JUDr. Eva Janečková - strana 2

Dne 11. 3. 2019 vydal Městský soud v Praze rozsudek čj. 14 A 89/2017-47 , v němž konstatoval, že ochrana soukromí dětí (ve formě znepřístupnění jména útočníků i jména oběti šikany) převáží nad právem zastupitelů obce být informován o záležitostech šikany ve škole zřízené danou obcí.

Dne 13. 5. 2021 zveřejnil Úřad pro ochranu osobních údajů (dále jen „ÚOOÚ“) souhrnný materiál k prokazování totožnosti a zpracování osobních údajů. Na dvanácti stranách je možné nalézt odpovědi např. na otázky komu, kdy a jakým způsobem musí člověk prokazovat svou totožnost, jaké osobní údaje přitom mohou být zaznamenány, kdo je oprávněn pořídit kopii průkazu totožnosti… ÚOOÚ již v minulosti publikoval několik stanovisek, kde se vyjadřoval k nakládání s průkazy totožnosti a s možností pořizování fotokopií. Právní předpisy, které upravují tuto oblast, se zásadně nezměnily, pravidla jsou však neustále porušována, a to zejména soukromým sektorem. Pochybení však vznikají i při činnosti obcí.

V rámci činnosti obce se objevují situace a problémy, které se obec snaží vyřešit pomocí kamerového systému se záznamem. Instalace kamerového systému není vyloučená, je však třeba rozlišit, na jakých místech, pro jaké účely a jaký typ kamerového systému lze použít a za jakých okolností musí být proveden tzv. balanční test (test proporcionality). Důležité pro zákonnost provozovaného systému je i správné provedení testu, který musí obsahovat všechny podstatné náležitosti, jak vyplývají z Obecného nařízení (GDPR ) a z pokynů Sboru.

Přestože je zákon o registru smluv účinný již několik let, stále ještě se objevují otázky, které jsou spojeny s nejistotou při plnění povinností podle tohoto zákona. Jedním z řešených problémů je otázka týkající se zveřejnění kupní smlouvy o převod vlastnického práva uzavřené mezi obcí a fyzickou osobou v registru smluv, resp. rozsah zveřejnění osobních údajů ve smlouvě obsažených. Obce zvažují, zda požadavky katastru nemovitostí nepřesahují limity pro zveřejnění osobních údajů dané zákonem o registru smluv.

Dříve než začneme používat tiskové výstupy, je dobré si uvědomit, že toto zdánlivě obyčejné tiskové zařízení, které bez zaváhání a často využíváme, může mít souvislost s ochranou osobních údajů. Nesprávné nastavení tiskáren a multifunkčních zařízení může znamenat vznik potenciálního bezpečnostního incidentu a ohrožení osobních údajů. Na co si tedy dát pozor a jak správně tiskový systém nastavit a používat?

Zákon č. 106/1999 Sb. , o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím “), umožňuje žadatelům vyžádat si mnoho nejrůznějších informací. Jednou z těch nejčastěji vyžadovaných jsou informace o výši platu. Zejména platy vyšších úředníků nebo funkcionářů bývají předmětem zájmu novinářů i běžných občanů. Během mnoha let prošly názory soudů dlouhým a komplikovaným vývojem. Posledním, který korigoval podmínky poskytování platů coby informace zasahující do soukromí, je rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2020, čj. 2 As 88/2019-29 . Tento rozsudek koriguje výklad předchozího rozhodnutí Ústavního soudu.

Cloud computing je velmi často využívaná služba, která uživateli umožňuje využívat servery s větším výpočetním výkonem a úložný prostor na internetu. V rámci cloud computingu dochází k poskytování sdílených IT prostředí formou služby dostupné obvykle pomocí zabezpečeného přístupu přes internet apod. Bez této služby se dnes obejde jen málokdo; úřady, města či obce mezi takové uživatele obvykle nepatří. Zvažuje-li úřad, město či obec využívání služeb cloud computingu, je nutné pečlivě zvážit všechny parametry smlouvy, včetně bezpečnostních požadavků.

Otázka postavení správce a zpracovatele podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady 2016/679 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) – dále jen „Obecné nařízení“, je v praxi řešeno velmi často. Z jednoznačného určení pozic v rámci ochrany osobních údajů vyplývá plnění dalších povinností, které vyplývají z Obecného nařízení, dále vzájemné vztahy odpovědnosti, možnost udílet pokyny a v neposlední řadě i podoba smluvního vztahu a obsah smlouvy. Obvykle nebývá příliš komplikované definovat, kdo v daném vztahu je správce a kdo zpracovatel, či zda se jedná o vztah dvou správců. Oblast, kde se otázky objevují opakovaně, je oblast IT. Dodavatele služeb v oblasti IT využívá téměř každý napříč obory v soukromé i veřejné sféře, a to včetně obcí a jejich příspěvkových organizací. Mezi správcem a zpracovatelem musí být uzavřena smlouva, jejíž parametry jsou poměrně podrobně stanoveny v Obecném nařízení. Rozpoznání jednotlivých úloh je proto klíčové nejen pro správné nastavení smluvního vztahu, ale i pro nastavení odpovědnosti. Z praxe vyplývá, že dodavatel, byť je v pozici zpracovatele, se sám k odpovědnosti nehlásí, a je třeba podmínky zakotvit ve smlouvě.

Dne 21. 5. 2019 vydal Nejvyšší soud ČR rozsudek, který vyjasnil dosud spornou otázku o možnostech započtení ze strany zaměstnavatele, pokud jde o jeho nárok na náhradu škody, která byla způsobena zaměstnancem.

Článek na toto téma se v minulém dílu v časopisu UNES č. 7-8/2019 věnoval fakultativním činnostem, jejich kalkulaci a průzkumu běžně dostupnosti služeb u určité části nejčetnějších fakultativních činností poskytovaných poskytovateli v rámci sociální služby pečovatelská služba – a to dohled – připomenutí dodržení léčebného režimu/dohled nad dodržením léčebného režimu. V tomto článku ze stejného úhlu pohledu navážeme s dalšími zmíněnými fakultativními činnostmi Dohled: Koupel ve středisku osobní hygieny, Doprava uživatele, Nakrmení a základní ošetření domácího zvířete, Doprovod uživatele nad rámec základních činností.

Fakultativní činnosti, jako možnost poskytovat určité činnosti za splnění podmínek v souladu se zákonem č. 108/2006 Sb. , o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o sociálních službách “), a dalších podmínek stanovených prováděcím právním předpisem, je nutné vždy oddělit od poskytování základních činností a také zvlášť rozpočtovat náklady, a to z mnoha důvodů. Podmínky plnění vůči fakultativní činnostem byly předmětem předchozích článků (poznámka redakce: předchozí části seriálu najdete v č. 7-8/2018, 9/2018 a v č. 3/2019) a v tomto článku se budeme věnovat dvěma důležitým, někdy také nejproblematičtějším oblastem, a to: stanovení nákladovosti/kalkulace a prokázání skutečnosti, že nedochází k nahrazování běžně dostupných služeb danou činností.

Zákon č. 500/2004 Sb. , správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád “), ukládá ve svém ustanovení § 26 odst. 1 všem správním orgánům povinnost zřídit nepřetržitě veřejně přístupnou úřední desku. Úřední deska slouží k vyvěšování dokumentů, u nichž tak stanoví zákon, plní nezastupitelnou roli při doručování, ale také při dobrovolném zveřejňování dokumentů, které mají napomoci informovat o dění v obci.

Otázka týkající se právní úpravy povinnosti mlčenlivosti zastupitelů bývá vznášena poměrně často, neboť ti s odkazem na veřejnost jednání zastupitelstva a na nutnost jednat transparentně často zveřejňují informace získané v souvislosti s výkonem funkce zastupitele, a to zejména na sociálních sítích.

Následující článek navazuje na předchozí, které se zabývaly pečovatelskou službou z různých úhlů pohledů (poznámka redakce: první a druhý díl seriálu najdete v č. 7-8/2018 na s. 9 a č. 9/2018 s. 18). Tímto bychom chtěli čtenáři přiblížit možnost poskytovat fakultativní činnosti v rámci pečovatelské služby a také přiblížit tvorbu povinné kalkulace, jak teoreticky, tak na ukázkách konkrétních příkladů.

V druhém pokračování seriálu o pečovatelské službě (poznámka redakce: první díl seriálu najdete v časopisu UNES č. 7–8/2018 na s. 9) se zaměříme na zajištění stravování v rámci poskytování tohoto druhu sociální služby v terénní formě. Tuto problematiku zhodnotíme základně jak z pohledu legislativního, tak především z pohledu nákladovosti a hospodaření s veřejnými prostředky.

Pečovatelská služba je jednou z nejrozšířenějších terénních služeb v České republice především díky svému historickému vývoji. Jedním z nejčastějších poskytovatelů tohoto druhu sociální služby jsou města/obce (jejich organizační složky) nebo jimi zřízené organizace (většinou příspěvkové organizace; ale začínají se objevovat i další právní formy), a právě úhrada za poskytování sociální služby je jedním z důležitých zdrojů financování jejich samotného provozu.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady 2016/679 ze dne 27. 4. 2016, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) – dále jen „Obecné nařízení“, obsahuje nejen celou řadu povinností pro správce i pro zpracovatele osobních údajů, ale také několik práv subjektu údajů. Subjekt údajů může svá práva kdykoli realizovat a správce (případně zpracovatel) jsou povinni tato práva respektovat.

Jedna z nejdůležitějších povinností, které se objevují v článku 12 a násl. nařízení Evropského parlamentu a Rady 2016/679, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) – dále jen „Obecné nařízení“, je tzv. informační povinnost. Tato povinnost není zcela nová; v dosavadním zákoně č. 101/2000 Sb. , o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně osobních údajů “), byla tato povinnost uvedena v § 11 , byť v užším pojetí.

Vysvětlivky: GDPR - Nová právní úprava v podobě nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. 4. 2016, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů), která nabývá účinnosti dne 25. 5. 2018. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. 4. 2016, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) – dále jen „Nařízení“, přináší několik nových povinností, mezi něž patří ohlašování případů porušení zabezpečení osobních údajů dozorovému úřadu uvedené v článku 33.

Cookies jsou předmětem dlouholetého sporu, jehož jádrem je otázka, zda jsou cookies osobním údajem, zda je jejich česká právní úprava kompatibilní s evropským právem, a jak tedy s těmito informacemi nakládat. Odpovědi na tyto otázky vám přináší následující příspěvek.