Dlužník

Jak zaúčtovat nepřihlášené pohledávky věřitelů v konkurzu? Skončil termín pro přihlášení pohledávek, kdy pohledávky nepřihlásili všichni věřitelé. Musí se v souladu s § 23 odst. 3 písm. a) bod 11 zvýšit základ daně u dluhu, od jehož splatnosti uplynulo 30 měsíců, a takto postupovat s dalšími dluhy až do ukončení konkurzu? Nebo prohlášením konkurzu byla lhůta pro toto ustanovení zastavena? Jak potom naložit s těmito pohledávkami po ukončení konkurzu? ZDP v § 19 odst. 1 písm. h) řeší jen osvobození z odpisu dluhů při oddlužení nebo reorganizaci. 

Fyzická osoba, daňová evidence, má staré nedobytné pohledávky. Na základě inventarizace bylo zjištěno, že někteří dlužníci jsou již vymazáni z obchodního rejstříku. Vzhledem k tomu, že zánikem dlužníka bez právního nástupce zaniká také pohledávka věřitele, tak již nepovažujeme za nutné ji uvádět ve výkazu o majetku a závazcích. Samozřejmě bez daňového dopadu do základu daně. Je naše úvaha správná?

Faktura vystavena 1. 1. 2025, splatnost 14. 1. 2025, faktura ale došla 31. 8. 2025, DPH byla uplatněna 31. 8. 2025. Uhrazena byla 10. 9. 2025. Mezi datem splatnosti a úhradou je více než 6 měsíců. Znamená to, že v srpnu DPH neuplatním a uplatním ho až v září, tj. s úhradou? A další případ - dobropis - vystaven opět 1. 1. 2025, splatnost 14. 1. 2025, dobropis došel až až 31. 8. 2025, DPH byla vrácena státu 31. 8. 2025. Úhrada dodavatelem proběhla až 10. 9. 2025. Mezi datem splatnosti a úhradou je více než 6 měsíců. Znamená to, že v srpnu DPH nevrátím, do přiznání ho uvedu až v září, tj. s úhradou, nebo v tomto případě mohu považovat dobropis (opravný daňový doklad) za pohledávku? 

Převzetí dluhu je právní institut, který se opírá o právní regulaci v občanském zákoníku a má významné dopady na účetní a daňové procesy podnikatelských subjektů. Právní úprava stanovuje podmínky, za nichž přejímatel přebírá dluh od původního dlužníka, pokud s tím věřitel souhlasí, s povinností splatit dluh věřiteli. Převzetí dluhu spočívá ve změně v osobě dlužníka, zatímco ekonomická podstata závazku zůstává nezměněna. Účetní a daňové dopady převzetí dluhu pro jednotlivé účastníky závisí na konkrétních podmínkách, zda se jedná o úplatné či bezúplatné převzetí dluhu či jde o transakci související s podnikáním či nikoliv. Zákon o daních z příjmů stanoví zdanění či osvobození od daně vzniklého úplatného nebo bezúplatného příjmu. Vše je nutno předem posoudit v kontextu konkrétní ekonomické situace účastníků transakce, což je klíčové pro strategické rozhodnutí, zda nevyužít jiné, vhodnější právní nástroje.

S účinností od 1. ledna 2025 byl novelizován zákon o DPH, který mimo jiné přinesl novinku – konkrétně ustanovení § 74b zákona o DPH, které ukládá dlužníkům – plátcům DPH – povinnost opravit (snížit) odpočet daně u přijatých nezaplacených faktur, které jsou po splatnosti déle než 6 měsíců. Opatření vychází z evropské judikatury a reaguje na potřebu snížit riziko finančních ztrát pro státní rozpočet.

Je právnická osoba povinna podat daňové přiznání k dani z příjmu právnických osob po splnění reorganizačního plánu? V § 244 daňovoho řád je v § 3 uvedeno, že ke dni předložení konečné zprávy je daňový subjekt povinen zpracovat řádné daňové tvrzení za uplynulou část zdaňovacího období, za kterou nebylo dosud podáno, a tvrzenou daň zahrnout do příslušného dokumentu. Nejedná se však pouze o případ, kdy jde o konkurz? Dle § 17 zákona o účetnictví je zřejmé, že je potřeba ke dni předcházejícímu dni, kterým nastanou účinky splnění reorganizačního plánu uzavřít knihy. Ale jde mi o daňové přiznání, když subjekt bude v podnikání pokračovat dále.

V tomto článku se zaměříme na problematiku, kdy na základě kupní smlouvy uzavřené v roce 2011 došlo k prodeji nemovitých věcí právnickou osobou, která tyto nemovité věci prodala fyzické osobě v postavení předsedy představenstva. O rok později zřídil k těmto nemovitým věcem správce daně zástavní právo k zajištění daňových pohledávek na dani z nemovitostí, které byly evidovány za dlužníkem – kupujícím. V roce 2013 podal prodávající určovací žalobu, ve které se domáhal určení vlastnictví ke shora uvedeným nemovitostem. Soud tomuto návrhu svým rozsudkem posléze vyhověl s odkazem na porušení § 196a odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb. , obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, přičemž v tomto svém rozsudku nekonstatoval, že kupní smlouva byla absolutně neplatná, nýbrž pouze rozhodl o tom, kdo je vlastníkem zmíněných nemovitostí. Podaným odvoláním do výroku prvoinstančního soudu se soudní řízení protáhlo o několik let. Na základě odvolacím soudem potvrzeného rozsudku prvoinstančního soudu bylo určeno, že vlastníkem nemovitostí je původní prodávající, který je pro účely tohoto článku též v procesním postavení daňového dlužníka správce daně. Nedoplatky, které jsou zajištěny zástavním právem správce daně, nebyly do té doby vymoženy, avšak proti osobě kupujícího následně banka, jež si již dříve zřídila zástavu k nemovitostem za účelem zajištění úvěru, který poskytla již dříve na koupi zastavených nemovitostí, podala návrh na zahájení insolvenčního řízení. O tomto návrhu nebylo v rozhodné době insolvenčním soudem rozhodnuto.

V tomto článku bude pojednáno o problematice posečkání daně a následném vymáhání daňových nedoplatků u daňových dlužníků, kteří ne vždy nutně dodržují podmínky pro posečkání a současně nedbale plní své další daňové povinnosti. Přitom v souvislosti s touto jejich laxností dochází nezřídka ke vzniku daňových nedoplatků nezanedbatelné výše.

Dostane-li se daňový poplatník do situace, kdy je mu správním orgánem v rámci daňového řízení způsobena škoda nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem konkrétního správce daně, nezbývá mu poté zpravidla nic jiného, než tento svůj nárok postupem stanoveným zákonem č. 82/1998 Sb. , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád ), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za škodu“) uplatnit u orgánu jednajícího za stát ve věci škody. V případě, že škoda vznikla v rámci daňového řízení, které bylo vedeno konkrétním správcem daně, bude tímto orgánem Ministerstvo financí.

Správce daně musí v souvislosti s nařízením daňové exekuce volit takový způsob exekuce, kdy náklady, které ponese daňový dlužník, nebyly ve zjevném nepoměru k výši vymáhaného nedoplatku. Kromě toho by měl správce daně vždy zvolit takový způsob daňové exekuce, který by (je-li to s ohledem na daný stav možné) co nejméně zasahoval do práv daňového dlužníka. Měl by proto vždy porovnat, jaké náklady vznikají při jednotlivých způsobech vymáhání, a následně zvolit takový způsob, který je pro daňového dlužníka nejpříznivější. Výjimkou z této zásady je pak situace, kdy by složitost věci vedla k ohrožení vymožení takového nedoplatku.

Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 9. 2022, čj. 8 Afs 41/2021-38

Článek rozebírá problematiku institutu započtení v průběhu insolvenčního řízení ve vazbě k insolvenčnímu věřiteli, kterým je správce daně. Je v něm pojednáno o faktických limitech jeho aplikace ve vazbě na správu daní a samotnou pozici správce daně v tomto řízení. Kromě již uvedeného se článek pokouší zodpovědět otázku, nakolik je zmíněný správce daně v rámci insolvenčního řízení VIP věřitelem a do jaké míry k tomu během času přispěla jak právní úprava, tak i judikatura správních soudů. Právě vývoji judikatury správních soudů pro tuto oblast práva v kontextu s výsledky legislativního procesu je věnována zvýšená pozornost. Nezbytnou součástí článku je i celkové zhodnocení existujícího stavu spolu s hledáním odpovědi na otázku, zda správci daní při zohlednění platné právní úpravy a účelů a cílů insolvenčního a daňového řízení postupují vždy zcela racionálně.

V tomto příspěvku je stručně pojednáno o pozici insolvenčního správce i jeho odpovědnosti za výkon funkce. Nedílnou součástí tohoto článku je i rozbor problematiky odpovědnosti insolvenčního správce za zajištění plnění povinností dle daňových předpisů v případě dlužníka, jehož úpadek je řešen konkursem. Autor si klade nejen otázku, zda a do jaké míry je insolvenční správce odpovědný za tuto oblast, ale taktéž co může být podstatným limitem pro (bez)vadný výkon funkce insolvenčního správce v návaznosti na plnění výše uvedených povinností.

Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 2. 2022, čj. 5 Afs 259/2019-26

Firma (věřitel) má po splatnosti řadu pohledávek vůči dlužníkovi, ze kterých odvedla v období 1-6/2021 21% DPH. Sám dlužník v 7/2021 podal návrh dlužníka na prohlášení konkursu na jeho majetek z důvodu předlužení. Krajský soud usnesením rozhodl v 15.9.2021, že se zjišťuje úpadek dlužníka, účinky úpadku a prohlášení konkursu nastavájí okamžikem zveřejnění v OR (zveřejněno 25.9., datum nabytí právní moci je 1.10.), konkurs bude projednáván jako nepatrný konkurs, info o přihlášení pohledávek věřitelů. Firma již v 8/21 přihlásila svoje pohledávky, které dosud nebyly popřeny ani uhrazeny. Nic zásadního se dosud nedělo a v insolvenčním rejstříku je aktuální stav jako "Prohlášený konkurs". Otázkou je, zda může již nyní nárokovat DPH zpět, protože jsou již nyní splněny dle par 46/c, bod 1, nebo tento okamžik ještě nenastal a čeká se na něco dalšího? Pokud by DPH mohl nárokovat zpět v aktuální situaci insolvenčního řízení, tak při splnění všech podmínek by postupoval věřitel, tak že vystaví opravný daň doklad souhrnně za všechny pohledávky dohromady, nebo musí zvlášť 1 opravný daňový doklad = 1 přihlášená pohledávka? (je jich hodně a pouze jeden režim DPH +21% řádek 1). A jako datum uskutečnění zdanitelného plnění uvede datum doručení dokladu druhé straně a vykáže s mínusem na ř.1 a sekci A4 (A5) v kontrolním hlášení za aktuální období, kdy byl doručen opravný daňový doklad dlužníkovi?

Cílem tohoto příspěvku je vyjasnění aplikace institutu opravy základu daně v případě nedobytné pohledávky dle § 46 zákona č. 235/2004 Sb., v platném znění, o dani z přidané hodnoty...

1. Cíl příspěvku Cílem příspěvku je vyjasnit důsledky zajišťovacího převodu práva na běh lhůty pro osvobození příjmů z prodeje nemovitostí a z převodu podílu v případě, kdy je splněn...

V jednom ze svých minulých článku1) jsem se věnovala problematice řízení o návrhu na vyloučení majetku z daňové exekuce a důkaznímu břemeni navrhovatele, a to s ohledem na rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 7 Afs 348/2018-32 ze dne 13. 12. 2018. Tento článek se věnuje problematice vyloučení majetku z daňové exekuce, resp. tomuto řízení, komplexněji, a to zejména s ohledem na další judikaturu soudů a praktické poznatky o tomto řízení.

Dlužníka nemá většinou nikdo rád, o to víc plátce daně z přidané hodnoty, který nemá zaplacenou fakturu za svou ekonomickou činnost, ale státu již musel odvést zákonem vyčíslenou částku DPH. Případnou opravu výše daně u pohledávky za dlužníkem v insolvenčním řízení bylo možné provést dle § 44 zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH “), platného do 31. 3. 2019.