Celní správa

V minulém příspěvku jsem se zabývala zákonem č. 218/2025 Sb. , kterým se mění některé zákony v oblasti správy daní a působnosti Celní správy České republiky, zákon č. 16/1993 Sb. , o dani silniční, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 69/2010 Sb. , o vlastnictví letiště Praha-Ruzyně (dále jen „celnický balíček“), který s účinností 1. července 2025 přinesl významné změny v činnosti Celní správy České republiky (dále jen „celní správa“). Jedním ze 118 právních předpisů novelizovaných celnickým balíčkem byl i zákon č. 17/2012 Sb. , o Celní správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o celní správě“), kterému bych se věnovala v dnešním příspěvku. Zákon o celní správě je základním kompetenčním zákonem celní správy. Neobsahuje však jen zřizovací a kompetenční ustanovení, ale obsahuje též celou řadu procesních pravidel, která jsou specifická pro činnost celní správy. Celnický balíček novelizoval zákon o celní správě v celé řadě ustanovení, přičemž šlo jak o změny terminologické a zpřesňující, tak o změny věcné a rozsáhlé.

Ve vazbě na novelu zákona o celní správě došlo od 1. července 2025 ke snížení počtu celních úřadů, a to z původních 14 na 6. Jedná se o důsledek reorganizace, při které došlo ke sloučení několika celních úřadů.

Česká firma, plátce DPH, nakoupila zboží z třetí země v 6/25, je uloženo v celním skladu. Následně ( prý do 90 dnů) bude procleno a vystaveno JCD. Kdy se má tato faktura uvést do řádného přehledu DPH ( řádek 7 a 43/44). A jak mám postupovat při zaúčtování, když faktura byla zaplacena v 6/25 .

Dne 1. 7. 2025 nabyl účinnosti zákon č. 218/2025 Sb. , kterým se mění některé zákony v oblasti správy daní a působnosti Celní správy České republiky, zákon č. 16/1993 Sb. , o dani silniční, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 69/2010 Sb. , o vlastnictví letiště Praha-Ruzyně. Jedná se o tzv. celnický balíček, který přináší významné změny v oblasti správy daní a působnosti Celní správy České republiky. Změny, které přináší celnický balíček, jsou součástí širšího projektu transformace celní správy, který má za cíl zvýšit efektivitu a transparentnost jejího fungování.

Poslanecká sněmovna schválila ve 3. čtení tzv. celnický balíček, který mění zejména legislativu v oblasti správy daní.

Celní úřad provedl v provozovně restaurace (splňující veškeré legislativní předpisy) a přilehlém skladu kontrolu zdanění a značení skladovaných vybraných výrobků - alkoholických nápojů. Ve skladu kontroloval, mimo jiné, 5 lahví alkoholických nápojů (whisky, rum, atd.), které byly řádně označeny neporušenou kontrolní páskou. Tyto lahve jsou v osobním vlastnictví pořadatele oslavy (oslavence), který je nabyl darem a ve skladu si je ponechal do okamžiku převzetí. Pracovníci celního úřadu tyto lahve zajistili a uložili do skladu celního úřadu. Lze se oprávněně domáhat vrácení zajištěných vybraných výrobků?

Poslankyně a poslanci dnes ve druhém čtení podpořili vládní návrh zákona, kterým stát pokračuje v reformě celní správy. Zákon navazuje na první část reformy, která byla součástí konsolidačního balíčku, a která přinesla například redukci celních úřadů. Novela, která nyní míří do třetího čtení v Poslanecké sněmovně, upravuje zejména legislativu v oblasti správy daní.

Společnost s r. o., plátce DPH, v říjnu dovezl zboží z Turecka. Celní úřad vyměřil nulové clo a vystavil JSD také v říjnu. Na základě JSD plátce DPH vykázal dovoz v přiznání k DPH za měsíc říjen (ř. 7, ř. 43). V listopadu byl dodavatelem z Turecka vystaven dobropis na slevu 5 % hodnoty zboží za estetickou vadu. Zboží zůstalo v ČR. Musíme provést opravu základu DPH (na ř. 7 a ř. 43)? (k tomu bychom zřejmě potřebovali doklady od Celního úřadu, ovšem zboží zůstává v ČR, tj. nepřekračuje hranice, takže celní úřad nebude zřejmě tuto situaci řešit), nebo se jedná o nedaňový dobropis, který pouze zaúčtujeme pouze MD 504/D 321 se zápornou hodnotou?

Zákonem č. 349/2023 Sb. byl s účinností od 1. 7. 2025 novelizován zákon č. 17/2012 Sb. , o Celní správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o celní správě“). V duchu zákona o celní správě je Celní správa České republiky soustavou správních orgánů a také ozbrojeným sborem. Koncepce tohoto zákona vychází z teze, že působnost celní správy by měla spočívat primárně v celnictví, správě spotřebních a energetických daní, dělené správě a hazardních hrách. Předkladatel tohoto zákona, kterým je Ministerstvo financí, v důvodové zprávě k němu konstatoval, že zatímco personální substrát (tj. počet systemizovaných míst a počet reálně obsazených míst) u celní správy setrvale klesá, zákonné kompetence celní správy mají v tomto ohledu spíše opačný trend, tj. jsou nyní velmi široké.

Osoba neusazená k dani v tuzemsku (má sídlo v třetí zemi) by ráda do ČR dovezla svůj majetek (osoba v ČR není registrována k DPH), majetek je v dalším kroku vyvezen do třetí země, v některých případech majetek bude úplatně dodán a v některých případech do třetí země bude dodán bezúplatně. Slyšeli jsme, že při dovozu si musí tato společnost ze třetí země zvolit zástupce, který za ni podá celní prohlášení. Jak to v praxi probíhá? Zástupce zaplatí clo a DPH a následně obě položky přeúčtuje společnosti? Změní se situace nějak, pokud by se osoba neusazená k dani zaregistrovala k DPH v ČR? 

Na stránkách MF byl uveřejněn Finanční zpravodaj č. 5/2023 ze dne 22. března 2023, který obsahuje přehled druhů daní a jejich částí, o nichž vedou osobní daňové účty orgány Celní správy ČR a také seznam matrikových částí bankovních účtů celních úřadů.

Na stránkách MF byl uveřejněn Finanční zpravodaj č. 4/2022 ze dne 8. února 2022, který obsahuje přehled druhů daní, o nichž vedou osobní daňové účty orgány Celní správy, a dále seznam matrikových částí bankovních účtů celních úřadů.

V § 47 zákona č. 242/2016 Sb. , celní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „celní zákon “) jsou upraveny přestupky fyzických, právnických a podnikajících fyzických osob v rámci celního řízení. Definice přestupku je pak vymezena v § 5 zákona č. 250/2016 Sb. , o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích “). Zde je uvedeno, že „přestupek je společensky škodlivý protiprávní čin, který je v zákoně za přestupek výslovně označen a který vykazuje znaky stanovené zákonem, nejde-li o trestný čin“. V tomto článku se tedy krátce zastavíme u této problematiky z pohledu právní úpravy, která je obsažena v již zmíněném celním zákonu .

Následující příspěvek je zaměřen na dosavadní výklad pojmu „výroba“ vybraných výrobků pro potřeby aplikace zákona o spotřebních daních tak, jak jej reprodukují v dnešní době soudy, a má za cíl poukázat na to, že tento výklad popisuje něco, co již několik let neplatí. V dokončení příspěvku se bude autor dále zabývat novelizací zákona o spotřebních daních , kterou přinesl zejména zákon č. 217/2005 Sb. a který nově definoval význam pojmu „výroba“ pro účely zákona o spotřebních daních s účinností od 1. 7. 2005. Doplněn bude i přehled judikátů, které se opírají o výklad pojmu „výroba“ podle starého zákona o spotřebních daních , i když se souzená kauza vztahovala již ke zdaňovacím obdobím po 1. 7. 2005.

Tento článek je zaměřen na dosavadní výklad pojmu „výroba“ vybraných výrobků pro potřeby aplikace zákona o spotřebních daních tak, jak jej reprodukují v dnešní době soudy, a má za cíl poukázat na to, že tento výklad je lidově řečeno „mimo mísu“, chcete-li chybný, či popisuje něco, co již několik let neplatí. Je až absurdní, jak si soudy ulehčují práci a místo toho, aby danou problematiku zkoumaly v čase, přitom opisují bezhlavě to, co někdo vytvořil, a co je, vlastně bylo, poplatné zákonu, který již více jak patnáct let neplatí.

Cílem následujícího příspěvku je pokusit se jednoznačně dovodit závěr, zda český právní řád prostřednictvím zákona o spotřebních daních či jiného právního předpisu umožňuje přeprodej osvobozeného 1) lihu ve volném daňovém oběhu. Zdánlivě se jeví, že je přeprodej osvobozeného lihu od harmonizované spotřební daně zapovězen, ale není tomu tak. Správní praxe poukazuje na to, že je to možné, i když oporu v zákoně o spotřebních daních nenajdeme.

Následující příspěvek je úvahou na tím, zda úprava právní normy a její výklad může vytvořit prostor pro korupční jednání. Zamyšlení, proč je v zákoně cosi napsáno, co podle státních orgánů vlastně v praxi nemůže, či nemá existovat. Přesto ale existuje, stát to připouští a toleruje. Ale jen u vybrané skupiny osob. Ze zákona o spotřebních daních u lihu vyplývá skutečnost, že pro účely neuvedené v § 71 je možno nakoupit líh s daní, tedy ve volném daňového oběhu, aniž by konečný výrobek obsahující tento líh podléhal opětovnému zdanění. Přesto státní orgány trvají na výrobě konečného výrobku v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně a dané ustanovení zákona, ustanovení § 67 odst. 4 zákona o spotřebních daních, zcela ignorují.

V následujícím příspěvku předkládám úvahu nad tím, zda je předvídatelnost práva v našem právním státě pro konzumenta tohoto práva dostatečná, když samy soudy neví a musí se rozhodovat v rozšířeném senátu. Poukazuji také na skutečnost, jak může dopadnout soudní přezkum, pokud soudy nereflektují na důkazy provedené správním orgánem v jejich souhrnu a nevyhodnotí samostatně a nezávisle správnost a úplnost skutkových zjištění učiněných správním orgánem. Je logické, že soud nemá při své činnosti nahrazovat činnost správního orgánu, ale může uložit správnímu orgánu revizi, či doplnění samotného řízení.