FKSP, cestovní náhrady - strana 10

Česká firma bude zaměstnávat cizince - občana SR a pracovní smlouva bude sepsána podle českého práva. Jaké diety by se zaměstnanci vyplácely v případě, že bude mít vystavený formulář A1, určující příslušnost k právním předpisům SR? Jak by měla firma postupovat v případě, že bude odvádět za zaměstnance do SR, ale dojde ke změně a zaměstnanec začne pracovat v ČR a měl by podléhat právním předpisům ČR? Jak by měla firma postupovat, pokud by měla organizační složku v SR, ale zaměstnanci měli pracovní smlouvu v ČR?

Fyzická osoba, plátce DPH, vedoucí daňovou evidenci, používá pro svoji činnost vlastní osobní automobil. Automobil není součástí obchodního majetku z hlediska daně z příjmu, je však součástí obchodního majetku z pohledu DPH (uplatněn odpočet DPH z pořizovací ceny v poměrné výši, uplatňován odpočet DPH z pohonných hmot a dalších souvisejících nákladů krácený dle poměru firemních a soukromých km). Je v tomto případě možné pro účely daně z příjmu postupovat dle § 24 odst. 2 písm. k) bod 3 zákona o daních z příjmů a uplatňovat do výdajů vedle základní náhrady (4,10 Kč/km) i náhradu výdajů za spotřebu PHM při použití ceny PHM dle příslušné vyhlášky? Ceny ve vyhlášce jsou stanoveny v úrovni včetně DPH (nafta 33,60 Kč/l) a nejsem si jistý, zda je použití této ceny kombinovatelné s odpočtem DPH u dokladů za nákup PHM. Poznámka: V odpovědi není třeba rozepisovat jednotlivé možnosti uplatňování výdajů na pracovní cesty OSVČ, dotaz míří výhradně na možnost kombinace odpočtu DPH z PHM z dokladů o nákupu s „vyhláškovou” cenou PHM. 

Zaměstnanec byl na zahraniční služební cestě a při zpáteční cestě zmeškal čas odletu (měl cestovat na základě již pořízené zpáteční letenky v určený čas) z objektivních důvodů (zpoždění dopravních prostředků, kterými se měl dostat na letiště). Je možné proplatit zaměstnanci zvýšené výdaje související s pořízením další letenky na pozdější let? Jak má zaměsnanec doložit důvody, kvůli nimž se nedostavil k odletu včas?

Jak je to s výpočtem průměrné spotřeby u soukromého automobilu použitého pro služební účely. Jedná se o aritmetický průměr z TP vozu, nebo je výpočet ovlivněn další metodikou? 

Firma využívá ve svém SW automatické načítání denních kurzů z ČNB. Tuto službu má nastavenou tak, že pro přepočty v účetnictví používá denní kurzy, a to kurzy z předešlého dne. Pro určení korunové hodnoty zahraničního stravného se používá kurz vyhlášený ČNB a platný v den určení výše zálohy. 1) Pakliže firma bude účtovat o poskytnuté záloze v cizí měně, může použít kurz, který se jí pro den určení zálohy nabídne v „jejich“ denních kurzech užívaných pro účetnictví (tedy kurz z předešlého dne), nebo musí nahlédnout do kurzového lístku ČNB a použít kurz ČNB platný pro tento den, tj. pro den určení zálohy? 2) Předpokládáme, že stejný princip platí při vyúčtování zahraniční pracovní cesty ať už s poskytnutou zálohou, či bez ní (pak se používá kurz nástupu na pracovní cestu). Nedoplatek pracovní cesty bude vrácen v Kč a pro přepočet se použije kurz Zálohy nebo nástupu pracovní cesty? Přeplatek bude vrácen v cizí měně a pro zaúčtování se použije kurz z předchozího dne, který je použitý v účetnictví nebo kurz ČNB platný ke dni?  

Je možné poslat zaměstnance (zaměstnavatel je s. r. o.) na 4 měsíce do Španělska na pracovní cestu? Bude si tam pronajímat byt a pracovat z domova. Je možné mu klasicky vyplácet diety a náhradu ubytování v prokázané výši?

Spotřeba pohonných hmot je ve smyslu § 158 odst. 4 zákoníku práce počítána podle údajů o spotřebě uvedených v technickém průkazu použitého vozidla, které je zaměstnanec povinen zaměstnavateli předložit. Manželka předložila velký technický průkaz (dále jen „TP"), kde je uvedena kombinovaná průměrná spotřeba 4,9 l/100 km dle metodiky NEDC. Automobil máme nový, který v době nákupu podléhal přechodu na novou homologaci dle metodiky WLTP. Při koupi auta jsme současně s velkým TP obdrželi prodejcem nazvaný „mezinárodní technický průkaz“ (EC CERTIFICATE OF CONFORMITY), ve kterém je uvedena kombinovaná průměrná spotřeba 7,3 l/100 km dle nové metodiky WLTP. V době pořizování automobilu v roce 2018 byl automobil sice vyroben, byl k němu vytištěn velký TP, který obsahoval původní hodnoty, ale automobil nám vydán být nemohl. Čekalo se na novou homologaci. Po provedené homologaci dle metodiky WLTP nám teprve automobil byl prodán s tím, že údaje ve velkém TP již zůstaly původní. Zaměstnavatel údaje o spotřebě 7,3 l/100 km neuznal a výpočet náhrady provedl dle údaje ve velkém TP, tedy se spotřebou 4,9 l/100 km. Tzv. mezinárodní technický průkaz obsahuje v jeho záhlaví odkaz na velký TP textem „Vydáno osvědčení o registraci vozidla, část II č .xxxxxxx“ a tento text a číslo se shoduje s textem a číslem v záhlaví velkého TP. Tento další dokument lze tedy považovat za nedílnou součást velkého technického průkazu. Můj dotaz zní, zda zaměstnavatel pro účely stanovení náhrady za používání soukromého vozidla na služební cestě musí trvat na původních nereálných údajích uvedených ve velkém TP, nebo zda pro stanovení náhrady může zohlednit reálné hodnoty dle metodiky WLTP uvedené v doplňujícím dokumentu. V této souvislosti upozorňuji, že zákoník práce v § 158 odst. 4 nehovoří o velkém technickém průkazu, ale zmiňuje pouze technický průkaz. Prosím o informaci co máme udělat, aby zaměstnavatel hodnoty dle WLTP uznal.

Zaměstnanec má nárok na stravné od 5 hodin strávených mimo pracoviště. Musí zaměstnavatel vyplácet toto stravné všem zaměstnancům, nebo je v jeho kompetenci se rozhodnout, komu bude vyplácet? Musí zaměstnanec poskytnout podklady - vyplnit každý den od kdy do kdy byl na pracovní cestě? U řidičů by to znamenalo každodenně vyplňovat vyúčtování cesty?

V § 4 odst. 1 a v § 6 odst. 9 zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP “), nalezneme ustanovení, která mají přímou vazbu na fond kulturních a sociálních potřeb. Jde o § 4 odst. 1 písm. k) bod 4 , § 6 odst. 9 písm. d) , g) a o) ZDP . Příklady nepeněžního plnění s vazbou na § 6 odst. 9 písm. d) ZDP jsme se podrobně zabývali v čísle 3/2019 na str. 28–33, takže pozornost více zaměříme na zbývající plnění a pro oživení si řešení dle písm. d) jen připomeneme.

Pracovní právo je v Česku silně regulováno, dokladem toho bude i dnešní příspěvek. Zaměstnanci jsou chráněni více než malé děti před a priori „zlými vykořisťovateli“, jako by nebyli svéprávní. Povinností, zákazů a omezení je v této oblasti již tolik, že léty prověřené lidové rčení „Poroučí ten, kdo platí“ zmutovalo na „Poroučí ten, koho platíš“. Přirozeným důsledkem přemíry regulace jsou rostoucí rozdíly mezi oficiálními výkazy, kde „vše sedí“, a realitou, kde se „drobnosti neřeší“. Jednou z bezpočtu pracovněprávních drobností jsou cestovní náhrady zaměstnanců v méně obvyklých případech, kdy nejde o klasickou pracovní cestu. Legislativci i zákonodárci to zajisté opět mysleli dobře, ale jak trpělivý čtenář pozná sám, není snadné být zaměstnavatelem…

Podnikatel uskuteční pracovní cestu, kdy mu vznikne nárok na tuzemské stravné (cesta nad 12 hodin) a v zahraničí stráví 3 hodiny. Má nárok na zahraniční stravné 1/3 nebo musí 3 hodiny připočíst k tuzemským hodinám pracovní cesty? Pokud by mu nevznikl nárok na tuzemské stravné (cesta do 12hodin) a v zahraničí by strávil 3 hodiny, měl by nárok na 1/3 zahraničního stravného? Jak je to s limitem 12 hodin pracovní cesty v tomto případě?

Prosím o radu, jak lze pomoci zaměstnankyni, které zemřel manžel. Manžel byl také náš zaměstnanec, jeho žena má nyní finanční problémy, firma by ji ráda co nejrychleji pomohla jednorázovou výpomocí cca 50 000 Kč. Je nějaká možnost, abychom z toho my ani ona neodváděli daně, sociální pojištění, zdravotní pojištění. 

V případě, že jsou pro zaměstnance v souladu s vyhláškou FKSP objednány masáže, které ovšem neposkytuje zdravotnické zařízení, ale osoba, která není v Národním registru poskytovatelů zdravotních služeb, jakým způsobem zaměstnanec tento příjem dodaní? Jak a kdy se tato operace promítne v účetnictví?

V následujícím textu si ukážeme, jaké výdaje (náklady) lze uplatnit při jednotlivých způsobech použití automobilu k pracovním cestám souvisejícím s podnikatelskou činností poplatníka daně z příjmů fyzických osob. Řešení vychází ze znění § 24 odst. 2 písm. k) bodů 1 , 3 a 4 zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP “), a pokynu GFŘ č. D-22 bodů 20 až 26 k § 24 odst. 2 ZDP . Budeme předpokládat, že četnost jízd za účelem podnikání je vyšší, takže není pro podnikatele výhodné u vozidla uplatnit paušální výdaje na dopravu (paušálními výdaji na dopravu jsme se podrobně zabývali v časopisu DHK č. 4/2019 na s. 10).

Jednalo se mi především o konkrétní situaci, kdy zaměstnanec vypomáhá na pobočce firmy ve městě, ve kterém zároveň bydlí. Pochopila jsem správně, že tedy za dobu cesty z a do konkétního místa pracovního výkonu zaměstnanci v tomto konkrétním případě stravné nenáleží?

Je možné, aby v situaci, kdy si zaměstnanec bere služební automobil na pracovní cestu po pracovní směně, jede s ním do bydliště a další den pokračuje do místa výkonu práce nemusel dodaňovat za část cesty ze zaměstnání do bydliště soukromé kilometry? Tato situace nastává, pokud zaměstnanec bydlí na trase pracovní cesty, např. pracuje v Praze, bydlí v Říčanech a na pracovní cestu jede do Brna a vezme si služební automobil už při odchodu z práce, aby další den v pracovní cestě pokračoval. Dodaňování takových případů je administrativně velmi náročné (naši zaměstnanci nemají auta k soukromému použití, jsme financováni z veřejných prostředků). 

U nového zaměstnance řešíme proplácení cestovních náhrad u jeho soukromého automobilu za účelem služebních cest pro zaměstnavatele. Naše společnost s. r. o. má sídlo a pravidelné pracoviště v jedné obci, kterou má i zaměstnanec uvedenou v pracovní smlouvě jako pravidelné pracoviště. Naše společnost s. r. o. chce tohoto zaměstnance vysílat na služební cestu, ale z jeho bydliště, jelikož místo - obec určení na služební cestu je pochopitelně blízko jeho bydlišti. Jak tuto situaci vyřešit dle zákoníku práce správně, aby z hlediska daňové uznatelnosti výpočtu cestovních náhrad bylo vše v pořádku?

Zaměstnanec jede služebním vozidlem na pracovní cestu do Prahy a přitom chce cestou zpět navštívit syna, který bydlí při trase cesty. Jak lze postupovat, aby byl postup v souladu se zákoníkem práce ? Předpoklad je, že by zaměstnanec přerušil cestu, ale ve kterém okamžiku? Může přerušit až příjezdem do bydliště syna a ukončit přerušení odjezdem z bydliště? K tomu, aby se dostal do synova bydliště, musí zaměstnanec odbočit z dálnice, po které normálně jede, a ujet dalších cca 5 km. Jak tuto část cesty vykázat a zohlednit skutečnost, že vlastně spotřebovává pohonné hmoty pro soukromý účel? A po dobu cesty do synova bydliště, tedy do místa přerušení, by mu také běžel nárok na stravné. Jak správně v popsaném případě postupovat? Dle jednoho z výkladů je nutné přerušit cestu již po ukončení pracovního výkonu – jak potom vyřešit tu část cesty, kdy zaměstnanec jede služebním autem „soukromě“?

Zaměstnanec jede služebním autem na pracovní cestu v délce jeho pracovní doby (např. Ostrava - Brno) a dostane ten den stravenku ve výši 95 Kč po předchozí dohodě se zaměstnavatelem. Z toho důvodu mu zaměstnavatel nevyplácí stravné jako cestovní náhradu. Je to takto v souladu se zákonem? 

Jak interpretovat § 163 odst. 6 zákoník práce: „Je-li zaměstnanec vyslán na pracovní cestu do místa svého bydliště, které je odlišné od jeho místa výkonu práce nebo pravidelného pracoviště, přísluší mu stravné pouze za cestu do místa jeho bydliště a zpět a za dobu výkonu práce v tomto místě.“ Je možné toto ustanovení aplikovat na situaci, kdy zaměstnanec jde v obci svého bydliště vypomáhat na pobočku, přičemž místo výkonu práce (i pravidelné pracoviště) má v jiné obci? Tzn. že by mu v takovém případě náleželo stravné jen za dobu práce na pobočce a za cestu na pobočku nikoliv? Měl by pak nárok na jízdné při přesunu z domova na pobočku? Nebo výše zmíněné ustanovení není možné na tento případ aplikovat (a na jaké situace se tedy ustanovení vztahuje)? Doplňující otázka k dotazu DAUCID 23547 Vyslání na pracovní cestu do místa bydliště Jednalo se mi především o konkrétní situaci, kdy zaměstnanec vypomáhá na pobočce firmy ve městě, ve kterém zároveň bydlí. Pochopila jsem správně, že tedy za dobu cesty z a do konkétního místa pracovního výkonu zaměstnanci v tomto konkrétním případě stravné nenáleží?