Mezinárodní zdanění, transferové ceny, harmonizace - strana 9

Poskytovateli do USA hradíme úplatu za to (službu), že nám poskytuje data (informace), se kterými v ČR pracujeme. Data jsou uložená na serveru poskytovatele v USA. Po zaplacení poplatku, je nám umožněno stahovat si data ze serveru v USA na náš server umístěný v ČR. Po stažení dat na náš server, jsou pak tato data zpřístupněná v PC našim zaměstnancům. Tuto službu může využívat veřejně každý, kdo za ní zaplatí, a je technicky vybavený pro přístup k datům. Příjemce úplaty (poskytovatel služby) nevykonává v ČR činnost prostřednictvím stálé provozovny. Do jakého daňového režimu spadá tento druh úplaty ve vazbě na ZDP případně na článek SZDZ mezi ČR a USA? Jedná se v případě této úplaty o zdroj příjmů dle § 22 ZDP? Pokud se jedná o zdroj příjmů dle § 22 ZDP, spadá takováto platba pod článek „Zisky podniků“ dle SZDZ mezi ČR a USA, kdy tento příjem podléhá zdanění v USA? Pokud takováto úplata spadá pod článek „Zisky podniků“, musíme od příjemce úplaty mít prokázané jeho daňové rezidenství a prohlášení, že je skutečným vlastníkem příjmu, který podléhá zdanění v zemi jeho rezidence?

Na stránkách Ministerstva financí byl uveřejněn Finanční zpravodaj č. 36/2020 ze dne 17. prosince 2020, který obsahuje sdělení ke Smlouvám mezi ČR a Islandem a mezi ČR a Izraelem.

Klientka, česká daňová rezidentka, pobírá výplaty z RRSP Registered Retirement Savings Plan z Kanady. Jsou tyto výplaty zdanitelné v ČR? Mají se vykazovat v ostatních příjmech a případně vyjmout ze zdanění čí započíst? (Již bylo zdaněno v Kanadě).

Pokud česká s. r. o. zaměstnává občana Slovinska na HPP s tím, že bude dojíždět pracovat měsíc v Česku a pak měsíc v Chorvatsku, potom znovu v Česku - jaká bude situace s odvodem daní a platbami zdravotního a sociálního pojištění?

Fyzická osoba ČR je společníkem v sro v Itálii, nyní se vyplácí podíly na zisku. Podle italského zákona bude sražena 24 % srážková daň. Jak bude poplatník postupovat v českém přiznání? Uvede tyto příjmy jako příjmy podle § 8 ve výši po zdanění srážkovou daní nebo v hrubém? A kam uvede, že v Itálii zaplatil 24 % srážkovou daň? Když je v ČR srážková daň 15 %, bude přes přiznání vrácen v ČR přeplatek na dani? 

FS vydává časté otázky a odpovědi související s aplikací zákona č. 164/2013 Sb., o mezinárodní spolupráci při správě daní v případě oznamovací povinnosti týkající se oznamovaných přeshraničních uspořádání (dál také i jen jako „DAC6“).

Na stránkách Ministerstva financí byl uveřejněn Finanční zpravodaj č. 34/2020 ze dne 11. prosince 2020, který obsahuje sdělení ke Smlouvám mezi ČR a Dánskem a mezi ČR a Nizozemskem.

Naši zaměstnanci pracují jako geodeti na základě pracovních smluv cca 1/2 měsíce v tuzemsku a cca 1/2 měsíce na různých stavbách ve Švédsku. Dosud jsou vypláceni námi, jako jejich zaměstnavatelem z celé měsíční mzdy a zdaňovány dle zákonů platných v ČR. Od 1. 1. 2021 však se změnou legislativy ve Švédsku (v návaznosti na legislativu v EU) budou zdaňovány i ve Švédsku, a to z těchto příjmů: základem daně pro Švédsko bude výše příjmu zaměstnance vyplývající z pracovní smlouvy uzavřené s námi, tedy tuzemským zaměstnavatelem, za počet odpracovaných dní ve Švédsku + příslušná výše diet a kapesného. Příklad: zaměstnanec pobírá jako celoměsíční mzdu 50 000 Kč. Odpracuje 1/2 v ČR, druhou polovinu měsíce odpracuje ve Švédsku. Ve Švédsku tedy bude zdaňován z částky 25 000 Kč + 26 900 diety, tedy z částky 51 900 Kč. Daň ve Švédsku bude ve výši 25 % ze základu daně. Znamená to, že zaměstnanec bude 2x zdaňován z částky odpovídající 1/2 jeho platu (byť pro účely švédských daní jde vlastně o fiktivní příjem)? Diety jsou u nás osvobozeny. Jak máme postupovat, aby byl zaměstnanec z jednoho a téhož příjmu zdaňován pouze jednou? Existuje možnost, že by byl v tuzemsku zdaňován také jen ze mzdy, která odpovídá odpracované době v ČR (zde tedy z 25 000 Kč)? Je ještě nějaké jiné řešení? 

Na stránkách Ministerstva financí byl uveřejněn Finanční zpravodaj č. 32/2020 ze dne 9. prosince 2020, který obsahuje sdělení ke Smlouvám mezi ČR a Kyprem a mezi ČR a Novým Zélandem.

Na stránkách Ministerstva financí byl uveřejněn Finanční zpravodaj č. 31/2020 ze dne 2. prosince 2020, který obsahuje sdělení ke Smlouvám mezi ČR a Norskem a mezi ČR a Gruzií.

Na stránkách Ministerstva financí byl uveřejněn Finanční zpravodaj č. 30/2020 ze dne 25. listopadu 2020, který obsahuje sdělení ke Smlouvě mezi Českou republikou a Lichtenštejnským knížectvím o zamezení dvojího zdanění.

Do Německa vycestuje provádět elektroinstalace jednatel, který je zároveň zaměstnanec své české s. r. o. (tato firma je plátcem DPH v ČR). S jednatelem pojede pracovat ještě jeden zaměstnanec této české firmy. Nemovitosti na kterých se budou práce (služby) provádět jsou umístěny v Německu (místo plnění by tak mělo být v Německu). Česká s. r. o. jede provádět dvě na sobě nezávislé zakázky, kdy bude za práci fakturovat poprvé německému občanovi, podruhé něměckému plátci DPH (firmě). Jak postupovat v obou případech v rámci daně z příjmů a v rámci DPH? Mj. v jakém režimu fakturovat německému občanovi a naopak firmě-německému plátci DPH? Německému plátci DPH-firmě by se mělo fakturovat nejspíše v rámci reverse charge, co se týká DPH a dále v ČR klasicky odvést českou daň z příjmů ze základu daně? U fakturace občanovi by se nejspíš musela česká s. r. o. poskytující elektroinstalace registrovat v rámci daňového režimu Německa a řešit předmětné zdanění zde? Dále - jak postupovat v rámci zaměstnanecké agendy, tzn. co do cestovních náhrad, dále tzv. dokumentu A1 apod.? Co ještě prosím popř. v rámci shora uvedeného v rámci Německa (EU)/ČR neopomenout co do povinností firmy/zaměstnanců v rámci intencí shora uvedených pracovních cest?

Na stránkách Ministerstva financí byl uveřejněn Finanční zpravodaj č. 29/2020 ze dne 19. listopadu 2020, který obsahuje sdělení ke Smlouvě mezi vládou České republiky a vládou Francouzské republiky o zamezení dvojího zdanění.

Společnost s r. o., daňový rezident ČR, bude vyplácet podíl na zisku své britské mateřské společnosti (daňový rezident Velké Británie), která má ve své dceřiné společnosti ve výši 100 % po dobu delší než 12 měsíců a je skutečným vlastníkem těchto dividend. Další podmínky pro osvobození podílů na zisku od daně z příjmů dle § 19 odst. 1 písm. ze) ZDP jsou rovněž splněny. Valná hromada rozhodla o podílech na zisku v říjnu 2020 s tím, že podíl je splatný do 3 měsíců. 1. Předpokládáme správně, že na rezidenty Velké Británie se hledí i po dobu přechodného období do 31. 12. 2020 jako na daňové rezidenty jiného členského státu EU, a tudíž lze na ně vztáhnout zmíněné osvobození podílů na zisku dle § 19 odst. 1 písm. ze) ZDP? 2. Jakou roli hraje pro možné využití osvobození či neosvobození datum samotné výplaty, pokud by tato proběhla až v lednu 2021, kdy už přechodné období netrvá? Pro využití osvobození je rozhodující datum rozhodnutí valné hromady či datum výplaty podílu? Předpokládáme, že výplata proběhne standardně do 3 měsíců, což je i obvykle datum pro provedení srážky daně z příjmů, pokud by podíl nebyl osvobozen. Závěry KOOV č. 544/15.05.19 známe, připadá nám však, že na toto odpověď GFŘ nedalo. 3. Od 1. 1. 2021 již nebude možné v našem případě žádné osvobození využít? Ani dle § 19 odst. 1 písm. ze) ZDP z důvodu chybějící vazby matky na EU a ani dle § 19 odst. 9 ZDP, který by se dal využít v opačném gardu, kdyby mateřská společnost v ČR dostávala dividendy od dceřiné společnosti se sídlem ve Velké Británii.

Do zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDP ) byly implementovány články 7 a 8 Směrnice ATAD (směrnice proti vyhýbání se daňovým povinnostem, z angl. Anti Tax Avoidance Directive). S účinností od 1. 4. 2019 tak česká legislativa zná tzv. CFC pravidla (z angl. Controlled Foreign Corporation – kontrolovaná zahraniční společnost). Tato pravidla se týkají českých ovládajících společností, které mají své ovládané společnosti v zahraničí. Tento článek specifikuje základní právní rámec a je východiskem pro článek navazující, který prezentuje modelové situace a jejich řešení. Vychází z právního stavu platného a účinného k 1. 9. 2020, není-li uvedeno jinak.

Na stránkách Ministerstva financí byl uveřejněn Finanční zpravodaj č. 28/2020 ze dne 13. listopadu 2020, který obsahuje sdělení ke Smlouvě mezi Českou republikou a Finskou republikou o zamezení dvojího zdanění.

Naše společnost spolupracuje se slovenskou společností na stavbě v ČR. Na základě smlouvy o spolupráci bude slovenská společnost provádět činnosti stavbyvedoucího a asistenta stavbyvedoucího. Činnost bude poskytována na území ČR. Měsíční částka fakturace převýší 100 000 Kč. Chtěli bychom se zeptat, zda má naše společnost povinnost podat oznámení o příjmech plynoucích do zahraničí dle § 38da zákona o daních z příjmů. Nejsme si jistí, zda tuto činnost lze podřadit pod stavebně montážní projekt dle § 22 odst. 1 písm. c) zákona o daních z příjmů, či nikoliv. Dále jsme se chtěli zeptat, jaké konkrétně služby se musí oznamovat dle § 38 da zákona o daních z příjmů. Platí to např. i pro tzn. management fee tj., poplatky z IT, účetní, právní služby, účetnictví a controlling placené zahraniční mateřské společnosti?

Na stránkách Ministerstva financí byl uveřejněn Finanční zpravodaj č. 27/2020 ze dne 11. listopadu 2020, který obsahuje sdělení ke Smlouvě mezi vládou České a Slovenské Federativní Republiky a vládou Spojeného království Velké Británie a Severního Irska o zamezení dvojího zdanění.

Úrok z daňového odpočtu si prošel od svého (legislativního) vzniku v roce 2015 legislativním vývojem. Tento legislativní vývoj byl však zpětně korigován, resp. znegován, vývojem judikatury Nejvyššího správního soudu. Řeč je zde především o sazbě úroku z daňového odpočtu, která se od roku 2015 až 2021 zdvojnásobovala (1 % – 2 % – 4 %). K Nejvyššímu správnímu soudu se dostala na přetřes úroková sazba ve výši 1 %, jež byla v účinnosti ode dne 1. 1. 2015 do 30. 6. 2017. K této otázce zaujal Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 16. 7. 2020, čj. 1 Afs 445/2019-47 , negativní stanovisko: „Již na první pohled je bez nutnosti bližšího zkoumání zřejmé, že takto stanovená výše úroku neodpovídá úrokové sazbě, kterou by musela zaplatit povinná osoba, která není úvěrovou institucí.“ Nejvyšší správní soud uzavřel, že úroková sazba ve výši 1 % se nemá aplikovat. Pro údobí od 1. 1. 2015 do 30. 6. 2017 se tedy bude – dle NSS – automaticky aplikovat stále Lex Kordárna, a tedy úrok ve výši 14 procentních bodů. Cílem článku není rozporovat věcný závěr prvního senátu, ale otevřít odbornou debatu na téma aplikace práva Evropské unie nenaplňujícího kritéria přímého účinku ve vztahu ke zjevně eurodiskonformní tuzemské pozitivní právní úpravě. 1)