Ing. Antonín Daněk - strana 3

Nejsou výjimkou situace, kdy mají pojištěnci více příjmů, ať už u jednoho zaměstnavatele, nebo u více zaměstnavatelů. Povinnosti placení pojistného zaměstnavatelem podléhá příjem ze zaměstnání za předpokladu, že se osoba považuje ve zdravotním pojištění za zaměstnance podle § 5 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb. , o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 48/1997 Sb. “), tj. když zúčtovaný příjem svojí výší nebo povahou zakládá účast na zdravotním pojištění, resp. z titulu tohoto příjmu vzniká zaměstnavateli povinnost odvádět pojistné. Pojistné tak odvádí zaměstnavatel z: – příjmů zdaňovaných podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů typicky u zaměstnanců pracujících na základě pracovní smlouvy nebo z příjmů charakteru funkčních požitků, – příjmu alespoň 4 000 Kč u osob vyjmenovaných v § 5 písm. a) v bodech 4–6 zákona č. 48/1997 Sb. , kdy se především jedná o osoby pracující na základě dohody o pracovní činnosti, – příjmu převyšujícího 10 000 Kč u dohody o provedení práce.

Zaměstnanec je zaměstnán na dohodu o pracovní činnosti. Byl v evidenci úřadu práce. Měl cca kolem 8 000 Kč hrubého, takže jsme mu nemuseli dorovnávat zdravotní pojištění do minimální mzdy. Dne 30. 5. 2023 byl z evidence úřadu práce vyřazen. My jsme o tom nevěděli. Nedorovnali jsme tudíž zdravotní pojištění do minimální mzdy za 6/2023. Zaměstnanec si zdravotní pojištění zaplatil sám. Pokud mi zaměstnanec donese potvrzení o zaplacení zdravotního pojištění za 6/2023, nemusím mu zdravotní pojištění zpětně dorovnávat? Eventuelně, stačí mi od něj čestné prohlášení, že ho zaplatil sám ze svého?

Klientce v červenci skončilo vyplácení rodičovského příspěvku. Od srpna bude osoba pečující o dítě do 7 let. Zároveň si v letošním roce otevřela živnost, kde si přivydělává jen několik tisíc měsíčně. Od srpna tedy musí platit minimální zálohy na sociální pojištění. Jak je to se zdravotním pojištěním? Osoby pečující o dítě do 7 let platí zdravotní pojištění ze skutečného zisku a pro další rok i skutečně vypočítané zálohy. Jak to bude ale pro tento rok? Má oznamovací povinnost vůči sociální správě nebo zdravotní pojišťovně?

Sociální zabezpečení migrujících osob upravují na evropské úrovni dva základní právní předpisy: nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 , o koordinaci systémů sociálního zabezpečení a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 , kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení č. 883/2004, obě ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 465/2012 , ze dne 22. 5 2012. U všech výše uvedených předpisů budeme v dalším textu uvádět pojem „Nařízení“. Smyslem pravidel je především určit, který stát je odpovědný za výběr pojistného a navazující poskytování dávek. Není cílem jednotlivé evropské systémy sociálního zabezpečení sjednocovat, což by ostatně vzhledem k jejich různorodosti bylo velmi problematické, nýbrž je koordinovat. Nařízení fungují tím způsobem, že u migrující osoby v závislosti na její konkrétní situaci určí, podle předpisů kterého státu má nárok například na poskytnutí zdravotní péče, nemocenské či důchodu.

Pro placení pojistného na zdravotní pojištění zaměstnavatelem je důležité, zda se osoba považuje z pohledu zdravotního pojištění za zaměstnance. Osoba je ve zdravotním pojištění zaměstnancem tehdy, pokud jí plynou nebo by měly plynout příjmy ze závislé činnosti zdaňované podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP “). Zaměstnání z pohledu zdravotního pojištění vzniká, pokud osoba jako zaměstnanec vykonává pro zaměstnavatele činnost a je-li jí za výkon této činnosti zúčtován příjem zdaňovaný podle § 6 ZDP , mimo právní úpravou stanovených výjimek.

Pro placení pojistného na zdravotní pojištění zaměstnavatelem je důležité, zda se osoba považuje z pohledu zdravotního pojištění za zaměstnance. Osoba je ve zdravotním pojištění zaměstnancem tehdy, pokud jí plynou nebo by měly plynout příjmy ze závislé činnosti zdaňované podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP “). Zaměstnání z pohledu zdravotního pojištění vzniká, pokud osoba jako zaměstnanec vykonává pro zaměstnavatele činnost a je-li jí za výkon této činnosti zúčtován příjem zdaňovaný podle § 6 ZDP , mimo výjimek daných právní úpravou. Je-li osoba ve zdravotním pojištění zaměstnancem (resp. vznikne-li zaměstnání), pak ji zaměstnavatel přihlašuje u zdravotní pojišťovny jako zaměstnance, pokud již přihlášena není, a odvádí pojistné podle zákona, tedy případně i s ohledem na potřebu dodržení minima stanoveného zákonem č. 592/1992 Sb. , o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

Zaměstnavatelé představují ve zdravotním pojištění rozhodující skupinu plátců pojistného a především z tohoto důvodu věnují zdravotní pojišťovny kontrolní činnosti u těchto subjektů trvale zvýšenou pozornost.

Zákoník práce (zákon č. 262/2006 Sb. , ve znění pozdějších předpisů) definuje v ustanovení § 310 podmínky, za kterých lze v rámci pracovněprávního vztahu sjednat konkurenční doložku. Tento institut slouží k ochraně oprávněných zájmů zaměstnavatele, kdy se zaměstnavatel po odchodu některých (zpravidla klíčových) zaměstnanců potřebuje v určitých případech chránit před možným konkurenčním zneužitím poznatků, informací a údajů, k nimž měl zaměstnanec přístup v souvislosti s výkonem svého zaměstnání u tohoto zaměstnavatele.

Naše firma zaměstnala uprchlíky z Ukrajiny v režimu prodloužené dočasné ochrany, a to na DPČ, kdy jejich odměna nebude vyšší než 3 999 Kč. Zaměstnance jsme přihlásili na OSSZ v režimu zaměstnání malého rozsahu a na úřad práce. Plynou pro nás z těchto pracovních poměrů ještě nějaké povinnosti? Mají u nás podepsané prohlášení. Toto je jejich jediné zaměstnání na území ČR. Předpokládáme, že pokud budou mít zaměstnání malého rozsahu, nemusíme za ně odvádět minimální zdravotní pojištění a ani je přihlašovat na pojišťovnu.

Občan EU - Polák pracuje na hlavní pracovní poměr u polského zaměstnavatele na území Polska a zároveň pracuje na HPP na zkrácený úvazek u českého zaměstnavatele na území ČR (výdělek nepřesahuje 4 000 Kč/měsíc). Podle A1 má povinnost odvádět pojistné v Polsku. Má tento zaměstnanec povinnost odvádět ze svého českého příjmu sociální a zdravotní pojištění v Polsku, i když se jedná o zaměstnání malého rozsahu?

Základní právní úpravu zdravotního pojištění představují zákon č. 48/1997 Sb. , o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů a zákon č. 592/1992 Sb. , o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, oba ve znění pozdějších předpisů.

Zaměstnavatel je povinen platit pojistné tehdy, jsou-li zaměstnanci vykonávajícímu pro zaměstnavatele činnost zúčtovány příjmy ze závislé činnosti zdaňované podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů (dále jen „ZDP “), a rovněž v případě, kdy zúčtovaný příjem svojí výší povinnost placení pojistného zakládá. Pokud se osoba nepovažuje ve zdravotním pojištění za zaměstnance dle § 5 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb. , pak zaměstnavatel neodvede pojistné.

Při placení pojistného nehraje ve zdravotním pojištění roli rozsah pracovního úvazku, jinými slovy, jestliže se na zaměstnance vztahuje povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu, musí být zaměstnavatelem tento odvod zabezpečen. Když je v roce 2023 příjem zaměstnance nižší než 17 300 Kč, musí zaměstnavatel (resp. mzdová/mzdový účetní) vědět, zda zaměstnanec nespadá do některé ze skupin osob, pro které neplatí ve zdravotním pojištění ustanovení o minimálním vyměřovacím základu dle § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb. – viz dále. Pokud zaměstnanec některou ze zde vyjmenovaných podmínek (výjimek) splňuje, může být jeho vyměřovací základ nižší než aktuálně platné minimum, což je: – částka 17 300 Kč při zaměstnání trvajícím po celý kalendářní měsíc nebo – příslušná poměrná část tohoto minima dle § 3 odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb.

V tomto příspěvku se formou příkladů zaměříme na analýzu postupů zaměstnavatele v situaci, kdy zaměstnání trvá kratší dobu. Primárně se budeme zabývat odvodem pojistného zaměstnavatelem ve vazbě na potřebu dodržení minimálního vyměřovacího základu nebo jeho poměrné části a také na postupy v případě souběžných příjmů.

Čas od času se v rámci své praxe setkávám s chybným postupem zaměstnavatele při stanovení vyměřovacího základu zaměstnance, přesněji řečeno s tím, že zaměstnavatel neodvede z některého plnění pojistné na zdravotní pojištění, čímž zjevně porušuje zákon.

Zaměstnankyně bude mít od června do srpna 2023 zkrácenou pracovní dobu 20 hod týdně a nedosáhne minimální mzdu 17 300 Kč. Má jedno dítě do 7 let. Kdy matka nedoplácí zdravotní pojištění z minimální mzdy? Na webových stránkách zdravotních pojišťoven jsou tiskopisy čestné prohlášení o řádné a celodenní péči o dítě. Kdy využije tento tiskopis, musí ho zaslat na svou zdravotní pojišťovnu? A zaměstnavatel nahlásit na zdravotní pojišťovnu s kódem L?

Zaměstnankyni končila RD 5. 5. 2023 po 3 letech věku dítěte dle její původní žádosti. Může si prodloužit RD např. do 25. 5. 2023 a 26. 5. 2023 podat zaměstnavateli výpověď, protože pečuje o dítě? Zaměstnankyně se poté přihlásí na úřad práce. Jaké povinnosti má zaměstnavatel vůči ČSSZ a ZP? 

Zdravotní pojištění nefunguje v našem společensko-ekonomickém prostředí izolovaně, ale je navázáno na spoustu dalších právních předpisů (dále uváděné právní normy jsou zásadně míněny ve znění pozdějších předpisů). Takže například nástup zaměstnance do zaměstnání na základě pracovní smlouvy vychází z ustanovení § 34 odst. 1 písm. c) a § 36 zákona č. 262/2006 Sb. , zákoník práce (dále jen „zákoník práce “). „Rozhodné částky“ 4 000 Kč a 10 000 Kč, důležité především u dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, nenaleznete v právní úpravě zdravotního pojištění – v ustanovení § 5 písm. a) v bodech 3 až 6 se pro účely zdravotního pojištění pracuje s pojmem započitatelný příjem. A právě částky 4 000 Kč, resp. 10 000 Kč si zdravotní pojištění pomocně přebírá z § 6 odst. 2 a § 7a odst. 1 zákona č. 187/2006 Sb. , o nemocenském pojištění (dále jen „zákon o nemocenském pojištění “). V ustanovení § 25 odst. 3 zákona č. 435/2004 Sb. , o zaměstnanosti (dále jen „zákon o zaměstnanosti “), je definováno tzv. nekolidující zaměstnání, což v podmínkách zdravotního pojištění umožňuje zaměstnávání osob s příjmem do poloviny minimální mzdy a odvod pojistného z dosaženého příjmu, tedy bez nutnosti dopočítávat a doplácet pojistné do zákonem stanoveného minima.

Zaměstnanci byla ukončena dočasná pracovní neschopnost po pracovním úrazu, zpětně mu byl přiznám plný invalidní důchod. Po absolvování mimořádné lékařské prohlídky byl shledán zdravotně nezpůsobilý vykonávat práci s tím, že po absolvování posudkové komise na podzim 2023, bude možná schopen vykonávat lehčí práci. Vzhledem k tomu, že nedošlo k rozvázání pracovní poměru ani ze strany zaměstnance ani zaměstnavatele, je tento zaměstnanec veden v evidenčním stavu zaměstnanců na překážkách v práci na straně zaměstnance. Jak je tomu se zdravotním pojištěním – má zaměstnavatel odhlásit tohoto zaměstnance ze zdravotního pojištění, jelikož pracovník pobírá invalidní důchod 3. stupně, nebo jak správně postupovat?

Zaměstnanci v současné době často žádají o přiznání předčasného důchodu zpětně od 31. 12. 2022 bez výplaty s tím, že jeho výplata začne až v den, kdy mu vznikne nárok na řádný starobní důchod. Zaměstnání zároveň nadále trvá. K jakému datu má zaměstnavatel na zdravotní pojišťovnu oznámit zaměstnance jako důchodce kódem D? K datu 31. 12. 2022 nebo až ve chvíli, kdy mu vznikne nárok na starobní důchod a bude mu vyplácen?