Práce v zahraničí

Český plátce (s.r.o.) pronajme (vyčlení) své sesterské společnosti na Slovensku (s.r.o.) zaměstnankyni občanku Slovenska (rezidentka ČR na základě daňového domicilu), která pro slovenskou společnost povede účetnictví. Místo výkonu práce bude mít v ČR (v české společnosti). Česká společnost bude mít na svou zaměstnankyni mzdové náklady, odvede ZP a SP, zákonné pojištění, poskytne stravenkový paušál. Je možné tyto náklady související se mzdou a odvody přefakturovat slovenské společnosti a případně v jedné částce? Nebo je nutné uzavřít mezi sebou smlouvu o pronájmu zaměstnance?

Fyzická osoba je zaměstnaná v Norsku v měsících 4-12/2024. V měsících 1-3/2024 pobírala podporu v nezaměstnanosti v ČR. Jiné příjmy neměla. Je povinna podávat přiznání k DPFO?

OSVČ, neplátce DPH, osoba identifikovaná – marketingová činnost – konzultace, přednášky, sociální sítě, digitální kampaně. V roce 2024 (konec února-počátek března) plánuje odjezd do Kanady na 1 rok (vše potřebné pro vstup na území Kanady již má). Po dobu pobytu v Kanadě zvažuje následující způsoby práce: 1. Nadále pouze jako OSVČ pro tuzemské i zahraniční klienty 2. Jako OSVČ a současně zaměstnanec pro kanadského zaměstnavatele 3. Pouze jako zaměstnanec pro kanadského zaměstnavatele: - 3.1. živnostenský list by byl pouze pozastaven - 3.2. živnostenský list by byl zrušen. Co všechno je potřeba před odjezdem zařídit v oblasti: - zdravotního pojištění, sociálního pojištění, nemocenská, DPFO, DPH v ČR - zdravotního pojištění, sociálního pojištění, nemocenská, daně a případně jiná pojištění? Jak by se řešila situace, kdyby např. 2 měsíce v Kanadě pouze cestoval a nikde nepracoval? Jak budou v roce 2024 zdaňovány jeho příjmy?

V rámci tohoto příspěvku se budeme věnovat úskalím, které s sebou může přinášet práce z domova z jiného členského státu, než je sídlo zaměstnavatele, z pohledu odvodů pojistného na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění, kdy může dojít u zaměstnance ke změně příslušnosti k pojistným předpisům, což může mít významný dopad nejen na zaměstnance, ale i na jeho zaměstnavatele. Také si vysvětlíme, jak lze toto riziko eliminovat pomocí Rámcové dohody a jaké jsou podmínky pro její aplikaci. I přesto je však neustále potřeba mít na paměti, že Rámcová dohoda pokrývá pouze oblast pojistného na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění, nikoliv oblast daní. Pokud zaměstnavatel umožní svým zaměstnancům pracovat z domova z jiného členského státu Evropské unie, pak je nezbytné vždy prověřit, zda nějaké povinnosti z pohledu daní nevznikají v daném státě na straně zaměstnavatele, popřípadě na straně jednotlivých zaměstnanců. Mohlo by se např. jednat o povinnost vedení mzdové evidence v zahraničí a odvodu záloh na daň z příjmů ze závislé činnosti, riziko vzniku stálé provozovny dané společnosti v zahraniční atd.

Jedním ze způsobů, jak se zúčastnit podnikání na trzích států Evropské unie i mimo ni bez nutnosti kapitálových vstupů do cizího podniku, resp. vkládání finančních prostředků nutných k založení nového podniku, je možnost využít institut pobočky.

OSVČ, plátce DPH v tuzemsku, dělá subdodavatelské práce pro tuzemskou firmu(plátce DPH v tuzemsku, má tuzemské a snad i zahraniční DIČ), ale místo plnění je v DE (montáž LPG stanice). Jak to bude s DPH a případnými povinnostmi? On fakturuje pouze české firmě, zahraničního objednatele nezná.

Český rezident, měl zaměstnán celý rok v ČR a měl podepsané prohlášení postupně u dvou českých zaměstnavatelů. Mimo to měl DPP v ČR, kde nepodepsal prohlášení a bohužel 1 měsíc měl nahodilý brigádnický úvazek na Slovensku za nízkou částku (cca 1000 Kč odměna). 1) Je pravda, že nemůže učinit žádost o roční zúčtování díky tomu, že měl příjem z brigády na SK? Z toho příjmu mu byl sražena i slovenská daň (výpomoc v obchodě na SK). 2) Je jeho povinnost podat přiznání v ČR? 3) V případě podání přiznání v ČR musí tam uvádět i příjem z SK, nebo díky metodě vynětí tam příjem z SK vůbec neuvede?

Pohyb osob v rámci Evropské unie upravují dva základní právní předpisy: - nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. 4. 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení a - nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 ze dne 16. 9. 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení. Tato nařízení se vztahují na občany a instituce ze států Evropské unie včetně Norska, Islandu, Lichtenštejnska, Švýcarska a také Velké Británie a Severního Irska. Pro všechny tyto státy, na které se režim uvedených koordinačních pravidel (dále jen „Nařízení“) vztahuje, budeme v dalším textu používat pojem „členský stát“.

Zdravotní pojištění a „rozhodná částka“ příjmu od 1. 1. 2020 v příkladech Ing. Antonín Daněk V tomto pojednání se v dalším textu formou příkladů zaměříme na postupy zaměstnavatele v...

Pojištěnec si vyřídil na zdravotní pojišťovně dlouhodobý pobyt v cizině za podmínek uvedených v § 8 odst. 4 zákona č. 48/1997 Sb. , nicméně byl v důsledku epidemie nucen se vrátit dříve, než uplynula zákonem daná doba šesti měsíců nepřetržitého pobytu v zahraničí. Musí si zaplatit pojistné nebo bude mít v takové situaci nějakou úlevu?

Jsme agentura (s. r. o.), která zajišťuje vystoupení uměleckého souboru. Jednotliví umělci jsou OSVČ, daňoví rezidenti ČR, někteří plátci DPH, a naší agentuře své honoráře fakturují na základě smlouvy o provedení uměleckého výkonu. V červenci jsme zajišťovali vystoupení souboru v zahraničí, které naše agentura fakturovala německému odběrateli. Ten si vyžádal informaci, kolik činí konkrétní honoráře jednotlivých umělců a z této částky v Německu srazil daň z příjmů umělců ve výši 18,8 %. Jak bude vypadat daňový doklad vystavený českým umělcem naší agentuře? Bude základem daně částka původně dohodnutá ve smlouvě (+ DPH), nebo zde bude uvedena částka po sražení německé srážkové daně (+ DPH)? Příklad: Dohodnutý honorář činí 10 000 Kč. Standardně by umělec fakturoval 10 000 Kč + DPH. Z částky 10 000 Kč však byla v Německu stržena daň z příjmů 18,8 %. Pokud by tedy umělec fakturoval 10 000 Kč + 15 % DPH, celkem 11 500 Kč, na účet bychom mu mohli poslat pouze 9 620 Kč a na rozdíl ve výši 1 880 Kč obdrží potvrzení od německého finančního úřadu o zaplacení daně v Německu. Je to v pořádku? Jak toto případně zaúčtovat v našem účetnictví?

Jsme společnost zabývající se údržbou zeleně a vlastníme poměrně dost strojů (sekačky, traktory, auta apod.). Z tohoto důvodu zaměstnáváme vlastního opraváře a nakupujeme náhradní díly. Musí se v tomto případě provádět aktivace (mzdy a náhradní díly)?

Zaměstnávání osob ze zahraničí není v České republice jevem nijak mimořádným a zaměstnavatelé se s touto situací musejí vypořádat i v oblasti placení pojistného na zdravotní pojištění. Tito zaměstnanci mohou přicházet jak z „evropského“ prostoru, tedy ze států, kde se při zaměstnávání, resp. podnikání, postupuje podle dále uvedených koordinačních pravidel Evropské unie, tak z ostatních zemí. To znamená, že při analýze této problematiky musíme v případě osob zaměstnaných u českého zaměstnavatele důsledně rozlišovat:

Daně z příjmů tvoří významnou položku veřejných rozpočtů drtivé většiny států. Pokud plátce příjmu i jeho příjemce jsou rezidenty (občany nebo firmami) pouze jednoho státu, pak zpravidla nevzniká problém, daň z příjmů – za podmínek zákona dané země – přísluší právě a jedině tomuto státu. Jestliže je ale plátce příjmu usazen v jednom státě a příjemce peněz je rezidentem druhého státu, nastává problém. První stát si bude dělat nárok na daň z tohoto příjmu, jelikož jeho zdroj (osoba plátce nebo majetek) a obvykle také důvod placení se nachází právě tam. Ovšem i druhý stát (rezidence příjemce) bude chtít tento příjem zdanit, aby všichni jeho rezidenti byli „spravedlivě“ zdaněni stejně ze všech svých příjmů. Obojí má svou logiku a oba přístupy jsou v praxi většiny států běžné. Aby se tím ale neomezoval mezinárodní obchod – který je přínosem pro oba dotčené státy – je přijímána vnitrostátní právní úprava a uzavírány mezinárodní smlouvy zamezující dvojímu zdanění.

Prazákladem problému s daněmi z příjmů je zásadní rozpor: stát je miluje a poplatníci nenávidí. Oba k tomu mají pádné důvody: stát bez těchto prostředků nemůže financovat veřejné služby a správu země a poplatník logicky „nejásá“ nad tím, že z vlastní kapsy přispívá na platy úředníků, pochybné dotace a předražené veřejné zakázky. Nejvýznamnějšími poplatníky daně z příjmů fyzických osob jsou zaměstnanci, kteří navíc přímo vzorně plní své daňové povinnosti; za to může zejména způsob zdanění mezd, který má na starosti obvykle někdo jiný – zaměstnavatel, který tak není motivován k úspoře na dani, protože nejde o jeho příjem.

Následující příspěvek vymezuje situace, kdy je anebo není student považován za nezaopatřeného, a tedy kdy je plátcem pojistného na zdravotní pojištění stát. Další výklad je pak zaměřen na výkon práce studenta v zahraničí a na jeho povinnosti v oblasti sociálního zabezpečení – jak k danému státu, ve kterém student pracuje, tak povinnostem vyplývajícím po návratu studenta do České republiky. Závěr příspěvku je věnován naopak analogii u českého zaměstnavatele, který se rozhodne zaměstnat studenta z Evropské unie.