Souhrnné hlášení v DPH - strana 3

Společnost (dříve sdružení) o třech společnících poskytují služby pro osobu registrovanou k DPH v EU. Jeden společník vystaví na odběratele za celkové plnění daňový doklad (za celou společnost) a tuto částku uvede v přiznání na ř. 21. Zároveň tuto hodnotu plnění uvede v souhrnném hlášení. Zbývající dva společníci si vyúčtují své třetiny (z celkového plnění) u prvního společníka, a to ve stejném daňovém režimu, ve kterém bylo poskytnuto plnění třetí osobě. Toto plnění pak uvedou na ř. 21 daňového přiznání. Ovšem souhrnné hlášení už nepodávají. Je tento postup správný?

Zákon č. 80/2019 Sb. – tzv. daňový balíček 2019 – přinesl řadu změn do zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty (dále také „zákon o DPH “ nebo „ZDPH “). Tento příspěvek se zaměřuje na některé změny, které přinesl v oblasti mezinárodních obchodů v rámci EU. Většinou se nejedná o „převratné“ změny, ale v konkrétním případě důležité nepochybně být mohou. Seznámení s těmito změnami navíc pomáhá pochopit příslušné principy i v situacích, jejichž vlastní posouzení daňový balíček nijak nezměnil.

Společnost s r. o., plátce DPH, provádí těžební práce v lese pro německého odběratele, který mu poskytl německé DIČ. Práce jsou prováděny jak v Německu, tak v Česku. Z hlediska DPH se u obou míst plnění postupuje podle § 9 zákona o DPH + souhrnné hlášení?

Jaké je pravidlo pro rozdělení zboží a služby do souhnného hlášení? Naše firma prodává zboží a v té souvislosti některým zákazníkům fakturuje poštovné, balné do zahraničí (většinou do EU). Vše - zboží i dopravné/balné - je na jedné faktuře. Má tato faktura jako celek spadnout do kolonky v souhrnném hlášení do zboží, nebo se má dělit na zboží a službu? Služba je v malé částce oproti dodanému zboží. 

Je možné zaslat zboží konečnému příjemci například německé pobočce NW do Číny (do třetí země, popř. do Norska, Švýcarska) a fakturovat to přímo té německé firmě NW do Německa (do EU)? Zboží nechat vyclít na NW Čína, poslat s fakturou, kde je odběratel NW Německo, ta Čína je pouze konečný příjemce? Do jakého řádku DPH uvádím? Do ř. 20 nebo ř. 22? Jak je to se souhrnným hlášením?

Může identifikovaná osoba požádat stejně jako plátce (a za stejných podmínek) o změnu období z měsíčního na čtvrtletní?

OSVČ vede DE se dnem 8. 11. 2018 stal identifikovanou osobou § 6g ZDPH - pořídil zboží z EU za více než 326 000 Kč. Co s přiznáním DPH? Dát do ř. 3 - pořízení zboží z jiného členského státu a vypočtenou DPH na výstupu odvést? Jako identifikovaná osoba nemá nárok na odpočet. A pokud ano, bude daňová povinnost u identifikované osoby daňovým nákladem? Stejně asi budu řešit i to, že OSVČ používá k propagaci zboží i reklamu na Google AdWords, z přijaté faktury od Googlu k ZD vypočítám DPH, kterou odvedu a zase nemohu nárokovat. Dotkne se tato situace nějak souhrnného hlášení? Kontrolní hlášení vím, že se nepodává.

Český podnikatel, plátce DPH v ČR, provádí na území Německa stavební práce pro německé plátce. Jak se vykazuje toto plnění v přiznání k DPH, v souhrnném hlášení, popř. musí se registrovat k DPH v Německu?

Nakoupili jsme zařízení od německého plátce DPH pro našeho klienta, který je plátce registrovaný na Slovensku. Zařízení je z Německa dopraveno přímo k našemu odběrateli na Slovensko, ale montáž a uvedení do provozu na Slovensku provedeme my. Jak máme tato plnění vykázat v přiznání k DPH, případně v kontrolním a souhrnném hlášení? 

Provádíme servisní práce na námi dodaném zařízení u odběratele registrovaného na Slovensku se sídlem na Slovensku a v rámci servisu instalujeme náhradní díl, cena dílu je v řádech desetitisíců. Jak máme toto plnění vykázat do přiznání k DPH, řádky 20 a 21, nebo celá částka řádek 26 a jak případně vykázat dodávku do souhrnného hlášení?   

Jsme firma (plátce DPH), která dováží zboží z Číny. V Hamburku dojde k proclení a zboží pak jede rovnou k našemu polskému zákazníkovi do Polska. Jak v přiznání vykážeme dovoz zboží a můžeme pak fakturovat našemu polskému zákazníkovi bez DPH?

Podle zákona o dani z přidané hodnoty se v určitých případech z osoby povinné k dani stává identifikovaná osoba. Identifikované osoby jsou v zákonu č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH “), vymezeny v § 6g až 6l.

Česká firma, plátce DPH, zřídí u svého zákazníka v Německu, také majitele VAT-Nr., konsignační sklad. Z tohoto skladu bude odebírat jediný zákazník. Dle údajů od obchodního partnera v Německu také platí zjednodušený postup DPH, tj. česká firma se nemusí registrovat k DPH v Německu a německý zákazník bude v principu reverse-charge vykazovat DPH u německého FÚ. Jaký je další praktický postup? V okamžiku přemístění zboží do DE vystaví česká firma daňový doklad (dodací list), který vykáže na řádku č. 20 přiznání k DPH a dále ho vykáže v souhrnném hlášení a Intrastatu. Na základě údajů o měsíčním odběru zboží pak česká firma vystaví na německého odběratele fakturu, která však již nebude v žádném hlášení či přiznání figurovat. Je to tak? 

Fyzická osob, neplátce DPH, poskytuje služby v Rakousku pro českého plátce DPH (firma B) neregistrovaného k DPH v Rakousku. Jedná se o práce - montáže strojů a zařízení. Firma B služby pak fakturuje objednateli těchto prací, a to rakouskému plátci DPH. Myslíme si, že fyzická osoba, neplátce DPH, by se měl stát osobou identifikovanou v ČR, fakturovat firmě B bez DPH a podávat souhrnné hlášení a přiznání k DPH vztahující se k těmto službám. Máme pravdu?

Třístranný obchod je podle českého zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH “), zjednodušení, které umožňuje plátcům z jiných členských států vyhnout se legálně registraci k dani z přidané hodnoty v České republice. Protože § 17, který třístranný obchod v tuzemském zákoně o DPH upravuje, je implementací článků 141 a 197 směrnice 2006/112/ES , lze obecné principy tohoto zjednodušení aplikovat i na obchody, které mají místo zdanění v jiném členském státě, byť pro jistotu je pak lepší zkonzultovat možnost využití třístranného obchodu s daňovým poradcem konkrétního státu Evropské unie.

Klient, cestovní agentura, která je v současné chvíli osobou identifikovanou k dani, vyvíjí B2B online systém na zprostředkování nákupu a prodeje skipasů do Alp z lyžařských středisek v Rakousku a Itálii. V tomto systému budou objednávat skipasy další subjekty (CK a agentury) a naši klienti zajistí kompletní agendu. V tuto chvíli víme, že mohu nastat dva případy kontraktů. 1. Cestovní agentura bude prodávát skipasy za plnou cenu a po sezóně vystaví lyžařskému středisku fakturu na provizi. 2. Italská střediska povětšinou posílají netto ceníky a vystaví na toto fakturu. Na tento "nákup" (kontrakty jsou na zprostředkování) nám zašlou z Itálie fakturu Ve všech kontraktech s lyžařskými středisky máme uvedeno, že uvedené ceny zahrnují jejich DHP Potřebovali bychom poradit, jak se k výše uvedeným situacím postavit z pohledu DPH. 

Na účet nám přišl od plátce DPH zálohová platba za službu, kterou poskytujeme na Slovensko dle § 9 odst. 1 zákona o DPH. Máme na tuto platbu vystavit daňový doklad s uvedením, že daň je povinnna přiznat a zaplatit osoba, které je služba poskytnuta (tj. slovenský plátce)? Budeme mít tento doklad uveden na ř. 21 daňového přiznání a také v souhrnném hlášení? Závěrečná faktura za celé plnění bude až v závěru roku 2017. 

Jsme právnická osoba, plátce DPH. Od společnosti Microsoft Ireland Dublin, plátce v Irsku jsme dostali "incentive" - pobídkovou odměnu, možná zjednodušeno řečeno provizi za prodej software na území ČR. Pobídkovou odměnu fakturuji do Irska. Budu fakturovat službu do EU nebo budu danit českou daní DPH 21 %?

Společnost s r. o., plátce DPH, zajištuje veletrh v ČR. Na veletrhu budou vystavovat vystavovatelé z 3. země a z EU. S. r. o. vystaví vydanou fakturu za pronájem stánku na veletrhu konaného v ČR. Je následující postup správný? 1. Vystavíme fakturu pro podnikatele se sídlem v 3. zemi, pak vystavíme fakturu vč. české DPH a DPH odvedeme v ČR - viz § 9a. 2. Vystavíme fakturu pro podnikatele se sídlem v EU, pak vystavíme fakturu bez české DPH a plnění vstoupí do souhrnného hlášení - viz § 9. 3. Vystavíme fakturu pro nepodnikatele se sídlem v ČR, pak vystavíme fakturu s českou DPH - viz § 10b.

Jak si poradit s fakturací služby, která byla provedena na Slovensku (drcení kamene, do základů stavby - silnice)? Podle § 10 zákona o DPH je místem plnění Slovensko. Český plátce DPH fakturuje Slovenskému plátci DPH v EUR bez DPH. Je to správně? Jak zaznamenat do přiznání k DPH, kontrolním hlášení a jak v souhrnném hlášení?