Daňová optimalizace

Občan zdědil 1/2 nemovitosti, druhou polovinu zdědila jeho sestra. Občan je ženatý, nemá s manželkou zúžené SJM. Od sestry nyní odkoupil druhou polovinu nemovitosti. Nemovitost hodlá pronajímat. Jakým způsobem budou příjmy z pronájmu daněné? Je možné, aby občan zdanil 50 % z příjmů z pronájmů (neboť souvisí s dědictvím, a tudíž je může danit pouze on) s tím, že příjmy poníží o 30 % místo skutečných výdajů (nejvýše do částky 600 000 Kč)? Manželka by pak zdanila druhých 50 % také ponížených o 30% (nejvýše do částky 600 000 Kč), neboť ona bude danit nájem ze SJM?

Veřejně prospěšný poplatník, zapsaný spolek, který poskytuje převážně sociální služby pro osoby se zdravotním postižením uplatňuje snížení základu daně dle § 20 odst. 7 zákona o daních z příjmů. V současné době rozšiřuje své služby o poskytování zdravotních služeb, které snížení základu daně dle uvedeného ustanovení znemožňují. Existuje nějaká možnost, jak uvedenou daňovou výhodu neztratit (například rozdělením na hlavní a vedlejší činnost), nebo bude nutné poskytování zdravotních služeb provozovat v rámci jiného ekonomického subjektu?

S. r. o. prodala letos nemovitosti, dosáhne velkého zisku. Má v úmyslu příští rok pořizovat jinou nemovitost. Cílem je, aby letos nemusela platit tak vysoké daně, když příští rok bude opět do pořizování nemovitostí investovat. Je k tomu nějaká cesta? Něco na způsob rezervy o níž by se v letošním roce mohl snížit daňový základ? U FO je to poměrně jednoduché, tam se to ohlásí atd., ale u PO si vůbec nejsem jista, zda nějaká taková možnost existuje. Bohužel ani daňově uznatelnou rezervu asi není možné v tomto případě tvořit. Je prosím nějaká cesta jak tento problém vyřešit? 

Predikce daní je dnes nezbytnou součástí práce účetních i daňových poradců. Díky ní získává podnikatel nebo firma dostatek času nejen na přípravu finančních prostředků, ale i na případné úpravy podnikatelských záměrů, optimalizaci nákladů či využití zákonných daňových nástrojů. Poradcům naopak přináší příležitost připravit se na budoucí požadavky klienta, vyřešit s ním nejasnosti a naplánovat si harmonogram účetní závěrky.

Daňová optimalizace se často prezentuje jako chytrá strategie pro snížení daňového zatížení, avšak její nadměrné využívání může přinést nečekaná rizika. Článek zdůrazňuje, jak lehce mohou „chytré finty“ narušit hranici mezi legálním a nelegálním postupem, jehož výsledkem může být obvinění ze zneužití práva a následné uložení dodatečných sankcí ze strany finanční správy. Snaha o obcházení daňových zákonů, jako jsou případy tzv. švarcsystému nebo složitých firemních restrukturalizací, může vést k soudním sporům, které podnikatelé často prohrávají. V rámci firemních strategií je stěžejní především dodržení zásady zákazu zneužití daňového práva, jak si ukážeme v následujícím příspěvku.

Manželé, každý samostatně hospodařící zemědělec, každý má své IČ, každý má svojí daňovou evidenci, svůj obchodní majetek. Za rok 2024 vychází manželovi při uplatnění všech odpisů daňová ztráta, manželce zase vysoký zisk. V průběhu roku si vypomáhají fyzicky. Doposud nebyl žádný z nich spolupracující osobou. V rámci daňové optimalizace se domnívám, že mohu využít institutu spolupracující osoby, a to tak, že část příjmů a výdajů manželky převedu na manžela s tím, že bude dodržen limit max. 540 000 Kč v základu daně. U manžela tedy neuplatním některé odpisy (rovnoměrné), přeruším je, a jeho základ z jeho podnikání bude cca 10 000 Kč a převodem 25 % příjmů a výdajů, což je základ daně 460 000 Kč (bude dodržen limit 540 000 v základu daně). Ve své podstatě si vypomáhají, neboť ona má na starosti administrativu a on jí zase pomáhá po technické stránce. Je tento postup možný?

Aktuální judikatura potvrzuje, že holdingové struktury mají své legitimní opodstatnění a nemohou být automaticky považovány za nástroje neoprávněné daňové optimalizace. Je však podstatné, aby každý, kdo zakládá holdingovou strukturu, byl schopen prokázat její opodstatněnost ve vazbě na dosažení reálných ekonomických či podnikatelských cílů, tedy že nejde pouze o umělé vytváření podmínek ve snaze vyhnout se daňové povinnosti.

Mám společnost s r. o., neplátce DPH, která se primárně zabývá poskytováním finančně-poradenské služby. Firma nemá žádné zaměstnance; jsem zde pouze já jako jednatelka. Moje firma generuje pravidelné výnosy, avšak vzhledem k charakteru podnikání jsou mé reálné náklady velmi nízké. Jaké další položky bych mohla zahrnout do nákladů, abych efektivně snížila daňový základ?

Nákup pohonných hmot přes prostředníky není bezesporu vyloučen, a to ani za účelem získání výhodnějšího daňového režimu (zde nároku na odpočet daně). Daňové subjekty se mohou tímto způsobem pokoušet dosáhnout snížení daňového zatížení, přičemž tato snaha bude zpravidla vedena legitimní snahou o optimalizaci daňové povinnosti. K daňové optimalizaci nicméně musí docházet v mezích zákona a v souladu s jeho smyslem (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 4. 2023, č. j. 6 Afs 92/2022 -51). V takovém případě klade systém DPH na všechny daňové subjekty, aby postupovaly s přiměřenou mírou obezřetnosti s cílem vyhnout se účasti na podvodném jednání.

V souvislosti s otázkou posuzování ekonomické racionality transakce jako součásti testu zneužití práva Nejvyšší správní soud v již citovaném rozsudku ve věci sp. zn. 10 Afs 289/2021 uvedl, že daňové orgány „potřebují“ vyloučit racionální prvek posuzovaného postupu daňového subjektu. V opačném případě zůstanou v argumentaci daňového orgánu ohledně subjektivní podmínky mezery. Zároveň však i v případě, kdy faktické posouzení subjektivní podmínky sahalo i do části, která se (formálně) věnovala podmínce objektivní, nejednalo se o pochybení, jelikož v praktické rovině se rozdíl mezi objektivním a subjektivním kritériem zneužití práva v oblasti přímých daní může stírat. Mezi závěrem, že „účelem jednání je pouze daňové zvýhodnění a transakce nemá jiný ekonomický smysl“, a tím, že cílem jednání „je získání výhody ze stanovených pravidel umělým vytvořením podmínek pro její získání“, není hmatatelný rozdíl (k tomu srov. např. již citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 6 Afs 376/2018). Právě při posuzování subjektivní podmínky je potřeba vzít v úvahu všechny relevantní objektivní okolnosti dané věci, i když už je třeba současně daňový orgán použil při řešení objektivního prvku. Na základě nich daňový orgán musí vyloučit racionální ospravedlnění jednání daňového subjektu a najít umělou konstrukci sloužící k získání daňové výhody. Nejvyšší správní soud proto ve shodě s krajským soudem uzavírá, že bez daňového zvýhodnění, kterého upisovatelé (personálně propojené osoby) dosáhli, by emise a upsání dluhopisů pozbyly jakýkoli ekonomický smysl. Z uvedeného je dále zřejmý uměle vytvořený koloběh vlastních finančních prostředků stěžovatelky. Pokud by totiž v posuzovaném případě dluhopisy neemitovala, její finanční situace by se podstatně nezměnila, zároveň by spojeným osobám, které o celé transakci rovněž rozhodovaly, nevznikl nezdaněný příjem v podobě dluhopisových úroků. Jednalo se tak o zneužití práva, jemuž není možné přiznat právní ochranu.

U výdajů na reprezentaci účtujeme případné zaokrouhlení také na účet 513. Nové vedení přišlo s požadavkem účtovat zaokrouhlení (haléře) do daňově uznatelných nákladů účet 548 a tak „snížit“ daňově neuznatelné výdaje. Domníváme se, že účtování zaokrouhlení do daňově uznatelných nákladů u výdajů na reprezentaci není možné. (Výdaj včetně zaokrouhlení slouží k reprezentaci). Můžete nám potvrdit, že účtování výdajů na reprezentaci včetně zaokrouhlení na účet 513 je správné. Popřípadě mě ještě napadá účtování zaokrouhlení sice na účet 548 ale v analytickém členění také jako daňově neuznatelný výdaj. 

Daňový subjekt, plátce DPH, odkoupil vůz, který si před tím od stejného dodavatele pronajímal za pravidelně se opakující výši nájemného. V kupní smlouvě není uvedená daňová zůstatková cena, není tedy vidět splnění § 25 odst. 5 písm. a) zákona o daních z příjmů, že kupní cena není nižší než hypotetická (fiktivní) daňová zůstatková cena předmětného hmotného majetku po rovnoměrných odpisech za dobu užívání (nájmu). Jak v takovém případě postupovat, co požadovat po dodavateli, aby byly splněny zákonné povinnosti pro co možná nejlepší daňovou optimalizaci? A jak by se postupovalo v případě, kdyby nebyl splněn § 25 odst. 5 písm. a) zákona o daních z příjmů? 

Jednalo se totiž o uzavřený kruh vzájemně časově a finančně bezprostředně souvisejících transakcí, při kterém se v podstatě jednalo pouze o uměle vytvořený koloběh vlastních finančních prostředků koncernu KOH-I-NOOR mezi účty dotčených společností a upisovatelů dluhopisů ve snaze získat daňovou výhodu v podobě snížení daňové povinnosti formou nákladových úroků z emitovaných dluhopisů. Z hlediska zneužití práva navíc nelze odhlédnout ani od okolnosti, že se jednalo o emisi tzv. korunových dluhopisů, u kterých bylo zdanění úrokového příjmu 15 % srážkovou daní rovno 0 Kč, neboť základ daně byl stanovován za každý jednotlivý dluhopis a zaokrouhloval se na celé koruny dolů.

„Kdo nic nedělá, nic nezkazí,“ zní jedno české přísloví. Osobně bych se však v oblasti daní řídil raději nějakým jiným, například „Bez práce nejsou koláče“. Jinými slovy, protože se naši zákonodárci činí, máme tak i v daňové oblasti neustálý příliv novinek, proto je na místě a doporučeníhodné jejich bedlivé sledování, neboť takovéto chování může vést k nemalým úsporám. Pojďme si tedy blíže posvítit na některé neotřelé a nestandardní novinky, kterými nás naši zákonodárci obdařili a díky nimž můžeme naše finanční prostředky od daně z příjmů uchránit.

OSVČ vede daňovou evidenci a za rok 2021 je ve ztrátě ve výši 5 000 Kč. Je vhodné si uplatnit paušál na automobil a navyšovat ztrátu? Odpisy na automobil budou za rok 2021 přerušeny. 

Článek ve stručnosti představuje aktuálně připravovaný nový okruh automatické výměny informací podle směrnice DAC 6, jehož předmětem jsou přeshraniční daňově optimalizační schémata. Po úvodním představení principů, na kterých je tato výměna informací založena, se článek dále zaměřuje na vybraná potenciálně problematická místa nové právní úpravy s cílem pokusit se najít vhodné prvotní řešení otázek, které lze v souvislosti s nimi očekávat. V článku jsou také rozebrány důsledky pozdního přijetí transpoziční legislativy a rekapitulovány aktuální kroky, které jsou v České republice a Evropské unii činěny ke zmírnění dopadů tohoto pozdního přijetí na adresáty právní úpravy.

Přinášíme vám další články na aktuální účetní i daňová témata, v nichž si ujasníte kroky potřebné pro správně sestavenou účetní závěrku nebo možnosti daňové optimalizace fyzických osob. Připomeneme také vybrané aspekty ročního zúčtování.

Může být manželka spolupracující osobou manžela, profesionálního sportovce, fotbalisty, fyzické osoby podnikající dle živnostenského zákona ? Obory činnosti: Ostatní sportovní činnosti, Ostatní zábavní a rekreační činnosti j. n. Je plátcem DPH.

V zájmu poplatníka daně z příjmů fyzických osob je v daňovém přiznání v plné míře využít všech nezdanitelných částí základů daně (odpočtů) umožněných ustanovením § 15 zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP “), všech položek odčitatelných od základu daně specifikovaných v § 34 ZDP a všech slev na dani umožněných v ustanovení § 35 až 35bb ZDP . Neuplatněné odpočty od základu daně dle § 15 ZDP a neuplatněné slevy na dani v příslušném zdaňovacím období již nelze uplatnit v dalších zdaňovacích obdobích.

Problematika „švarcsystému“ je právně i daňově velmi rozsáhlá a v konkrétní praxi se často jeví jako nepřehledná a nejednoznačná, jelikož je protkána mnoha právními normami a judikaturou soudů. Přestože v nedávné době nedošlo k novelizaci zákona o zaměstnanosti či zákona o daních z příjmů fyzických osob ovlivňující danou oblast, byla vydána některá soudní rozhodnutí, jež mohou napovědět, jakým směrem se daňová i právní oblast tohoto ožehavého tématu, především v podobě možné překvalifikace smluvního vztahu mezi podnikateli na závislou činnost, ubírá.