Daňová kontrola

Jsme obecně prospěšnou společností a měli jsme daňovou kontrolu. Finanční úřad nám neuznal daňové zvýhodnění ve výši 300 000 Kč z důvodu toho, že jsme neměli včas zveřejněnou výroční zprávu. Odůvodnění FÚ: „Vzhledem k tomu správce daně konstatuje, že daňový subjekt nesplnil podmínku zakotvenou v § 20 zákona o o.p.s., podle které má obecně prospěšná společnost vypracovat a zveřejnit výroční zprávu, a to v termínu, který stanoví správní rada, nejpozději však do šesti měsíců po skončení účetního období, dále obecně prospěšná společnost uloží do 30 dnů po schválení správní radou výroční zprávu do sbírky listin (viz § 27 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů). Zpracovávání výroční zprávy a její zveřejňování patří k vnějším znakům, jimiž se neziskové právnické osoby odlišují od jiných právnických osob. Této zprávě se přikládá zvláštní důležitost, protože umožňuje široké veřejnosti kontrolovat činnost a hospodaření neziskové právnické osoby. Podle § 22 písm. a) zákona o o.p.s. pokud obecně prospěšná společnost poruší ustanovení § 2, 17 a 20, pozbývá pro rok, v němž k porušení došlo, daňová zvýhodnění stanovená tímto zákonem, zákonem o daních z příjmů a zákonem o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí.“ Správce daně nahlédl dne 29.04.2025 (zaevidováno pod č.j. 2426942/25/3010-60561- 712457) do sbírky listin Rejstříku obecně prospěšných společností vedeného u Krajského soudu v Brně a zjistil, že výroční zpráva za zdaňovací období roku 2021 nebyla ve lhůtě podle § 20 zákona o o.p.s. zveřejněna. Vzhledem k tomu, že daňový subjekt výroční zprávu za rok 2020 nezveřejnil ve lhůtě uvedené v § 20 zákona o o.p.s., porušil ustanovení § 20 zákona o o.p.s. a na základě § 22 téhož zákona pozbývá možnost využití daňového zvýhodnění, tedy využití daňové úspory. Nad rámec výše uvedeného bylo při nahlížení do sbírky listin zjištěno, že na soud byly dne 04.09.2022 doručeny listiny, které obsahovaly rozvahu, výkaz zisku a ztráty a přílohu roku 2020, a které jsou ve sbírce listin uloženy pod spisovými značkami O 560/SL17/KSBR, O 560/SL15/KSBR, O 562/SL10/KSBR. Správce daně uvádí, že dle § 21 zákona o o.p.s. kromě náležitostí zákona o účetnictví musí výroční zpráva obsahovat informace o: a) všech činnostech uskutečněných v účetním období v rámci obecně prospěšných služeb, doplňkové činnosti včetně jejich zhodnocení, b) lidských zdrojích, c) výnosech v členění podle zdrojů, d) vývoji a stavu fondů obecně prospěšné společnosti k rozvahovému dni, Strana - 9 - (celkem 21) zprávy o daňové kontrole č.j.: 3007224/25/3010-60561-712457 e) o stavu majetku a závazků obecně prospěšné společnosti k rozvahovému dni a o jejich struktuře, f) celkovém objemu nákladů v členění na náklady vynaložené pro plnění obecně prospěšných služeb, pro plnění doplňkových činností a na vlastní činnost obecně prospěšné společnosti, včetně všech nákladů na odměnu ředitele a na odměny členů správní rady a členů dozorčí rady, g) změně zakládací listiny a změně ve složení správní rady a dozorčí rady a o změně osoby ředitele, k niž došlo v průběhu účetního období. Na základě výše uvedeného nelze tedy doručené listiny (rozvahu, výkaz zisku a ztráty a přílohu) za zdaňovací období roku 2020 považovat jako náhradu zveřejněné výroční zprávy za období roku 2020, neboť tyto listiny neobsahují veškeré informace uvedené v § 21 zákona o o.p.s. Vzhledem k tomu, že nedošlo ke zveřejnění výroční zprávy za období roku 2020 nesplnil daňový subjekt podmínku pro daňové zvýhodnění daně z příjmů plynoucí z § 22 zákona o o.p.s. a nesplnil tedy podmínku pro možnost uplatnění daňové úspory uvedené v daňovém přiznání za zdaňovací období roku 2020“. Skutečně je naše porušení natolik závažné, že má FÚ právo nám toto zvýhodnění neuznat, protože jsme zveřejnili výroční zprávu pozdě? Není to například na pokutu v nějakém správním řízení? Lze tuto situaci ještě nějakým způsobem zachránit?

Mezinárodní spolupráce správců daně dnes zásadně mění možnosti i rizika pro české daňové subjekty – informace a zjištění ze zahraničí mají čím dál větší vliv na tuzemské daňové řízení a mohou rozhodnout o výsledku kontroly. Přeshraniční výměna informací a společné audity se staly běžnou součástí arzenálu daňových orgánů. Právní rámec EU i mezinárodní smlouvy umožňují převzetí důkazů ze zahraničí, zatímco procesní práva daňových subjektů jsou často omezená. Efektivita správy daní roste, ale současně sílí tlak na transparentnost a posílení ochrany práv daňových subjektů. Pokud chcete vědět, jak se připravit na přeshraniční kontrolu a jaké strategické kroky mohou firmám pomoci chránit jejich zájmy, začtěte se do detailní analýzy v tomto článku – zjistíte, proč se mezinárodní spolupráce stala nejen efektivní, ale i výzvou pro každého, kdo podniká v globalizovaném prostředí.

Společnost ABC s.r.o. založili v roce 2008 dva společníci, společník A a společník B, každý s podílem na společnosti ve výši 50 %. Společnost emitovala k 20. 12. 2012 korunové dluhopisy v objemu 40.000.000 Kč. Výnos dluhopisů byl stanoven pevnou úrokovou sazbou ve výši 8,00 % p.a. ze jmenovité hodnoty dluhopisu. První výnosové období začíná datem emise a končí 31. 3. 2013. Následující výnosová období jsou čtvrtletní, počínají 1. dnem kalendářního čtvrtletí a končí posledním dnem téhož kalendářního čtvrtletí. Výnos dluhopisů je vyplácen do 10. dne kalendářního měsíce následujícího po právě uplynulém výnosovém období. Dluhopisy (res. Jejich jmenovité hodnoty) jsou splatné 31. 12. 2027. Vlastníky dluhopisů se stali oba 2 společníci společnosti ABC s.r.o., když každý se stal držitelem dluhopisů v objemu 20.000.000Kč. Počátkem roku se společníci dohodli, že mají zájem na předčasném splacení dluhopisů k 31. 12. 2026, když řádný termín splatnosti je k 31. 12. 2027. Emisní podmínky dluhopisů obsahují možnost předčasného splacení dluhopisů, když je v nich uvedeno, že společnost-emitent splatí jmenovitou hodnotu dluhopisů převodem na účet, který jí vlastníci dluhopisů (společníci společnosti) sdělí písemně na výzvu emitenta (společnosti). Neobsahují však možnost předčasného splacení ve splátkách. Emisní podmínky budou o tuto možnost doplněny. Protože společnost nebude mít k datu 31. 12. 2026 dostatečný objem hotovosti, společníci mají v úmyslu uplatnit níže uvedenou variantu splacení dluhopisů, kdy polovina nominální hodnoty dluhopisů bude vyplacena společníkům, vlastníkům dluhopisů, převodem na bankovní účet, který společníci určí pro splacení, a druhá část hodnoty dluhopisů bude započtena na příplatkovou povinnost v rámci ostatního kapitálu. 1. K 30. 9. 2026 se sejde valná hromada společnosti, která rozhodne o příplatkové povinnosti, když každý společník bude mít povinnost vložit do ostatního kapitálu společnosti nejpozději k datu 31. 12. 2026 částku ve výši 10.000.000 Kč. Společnost zaúčtuje k 30. 9. 2026 příplatkovou povinnost: Společník A - 355.100/413.100 10.000.000 Kč, Společník B – 355.200/413.200 10.000.000 Kč.2. Zároveň společníci na valné hromadě schválí povinnost společnosti předčasně splatit dluhopisy k datu 31. 12. 2026. Společnost zaúčtuje k 30. 9. 2026 předpis vzniku povinnosti předčasného splacení dluhopisů se splatností k datu 31. 12. 2026: Vůči vlastníkovi - společníku A - 479.100/375.100 20.000.000 Kč Vůči vlastníkovi - společníku B - 479.200/375.200 20.000.000 Kč.3. K 31. 12. 2026 bude proveden vzájemný zápočet pohledávky a závazku společnosti a obou společníků. Společnost zaúčtuje vzájemný zápočet povinnosti k 31. 12. 2026: 375.100/355.100 10.000.000 Kč 375.200/355.200 10.000.000 Kč.4. K 31. 12. 2026 společnost-emitent vyplatí společníkům dluhopisů bankovním převodem na jimi sdělený bankovní účet zbylou část nominální hodnoty dluhopisů. Výplata druhé části hodnoty dluhopisů: Společníkovi A - 375.100/221.100 10.000.000Kč Společníkovi B - 375.200/221.100 10.000.000 Kč.Je možné zaúčtovat z účetního pohledu k uvedeným datumům výše uvedené účetní případy?

Oblast skryté daňové kontroly, resp. činnost správce daně přesahující již pouhé mapování terénu, je již „zavedenou značkou“ na poli judikatury. Já jsem v letech 2022 a 2024 na toto téma sepsal články, ve kterých jsem popsal základní fakta, diskutoval s tehdy aktuálními závěry a nastiňoval možné závěry a důsledky1). Nyní nastal opět ten správný čas obohatit tuto problematiku o další diskusi. Co se tedy dnes mj. dozvíte? Má na skrytě prováděnou daňovou kontrolu vliv, zda se jedná o zdaňovací období před či po novele2) daňového řádu k 1. 1. 2021? Pozornosti vám jistě neuniklo, že ust. § 87 daňového řádu 3) doznalo po zmíněné novele významných změn. Proto je zcela na místě se zabývat tím, zda je logické rozlišovat období (vůči skrytě prováděnému kontrolnímu postupu) před a po novele.

Při místních šetřeních správce daně po stěžovatelce požadoval předložení evidencí pro účely DPH vedených podle § 100 zákona o DPH za jednotlivá zdaňovací období. Stěžovatelka těmto požadavkům vždy vyhověla. Při místím šetření dne 12. 10. 2015 tak správci daně předložila na CD požadované evidence za zdaňovací období duben až srpen roku 2015 (zdaňovací období duben 2015 však není pro tuto věc relevantní). Při místním šetření dne 6. 11. 2015 předložila správci daně na CD požadované evidence za zdaňovací období leden až březen a září 2015. Při místním šetření dne 11. 12. 2015 stěžovatelka předložila správci daně CD s požadovanou evidencí za zdaňovací období říjen 2015. Z výše uvedeného vyplývá, že stěžovatelkou poskytnuté informace poskytovaly kompletní přehled o jednotlivých zdaňovacích období. Správce daně si navíc informace a evidence tímto způsobem vyžadoval a obstarával opakovaně. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že se při uvedených místních šetřeních již jednalo o zjišťování a ověřování daňové povinnosti, nikoli pouze o získávání předběžných a podkladových informací. Nejvyšší správní soud má za to, že s ohledem na textaci § 148 odst. 4 písm. c) daňového řádu a právě citovanou důvodovou zprávu není rozhodné, že trestní stíhání bylo vedeno proti osobě odlišné od stěžovatelky [srov. k tomu též rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 5. 2018, č. j. 22 Af 13/2017 -23, byť se zabýval výkladem § 148 odst. 4 písm. b) daňového řádu ]. Podstatné je naopak to, že se jednalo o trestní stíhání pro daňový trestný čin a že skutek, pro který bylo trestní stíhání vedeno, přímo zahrnoval účast obviněného na realizaci obchodních transakcí, které byly důvodem vyměření (doměření) daně v projednávané věci. Proto je třeba uzavřít, že po dobu označeného trestního řízení se stavěla lhůta pro stanovení daně.

Finanční správa na základě své analytické činnosti zjišťuje pokračující šíření nelegálních forem zaměstnávání včetně tzv. zastřeného zprostředkování pracovní síly. Tyto praktiky využívané některými firmami poškozují ostatní zaměstnavatele, vedou ke krácení daní a pojistných odvodů a často jsou spojeny i se špatnými pracovními podmínkami využívaných pracovníků.

Finanční správa spouští další etapu projektu Daňové echo, který upozorňuje na pravděpodobné nesrovnalosti v daňových přiznáních. Daňoví poplatníci tak mohou chyby bez sankcí napravit a vyhnout se daňové kontrole. Daňové echo III se opět zaměřuje na chyby u penzijního spoření, a to za roky 2023 a 2024. Předchozí dvě etapy oslovily přibližně 4 000 lidí a přinesly do státní pokladny celkem 52,3 milionu korun.

Řada daňových subjektů obchoduje se zahraničím, což má pochopitelně i své daňové dopady. Finanční orgány si mezistátně vyměňují informace, obtíže s tím spojené se dostávají i na pořad jednání soudů. Výběru z judikatury na toto téma je věnován dnešní příspěvek. V našem časopise jsme se tomuto tématu již věnovali v č. 11/2022 v článku „Mezinárodní dožádání – výběr z judikatury správních soudů“. V úvodu tedy tradičně krátce shrneme rozsudky z předchozího příspěvku.

Klient přijal doklad za pohonné hmoty nad 10.000 bez patřičných náležitostí (bez odběratele). Lze tento doklad zaúčtovat jako náklad firmy? (Je uhrazen z firemního účtu, firma vlastní firemní vozidla). 

Téma nezákonných kontrol stále nemizí ze soudních síní. Opět se po čase k němu vracíme a nabízíme vám výběr zajímavých rozsudků správních soudů. Zmíněné judikatuře jsme se v našem časopise již několikrát věnovali, a to v číslech 6/2019, 3/2022 a 3/2024. V úvodu tedy provedeme shrnutí dříve komentovaných rozsudků.

Prolínání daňového a trestního práva přináší do právní praxe otázky, které dosud zůstávají bez jasných odpovědí. Článek se proto zaměřuje na identifikaci úskalí, která vyplývají ze vzájemného působení dvou autonomních právních odvětví. Analyzuje specifické momenty, v nichž se rozhodovací praxe daňových a trestních orgánů protíná, a klade důraz na právní důsledky a nejistoty, které z toho plynou pro daňové subjekty i správce daně. Ustanovení § 148 odst. 6 daňového řádu dopadá nejen do oblasti stanovení daně, ale rovněž do otázek penále, opakovaných kontrol či relevance odklonu v trestním řízení.

Společnost obdržela platební výměr na DPPO - proběhla kontrola za rok 2021. V poučení je uvedeno, že se může odvolat ve lhůtě do 30 dnů a že toto odvolání je nepřípustné, směřuje-li jenom proti odůvodnění. Co to přesně znamená? Jaký důvod odvolání je přijatelný?

Máme refereční vozidla, která nejsou používána pro soukromé účely ani je nepronajímáme. Teď si chce zaměstnanec půjčit dodávku na převoz materiálu. Vedení souhlasí a určilo cenu nájmu vozidla. Je to takto v pořádku nemusíme do mzdy zaměstnanci dávat 1% vstupní ceny dodávky, když zaplatí obvyklí nájem? pozn: Nájem na den = 1000,-+DPH a 1% vstupní ceny činní 6000,-Kč

Oznámení o ukončení daňové kontroly je způsobilé být předmětem přezkumného řízení ve smyslu § 121 a násl. daňového řádu .

Zmínka o daňové kontrole vyvolává mezi podnikateli různé reakce. Téměř vždy se přitom jedná o reakce negativní. Daňová kontrola totiž pro mnoho podnikatelů představuje několik let probdělých a bezesných nocí. I když nakonec skončí kontrola bez nálezu, zpravidla to pro podnikatele znamená nemalé administrativní náklady. Jak se ale bránit, když je kontrola zahájena nebo ukončena nezákonně? Nejvyšší správní soud se tak v nedávném rozsudku zabýval otázkou, zdali je možné oznámení o ukončení kontroly posuzovat v rámci přezkumného řízení podle daňového řádu. Přitom ale otevřel dveře novému náhledu na problematiku daňových kontrol.

Ačkoliv tedy žalovaný zahájil daňovou kontrolu až na konci lhůty pro stanovení daně, zjevně nejednal bez předchozího uvážení a překotně, jak tvrdí stěžovatel. Ovšem i kdyby tak učinil, nemohlo by to samo o sobě mít za následek závěr o formálnosti zahájení daňové kontroly, jestliže žalovaný, jak bude dále popsáno, ve smyslu § 87 odst. 2 správního řádu , v aktuálním znění, v provádění daňové kontroly řádně pokračoval.

Při daňové kontrole chybí podnikateli doklad o likvidaci myčky a jejím odevzdání do sběrného dvora. Takto bylo uvedeno v kartě majetku při vyřazení. Lze takový doklad nějak nahradit, např. čestným prohlášením, že myčku předal do sběrného dvora, ale nebylo vydáno potvrzení?

K výše uvedeným e-mailům Nejvyšší správní soud uvádí, že v jejich obsahu nelze spatřovat překročení mezí vyhledávací činnosti. Správce daně stěžovatelku kontaktoval s obecnými dotazy ohledně způsobu jejího obchodování a dotazy ohledně jejích dodavatelů. Ani to, že správce daně požadoval naskenovat konkrétní doklady, nepředstavuje provádění skryté daňové kontroly. Daňový řád v § 78 odst. 1 počítá s tím, že v rámci vyhledávací činnosti správce daně vyhledává důkazní prostředky a zjišťuje plnění povinností daňových subjektů při správě daní. Zjišťování údajů týkající se příjmů, majetkových poměrů a dalších skutečností rozhodných pro správné zjištění, stanovení a placení daně tvoří naopak podstatnou část vyhledávací činnosti [§ 78 odst. 3 písm. b) daňového řádu].

Správce daně má možnost uložit osobě pořádkovou pokutu k zajištění řádného průběhu řízení. Sankcionováno je závažné ztížení či maření správy daní, a to jednak při osobním jednání před správcem daně, kterého se může dopustit i daňový subjekt, a dále nesplnění procesní povinnosti uložené výzvou. Nakonec lze pořádkovou pokutu uložit za hrubě urážlivé podání bez ohledu na osobu podatele. Výše pořádkové pokuty se především odvíjí od vážnosti porušení povinnosti a jeho následku. Správce daně může pořádkovou pokutu ukládat opakovaně až do zjednání řádného průběhu řízení, přičemž výše uložené pokuty se v tomto případě postupně zvyšuje.

Příspěvek se věnuje prokazování v daňovém řízení, která ve firemní praxi nejvíce tíží poplatníky, ovšem určité důkazní břemeno nesou také správci daně. Praktická potíž je v tom, že posouzení dostatečnosti důkazních prostředků berními úředníky bývá subjektivní a podnikatelům se tak zdá, že nemají nikdy dost. Nedávný soudní verdikt vyjasnil pravidla hry „Na prokazování“ s tím, že jistota je nedosažitelná a postačí důkazy nenechávající prostor pro rozumné pochybnosti. Dále soudci vyvrátili zažitý nepřesný obrat „přechod“ důkazního břemene.