Ing. Pavel Matějka - strana 9

Společnost s r. o., plátce DPH poskytuje služby – pronájem vozidel poškozeným v dopravních nehodách po dobu opravy jejich vozidla. Fakturuje denní nájem. Pojišťovna pak proplácí poškozeným náhradu škody (včetně pronájmu náhradního vozidla), poškozený pak následně uhradí fakturu společnosti za pronájem vozidla. Často však dochází k případům, kdy pojišťovny ze své vůle uznanou náhradu škody – pronájem náhradního vozidla – krátí. Společnost pak následně vystavuje dobropis, tak, aby poškozený za nájem uhradil pouze nájemné ve výši uhrazené pojišťovnou ( v souladu z předchozí dohodou s odběratelem služby). Nyní finanční úřad rozporuje uplatnění DPH z dobropisů. Tvrdí, že se jedná o „nenárokovatelnou položku na dobropis”. Ve svém důsledku tak společnost odvádí DPH z částek, které nikdy neobdržela. Příklad: Byla vystavena faktura za pronájem vozu 1 000 + 210 Kč DPH. Pojišťovna následně uhradí jenom 500. Společnost proto vystaví dobropis ve výši 710 Kč (587 Kč základ + 123 Kč DPH). Celkový odvod DPH by tedy měl být 87 Kč. (Ze základu 413 Kč (1000 – 587). Toto však finanční úřad neuznává, v konečném důsledku proto společnost musí odvést 200 Kč ze skutečného základu 413. Rozdíl, tedy 123 (710-587 Kč) pak společnost musí uhradit ze svých prostředků, namísto ponížení odvodu DPH o tuto částku. Jak tuto situaci řeší zákon o DPH, popřípadě judikát/rozhodnití GFŘ? Jak lze argumentovat ve prospěch společnosti tak, aby DPH odváděla pouze ze skutečných základů daně? Poznámka na závěr: Pokud by společnost (pronajímatel) nárokovala úhradu nedoplatku faktury po odběrateli, tak by službu odběratel nikdy nevyužil, jelikož závazek pronajímatele, že pojišťovna uhradí 100 % faktury, je jeden z hlavních důvodů využití služby.

V odpovědi na dotaz daňové uznatelnosti ke členství v obchodních a průmyslových komorách uvádíte, že podmínkou daňové uznatelnosti výdajů (nákladů) je splnění podmínek, že výdaj (náklad) byl skutečně vynaložen a tento byl použit k dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. Není toto tvrzení v rozporu s § 25 odst. 1 písm. zo) ZDP, který praví, že za daňově uznatelný náklad nelze uznat členský příspěvek příjemci, který je u tohoto příjemce osvobozen od daně (nehovoří tedy o vámi uváděné podmínce)? Zároveň tento paragraf navazuje na § 19 odst. 1 písm. a), který vymezuje, které příspěvky jsou od daně osvobozeny a je zde uvedeno i členství v profesní komoře, což jsou podle mého názoru i obchodní a průmyslové komory.

Plátce DPH s. r. o.1 nakupuje služby od plátce DPH s. r. o.2. Společnosti s. r. o.1 byl do datové schránky doručen exekuční příkaz, aby závazky které má s. r. o.1 vůči s. r. o.2 byly hrazeny přímo na bankovní účet exekutora. 1)      Ručí s. r. o.1 za to, že s. r. o.2 odvede DPH? 2)      Bude s. r. o.1 platit závazek např. 100 000 Kč základ daně + 20 000 Kč DPH v plné výši na účet exekutora, nebo 100 000 Kč na účet exekutora a 20 000 Kč má nějak zajistit?

Německý právník žije a vykonává svou praxi v ČR. Platí členské příspěvky Česko-německé obchodní a průmyslové komoře a Švýcarsko-české obchodní komoře (obě sídlem v ČR). Zároveň platí členské příspěvky Německé obchodní komoře se sídlem v DE. Jsou tyto členské příspěvky pro něj daňově uznatelné? Musí od Německé obchodní komory se sídlem v DE zjišťovat, zda tato komora v Německu příjmy za členské příspěvky zdaňuje či ne?

Společnost A koupila nemovitost od společnosti B, která následně skončila v konkursu. Správce konkursní podstaty neakceptoval smlouvu o prodeji a sepsal nemovitost do konkursní podstaty spol. B. Soudní spor spol. A vyhrála a nemovitost jí byla vrácena. Nemovitost slouží k pronájmu. Od sepsání do rozsudku fakturoval nájemci správce (téměř 2 roky) Po rozsudku vystavil nájemci opravný daňový doklad a nájem za uvedené období vyfakturovala nájemci spol. A. Doslechli jsme se, že snad existuje judikát, bohužel nevíme číslo ani soud, kde se říká, že se opravy na základě rozsudku soudu nedělají dodatečnými daňovými přiznáními, ale v běžném období ve kterém rozsudek nabyl právní moci. Je to pravda? Zajímá nás hlavně hledisko DPH (§ 21 odst. 10) a DPPO. Účetně jsme to řešili s auditorem, který tento názor sdílí.

Jsme právnická osoba a předmětem naší činnosti je nákup a prodej zboží. Zboží jsme začali od února 2014 nakupovat od českého subjektu a prodávat na Slovensko, slovenskému odběrateli se slovenským DIČ. Z tohoto důvodu nám vznikly nadměrné odpočty DPH. V únoru 2014 jsme změnili sídlo z místa Prahy do Brna. V dubnu nám poslal FÚ Praha do datové schránky Výzvu k odstranění pochybností DPH 02/2014, požadované doklady a účetnictví jsme poslali. Od té doby se neozvali, DPH nám nevrátili. V květnu jsme do datové schránky obdrželi Výzvu k odstranění pohybností DPH 03/2014, FÚ Brno. Právě nám plyne 15 denní lhůta k doložení skutečností. Finančním úřadům jde o prokázání, že zboží bylo opravdu přepraveno do jiného státu. Je přípustné, aby bylo s námi vedeno šetření nezávisle u dvou finančních úřadů? Zbytečně nás to zatěžuje, jedná se prakticky o stejný typ obchodu, se stejnými dodavateli a odběrateli. Máme právo na jednání pouze na jednom místě s jedním FÚ, chceme vše řešit jen v Brně. Dosud jsme neobdrželi ani změnu příslušnosti z Prahy do Brna. Přiznání k DPH za duben jsme podali na FÚ Brno, konzultovali jsme kam Přiznání podat s FÚ Brno, ale nevíme, zda jsme učinili správně. Máme požádat FÚ o sloučení šetření Výzev? Je nějaká lhůta, do kdy musí FÚ změnit příslušnost? My jsme změnu sídla neoznamovali, bylo nám řečeno, že to FÚ dělá automaticky, že se to dozví z rejstříku. Je nějaká lhůta, do kdy musí ukončit šetření Výzev?

Doplňuji, že zápis fúze do OR byl proveden dne 10. 1. 2014, mění to nějak přechodové období, které jste tedy určil na 1. 1. 2013 - 31. 3. 2014?

Občan má velmi malé příjmy dle § 6, takže mu v zaměstnání nevyplývá žádná daňová povinnost. Pokud by udělal DPFO, kam by zahrnul příjmy ze zaměstnání a příjmy dle § 9, nevznikla by mu při uplatnění skutečných výdajů z pronájmu včetně odpisů bytu a při využití slevy na dani na poplatníka a odpočtu za životní pojištění žádná daňová povinnost. Z uvedeného důvodu občan daňové přiznání nepodával. Nyní zjistil, že přestože by výsledná daň byla nulová, měl povinnost podání podat. Takto nepodal DPFO za r. 2010 - 2013. Pokud by nyní přiznání podal jako řádná přiznání, vyplynula by z důvodu pozdě podaného přiznání nějaká sankce ze strany FÚ?

Jak finanční úřad posuzuje, jestliže při daňové kontrole u OSVČ, jenž je plátce DPH, a který vede daňovou evidenci, najde na bankovním účtu příjmy, které nejsou vyfakturované, není z nich odvedeno DPH, ale jsou zdaněny daní z příjmů FO? Jak bude FÚ tyto příjmy posuzovat, vč. doplatků daně, penále, pokuty? Hraje nějakou roli, jestliže OSVČ prohlásí, že je nechce tzv. přiznávat? A jaký to má pak na OSVČ (toto prohlášení) dopad?

Předpokládáme, že nejsou žádná dodatečná přiznání, žádné kroky FÚ a pojišťoven. Kdy uplyne lhůta pro stanovení (doměření) daně DPH 12/2010, DPH 12/2011, DPH 12/2012, DPPO za 2010, 2011 a 2012 (přiznání podával poradce) a veřejnoprávního pojistného za zaměstnance za tytéž roky (vyúčtování jsme podali v termínu sami). Jak tyto lhůty prodlouží případné trestněprávní řízení a jaké promlčecí lhůty stanoví trestní zákoník u výše uvedených období v závislosti na závažnosti?

Společnost A vznikla dne 4. 11. 2014 a má účetní období kalendářní rok, společnost B vznikla v roce 2006 a jejím účetním obdobím je hospodářský rok 1. 4.-31. 3. Dne 15. 11. 2013 byl valnou hromadou schválen projekt fúze sloučením s rozhodným dnem 1. 12. 2013, přičemž společnost A je společností nástupnickou a B zanikající. Za obě společnosti byly k 30. 11. 2013 vyhotoveny mimořádné účetní závěrky a v termínu podána daňová přiznání. V lednu 2014 jsme správci daně oznámili v termínu, že nástupnická společnost přebírá zdaňovací období zanikající společnosti a určili jsme přechodné období jako 1. 12. 2013-31. 3. 2014. Postupovali jsme správně? Správce daně totiž tvrdí, že přechodné období trvá od 1. 12. 2013 do 31. 12. 2015.

Správce daně v rámci daňové kontroly zjistil, že účetní chybně účtuje na pohledávkový účet místo závazkového účtu, proto v rozvaze je pohledávkový účet vykázán záporně (chybně účet 355, správně měl být účet 365). Správce daně chce zahájit s firmou s. r. o. správní řízení, kde jí dle § 37 vyhlášky č. 500/2002 Sb. dle vyjádření správce daně může vyměřit 1% z aktiv. Opravdu může správce daně pouhým chybným zaúčtováním tuto sankci vyměřit? Lze se nějak bránit?

Na počátku února 2014 jsem byl registrován jako identifikovaná osoba. Na finančním úřadě mi sdělili, že mi osvědčení o registraci bude zasláno poštou během několika týdnů. Dodnes jsem toto osvědčení nedostal. Jakým způsobem lze o něj zažádat? Stačí poslat písemně žádost na FÚ? Má FÚ povinnost toto osvědčení vystavit v určité lhůtě?

S. r.o., plátce DPH, vede účetnictví. Při kontrole ze strany FÚ nám nebyl uznán nárok na odpočet DPH u přijatých zdanitelných plnění-nákup zboží a služeb. Důvodem je dle FÚ faktické neprokázání přijetí konkrétních zd. plnění, čímž byl porušen § 72 odst. 1 z.o DPH. Nakoupené zboží a služby jsme dále dodali našim odběratelům a vykázali v DAP k DPH jako uskutečněné zdanitelné plnění. Na základě neuznání odpočtu na vstupu /dle FÚ zboží a služby nebyly prokázány/jsme požadovali v příslušném zdaňovacím období snížení uskutečněných zdanitelných plnění /daně na výstupu/. Ze strany FÚ byl náš požadavek odmítnut s tvrzením, že i kdyby bylo prokázáno, že se plnění na výstupu neuskutečnilo, je povinností plátce přiznat a zaplatit daň, kterou uvedl na vydaných daňových dokladech dle ust. § 108 odst. 1 písm. i) z. o DPH. Je tento závěr FÚ správný. Byla na základě tohoto postupu stanovena daň ve správné výši a nedošlo k porušení i principu neutrality DPH vycházející ze směrnice ES? V § 108 odst. 1 písm. i) je uvedena osoba a ne plátce. Plátce přiznává daň na základě uskutečněného zdanitelného plnění.

Mám dotaz na práva daňového subjektu, pokud správce daně zahájí postup k odstranění pochybností podle § 89 DŘ. Výzva k odstranění pochybností se týká nadměrného odpočtu DPH. Může daňový subjekt reagovat na tuto výzvu tím, že požadované doklady, důkazy a záznamku pošle správci daně poštou, předá na podatelnu FÚ nebo datovou schránkou? Zástupce finančního úřadu trvá vždy na osobní přítomnosti zástupce DS a to i v případě, že jde již o několikátý odpočet v daném roce a nijak se nezměnil předmět podnikání, důvod vzniku odpočtu ani jiné skutečnosti. Daňový subjekt připojil ke kopiím dokladů vysvětlující průvodní dopis, kde vysvětluje předmět činnosti a důvod vzniku nadměrného odpočtu. FÚ nicméně tvrdí, že toto nestačí a že je nutná osobní přítomnost a že musí vidět papírovou podobu originálu dokladu. Nebylo otevřeno místní šetření ani předvolání ani daňová kontrola. Lze osobní ukazování originálů nahradit zasláním úředně ověřené kopie daňového dokladu?

Daňovému subjektu byla vyměřena dodatečným platebním výměrem na daň silniční podle pomůcek daň. Ovšem v tuto chvíli je zřejmé, že postup správce daně byl chybný a daň byla dodatečně podle pomůcek doměřena neoprávněně. A k tomu pomíjím fakt, že k doměření daně dle pomůcek správce daně přistoupil evidentně v rozporu s daňovým řádem. Ale už se stalo a tak moje otázka zní: Lze poté, kdy je daňová povinnost doměřena dle pomůcek a dodatečný platební výměr nabude právní moci, podat dodatečné daňové přiznání? Pokud by takové řešení bylo možné, zdá se mi to jako jednodušší a rychlejší řešení, než napadat postup správce daně, tedy zákonnost stanovení daně dle pomůcek.

Finanční úřad provedl u daňového subjektu daňovou kontrolu za r. 2009,2010. Časová posloupnost byla tato: 12. 6. 2012 daňový subjekt dodal na FÚ na jeho žádost písemné podklady, 26. 6. 2012 oficiálně zahájena daňová kontrola, - 28. 2. 2013 FÚ vyzývá daňový subjekt k prokázání některých skutečností, 7. 3.2013 daňový subjekt písemně dodává vysvětlení k dotazům ze strany kontrolního odd. FÚ, 27. 1. 2014 (!!!) FÚ zasílá daňovému subjektu zprávu o daňové kontrole. Mezi uvedenými daty je vzájemný kontakt nulový. Účetní firmě je zřejmé, že dlouhých časových prodlev FÚ využívá ke zkontaktování s jinými subjekty (přesto by mohl daňovému subjektu sdělit, že se na kontrole stále pracuje, že se zjišťují potřebné okolnosti, že něco je v pořádku, něco ne...). Ve zprávě o daňové kontrole z 27. 1. 2014 se daňovému subjektu k DPPO za r. 2010 sděluje, že FÚ přijímá vysvětlení daňového subjektu, resp. jeho účetní firmy, s jedinou výjimkou: FÚ neuznává uplatnění daňové ztráty dle § 38na ZDP s následným doměřením daně. (Viz můj předchozí dotaz.) Dle mého názoru měl FÚ na neakceptování uplatnění daňové ztráty upozornit daňový subjekt ihned po 7. 3. 2013. K tomuto nepotřeboval žádná další zjišťování. FÚ tak naprosto zbytečně přidal daňovému subjektu dalších cca 300 dní k výpočtu úroků z prodlení. Je postup příslušného FÚ akceptovatelný?

Firma (s. r. o.) skončila v r. 2008 s daňovou ztrátou. Firma žádnou vlastní hospodářskou činnost nevyvíjela, daňová ztráta vznikla odprodejem nepotřebného majetku (prodej firemního auta se ztrátou). V r. 2010 došlo k podstatné změně společníků - dcera (100% podíl) předala firmu rodičům (2 x 50% podíl). V tomtéž roce již měla firma vysoký základ daně z pronájmů nemovitostí. V DPPO za r. 2010 naše účetní firma uplatnila u svého klienta část daňové ztráty z r. 2008. Domnívám se, že ustanovení § 38na, odst. 1 a 3 ZDP nebylo porušeno. Smyslem zmíněného ustanovení je zabránit kšeftům se ztrátovými společnostmi s různými činnostmi. Domnívám se, že dikce zákona nebyla ze strany účetní firmy porušena, neboť: a)      Při striktním výkladu cit. ustanovení by nebylo možné ztrátu z roku 2008 nikdy uplatnit. Ztráta vznikla z nulové činnosti (činností určitě není prodej nepotřebného firemního auta). Neumím si představit jinou nulovou činnost s vykázáním nejméně 80 % tržeb. Není mi tedy ani jasné, za jakých podmínek, při jaké činnosti by bylo možno § 38na odst. 3 použít. b)      Ztrátová společnost, nebyla při změně společníků předmětem čachrů, ale došlo k přesunu v rámci rodinných příslušníků. Je mi samozřejmě známo, že lze požádat o odborný posudek (odst. 7 cit. paragrafu), ale poplatek je pro klienta příliš vysoký. Žel, finanční úřad výklad § 38na účetní firmou neakceptoval a uplatnění ztráty zamítl s odůvodněním, cit.: " Na základě...dokladů za r. 2008 (rok vzniku daňové ztráty), vykázal daňový subjekt pouze příjmy z prodeje hmotného majetku a žádné ostatní příjmy. ... Daňový subjekt neprokázal, že by nejméně 80 % tržeb za vlastní výkony a zboží zaúčtovaných do výnosů... bylo vytvořeno stejnou činností, jakou v rámci svého předmětu podnikání provozoval v období, za které byla daňová ztráta vyměřena. Daňový subjekt neunesl důkazní břemeno..." Je tento striktní a dle mého názoru necitlivý výklad zákona správný?

V březnu 2011 podala firma daňové přiznání k DPPO za rok 2010. Za rok 2010 vykazovala účetní i daňový zisk. Lhůta pro stanovení daně podle daňového řádu by končila k dubnu 2014. V srpnu 2012 zjistila účetní chybu, která ovlivnila základ daně, a proto firma podala dodatečné v září 2012 daňové přiznání na daň vyšší a daň doplatila. 1) Bude podáním dodatečného daňového přiznání lhůta posunuta? Pokud ano, od kterého dne se bude v našem případě počítat? 2) Jak by ovlivnila běh lhůty situace, když by se jednalo o daň nižší, ale nejednalo by se v roce 2010 ani po podání dodatečného DP o daňovou ztrátu? 3) Ovlivňuje běh lhůty daňové přiznání, které vykazuje daňový zisk, ale účetní ztrátu na řádce 10 DP pro DPPO?

Správce daně v rámci daňové kontroly zjistil, že účetní chybně účtuje na pohledávkový účet místo závazkového účtu, proto v rozvaze je pohledávkový účet vykázán záporně (chybně účet 355, správně měl být účet 365). Správce daně chce zahájit s firmou s. r. o. správní řízení, kde jí dle vyhlášky 500/2002 Sb. § 37 dle vyjádření správce daně může vyměřit 1 % za aktiv. Opravdu může správce daně pouhým chybným zaúčtováním tuto sankci vyměřit? Lze se nějak bránit?