Srážky z mezd a příjmů u zaměstnanců a OSVČ - sociální zabezpečení - 1. část

Vydáno: 36 minut čtení

Téměř každoročně dochází k 1. 1. nového kalendářního roku k četným novelám zákonů anebo alespoň k zásahům typu doplňků slov či celých odstavců, zrušení určitých paragrafů či úpravě stávajícího znění. V tomto příspěvku se zabýváme právy a povinnostmi zaměstnanců a jejich zaměstnavatelů a také právy a povinnostmi osob samostatně výdělečně činných (OSVČ), týkajících se srážek ze mzdy a příjmů. Podrobněji se zabýváme srážkami z mezd a příjmů pro účely sociálního zabezpečení zaměstnanců, dále pak sociálním pojištěním OSVČ.

Srážky z mezd a příjmů u zaměstnanců a OSVČ – sociální zabezpečení – 1. část
Ing.
Jana
Bellová,
Ph.D.,
Ing.
Jaroslav
Zlámal,
Ph.D.
Sociální pojištění v České republice (ČR) se skládá z několika složek. Jedná se především o zdravotní pojištění a dále o sociální pojištění, jehož součástí je námi dále zkoumané sociální zabezpečení. Sociální zabezpečení je definováno hned několika rozhodujícími zákony, podíváme se tak na všechny složky sociálního zabezpečení v ČR dle těchto zákonů
v aktuálním znění pro rok 2017.
Nejprve si definujeme základní pojmy s ohledem na účel zkoumání.
 
Vymezení pojmu „zaměstnanci“ a osob, které jsou považovány za osoby samostatně výdělečně činné pro účely sociálního zabezpečení
 
Pojem „zaměstnanec“
Zaměstnanec v obecném vyjádření je osoba, která je v pracovněprávním vztahu vůči svému zaměstnavateli, pro něhož vykonává své zaměstnání. Je v závislém postavení. V prvé řadě je závislým především na samotné existenci svého zaměstnavatele, v druhé řadě pak na jeho ekonomické úspěšnosti. S ukončením činnosti zaměstnavatele končí své zaměstnání i jeho zaměstnanci, pokud již předtím neodejdou z důvodů, které definuje zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“). Právem zaměstnanců je měnit své zaměstnavatele, jakožto i míti více zaměstnavatelů současně, pro ně může pracovat na několik typů smluv či dohod. Právem zaměstnance je ucházet se o zaměstnání u kteréhokoliv konkrétního zaměstnavatele, právem zaměstnavatele je naopak právo vybrat si vhodného zaměstnance z řad uchazečů.
Pracovní poměr zaměstnance se zakládá pracovní smlouvou, ostatní vedlejší pracovní vztahy vesměs dohodami, resp. i smlouvami. V případě dohod o pracích mimo pracovní poměr platí, že zaměstnavatel má zajišťovat plnění svých úkolů především zaměstnanci v pracovním poměru a v dohodách o pracích konaných mimo pracovní poměr není zaměstnavatel povinen rozvrhovat zaměstnanci pracovní dobu.
Pracovní poměr a smlouva o pracovním poměru je definována ve zmíněném zákoníku práce, stejně jako dohoda o provedení práce (§ 75 zákoníku práce), dohoda o pracovní činnosti (§ 76 zákoníku práce), zatímco například smlouvu o dílo (a další smlouvy) pak definuje zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (smlouva o dílo § 2586 a násl.).
 
Pracovní poměr ukládá povinnost platit zdravotní pojištění a sociální zabezpečení
Zaměstnanec je především plátcem svého podílu na zdravotním pojištění a sociálním zabezpečení. Druhou povinnou osobou je v tomto směru i
zaměstnavatel
, který je dle zákonů o zdravotním pojištění (zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů) a zákonů o sociálním pojištění:
zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení,
zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 589/1992 Sb.“),
zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb.“),
zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 155/1995 Sb.“),
zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců,
vyhlášky č. 284/1995 Sb., kterou se provádí