službě 1), zejména pak k jeho přechodným ustanovením.

Chtěla bych se zeptat na zdaňování darů na provoz, které dostala obec v roce 2014 od fyzických nebo právnických osob. V zákoně 586/1992 Sb. pro rok 2014 bylo uvedeno, že se tyto dary zdaňují, ale pro rok 2015 už se nezdaňují (§ 19b, odst. b) a v přechodných ustanoveních je uvedeno, že toto ustanovení platí i pro rok 2014. Chápu to tak, že tyto dary nezdaním v daňovém přiznání za rok 2014? Bude to tak dobře?

V předcházejících článcích na téma nové právní úpravy státní služby jsme se věnovali výkladu nejdůležitějších institutů zavedených zákonem o státní službě 1). Naposledy jsme podali stručný výklad k právní úpravě služebního poměru, jeho vymezení, vzniku, změnám i zániku. Předmětem mého zájmu byly i procesní otázky spojené s obsazováním volných služebních míst a také nově zaváděná úřednická zkouška. V tomto článku se zaměříme na další pasáže zákona o státní službě , především práva a povinnosti státních zaměstnanců, jejich kárnou odpovědnost a s tím související záležitosti.

V předchozích článcích na téma právní úpravy státní služby jsme se věnovali především okolnostem spojeným s přijetím zákona o státní službě 1) a dále pak předmětu úpravy a rozsahu působnosti zákona, vymezení služebního úřadu a státní služby, osoby státního zaměstnance, představeného a služebního orgánu. Předmětem výkladu již byly také základní organizační záležitosti státní služby, především úloha Ministerstva vnitra ČR a vymezení obsahu pojmu systemizace. Nyní se zaměříme na otázky spojené s právní úpravou služebního poměru.

Přijetí zákona o státní službě 1) předcházela řada peripetií. Rovněž přetrvává poněkud rozpačité hodnocení obsahu zákona, které se mimo jiné projevilo návrhem prezidenta republiky na zrušení zákona, nebo jeho jednotlivých ustanovení, podaným dne 7. listopadu 2014. Bez ohledu na všechny výhrady, rozporuplné skutečnosti i podanou ústavní stížnost je zákon o státní službě jako celek od 1. ledna 2015 účinný. Proto se nyní budeme podrobněji věnovat obsahu některých jeho ustanovení.

U právnické veřejnosti i v řadách státních zaměstnanců je věcí všeobecně známou, že služební zákon přijatý v roce 2002 představoval určitého legislativního dinosaura, který byl zákonodárci udržován v jakémsi podivném stavu umělé hibernace. Mluvíme o zákonu č. 218/2002 Sb. , o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon) (dále jen „služební zákon“ nebo „zákon o státní službě“), jehož několik málo ustanovení (např. ta týkající se Generálního ředitelství státní služby a generálního ředitele) nabylo účinnosti vyhlášením, tj. již dnem 28.5.2002. Účinnost služebního zákona jako celku byla však pětkrát odložena, naposledy zákonem č. 445/2011 Sb. na 1. ledna 2015.

Prosím ještě o upřesnění: Jedná se o pohledávky, které se týkají hospodářské činnosti a byly zdaněny. Doplňující dotazy: 1)      Domnívám se, že budu postupovat podle § 8c) zák. o rezervách, to zn., že v našem případě je splněna podmínka -od doby splatnosti uplynulo nejméně 12 měsíců (písm. c) a taktéž nemuselo být zahájeno insolvenční ani jiné podobné řízení - do 30 000 Kč (písm. b)? 2)      Musím účtovat z hlediska účetnictví 10 % za každých 90 dnů po splatnosti pohledávky do nákladů a současně pouze daňově zohlednit 100% pohledávky v daňovém přiznání, anebo můžu v závislosti na odkaz ve vyhl. č. 410/2009 Sb. § 65 odst. 4 účtovat i z účetního hlediska rovnou 100% odepsání pohledávky v r. 2014 (557/311)?

Prosím o upřesnění: Svazek obcí (neplátce DPH, vede účetnictví) má 2 pohledávky á 20 000 Kč se splatností 28. 2. 2013. Může vytvořit účetní opravnou položku podle § 65 Vyhl. 410, odst. 4 (odkaz na zák. o rezervách), která bude zároveň i zákonnou opravnou položkou, a to ve výši 100 % podle §8c zák. o rezervách, i když nebylo zahájeno insolvenční ani jiné podobné řízení? Nevím, zda tomu rozumí správně, prosím tedy event. o přesné řešení jak účetní, tak i zákonné (daňové).

Nové vedení obce, která je zřizovatelem naší školy nám oznámila, že u nás provede kontrolu a žádají poskytnutí těchto materiálů: 1)      aktuální rozpočet školy, 2)      evidence pracovní doby zaměstnanců, 3)      rozvržení pracovní doby zaměstnanců, 4)      vnitřní platový předpis, 5)      platnou zřizovací listinu, 6)      úplný řád školy, 7)      hospodaření s fondem FKSP za období 2002 - 2014 + evidence půjček za toto období, 8)      směrnice FKSP, 9)      kompletní záznamy o konání školního tábora od doby jeho prvního konání, 10)  kompletní mzdové účetnictví od r. 2000, 11)  poslední kompletní inventarizaci majetku 12) evidence a vyúčtování pracovních cest a cestovních náhrad od r. 2000. Dle mého názoru požadavky pod body 2), 3), 4) a 10) vůbec nespadají do kompetencí kontroly obcí, u požadavku č. 7) si nejsem zcela jist. Prosím o stanovisko.

Na přímý dotaz ohledně toho, že to neoznámila, že naše obec obdržela dle paní starostky sponzorsky dar tak, že si nechali zhotovit od živnostníka zahradní nábytek na volně přístupné občanům zahradě, za který údajně zaplatila obec za materiál, ale dle sdělení starostky nebyly fakturovány práce, prý to bylo sponzorsky, dále živnostník postavil dřevěný altán v jiné části naší obce, který také není vyfakturován, živnostník nemá odpovídající živnost, oprávnění na práce s dřevem, jsou tam i prolézačky pro děti, houpačky, to, že jsme jako obec něco obdrželi jako sponzorský dar starostka neoznámila ani v obecním zpravodaji ani s tím neseznámila zastupitelstvo obce na jeho zasedáních, jak může potom obec tato zařízení spravovat, podle mne by měl být sponzorský dar zaveden do majetku obce. Je postup starostky správný? V naší obci je firma, která zaměstnává truhláře, místního občana, ale tyto zakázky malého rozsahu jsou zadávány starostovi jiné obce, který má živnosti, ale NE na ty práce s dřevem, dále byl s jejím přítelem, s kterým má dítě, tento starosta v lázních a od té doby má i místní zakázky? Její odpověď zněla, že sponzorský dar nemusí oznamovat.

Uplatňování daňových odpisů u PO obcí a krajů JUDr. Petr Pospíšil, Ph. D., LL. M., Krajský úřad Moravskoslezského kraje 1. Východiska - k vývoji právní úpravy 1)Daňový odpis vychází...

V odpovědi na mou předchozí otázku bylo zodpovězeno, že územně samosprávný orgán je oprávněn požadovat 100 % úhrady technické infrastruktury, která patří do majetku územně samosprávného orgánu, který tuto infrastrukturu i spravuje. Argumentem bylo ustanovení § 2 odst. 2 zákona o obcích. Nicméně § 35 odst. 2 zákona o obcích stanoví, že „Obec . . . . dále pečuje v souladu s místními předpoklady a místními zvyklostmi o vytváření podmínek pro rozvoj sociální péče a pro uspokojování potřeb svých občanů“. Pokud by tedy byla obec oprávněna požadovat po individuálním stavebníkovi jako svém budoucím občanovi uhrazení 100 % nákladů na vodovod, kanalizaci a místní komunikaci, v čem by pak spočívalo „uspokojování potřeb občanů“. Podotýkám, že soukromí vlastníci a provozovatelé technických sítí se mnohdy podílejí až 70 % na nákladech na vybudování jejich sítí.

Existuje nějaký komentář či judikát k otázce vymezení pojmu „záměr klade takové požadavky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, že jej nelze bez ....“. Pokud není otázka řešena, je zde příliš velký prostor pro správní uvážení.

Dá se požadovat uzavření smlouvy o parcelaci i mimo řízení o pořízení regulačního plánu? Dá se tento požadavek uplatnit v závazné části územního plánu obce, aniž by byl současně požadován pořízení regulačního plánu? V § 66, odst. 2 SZ je použito formulace „Žadatel o pořízení regulačního plánu může uzavřít dohodu o parcelaci.“