Daň (odvod ze zisku)

Nový pojem „životní cyklus daně“ se stává s postupující digitalizací velmi důležitým pro celou oblast správy daní. Je nedílnou součástí právního rámce sloužícího jako podklad pro tvorbu informačních systémů, které umožňují efektivní správu daní od okamžiku, kdy je daňová povinnost poprvé zjištěna, přes řádné její splnění až do okamžiku, kdy o ní již není nezbytné evidovat, lépe řečeno archivovat. Problémy vážící se k hledání a vytváření nového pojmu přiblížím v tomto článku.

Ministerstvo financí představilo návrh zákona zavádějícího tzv. windfall tax neboli daň z neočekávaných zisků vycházející z pravidel nastavených Evropskou unií. Dočasná mimořádná daň by měla platit od 1. ledna 2023 po dobu 3 let (tj. 2023–2025) pro mimořádně ziskové společnosti z oblasti výroby a obchodu s energiemi, bankovnictví, petrolejářství a těžby fosilních paliv. Windfall tax bude fungovat jako 60% daňová přirážka aplikovaná na nadměrný zisk těchto firem stanovený jako rozdíl mezi základem daně v daném roce a průměrem základů daně za poslední 4 roky (tj. 2018–2021) navýšeným o 20 %. MF si od zavedení daně slibuje výnos do státního rozpočtu ve výši cca 85 mld. Kč v roce 2023, dalších cca 15 mld. Kč mají v příštím roce přinést cenové evropské stropy pro výrobce energií dle návrhu Evropské komise.

V této nelehké době připadá ještě více do úvahy uplatňování daňové ztráty. Kdy ji vykážeme, za jakých podmínek ji uplatníme – to a mnoho dalšího se dozvíte v tomto článku.

V poslední době se množí prohlášení zástupců finanční správy a ministerstva financí, která lze vyložit jednoduše tak, že dopady koronaviru SARS-CoV-2 a souvisejících opatření jsou sice objektivní záležitostí, která negativně ovlivňuje ekonomickou situaci daňových subjektů, ale i tak nelze očekávat žádné slitování či omezení daňových kontrol. Ve skutečnosti lze očekávat spíše pravý opak, tedy nárůst aktivity správce daně a jeho kontrolní činnosti.

Zisk, respektive snaha o jeho dosažení a maximalizaci, je základním rozlišovacím znakem podnikání. Vzato zcela obecně, zisk nezjistíme z jednoho údaje, ale je třeba jej vypočíst jako rozdíl nejméně dvou položek: příjmů a výdajů. Přičemž konkrétní obsah pojmů „příjem“ a „výdaj“ záleží na tom, o jaký zisk (případně ztrátu) nám jde. V podnikatelské praxi se nejčastěji pracuje s třemi typy „zisků“ – ekonomický, účetní a daňový – a to v mnoha dílčích variantách. Nás bude zajímat jen „účetní zisk“ alias kladný výsledek hospodaření za ukončené účetní období – a to speciálně ve společnosti s ručením omezeným (dále jen „s. r. o.“). Jeho odhalení zajisté potěší každou firmu, zvláště pokud je relativně vyšší. Následně přicházejí vesměs příjemné starosti, jak s účetním ziskem naložit.

V případě, kdy účetní jednotka sestavuje účetní závěrku v plném rozsahu, potom není oproštěna od povinnosti výpočtu odložené daně. V rámci tohoto příspěvku se zaměříme na jednotlivé tituly pro identifikaci odloženého daňového dluhu a odložené daňové pohledávky a na ilustrativních příkladech zobrazíme praktické aplikace.

V minulém dílu seriálu věnovaného společníkům a jednatelům s. r. o., který jsme zveřejnili v časopisu Účetnictví v praxi č. 5/2012 na str. 34, jsme se zaměřili na zápisy do obchodního rejstříku, ukončení funkce jednatele u jednočlenné společnosti, „finanční asistenci“ a majetkovým převodům a převzetím ručení podle § 196a zákona č. 513/1991 Sb. , obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ObchZ“). V následujícím dílu seriálu rozebereme problematiku rozdělování zisku v s. r. o., zdanění podílů na zisku a související otázky. Podmínkám pro rozdělení zisku v s. r. o. bude věnován další samostatný příspěvek.

Kapitálové společnosti - s. r. o. a a. s. - jsou zakládány za účelem relativně bezpečného podnikání jejich společníků, přičemž hnacím motorem je - ostatně jako u ostatních forem podnikání - zisk. Přirozenou snahou společníků je pak tento zisk v požadované míře převést a spotřebovat v jejich prospěch. V potaz by ovšem měla být primárně brána ekonomická hlediska, aby činnost dotyčné firmy byla dlouhodobě udržitelná. V zájmu věřitelů přitom stanoví obchodní právo jisté omezující podmínky pro výplatu zisku. Po zdárném průchodu právní stránkou věci je pak navazující problematikou správné daňové posouzení a zaúčtování rozdělení zisku.

Společnost svolává valnou hromadu v březnu následujícího roku po účetní závěrce. Za rok 2007 schválila na valné hromadě v 3/2008 výplatu zisku. Zisk 1 000 si ale nevyplatila a sraženou daň 15 % odvedla v 5/2008 na FÚ (uvedla ve vyúčtování). V roce 2009 za rok 2008 výplatu zisku schválila až na mimořádné VH v 11/2009, zisk vyplatila 1000 a 15 % a daň odvedla ve 12/2009 (uvedeno ve vyúčtování roku 2009). Za rok 2009 výplata zisku nebyla uvažována. Ve 3/2011 podáno vyúčtování na srážkovou daň z dohod o práci za rok 2010. V 9/2011 podáno dodatečné vyúčtování za rok 2010 s předpisem 150, což je chybně (tato částka uvedena omylem již ve 12/2009). Je možné podat k dodatečnému vyúčtování za rok 2010 opravu tak, aby byl předpis na FÚ stornován? Z logiky valných hromad vyplývá, že zisk za rok 2010 nemohl být schválen dříve než v roce 2011, tedy i výplata je možná až v roce 2011 a v tomto roce by měla být i odvedena srážková daň. Docela jsem se do toho zamotala.

Výplata zisku minulých let Dotaz č. 296/11 Ing. Martin Děrgel Společnost s ručením omezeným měla každý rok zisk, který si však nevyplácela. V lednu 2011 si chtěla vyplatit část...