Daňová kontrola

Finanční správa na základě své analytické činnosti zjišťuje pokračující šíření nelegálních forem zaměstnávání včetně tzv. zastřeného zprostředkování pracovní síly. Tyto praktiky využívané některými firmami poškozují ostatní zaměstnavatele, vedou ke krácení daní a pojistných odvodů a často jsou spojeny i se špatnými pracovními podmínkami využívaných pracovníků.

Finanční správa spouští další etapu projektu Daňové echo, který upozorňuje na pravděpodobné nesrovnalosti v daňových přiznáních. Daňoví poplatníci tak mohou chyby bez sankcí napravit a vyhnout se daňové kontrole. Daňové echo III se opět zaměřuje na chyby u penzijního spoření, a to za roky 2023 a 2024. Předchozí dvě etapy oslovily přibližně 4 000 lidí a přinesly do státní pokladny celkem 52,3 milionu korun.

Řada daňových subjektů obchoduje se zahraničím, což má pochopitelně i své daňové dopady. Finanční orgány si mezistátně vyměňují informace, obtíže s tím spojené se dostávají i na pořad jednání soudů. Výběru z judikatury na toto téma je věnován dnešní příspěvek. V našem časopise jsme se tomuto tématu již věnovali v č. 11/2022 v článku „Mezinárodní dožádání – výběr z judikatury správních soudů“. V úvodu tedy tradičně krátce shrneme rozsudky z předchozího příspěvku.

Klient přijal doklad za pohonné hmoty nad 10.000 bez patřičných náležitostí (bez odběratele). Lze tento doklad zaúčtovat jako náklad firmy? (Je uhrazen z firemního účtu, firma vlastní firemní vozidla). 

Téma nezákonných kontrol stále nemizí ze soudních síní. Opět se po čase k němu vracíme a nabízíme vám výběr zajímavých rozsudků správních soudů. Zmíněné judikatuře jsme se v našem časopise již několikrát věnovali, a to v číslech 6/2019, 3/2022 a 3/2024. V úvodu tedy provedeme shrnutí dříve komentovaných rozsudků.

Prolínání daňového a trestního práva přináší do právní praxe otázky, které dosud zůstávají bez jasných odpovědí. Článek se proto zaměřuje na identifikaci úskalí, která vyplývají ze vzájemného působení dvou autonomních právních odvětví. Analyzuje specifické momenty, v nichž se rozhodovací praxe daňových a trestních orgánů protíná, a klade důraz na právní důsledky a nejistoty, které z toho plynou pro daňové subjekty i správce daně. Ustanovení § 148 odst. 6 daňového řádu dopadá nejen do oblasti stanovení daně, ale rovněž do otázek penále, opakovaných kontrol či relevance odklonu v trestním řízení.

Společnost obdržela platební výměr na DPPO - proběhla kontrola za rok 2021. V poučení je uvedeno, že se může odvolat ve lhůtě do 30 dnů a že toto odvolání je nepřípustné, směřuje-li jenom proti odůvodnění. Co to přesně znamená? Jaký důvod odvolání je přijatelný?

Máme refereční vozidla, která nejsou používána pro soukromé účely ani je nepronajímáme. Teď si chce zaměstnanec půjčit dodávku na převoz materiálu. Vedení souhlasí a určilo cenu nájmu vozidla. Je to takto v pořádku nemusíme do mzdy zaměstnanci dávat 1% vstupní ceny dodávky, když zaplatí obvyklí nájem? pozn: Nájem na den = 1000,-+DPH a 1% vstupní ceny činní 6000,-Kč

Oznámení o ukončení daňové kontroly je způsobilé být předmětem přezkumného řízení ve smyslu § 121 a násl. daňového řádu .

Zmínka o daňové kontrole vyvolává mezi podnikateli různé reakce. Téměř vždy se přitom jedná o reakce negativní. Daňová kontrola totiž pro mnoho podnikatelů představuje několik let probdělých a bezesných nocí. I když nakonec skončí kontrola bez nálezu, zpravidla to pro podnikatele znamená nemalé administrativní náklady. Jak se ale bránit, když je kontrola zahájena nebo ukončena nezákonně? Nejvyšší správní soud se tak v nedávném rozsudku zabýval otázkou, zdali je možné oznámení o ukončení kontroly posuzovat v rámci přezkumného řízení podle daňového řádu. Přitom ale otevřel dveře novému náhledu na problematiku daňových kontrol.

Ačkoliv tedy žalovaný zahájil daňovou kontrolu až na konci lhůty pro stanovení daně, zjevně nejednal bez předchozího uvážení a překotně, jak tvrdí stěžovatel. Ovšem i kdyby tak učinil, nemohlo by to samo o sobě mít za následek závěr o formálnosti zahájení daňové kontroly, jestliže žalovaný, jak bude dále popsáno, ve smyslu § 87 odst. 2 správního řádu , v aktuálním znění, v provádění daňové kontroly řádně pokračoval.

Při daňové kontrole chybí podnikateli doklad o likvidaci myčky a jejím odevzdání do sběrného dvora. Takto bylo uvedeno v kartě majetku při vyřazení. Lze takový doklad nějak nahradit, např. čestným prohlášením, že myčku předal do sběrného dvora, ale nebylo vydáno potvrzení?

K výše uvedeným e-mailům Nejvyšší správní soud uvádí, že v jejich obsahu nelze spatřovat překročení mezí vyhledávací činnosti. Správce daně stěžovatelku kontaktoval s obecnými dotazy ohledně způsobu jejího obchodování a dotazy ohledně jejích dodavatelů. Ani to, že správce daně požadoval naskenovat konkrétní doklady, nepředstavuje provádění skryté daňové kontroly. Daňový řád v § 78 odst. 1 počítá s tím, že v rámci vyhledávací činnosti správce daně vyhledává důkazní prostředky a zjišťuje plnění povinností daňových subjektů při správě daní. Zjišťování údajů týkající se příjmů, majetkových poměrů a dalších skutečností rozhodných pro správné zjištění, stanovení a placení daně tvoří naopak podstatnou část vyhledávací činnosti [§ 78 odst. 3 písm. b) daňového řádu].

Správce daně má možnost uložit osobě pořádkovou pokutu k zajištění řádného průběhu řízení. Sankcionováno je závažné ztížení či maření správy daní, a to jednak při osobním jednání před správcem daně, kterého se může dopustit i daňový subjekt, a dále nesplnění procesní povinnosti uložené výzvou. Nakonec lze pořádkovou pokutu uložit za hrubě urážlivé podání bez ohledu na osobu podatele. Výše pořádkové pokuty se především odvíjí od vážnosti porušení povinnosti a jeho následku. Správce daně může pořádkovou pokutu ukládat opakovaně až do zjednání řádného průběhu řízení, přičemž výše uložené pokuty se v tomto případě postupně zvyšuje.

Příspěvek se věnuje prokazování v daňovém řízení, která ve firemní praxi nejvíce tíží poplatníky, ovšem určité důkazní břemeno nesou také správci daně. Praktická potíž je v tom, že posouzení dostatečnosti důkazních prostředků berními úředníky bývá subjektivní a podnikatelům se tak zdá, že nemají nikdy dost. Nedávný soudní verdikt vyjasnil pravidla hry „Na prokazování“ s tím, že jistota je nedosažitelná a postačí důkazy nenechávající prostor pro rozumné pochybnosti. Dále soudci vyvrátili zažitý nepřesný obrat „přechod“ důkazního břemene.

Po výslovném zakotvení zásady zákazu zneužití práva do daňového řádu v roce 2019 rozhodnutí Nejvyššího správního soudu nadále přispívají k jeho dalšímu výkladu a aplikaci. Rozhodnutí sp. zn. 5 Afs 114/2019-28 ze dne 12. 6. 2020 posunulo důležitost získání daňové výhody, jelikož dle Nejvyššího správního soudu nelze uplatnit princip zneužití práva, pokud jednání daňového subjektu může mít i jiný účel než jen pouhé dosažení daňového zvýhodnění. Vedle toho v rámci rozhodnutí sp. zn. 10 Afs 289/2021-42 ze dne 26. 4. 2022 Nejvyšší správní soud metodologicky vymezil zkoumání objektivní a subjektivní podmínky, jejichž současné splnění je pro použití zásady zneužití práva nezbytné, čímž přispěl ke sjednocení daňové praxe správců daně a krajských soudů v této věci.

Rozhodl jsem se, že je na čase navázat na můj dva roky starý expertní příspěvek (Mapování terénu správcem daně a jeho limity 1) ), který si kladl za cíl identifikovat charakteristické znaky, které soudobá tuzemská judikatura vnímala jako indicie svědčící o tom, že správce daně v rámci vyhledávací činnosti překročil meze pouhého sběru podkladových informací (resp. mapování terénu) a fakticky ověřoval správnost daňové povinnosti daňového subjektu skrze místní šetření. Závěry mých prvních zjištění se týkaly toho, že je nezbytné citlivě posuzovat případy, ve kterých správce daně v průběhu daňové kontroly žádné důkazy nehodnotil, jen se snažil formálně či neformálně získat určité penzum důkazů. Posuzování těchto případů v soudních sporech je pak zejména založeno na subjektivních názorech příslušných osob. Díky tomu je pak osud těchto řízení dost nepředvídatelný, což představuje značný diskomfort, jak pro daňové subjekty, tak i pro správce daně (a to zvlášť s ohledem na další procesní provázanosti, viz např. ust. § 148 daňového řádu ). Rovněž jsem zmiňoval i paralýzu místního šetření, které má dle mého názoru velmi důležitou roli v rámci vyhledávací činnosti. Závěrem jsem doplnil, že efektivnější výběr daňových subjektů ke kontrole jde ruku v ruce s hlubší vyhledávací činností. Pro úplnost ještě dodám, že výše zmíněný článek jsem psal v návaznosti na zjištění vyplývající z článku 2) pana Mgr. Tomáše Rozehnala, Ph.D. (Místní šetření jako zastřený kontrolní postup?).

Klient, přepravní firma, zjistil, že chybou SW bylo v roce 2022 počítáno špatně stravné pro řidiče. Zaměstnanci dostali tedy stravné nad limit. V březnu tohoto roku zahájil finanční úřad kontrolu na závislou činnost za rok 2022, při které se na toto přišlo. Kontrola stále běží a nebyla zatím ukončena. Zaměstnanci přepravní firmy byli požádání, aby neoprávněné částky stravného nad limit vrátili (z důvodu bezdůvodného obohacení), což se skutečně stalo v červnu 2024 a všichni stravné nad limit vrátili. Společnost na základě této skutečnosti podala dodatečné přiznání k dani z příjmu právnických osob za rok 2022, vyloučila toto nadlimitní stravné z daňových nákladů a uhradila daň z příjmu právnických osob ze zvýšeného základu daně. Finanční úřad však chce toto nadlimitní stravné dodanit za rok 2022 v rámci daně z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti a probíhající kontroly a argumentace, že došlo v roce 2024 k vrácení tohoto plnění zaměstnanci jako bezdůvodné obohacení ho nezajímá. Je jejich postup správný? Tím by jedno pochybení bylo zdaněno 2x - jednou dani z příjmu právnických osob vyloučením z daňových nákladů a podruhé zdaněním daní z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti pro zaměstnance, kteří toto plnění v červnu 2024 vrátili.

Povinnost správce daně seznámit daňový subjekt s důvody opakované daňové kontroly nelze považovat pouze za formální požadavek, jehož nedostatek by se nemohl dotknout práv daňového subjektu (viz rozsudek NSS ze dne 29. 3. 2007, č. j. 9 Afs 20/2007-108). Je třeba poukázat na to, že postup dle § 85a daňového řádu přichází do úvahy tehdy, kdy daňový subjekt již byl vystaven kontrolnímu postupu, takže může vycházet z toho, že daňové souvislosti určité transakce byly řádně prověřeny. Opakovanou daňovou kontrolu lze zahájit pouze při splnění úzce vymezených podmínek, přičemž informace o důvodech pro opakování daňové kontroly umožňují daňovému subjektu učinit si úsudek, zda jsou podmínky opakování kontroly splněny, popř. aby se proti provádění opakované kontroly bránil u soudu. Soudní řízení neslouží k tomu, aby teprve v něm správce daně v rámci své procesní obrany vyjevil důvody, které jej vedly k zahájení opakované daňové kontroly. Daňový subjekt musí mít k dispozici všechny potřebné informace před podáním žaloby proti nezákonnému zásahu a nemůže být nucen podávat žalobu „na slepo“, jen aby se v následném řízení dozvěděl, co mu měl správce daně sdělit již při zahájení kontroly. Sdělení důvodů opakování daňové kontroly umožňuje daňovému subjektu dohlížet i nad dalším průběhem daňové kontroly a doměřovacího řízení v tom směru, zda nevybočují z přípustného rámce opakování daňové kontroly. Sdělení důvodů pro provedení daňové kontroly již při jejím zahájení zajišťuje transparentnost opakované daňové kontroly, neboť jednak dokládá, že správci daně byly konkrétní nové skutečnosti známy před zahájením opakované daňové kontroly, jednak brání rozšiřování okruhu nových skutečností po zahájení daňové kontroly, což je podstatné nejen pro průběh daňové kontroly, nýbrž i rozsah kontrolních zjištění. Ze skutečností, z nichž vycházel městský soud v napadeném rozsudku, nevyplývá, že by jím dohledané nové skutečnosti měly přímou vazbu na daňovou povinnost stěžovatelky za zdaňovací období, které je předmětem opakované daňové kontroly. Pochopitelně nelze zcela vyloučit, že tato vazba skutečně existovat může, nicméně obsahem správního spisu nejsou podklady, které by uvedenou vazbu zřetelně dokumentovaly, a ani v soudním řízení žalovaný nepředstřel takové vysvětlení. Souvislost nových skutečností s kontrolovaným zdaňovacím obdobím a konkrétními transakcemi nemůže být pouze hypotetická, nýbrž musí být podložena do té míry, aby vytvářela odůvodněné pochybnosti o správnosti, průkaznosti nebo úplnosti dosud stanovené daně nebo tvrzení daňového subjektu. Nejvyšší správní soud uzavírá, že nebylo prokázáno splnění podmínek pro zahájení opakované daňové kontroly podle § 85a odst. 1 písm. a) daňového řádu .

Spolek, veřejně prospěšný poplatník, má jen příjmy z členských příspěvků dle stanov. Všechny činnosti, které dělá, jsou pro členy, a hrazeny z členských příspěvků. FÚ chce rozdělení příjmů a výdajů dle činností, což vlastně nelze. Spolek podával každý rok DPPO, i když nemusel. Jak je to s daňovou kontrolou, pokud přiznání nepodá? Počítá se lhůta pro kontrolu?