Články - strana 4

Tiskopisy vyplňované pro splnění povinnosti vůči berní správě jsou stále v popředí zájmu při snaze o vylepšování správy daní. Skoro by se dalo konstatovat, že již vše bylo řečeno a určité zlepšení nastalo přijatou novelou1) zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty zákona (dále jen „ZDPH “) podle verdiktu Ústavního soudu2). Nadále se však hovoří o nevyřešení podstatné procesní konstrukce k jejich vydávání a uplatňování, jakož i o podmínkách kontroly jejich zákonnosti. Prostě vděčné procesní téma. Jaksi se i nadále objevuje kvalifikace ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád (dále také „DŘ “ nebo „daňový řád “), jako ustanovení gumového, jinými slovy, když něco při správě daní není zřejmé, hledá se možnost změnit tento její základní předpis.

Zajisté nikomu nezůstalo utajeno, že příjem ze závislé činnosti alias mzdu neobdrží zaměstnanci v celé (hrubé) výši určené nebo dohodnuté se zaměstnavatelem. Vedle nemalého pojistného na sociální a zdravotní pojištění z nich totiž ukousne i daň z příjmů ze závislé činnosti, jíž se slangově a historicky říká „daň ze mzdy“. Zdaňovacím obdobím fyzických osob je sice celý kalendářní rok, ale již během roku sráží zaměstnavatel z každé měsíční mzdy „daň“, která je však jen zálohou na daň z příjmů za celý rok. Jako obecně každá záloha čeká i tato „záloha na daň“ na konečné vyúčtování a započtení. Toto tzv. roční zúčtování záloh na daň je věcně obdobou daňového přiznání, které na žádost zaměstnance pro něj musí zdarma, rychle a správně zúřadovat zaměstnavatel.

Blíží se povinnost podat daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob, v následujícím příspěvku si proto zrekapitulujeme legislativní novinky pro rok 2018, dále se podíváme na zákonem stanovené povinnosti, na které je potřeba pamatovat při přípravě přiznání, a vše nakonec završíme praktickým příkladem sestavení přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2018.

V souvislosti s přípravou daňového přiznání k dani z příjmů za zdaňovací období roku 2018 si v článku uvedeme možnosti využití paušálních výdajů na dopravu k optimalizaci daňové povinnosti. Vzhledem k tomu, že v zákonu o daních z příjmů nedochází k žádné změně v této oblasti pro rok 2019, lze níže uvedené uplatnit i v rámci zdaňovacího období 2019 (pouze je nutno pro optimalizační úvahy vycházet z vyhlášky MPSV č. 333/2018 Sb. , stanovící pro rok 2019 výši sazby základní náhrady a náhrady za spotřebované PHM).

V následujícím příspěvku si ukážeme na příkladech, jaké má dopady ukončení nebo přerušení činnosti poplatníka s příjmy zdaňovanými dle § 7 zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP “), a u pronajímatele s příjmy zdaňovanými dle § 9 ZDP na daňové odpisování hmotného majetku, který poplatník daně z příjmů fyzických osob používá ke své podnikatelské činnosti nebo k pronájmu.

Jednou ze slev, o kterou můžou poplatníci – fyzické osoby – snížit svou daňovou povinnost, je sleva za umístění dítěte. Poprvé takto mohli postupovat v roce 2014.

V době přípravy následujícího článku nebyly ještě k dispozici tiskopisy daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2018. Vzhledem ke skutečnosti, že oproti roku 2017 nenastaly v roce 2018 v oblasti daně z příjmů fyzických osob zásadní změny, které by měly za následek změnu struktury tiskopisu, lze předpokládat, že samotné tiskopisy se prakticky nezmění. Ke změnám dojde pouze v důsledku změněných parametrů, tj. výše paušálních výdajů, uplatnění slev na dani, daňového zvýhodnění na první dítě a daňového bonusu, údaje navazující na novou minimální mzdu a průměrnou mzdu. Databáze aktuálních tiskopisů je zveřejněna na webových stránkách Finanční správy ČR (http://www.financnisprava.cz/cs/danove-tiskopisy/databaze-aktualnich-danovych-tiskopisu ).

V prosincovém čísle v roce 2017 jsme seznámili plátce daně s jednou z nejvýznamnějších změn v oblasti zdaňování příjmů prostřednictvím plátce daně u příjmů ze závislé činnosti, ke které došlo s účinností od zdaňovacího období 2018 na základě zákona č. 170/2017 Sb. , kterým se měnily některé zákony v oblasti daní, a kterým byl i změněn zákon č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů “). Jedná se o změnu v oblasti prohlášení k dani poplatníka, které poplatník činí u plátce daně podle § 38k zákona o daních z příjmů – tedy projevu jeho vůle, který má vliv na způsob zdanění jeho příjmů ze závislé činnosti prostřednictvím plátce daně ze závislé činnosti.

Daňová ztráta jako položka odčitatelná od základu daně je známý fenomén daňového práva, který v minulosti doznal poměrně podrobné úpravy. Je však třeba si někdy připomenou i věci známé, a to především pokud je úprava natolik podrobná a členitá. V následujícím textu se zaměříme na vybraná ustanovení zákona č. 586/1992 Sb. o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále také „zákon o daních z příjmů “ nebo „ZDP “), která mají spíše procesní charakter a týkají se daňových ztrát.

Z hlediska daně z příjmů fyzických osob se v případě úmrtí poplatníka postupuje v souladu s § 239a zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád “), který stanoví, že pro účely správy daní se na právní skutečnosti hledí tak, jako by zůstavitel žil do dne předcházejícího dni skončení řízení o pozůstalosti. V souladu s § 239b daňového řádu osoba spravující pozůstalost je povinna podat do 3 měsíců ode dne smrti zůstavitele řádné daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob, a to za část zdaňovacího období, která uplynula přede dnem jeho smrti (tj. od 1. 1. daného roku do dne předcházejícímu dni úmrtí). Tuto lhůtu nelze prodloužit. Do tohoto daňového přiznání uvede příslušné příjmy a příslušné výdaje, nezdanitelné částky, odčitatelné položky, slevy na dani a daňové zvýhodnění budou-li splněny zákonné podmínky pro jejich uplatnění. Po skončení řízení o pozůstalosti je osoba spravující pozůstalost povinna podat řádné daňové tvrzení do 30 dnů ode dne skončení řízení o pozůstalosti, a to za část zdaňovacího období, která uplynula do dne předcházejícího dni skončení řízení o pozůstalosti. V tomto daňovém přiznání osoba spravující pozůstalost upraví základ daně v souladu s § 23 odst. 8 zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů (dále jen „zákon o daních z příjmů “). Nebude-li řízení o pozůstalosti ukončeno do konce roku, v němž poplatník zemřel, osoba spravující pozůstalost v souladu s § 136 daňového řádu podá řádné daňové přiznání za období ode dne smrti zůstavitele do 31. 12. daného roku a obdobně bude postupovat i v dalších letech až do skončení řízení o pozůstalosti.

V článku si objasníme na použití darovaného a zděděného hmotného majetku k podnikání poplatníka daně z příjmů fyzických osob anebo k použití tohoto majetku k jeho pronájmu. Zejména se zaměříme na daňové odpisování tohoto darovaného nebo zděděného hmotného majetku. Rozebereme si uplatnění daňových odpisů v případě, že poplatník daně z příjmů fyzických osob zdědí hmotný majetek, který zůstavitel daňově odpisoval, resp. ho měl pouze v osobním vlastnictví, přičemž dědic využije tento zděděný majetek ke svému podnikání nebo ho bude pronajímat.

Prazákladem problému s daněmi z příjmů je zásadní rozpor: stát je miluje a poplatníci nenávidí. Oba k tomu mají pádné důvody: stát bez těchto prostředků nemůže financovat veřejné služby a správu země a poplatník logicky „nejásá“ nad tím, že z vlastní kapsy přispívá na platy úředníků, pochybné dotace a předražené veřejné zakázky. Nejvýznamnějšími poplatníky daně z příjmů fyzických osob jsou zaměstnanci, kteří navíc přímo vzorně plní své daňové povinnosti; za to může zejména způsob zdanění mezd, který má na starosti obvykle někdo jiný – zaměstnavatel, který tak není motivován k úspoře na dani, protože nejde o jeho příjem.

Řada studentů si větší či menší měrou zajišťuje finanční prostředky v rámci studentských brigád. Přestože někteří z nich pracují v průběhu celého roku (nejčastěji jako zaměstnanci nebo jako osoby samostatně výdělečně činné), většina pracovních aktivit spadá do období prázdnin, tedy do období, které studentům nastává v tomto čase. V následujícím textu se zaměřím především na správné postupy při zdanění studentských příjmů, úvodem pak připomenu i některá specifika zákoníku práce .

V následujícím článku si rozebereme uplatnění daňového zvýhodnění v roce 2018 a připomeneme si změny, ke kterým v této oblasti došlo zákonem č. 170/2017 Sb. , kterým se mění některé zákony v oblasti daní (dále jen „zákon č. 170/2017 Sb. “).

Zvláštní forma daňového odvodu je zajisté srážková daň neboli daň vybíraná zvláštní sazbou. Tento způsob zdanění umožňuje splnění daňové povinnosti i u těch poplatníků, kteří by svou daňovou povinnost vůči státu nemuseli splnit. Při zdanění příjmů srážkovou daní odvádí daň plátce daně a příjemce realizovaného příjmu již obdrží jeho čistou hodnotu. Daňová povinnost je tedy poplatníkovi daně sražena a daň odvádí ten, který zdanitelnou částku vyplácí. V následujícím příspěvku se zaměříme na problematiku srážkové daně především v souvislosti s příjmy ze závislé činnosti a uvedeme dopady změn, ke kterým došlo od 1. 1. 2018. Za důležité považuji hned v úvodu zmínit, že příjem zdaněný srážkovou daní se již neuvádí do daňového přiznání, pokud se pro jeho uvedení poplatník sám dobrovolně nerozhodne.

Studenti, kteří podle zákona č. 262/2006 Sb. , zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce “), splňují podmínky pro výkon závislé práce1), si mohou již v době studia sjednávat pracovní poměr2), anebo si mohou např. v době prázdnin sjednávat s různými zaměstnavateli dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr (tj. dohodu o provedení práce nebo dohodu o pracovní činnosti). Sjednat pracovní poměr nebo dohodu o provedení práce či dohodu o pracovní činnosti si může student třeba i s rodinným příslušníkem (např. s rodičem nebo se sourozencem). Zákoník práce v § 318 zakazuje pracovněprávní vztah výhradně jen mezi manžely a mezi osobami stejného pohlaví, které jsou partnery podle zákona o registrovaném partnerství ).

Poplatník daně z příjmů fyzických osob s příjmy ze samostatné činnosti nebo s příjmy z nájmu si může vybrat, jakým způsobem uplatní daňové výdaje, tj. výdaje na dosažení, zajištění a udržení příjmů. Zvolit si může paušální výdaje, kde se mu podstatně sníží administrativa, protože v tom případě nemá povinnost vést evidenci výdajů, včetně jejich prokazování při případné kontrole. Pokud je uplatnění paušálních výdajů pro poplatníka nevýhodné z důvodu jejich výše, může vést daňovou evidenci (případně i účetnictví).

Příjem z nájmu je jedním z možných příjmů každé fyzické osoby. Tento příjem je zpravidla příjmem podle § 9 zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP “), méně pak podle § 7, resp. 10 ZDP - viz dále. Poplatníci musí příjem z nájmu zdanit ve svém daňovém přiznání. Protože se s příjmy z nájmu lze setkat v praxi (a nejen podnikatelské) poměrně často, neboť pro řadu majitelů movitých či nemovitých věcí je to vhodná příležitost ke zlepšení finanční situace, budeme se v tomto článku věnovat správným postupům při jejich zdanění.

V případě vyšších příjmů ze závislé činnosti a v případě vyššího dílčího základu daně ze samostatné činnosti (§ 7 zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ZDP “), musí poplatník uplatnit navýšení vypočtené daně z příjmů o tzv. solidární zvýšení daně. S vývojem času dochází postupně k navyšování hranice pro uplatnění solidárního zvýšení daně – zatímco v roce 2013 tato hranice pro uplatnění činila 1 242 432 Kč, v roce 2018 se již jedná o částku 1 438 992 Kč.

I když se v tomto příspěvku zaměřujeme speciálně na přiznání k daním z příjmů – osob fyzických nebo právnických – tak jelikož jde o doménu převážně procesního daňového práva, jsou uvedená pravidla v mnohém uplatnitelná i u jiných daní. Asi každý z čtenářů již někdy listoval značně obsáhlým hmotně-právním zákonem č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP “), který ale kupodivu neobsahuje tak základní informaci, jako do kdy je potřeba podat daňové přiznání. Pro odpověď na tuto otázku je potřeba vyhledat obecný procesní daňový zákon č. 280/2009 Sb. , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „DŘ “).