Dokumenty - strana 66

Advokát (OSVČ, plátce DPH) uhradil jménem svého klienta (neplátce DPH) soudní poplatek ve výši 10 000 Kč a dále odměnu znalci ve výši 10 000 Kč + 21 % DPH (tedy 12 100 Kč). K těmto platbám byl povinný klient. Podle dohody mezi klientem a advokátem má klient advokátovi tyto částky uhradit, a to bez navýšení. Jak bude advokát správně postupovat? Musí klientovi vystavit fakturu (daňový doklad) a pokud ano, co do ní uvede - za soudní poplatek jenom 10 000 Kč bez navýšení o DPH a za odměnu znalci 12 100 Kč rovněž bez další navýšení o DPH (předpokládejme, že advokát si za odměnu znalci neuplatní DPH na vstupu) nebo o „svoji“ DPH zvyšuje v každém případě? Co advokát s obdrženými penězi udělá - musí z nich odvést daň z příjmu, zdravotní a sociální pojištění, jako kdyby se jednalo o jakýkoliv jeho jiný příjem (z výkonu advokátní činnosti), nebo je cesta, jak se tomu vyhnout a nechat si celou částku?

Potřebuji si ujasnit, zda mohu úroky z úvěru na výstavbu výrobní haly dát do nákladů a nebo musí být součástí pořizovací ceny nemovitosti? Dočetla jsem se, že se může účetní jednotka rozhodnout. To znamená, že pokud dám do nákladů, nemůže mi to správce daně zpochybnit, že by to mělo být součástí stavby? 

Řešíme, jak nastavit stravné zaměstnancům od ledna 2024. Od dodavatelské firmy kupujeme obědy s DPH na vstupu. Snaha je poskytovat zaměstnancům obědy tak, že by za oběd zaměstnanci platili pouze 1 Kč, zbytek by uhradil zaměstnavatel. Cena oběda se bude pohybovat mezi cca 100 až 150 Kč včetně DPH. Setkali jsme se se stanoviskem, že pokud bude zaměstnanec hradit byť jen 1 Kč, bude mít zaměstnavatel plný nárok na odečet DPH. V praxi se domníváme, že by měly existovat následující varianty: Pokud bude cena jednoho jídla do 117 Kč bez DPH (14,04 DPH, celkem vč. DPH oběd 131,04 Kč) a zaměstnanec bude hradit 1 Kč (včetně DPH) je účtování a zdanění následující: Faktura dodavatele: 527/321 116,20 Kč daňově uznatelné. 528/321 0,80 Kč daňově uznatelné, kryto účtem 602 úhrada od zaměstnance 343/321 14,04 Kč plný odečet DPH, jelikož dojde k odvodu DPH z úhrady 1 Kč od zaměstnance Úhrada od zaměstnance 331/602 0,89 Kč tržba z úhrady zaměstnance jednoho oběda přímo z mezd 331/343 0,11 Kč odvod DPH z úhrady zaměstnance¨. U zaměstnance se nebude nic v rámci daně z příjmů fyzických osob nic zdaňovat, jelikož není překročen limit 116,20 Kč stanovený zákonem. Pokud bude cena jednoho jídla více než 117 Kč bez DPH a zaměstnanec bude hradit 1 Kč (včetně DPH): V příkladu je níže použita cena jednoho jídla bez DPH 120 Kč (14,40 DPH, celkem vč. DPH oběd 134,40 Kč), je účtování a zdanění následující: Faktura dodavatele: 527/321 116,20 Kč daňově uznatelné. 528/321 3,80 Kč daňově celé uznatelné, je kryto účtem 602 úhrada od zaměstnance a také bude daňově uznatelné, jelikož budou dodaněny 3 Kč zaměstnanci jako nepeněžité plnění v rámci mezd. 343/321 14,40 Kč plný odečet DPH, jelikož dojde k odvodu DPH z úhrady 1 Kč od zaměstnance. Úhrada od zaměstnance 331/602 0,89 Kč tržba z úhrady zaměstnance jednoho oběda přímo z mezd 331/343 0,11 Kč odvod DPH z úhrady zaměstnance U zaměstnance se bude v rámci daně z příjmů fyzických osob zdaňovat jako nepeněžité plnění ke mzdě částka 3 Kč, jelikož je překročen limit 116,20 Kč stanovený zákonem. Pokud to zrekapitulujeme, a bude zaměstnanec hradit aspoň 1 Kč, je nárok na plné uplatnění DPH z ceny oběda, jelikož zaměstnanec a zaměstnavatel nejsou spřízněné subjekty dle zákona. Pokud bude cena oběda bez DPH do 116,20 Kč (po odečtu úhrady od zaměstnance), pak se účtuje jako daňově uznatelný náklad a není nutno nic zaměstnanci dodaňovat jako nepeněžité plnění ve mzdě. Pokud by ale jednoho jídla bez DPH byla více než 116,2 Kč (po odečtu úhrady od zaměstnance), pak se rozdíl zdaňuje zaměstnancům ve mzdě jako nepeněžité plnění. Cena jednoho jídla je však stejně celá daňově uznatelná, jelikož je rozdíl vyšší než 116,20 zdaněn zaměstnancům ve mzdě nebo krytý úhradou od zaměstnance. Je náš názor správný?

FO, měsíční plátce DPH, uskutečňuje zdanitelná plnění - ubytovací služby. Od září 2023 k tomu začal pronajímat jinou nemovitost - osvobozené plnění. Od září jsme tedy začali rozdělovat náklady pro krácený koeficient (100 %). Jak vypočítám v prosinci vypořádací koeficient a následně nový zálohový koeficient na rok 2024? Za celý rok 2023, nebo jen za období kdy osvobozené příjmy byly, tedy 1-9/2023? 

Společnost vyšle na pracovní cestu do zahraničí svého zaměstnance před koncem roku a ten požádá o přerušení pracovní cesty z osobních důvodů s tím, že se bude vracet až po Novém roce. Tzn. 27. 12. 2023 se uskuteční pracovní cesta mimo území ČR a v tento den a 28. 12. 2023 zaměstnanec na místě jedná. Zaměstnanci se proplatí letenka. Zaměstnavatel souhlasí s přerušením pracovní cesty a s nárokem zaměstnance na návrat zpět v roce 2024 letadlem. Druhá letenka je však datovaná až do roku 2024. Jedná se pouze o cestu zpět bez jednání v roce 2024. Do jakého období patří náklad na zpáteční letenku? Má být zaúčtována do roku 2023, protože souvisí s cestou, která se uskutečnila v roce 2023? 

Chápu správně, že od 1. 1. 2024 musí firma všechny drobné dary zaměstnancům dodaniť? Např. řezaná růže k MDŽ?

Jak stanovit, nebo nestanovit pracovní dobu u 3 jednatelů (a zároveň společníků) s.r.o.? Pracují zároveň na HPP jako kovoobraběči. Jako kovoobraběči mají pevně stanovenou pracovní dobu 8-14: 30 hod. denně s TPD 40hodin týdně. A jednatelskou práci musí dělat až po skončení pracovní doby na HPP? Nebo dělají práci jednatele souběžně s HPP? A u HPP se pak krátí pracovní doba? Skutečnost je taková, že práci jednatele vykonávají když je to potřeba. Dosud bezplatně. Ale od 2/2024 chtějí odměnu 3999,- Kč měsíčně.

S. r. o. měla v majetku osobní automobil, na který byl v minulých letech uplatňován paušál. Automobil byl v 4. 10. 2023 prodán. Je v tomto případě možné uplatnit paušál pro rok 2023?

S. r. o., plátce DPH, koupila do kanceláře zvlhčovač vzduchu s různými aroma olejíčky. Jedná se o daňový náklad s odpočtem DPH (jak zvlhčovač, tak i aroma oleje)? 

Dobrý den, chtěla bych se zeptat, jak dlouho je zaměstnavatel povinen archivovat předložené docházky od zaměstnanců (evidenci odpracované doby). Na mzdovém semináři lektorka řekla, že na základě GDPR je to pouze 3roky a pak je musíme skartovat. Je to tak správně? A jak je to se skartací exekučních příkazů na zaměstnance, které jsou již zastavené (bylo splněno oddlužením). Můžeme již skartovat? Děkuji za odpověď.

FO, daňová evidence, plátce DPH má na skladě zásoby prošlého zboží. Pokud v roce 2023 dojde k likvidaci toho zboží, musí se odvést DPH? A musí se tyto zlikvidované zásoby zboží dodanit v dani z příjmu v pořizovací ceně?

V restauraci podáváme kohoutkovou vodu s citronem. Dle informace GFŘ k aktuálním sazbám platným od 1. 1. 2024 po dochucení vody ovocem by se uplatnila sazba 21%. Ve stejném odstavci je ale uvedeno, že přidání dekorace do nebo na sklenici v podobě např. máty nebo ovoce nebrání použití snížené sazby. Považuje se tedy plátek citronu ve sklenici nebo džbánu s kohoutkovou vodou za dekoraci a je možné uplatnit sníženou sazbu daně? 

Sledujeme za vás: Končí lhůta pro podání přiznání k dani z nemovitostí. Ještě do 8. února ho ale podáte bez rizika pokuty. GFŘ informuje o tom, jak postupovat při vypořádání záloh v souvislosti se změnami sazeb DPH. Můžete začít stahovat občanku do mobilu, a to prostřednictvím aplikace eDoklady. Národní ekonomická rada vlády (NERV) připravila návrh 37 prorůstových opatření. Týkají se trhu práce, vzdělávání, bydlení, veřejné správy i investic.

Zcela zásadním „pilířem“, na němž daňové orgány vystavěly závěr, že u stěžovatelky byla naplněna subjektivní stránka účasti na podvodu na dani, spočívá ve změně obchodního modelu, kdy se od 1. 7. 2012 stala přímým dodavatelem stěžovatelky namísto společnosti Beormeol SK společnost Alamo a poté na období 2. čtvrtletí 2014 společnost Ridgenwood. Tuto skutečnost považoval za zásadní „pilíř“ pro závěr daňových orgánů o nestandardnosti obchodních případů se společností Alamo (posléze Ridgenwood) i krajský soud. Akcentoval zejména, že stěžovatelka uvedeným krokem ztratila kontrolu nad placením DPH a bez dostatečného zdůvodnění přijala jako přímého dodavatele subjekt bez obchodní historie, s nímž ve věci nákupu čpavku vůbec nejednala a který nebyl nijak právně spojen s Beormeol SK. Za situace, kdy samotné dodávky nadále probíhaly zcela standardním způsobem (cena, přeprava, množství, původ, frekvence dodávek, úhrady plateb, kontrola jakosti zboží) se podle Nejvyššího správního soudu stěžovatelka mohla s důvěrou spoléhat na legitimitu těchto plnění. Od stěžovatelky tak nebylo možné požadovat zvýšené nároky na obezřetnost jen proto, že namísto prověřeného slovenského distributora provedla dodávky jím avizovaná česká společnost, neboť ze správního spisu nevyplývá, že by společnosti Alamo a Ridgenwood byly podezřelé „na první pohled“. Ostatně, daňový podvod se ani neodehrál na úrovni dodávek mezi jimi a stěžovatelkou. S ohledem na aktivní úlohu dlouhodobého obchodního partnera stěžovatelky a současně výhradního distributora polského výrobce se stěžovatelka mohla skutečně v roce 2012 domnívat, že se jedná o prosté organizačně obchodní opatření ze strany distributora a nemusela jej podezírat z nekalého jednání v oblasti daňové. Způsob, jakým se daňové orgány vypořádaly s dosavadními zjištěními, ovšem není ve světle námitek stěžovatelky dostatečně přesvědčivý. Stěžovatelka jakožto konečný odběratel a zpracovatel reálně dodávané specifické suroviny předložila plausibilní vysvětlení svého tehdejšího jednání, které má oporu v dosud provedených důkazech. Daňové orgány se s tímto vysvětlením a provedenými důkazy přesvědčivě nevypořádaly a založily svá rozhodnutí na do značné míry šablonovitých a stereotypních úvahách. Nutno však dodat, že výše uvedené závěry nelze zobecňovat ve vztahu k jakékoliv obdobné změně běžícího obchodního modelu. U této je z podstaty věci nezbytné vyžadovat zvýšenou obezřetnost účastníků daného obchodního vztahu, neboť se z daňového hlediska jedná o typickou indicii podezřelého chování, kterým se vyznačují podvody na DPH. Při absenci přesvědčivého ekonomicky racionálního zdůvodnění daného postupu bude tato indicie zásadně představovat objektivní okolnost, z níž lze usuzovat na naplnění subjektivní stránky účasti na podvodu. Každý případ je nicméně třeba posuzovat individuálně, což Nejvyšší správní soud v této hraniční věci učinil.

Co se týče povahy a účelu tohoto rozhodnutí, smyslem institutu nespolehlivého plátce je především ochrana fiskálních zájmů státu (slovy důvodové zprávy k novele č. 502/2012 Sb. „veřejný zájem na řádném výběru DPH“) a ochrana dalších účastníků obchodních transakcí. Zákon se tím snaží předcházet vzniku nedobytných dluhů na DPH, a to mj. právě zakotvením jejich ručení za budoucí daňové dluhy nespolehlivého plátce. Zveřejnění statusu nespolehlivého plátce ve veřejném seznamu má sloužit též k obezřetnosti potenciálních obchodních partnerů nespolehlivého plátce. Účelem naopak není trestat nespolehlivého plátce za jeho předchozí jednání.

V řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, která spočívá v nevydání rozhodnutí o odvolání proti platebnímu výměru, je soud povinen posoudit, zda neuplynula lhůta pro stanovení daně dle § 148 daňového řádu , neboť pokyn Ministerstva financí č. MF-5 o stanovení lhůt při správě daní stanoví, že lhůta pro vydání rozhodnutí o odvolání je limitována lhůtou pro stanovení daně.

Jestliže se podvodu na DPH spočívajícím v uplatnění (neoprávněného) nároku na odpočet (§ 72 zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty) účastnil daňový subjekt vědomě, nemůže být v dobré víře, a je proto nadbytečné posuzovat, zda přijal dostatečná preventivní opatření k zamezení účasti na takovém podvodu.

Jinými slovy, Nejvyšší správní soud není názoru, že by správce daně porušil zákon tím, že stěžovatelce umožnil dále obchodovat s dodavatelem, o kterém věděl, že nepodává kontrolní hlášení. Ze zákona nevyplývá povinnost správce daně informovat stěžovatelku o tom, že jeden z jejích obchodních partnerů nepodává kontrolní hlášení.

Struktura podání je tedy uspořádání obsahu prostřednictvím předem připravených položek, přičemž tyto „kolonky“ je nutné určitým způsobem vyplnit. Tento způsob určují pravidla pro vyplnění položek, např. takové pravidlo, že do určité položky lze zařadit jen čísla, nikoliv písmena. Porušení takového pravidla je stále porušením stanovené struktury, nikoliv chybou obsahu. Chybou obsahu je tak např. vyplnění položky pro DIČ odběratele nesprávným číslem. Naproti tomu chybou struktury je vyplnění takové položky písmeny, tj. uvedení DIČ slovy. Takto vyjádřené DIČ odběratele může být i správné, nepůjde tak zároveň o chybu obsahu. Lze tedy uzavřít, že Generální finanční ředitelství nebylo zákonem zmocněno k vydání obecně závazného právního předpisu, který by určoval strukturu kontrolního hlášení, již je podle § 101a odst. 3 ZDPH nutné dodržet. Vydání právního předpisu subjektem, který k tomu nebyl oprávněn, je z ústavněprávního hlediska tak závažným defektem, že mu upírá veškeré normativní účinky, proto jej soud nemůže aplikovat (čl. 95 odst. 1 Ústavy ).

Podstata pochybností žalovaného spočívá v tom, že stěžovatelka neprokázala přesný počet odvysílaných spotů digitální reklamy na LED obrazovkách, a ani další jí navrhované důkazy by podle něho tuto skutečnost nebyly schopné prokázat. Dle Nejvyššího správního soudu však takový důkazní standard, který v případě plnění opakujícího se v řádech desetitisíců jednotek vyžaduje prokázání každé takové poskytnuté jednotky, jde nad rámec toho, co lze po daňových subjektech v daňovém řízení požadovat. Je třeba si uvědomit, že v realitě života věci často nejdou přesně tak, jak si je daňové subjekty předem naplánují – termíny se posouvají, skutečnost se oproti představám zpožďuje či mění, původní záměry je třeba upřesnit. Pokud uvedené posuny odpovídají běžné lidské zkušenosti s neurčitostí a nepředvídatelností života a není z nich patrné jejich umělé upravování, fingování apod., není zásadně důvodu jen na základě nich přistupovat k tvrzením daňového subjektu se vstupní nedůvěrou.