Dokumenty - strana 67

V restauraci podáváme kohoutkovou vodu s citronem. Dle informace GFŘ k aktuálním sazbám platným od 1. 1. 2024 po dochucení vody ovocem by se uplatnila sazba 21%. Ve stejném odstavci je ale uvedeno, že přidání dekorace do nebo na sklenici v podobě např. máty nebo ovoce nebrání použití snížené sazby. Považuje se tedy plátek citronu ve sklenici nebo džbánu s kohoutkovou vodou za dekoraci a je možné uplatnit sníženou sazbu daně? 

Zcela zásadním „pilířem“, na němž daňové orgány vystavěly závěr, že u stěžovatelky byla naplněna subjektivní stránka účasti na podvodu na dani, spočívá ve změně obchodního modelu, kdy se od 1. 7. 2012 stala přímým dodavatelem stěžovatelky namísto společnosti Beormeol SK společnost Alamo a poté na období 2. čtvrtletí 2014 společnost Ridgenwood. Tuto skutečnost považoval za zásadní „pilíř“ pro závěr daňových orgánů o nestandardnosti obchodních případů se společností Alamo (posléze Ridgenwood) i krajský soud. Akcentoval zejména, že stěžovatelka uvedeným krokem ztratila kontrolu nad placením DPH a bez dostatečného zdůvodnění přijala jako přímého dodavatele subjekt bez obchodní historie, s nímž ve věci nákupu čpavku vůbec nejednala a který nebyl nijak právně spojen s Beormeol SK. Za situace, kdy samotné dodávky nadále probíhaly zcela standardním způsobem (cena, přeprava, množství, původ, frekvence dodávek, úhrady plateb, kontrola jakosti zboží) se podle Nejvyššího správního soudu stěžovatelka mohla s důvěrou spoléhat na legitimitu těchto plnění. Od stěžovatelky tak nebylo možné požadovat zvýšené nároky na obezřetnost jen proto, že namísto prověřeného slovenského distributora provedla dodávky jím avizovaná česká společnost, neboť ze správního spisu nevyplývá, že by společnosti Alamo a Ridgenwood byly podezřelé „na první pohled“. Ostatně, daňový podvod se ani neodehrál na úrovni dodávek mezi jimi a stěžovatelkou. S ohledem na aktivní úlohu dlouhodobého obchodního partnera stěžovatelky a současně výhradního distributora polského výrobce se stěžovatelka mohla skutečně v roce 2012 domnívat, že se jedná o prosté organizačně obchodní opatření ze strany distributora a nemusela jej podezírat z nekalého jednání v oblasti daňové. Způsob, jakým se daňové orgány vypořádaly s dosavadními zjištěními, ovšem není ve světle námitek stěžovatelky dostatečně přesvědčivý. Stěžovatelka jakožto konečný odběratel a zpracovatel reálně dodávané specifické suroviny předložila plausibilní vysvětlení svého tehdejšího jednání, které má oporu v dosud provedených důkazech. Daňové orgány se s tímto vysvětlením a provedenými důkazy přesvědčivě nevypořádaly a založily svá rozhodnutí na do značné míry šablonovitých a stereotypních úvahách. Nutno však dodat, že výše uvedené závěry nelze zobecňovat ve vztahu k jakékoliv obdobné změně běžícího obchodního modelu. U této je z podstaty věci nezbytné vyžadovat zvýšenou obezřetnost účastníků daného obchodního vztahu, neboť se z daňového hlediska jedná o typickou indicii podezřelého chování, kterým se vyznačují podvody na DPH. Při absenci přesvědčivého ekonomicky racionálního zdůvodnění daného postupu bude tato indicie zásadně představovat objektivní okolnost, z níž lze usuzovat na naplnění subjektivní stránky účasti na podvodu. Každý případ je nicméně třeba posuzovat individuálně, což Nejvyšší správní soud v této hraniční věci učinil.

Co se týče povahy a účelu tohoto rozhodnutí, smyslem institutu nespolehlivého plátce je především ochrana fiskálních zájmů státu (slovy důvodové zprávy k novele č. 502/2012 Sb. „veřejný zájem na řádném výběru DPH“) a ochrana dalších účastníků obchodních transakcí. Zákon se tím snaží předcházet vzniku nedobytných dluhů na DPH, a to mj. právě zakotvením jejich ručení za budoucí daňové dluhy nespolehlivého plátce. Zveřejnění statusu nespolehlivého plátce ve veřejném seznamu má sloužit též k obezřetnosti potenciálních obchodních partnerů nespolehlivého plátce. Účelem naopak není trestat nespolehlivého plátce za jeho předchozí jednání.

V řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, která spočívá v nevydání rozhodnutí o odvolání proti platebnímu výměru, je soud povinen posoudit, zda neuplynula lhůta pro stanovení daně dle § 148 daňového řádu , neboť pokyn Ministerstva financí č. MF-5 o stanovení lhůt při správě daní stanoví, že lhůta pro vydání rozhodnutí o odvolání je limitována lhůtou pro stanovení daně.

Jestliže se podvodu na DPH spočívajícím v uplatnění (neoprávněného) nároku na odpočet (§ 72 zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty) účastnil daňový subjekt vědomě, nemůže být v dobré víře, a je proto nadbytečné posuzovat, zda přijal dostatečná preventivní opatření k zamezení účasti na takovém podvodu.

Jinými slovy, Nejvyšší správní soud není názoru, že by správce daně porušil zákon tím, že stěžovatelce umožnil dále obchodovat s dodavatelem, o kterém věděl, že nepodává kontrolní hlášení. Ze zákona nevyplývá povinnost správce daně informovat stěžovatelku o tom, že jeden z jejích obchodních partnerů nepodává kontrolní hlášení.

Struktura podání je tedy uspořádání obsahu prostřednictvím předem připravených položek, přičemž tyto „kolonky“ je nutné určitým způsobem vyplnit. Tento způsob určují pravidla pro vyplnění položek, např. takové pravidlo, že do určité položky lze zařadit jen čísla, nikoliv písmena. Porušení takového pravidla je stále porušením stanovené struktury, nikoliv chybou obsahu. Chybou obsahu je tak např. vyplnění položky pro DIČ odběratele nesprávným číslem. Naproti tomu chybou struktury je vyplnění takové položky písmeny, tj. uvedení DIČ slovy. Takto vyjádřené DIČ odběratele může být i správné, nepůjde tak zároveň o chybu obsahu. Lze tedy uzavřít, že Generální finanční ředitelství nebylo zákonem zmocněno k vydání obecně závazného právního předpisu, který by určoval strukturu kontrolního hlášení, již je podle § 101a odst. 3 ZDPH nutné dodržet. Vydání právního předpisu subjektem, který k tomu nebyl oprávněn, je z ústavněprávního hlediska tak závažným defektem, že mu upírá veškeré normativní účinky, proto jej soud nemůže aplikovat (čl. 95 odst. 1 Ústavy ).

Podstata pochybností žalovaného spočívá v tom, že stěžovatelka neprokázala přesný počet odvysílaných spotů digitální reklamy na LED obrazovkách, a ani další jí navrhované důkazy by podle něho tuto skutečnost nebyly schopné prokázat. Dle Nejvyššího správního soudu však takový důkazní standard, který v případě plnění opakujícího se v řádech desetitisíců jednotek vyžaduje prokázání každé takové poskytnuté jednotky, jde nad rámec toho, co lze po daňových subjektech v daňovém řízení požadovat. Je třeba si uvědomit, že v realitě života věci často nejdou přesně tak, jak si je daňové subjekty předem naplánují – termíny se posouvají, skutečnost se oproti představám zpožďuje či mění, původní záměry je třeba upřesnit. Pokud uvedené posuny odpovídají běžné lidské zkušenosti s neurčitostí a nepředvídatelností života a není z nich patrné jejich umělé upravování, fingování apod., není zásadně důvodu jen na základě nich přistupovat k tvrzením daňového subjektu se vstupní nedůvěrou.

Pro posouzení toho, zda byl postup správce daně místním šetřením, nebo již fakticky přesahoval jeho meze a jednalo se tedy o skrytou daňovou kontrolu, je třeba v každém konkrétním případě zhodnotit vícero relevantních okolností, a to nejen jednotlivě, ale i v jejich souhrnu, a to i vzhledem k tomu, co posuzovanému úkonu přecházelo a co po něm následovalo, aby bylo možné rozhodnout, zda správce daně prováděl pouhé zjišťování podkladových informací či „mapování terénu“, nebo zda se již jednalo o zjišťování a ověřování správnosti stanovení daňové povinnosti. Po zvážení výše uvedeného dospěl Nejvyšší správní soud ve shodě s krajským soudem k závěru, že úkon provedený dne 12. 8. 2013 stěžovatelem u žalobce nebyl místním šetřením, nýbrž skrytou daňovou kontrolou. K tomuto závěru vedla Nejvyšší správní soud kombinace několika zmiňovaných okolností. Stěžovatel především sám v úředním záznamu ze dne 14. 8. 2013, č. j. 1694650/13/2503-05402-507227, uvedl, že účelem sporného postupu bylo „ověření oprávněnosti nadměrného odpočtu“. Samo o sobě by se toto vyjádření snad ještě dalo považovat za pouhou nešťastnou formulaci, avšak rozsah a povaha písemností, která stěžovatel při daném úkonu shromáždil, svědčí o tom, že tato formulace ve skutečnosti představuje poměrně výstižný popis jeho postupu. Z vymezení předmětu „místního šetření“ uvedeného v protokolu o něm vyplývá, že se stěžovatel při tomto postupu od počátku zaměřil na okolnosti týkající se konkrétního daňového přiznání ke konkrétní dani za konkrétní zdaňovací období (v tomto směru působí poněkud účelově, argumentuje-li stěžovatel tím, že zjištění učiněné v rámci daného postupu, resp. závěr o tom, že nelze rozporovat žalobcem deklarovanou kupní cenu stroje, je relevantní rovněž z hlediska daně z příjmů právnických osob, neboť je zřejmé, že stejně relevantní pro tuto daň by bylo takové kontrolní zjištění, pokud by bylo učiněno v rámci daňové kontroly). Z povahy písemností, na které se stěžovatel při daném postupu zaměřil a pořídil si jejich kopie, je patrné, že fakticky shromažďoval podklady týkající se právě pálicího stroje, z jehož pořízení byl uplatněn odpočet DPH. Již samotná skutečnost, že stěžovatel k prověření daného odpočtu shromáždil v podstatě veškeré tehdy dostupné podklady, napovídá tomu, že v daném případě nešlo o pouhé zjišťování podkladových informací či „mapování terénu“, ale o poměrně ucelený postup zaměřený na získání kompletních podkladů potřebných pro úplné posouzení oprávněnosti daného odpočtu. Formulace obsažené v úředních záznamech, v nichž stěžovatel uvádí, že účelem postupu bylo „ověření provozování a využití nově zakoupeného stroje FOREST 2000 CNC“, resp. dokonce „ověření oprávněnosti nadměrného odpočtu“, pak tento závěr pouze potvrzují.

Nejvyšší správní soud souhlasí se stěžovatelem, že pokud existují nestandardní okolnosti v řetězci, v němž původně došlo k daňovému úniku, pak i přes dodatečné přiznání a uhrazení daně missing traderem je možné konstatovat existenci podvodu na DPH a nárok na odpočet daně odepřít.

Z pohledu znění tohoto ustanovení je lhostejné, zda je platebním výměrem uložena povinnost k zaplacení úroku z prodlení, jehož výše je prostým výpočtem s užitím zákonné úrokové sazby a příslušného úrokového období, anebo zda je platebním výměrem uložena povinnost k zaplacení daně na základě jiných právních skutečností a skutkových závěrů správce daně, podřazených pod příslušné ustanovení daňového práva hmotného. Z hlediska ryze teoretického se totiž v obou případech jedná o rozhodnutí deklaratorní v tom smyslu, že se zde pouze autoritativně určuje existence určité povinnosti k zaplacení daně (resp. jejího příslušenství).

Fyzická osoba (poplatník) si může od základu daně odečíst příspěvky na všechny daňově podporované produkty spoření na stáří a daňově podporované pojištění dlouhodobé péče dohromady až do výše 48 000 Kč ročně.

Sledujeme za vás: Končí lhůta pro podání přiznání k dani z nemovitostí. Ještě do 8. února ho ale podáte bez rizika pokuty. GFŘ informuje o tom, jak postupovat při vypořádání záloh v souvislosti se změnami sazeb DPH. Můžete začít stahovat občanku do mobilu, a to prostřednictvím aplikace eDoklady. Národní ekonomická rada vlády (NERV) připravila návrh 37 prorůstových opatření. Týkají se trhu práce, vzdělávání, bydlení, veřejné správy i investic.

Tuzemská s.r.o., plátce DPH, uzavře obchod s dánskou společností (také plátce DPH) na práci ve Švédku (pro švédskou společnost) majetku švédské společnosti a to pracovníky z ČR. Jedná se tedy o subdodávku, kdy budeme postupně dodávat jak materiál, výrobky + montáž bude na místě v zahraničí. Jedná se o dodání 1) materiálu, výrobků (z ČR) do EU nebo 2) dodání materiálu + montáž přímo na místě – v EU? Jedná se nám o nastavení správné spolupráce: fakturace, DPH a dalších možné předpisy (zaměstnanci, OSVČ – subdodavatelé). Jako např. Společná žádost zaměstnance a zaměstnavatele o vystavení potvrzení o příslušnosti k právním předpisům sociálního zabezpečení, případně jaké další…. Dovoz zboží z EU – doplnění textu: reverse charge Základ daně a DPH na řádku 7/8, 43/44 (bez DPH) KH na A2 Vývoz zboží do EU – doplnění textu: reverse chargé Hodnota plnění na řádku 20 Následné souhrnné hlášení: kód 0 Služby v jiném státě - doplnění textu: reverse chargé Hodnota plnění na řádku 21 Následné souhrnné hlášení: kód 3 Náležitosti faktury: Fakturace DPH – bez DPH A text u faktury 2006/112/es rozdíl 235/2004? 

Jak je to se servisem tepelného čerpadla ohledně DPH? Obdržela jsem fakturu - servis tepelného čerpadla provedený v domově sociálních služeb. Bylo tam vyčísleno DPH 21%. Je to tak správně? Fakturoval plátce FO jako subdodavatel prací plátci s.r.o. jako hlavnímu dodavateli prací. Nemělo to být v režimu přenesení daňové povinnosti? Subdodavatel prací FO se odkazuje na: "Servis – prohlídka, odzkoušení funkčnosti kotlů, uvedení do provozu nebo z provozu (CZ-CPA 71) Jedná se o samostatnou službu ověření funkčnosti kotle a jeho spuštění (uvedení) do provozu." Platí to i pro tepelná čerpadla?

Firma bude prodávat pozemky a stavbu svého sídla a skladu. Prodej stavby sídla a skladu splňuje podmínky pro osvobození dle § 56/3 zákona o DPH. Jak je tomu s osvobozením pozemků ? Prodávají se následující pozemky : A- pozemky zastavěné zmíněnou stavbou , B- pozemky přiléhající ke stavbě, na nichž je parkoviště(zpevněná plocha, která byla zbudována někdy v minulosti, ovšem zápis v katastru nemovitostí byl učiněn až v r. 2017 a pozemky C- s porostem trávníků a oplocením. Je možné všechny tyto pozemky A, B i C chápat jako funkční celek se stavbou sídla a skladu a osvobodit je rovněž dle § 56/3 ?

E-knihy jsou od 1. 1. 2024 v sazbě 0% DPH. Autorům, kterým e-knihy vydávám (softwarová tvorba konečného formátu e-knihy, přidělení ISBN, předání do prodeje e-knihkupcům), budu rovněž fakturovat s 0% DPH? 

Dodali jsme zákazníkovi na Slovensko tepelné čerpadlo, která nám slovenská firma zamontovala. Poslala nám fakturu. Jak má být řešeno DPH. Oba jsme plátci DPH. Pokud se jedná o místo plnění na Slovensku (asi ano podle § 10), kdo odvede na Slovensku DPH. Pokud to řeší slovenské předpisy a není známa odpověď, prosím o odpověď, jak by to bylo v situaci opačné - my, čeští plátci DPH, bychom montovali v ČR tepelné čerpadlo a fakturovali Slovákovi, plátci DPH na Slovensku. 

Společnost s.r.o. dodává elektrárny, které jsou předány protokolárně do předběžného užívání odběrateli díla a probíhá zkušební provoz jehož ukončení je sjednáno termínem ve Smlouvě o dílo. Dle Smlouvy o dílo bude sjednaná cena za dílo fakturována až po ukončení zkušebního provozu. Kdy nastane pro dodavatele elektrárny povinnost přiznat DPH na výstupu ? Datem protokolu o předběžném užívání nebo až závěrečným protokolem předání díla po ukončení zkušebního provozu ?

Klient má souběh podnikání podle § 7 ZDP a mimo to pronajímá byt, který má v soukromém majetku (§ 9). Lze při použití paušálních výdajů v podnikání současně použít skutečné náklady pro pronajímání. Konkrétně jde o využití odpisů nemovitosti.