Plátce daně z příjmů

Máme zaměstnance, který od září 2024 uplatňuje daňové zvýhodnění na dceru, nar. 5. 10. 2006, která studuje na gymnáziu pro zrakově postižené. Potvrzení v září 2024 i letos pro školní rok 2025/2026 přinesl. Dcera má přiznaný nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem ZTP/P ode dne 10. 7. 2023 trvale. Nyní ale zaměstnanec oznámil, že si dcera požádala 6. 8. 2025 o invalidní důchod a z posudku o invaliditě vyplynulo (posudek vydal IPZS Vyškov), že je invalidní ve III. stupni, a to zpětně od 3. 9. 2024 (datum vzniku invalidity). Uplatnění daňového zvýhodnění jsem ukončila k 31. 8. 2025, ale nevím, jak postupovat dál. Musí zaměstnanec podat daňové přiznání, vyplacené daňové bonusy vrátit a doplatit zálohovou daň? Zaměstnavatel v takovém případě musí zaslat na FÚ Oznámení plátce daně o nevybrání dlužné částky na dani a neoprávněně vyplacené částce na daňovém bonusu? Nemáme počkat až na rozhodnutí o přiznání invalidního důchodu III. stupně? 

Za příjmy fyzických osob z nájmu se považují: a) příjmy z nájmu nemovitých věcí nebo bytů, b) příjmy z nájmu movitých věcí, pokud se nejedná pouze o příležitostný nájem. Za příjmy z nájmu nemovitých věcí nelze považovat příjmy z ubytování poskytovaného různými internetovými platformami (např. Airbnb). Za příjmy z nájmu se také nepovažují příjmy z pronájmu obchodního majetku. Tyto příjmy je nutno zdanit jako příjmy z podnikání podle § 7 zákona o daních z příjmů.

I přes bohatou judikaturu zůstává otázka zdanění příjmů z nemovitostí jednou ze složitějších otázek daňového práva. Nejvyšší správní soud nám ukazuje, že přestože není tato právní úprava předmětem rozsáhlých změn, stále v ní nalézáme sporné a nejasné otázky. Odpověď na ně přitom nemusí vždy jasně plynout ze zákona, a mohou tak vést k dlouholetým sporům s daňovými orgány. V nedávném rozsudku se Nejvyšší správní soud zabýval právě takovou problematikou. Rozebral, jak mají být z pohledu daně z příjmů zohledněny právní vady nemovitostí a jak správně takovou nemovitost ocenit. (podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2025, čj. 2 Afs 354/2023-47 )

Po celý rok 2024 byl počet zaměstnanců 10. Z toho 2 ženy byly v průběhu roku 2024 na rodičovské dovolené, jejich příjem ze zaměstnání byl nulový. Jaký bude počet zaměstnanců v ř. 5 formuláře „Vyúčtování DzP ze závislé činnosti“? V prosinci uvádím počet 8 - matkám na RD je veden mzdový list, avšak k uvedenému datu jim nebyl zúčtován žádný příjem ze závislé činnosti. Bude to stejné v měsících 1– 11?

Společnost s r. o. je registrována jako plátce daně vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně. V kalendářním roce 2024 (účetní období) neměla s. r. o. žádnou platbu této daně, tj. ve výkazu, který by byl podán v roce 2025 (za rok 2024) by byly samé nuly. Má s. r. o. povinnost tento výkaz podat, neboť je registrována k dani, nebo výkaz nemusí podávat, protože žádné platby neproběhly?

Společnost s ručením omezeným se sídlem v ČR uvažuje z interních důvodů (mj. posílení motivace managementu a lepší alokace zdrojů a jejich kontroly) o vytvoření odštěpného závodu dle § 503 NOZ. Přičemž uvažují buď o pobočce (odštěpném závodě) zapsaném v obchodním rejstříku, nebo nezapsaném v obchodním rejstříku. Mám zkušenosti s organizační složkou (stálou provozovnou z hlediska DPPO a provozovnou z hlediska DPH „v jednom“), ale zde nevím, jaká pravidla platí. Je zapotřebí mít další DIČ pro DPH (nemyslím si), vést odděleně účetnictví (povinnost nebo dobrovolně pro interní účely)? Jaké jsou rozdíly mezi odštěpným závodem v zahraničí, odštěpným závodem zřizovatel v ČR závod v ČR – zapsaným v obchodním rejstříku a nezapsaným v obchodním rejstříku z hlediska účetnictví, DPPO a DPH, popř. DPFO ze závislé činnosti?

Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 2. 2023, čj. 10 Afs 61/2022-41

Vzhledem k tomu, že se v současné době zaměstnavatelé snaží, případně i prostřednictvím dalších subjektů, poskytovat zaměstnancům různé benefity, stojí za zamyšlení i otázka zdanění takových plnění. V článku je poukázáno na poměrně široké pojetí příjmů ze závislé činnosti. V nedávné době byla tato problematika řešena Nejvyšším správním soudem v rozsudku čj. 10 Afs 61/2022-41. V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud odkazuje i na své dřívější rozsudky čj. 7 Afs 29/2005-91 , čj. 5 Afs 38/2014-37 a čj. 1 Afs 162/2018-39 .

Zahrnuje definice plátce daně podle § 38c ZDP i nepodnikající osoby (typicky fyzické osoby)? Máme situaci, kdy fyzická osoba (nepodnikatel) vyplácí příjmy českému daňovému nerezidentovi za činnost klasifikovanou jako zdroj příjmů z ČR, jedná se konkrétně o činnost zahraničního architekta, kterému nevzniká v ČR stálá provozovna, zdroj příjmů je v souladu s § 22 odst. 1 písm. f) v ČR. Podle § 36 odst. 1 písm. a) ZDP je příjem architekta zdaněn zvláštní sazbou daně, nicméně zdá se nám nelogické, aby daňová povinnost odvodu (včetně registrace k této dani) zmíněné srážkové daně dopadala i na českou fyzickou nepodnikající osobu.

Tento příspěvek, který je třetím příspěvkem v sérii článků1) zabývajících se problematikou spojených osob dle zákona o daních z příjmů , se zabývá vybranými otázkami spojenými s vymezením druhé kategorie spojených osob – tj. osob jinak spojených.

Jedním z významných správních orgánů tohoto státu jsou bezesporu orgány finanční správy. Při vzniku zákona č. 456/2011 Sb. , o Finanční správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o FS anebo zákon“) se vyšlo z několika základních pilířů, které lze charakterizovat následovně.

Tento příspěvek je druhým textem v sérii článků1), zabývajících se problematikou spojených osob dle § 23 odst. 7 zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů “). Tento příspěvek se zabývá vybranými otázkami spojenými s vymezením první kategorie spojených osob – osob kapitálově spojených se zaměřením na akciové společnosti. Ve vztahu k potenciálně problematickým otázkám prezentují autoři své hodnocení, resp. závěry, ke kterým se kloní.

Tento příspěvek je úvodním příspěvkem série článků 1) zabývajících se problematikou spojených osob dle § 23 odst. 7 zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů “). První článek obsahuje vymezení základních východisek, souvislostí a vymezení okamžiku, ke kterému se spojenost posuzuje. Následující články se zabývají vybranými kategoriemi spojených osob a problematických míst.

V následujícím příspěvku bychom se blíže věnovali problematice oprav chyb zaměstnavatelů jako plátců daně. Budeme se tedy zabývat řešením situace, kdy zaměstnavatel zjistí chybu při vybírání daně z příjmů ze závislé činnosti, a tedy jak a v jakém termínu by měl tuto chybu napravit.