Ing. Petr Koubovský - strana 3

V následujícím příspěvku Vám přinášíme dokončení článku z minulého čísla časopisu DHK č. 14/2021. Pomocí praktických příkladů si shrneme základní pravidla při poskytování služeb v mezinárodním měřítku.

Podnikatelský sektor je velmi rozmanitý, a tak není neobvyklé, že dochází i k rozličným, mnohdy nestandardním transakcím. Kromě prodejů zboží a poskytování služeb v tuzemsku jsou v současné době na denním pořádku i transakce se zahraničními obchodními partnery, a to ať dodavateli, či odběrateli. Vzhledem ke skutečnosti, že se svět neustále posouvá kupředu, není divu, že moderní technologie (v současnosti i díky pandemii covid-19) umožňují poskytovat služby i na dálku a mnozí čeští podnikatelé nabízejí své služby do zahraničí či zahraničním subjektům. Během své praxe se tedy poměrně často setkávám s poskytováním služeb nejen do jiných členských států Evropské unie (dále jen „EU”), ale i do třetích zemí. A právě v těchto případech je důležité pamatovat na správné vykazování poskytování služeb v přiznání k DPH, v souhrnném hlášení nebo Intrastatu, ba co více, je nutné si také prověřit, zdali českému plátci nevzniká z tohoto titulu povinnost registrovat se k DPH v zahraničí. Cílem tohoto článku bude shrnout základní pravidla poskytování služeb v mezinárodním měřítku na základě konkrétních příkladů z praxe autora.

Rád bych upozornil čtenáře na možná daňová úskalí a rizika, respektive možnosti dosažení daňově optimálních řešení při realizaci příjmů plynoucích z prodeje nemovité věci, zde konkrétně zejména pozemku. V případech změny vlastnického práva k nemovité věci formou kupní smlouvy (tj. úplatně) je nutné pamatovat a zabývat se také otázkami z daňového hlediska, a to konkrétně daně z příjmů (fyzických osob), daně z přidané hodnoty a v neposlední řadě i daně z nemovitých věcí.

Tento příspěvek bych rád věnoval problematice společenství vlastníků jednotek, resp. jednotlivých vlastníků jednotek ve vztahu k jejich daňovým povinnostem. Závěrem se podíváme, co nového nám přinesly poslední novely právních předpisů v této oblasti.

V tomto textu Vám přinášíme dokončení příspěvku, který jsme uveřejnili v časopisu DHK č. 9/2021 na 10. Budeme se věnovat dále problematice daňového odepisování majetku a závěrem se podíváme na poslední novelu zákona o daních z příjmů týkající se této oblasti.

Výkon podnikatelské činnosti dává nepřeberné možnosti. V rámci podnikatelských aktivit mohou právnické i fyzické osoby využívat k dosažení kýžených příjmů a zisku nejen vlastní majetek, ale i majetek ve vlastnictví osoby odlišné, tedy majetek cizí. Jedním z nejčastějších právních titulů pro užívání cizího majetku je uzavření nájemní smlouvy podle § 2201 NOZ , event. podnájemní smlouvy dle § 2215 NOZ .1) Řešit nájemní vztah zpravidla bývá z pohledu daní opravdu velkým oříškem. Již samotná jednání obou smluvních stran bývají dle mých zkušeností velmi komplexní a zdlouhavá, neboť nalézt průnik potřeb a požadavků pronajímatele a nájemce je někdy nad lidské síly. A co teprve když se k tomu přidá ještě podnájemní vztah! Právě na tuto problematiku se budu zabývat v tomto příspěvku. Některé složitější daňové otázky související s podnájmem (např. dopad zásahů do majetku ve vlastnictví pronajímatele, které provádí podnájemce) nelze vyřešit bez detailní znalosti soukromoprávní úpravy a konkrétního uspořádání vztahu mezi oběma stranami. V nájemních i v podnájemních vztazích bývá velmi častým jevem, že jsou na pronajatém/podnajatém majetku provedeny práce charakteru technického zhodnocení (dále jen „TZH“).2)

Tento příspěvek bych rád věnoval problematice daňového odepisování majetku, zejména pak specifickým případům a zvláštnostem, se kterými jsem se během své praxe setkal. Závěrem se podíváme, co nového nám přinesla poslední novela zákona o daních z příjmů účinná k 1. 1. 2021 právě v této oblasti.

Příspěvek si klade za cíl podrobněji seznámit čtenáře s některými ustanoveními zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH “), zejména s ohledem na ustanovení nově účinná od 1. 1. 2021, a dále také s některými úskalími při zdaňování pronájmu vybraných nemovitých věcí ve vazbě i na provedené opravy či technická zhodnocení. I když se mnohdy zdá, že slova zákona jsou jednoznačná, realita může být (a také zpravidla je) jiná a přináší mnohdy spousty otázek.

V následujícím příspěvku Vám přinášíme dokončení článku, který jsme uveřejnili v časopisu DHK č. 5/2021. Pokračujeme ve výkladu novely zákona č. 338/1992 Sb. , o dani z nemovitých věcí, ve znění pozdějších předpisů.

Daňové a účetní aspekty odpisu pohledávek za věřiteli v insolvenčním řízení, konkurzu a exekuci Ing. Petr Koubovský, daňový poradce, č. osv. 3891, Rödl & Partner Tax, k. s. Mgr....

Příspěvek si klade za cíl podrobněji seznámit čtenáře s některými možnými dopady novely zákona č. 338/1992 Sb. , o dani z nemovitých věcí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoDzNV“), která je účinná od 1. 1. 2021 a byla dne 31. 12. 2020 vyhlášena ve Sbírce zákonů. Dále se zaměříme také na některá úskalí při zdaňování vybraných nemovitých věcí ve světle aktuálních výkladů a judikatury.

V tomto článku se zaměřím na vývoj realitního trhu v České republice ve vazbě na zrušení daně z nabytí nemovitých věcí a dalších úprav v daňových předpisech. Už předloni, v roce 2019, navrhoval zrušení daně z nabytí nemovitých věcí Senát České republiky. Sněmovna však jeho návrh v září 2019 přehlasovala. Již tehdy někteří čtyřprocentní daň z nabytí nemovitých věcí nazývali tzv. „výpalným od státu“, neboť už jednou zdaněné peníze z prodané/nakoupené nemovité věci opět podléhaly opět. Původně se jednalo o daň z převodu nemovitosti, a to až do listopadu 2016, neboť ji platil prodávající a kupující byl ručitelem. Proto bývala upravena již v kupní smlouvě a prodávající si ji musel „automaticky“ odečíst od kupní ceny.

Příspěvek si klade za cíl podrobněji seznámit čtenáře s některými možnými dopady novely zákona č. 338/1992 Sb. , o dani z nemovitých věcí, která je účinná od 1.1.2016 a byla dne 5.2.2015 zveřejněna ve Sbírce zákonů, zejména pak ve srovnání s právní úpravou platnou pro zdaňovací období roku 2014, resp. 2015. V souvislosti s rekodifikací soukromého práva a aplikační praxí dosažené v průběhu kalendářního roku 2014 byly navrženy a schváleny právní úpravy daně z nemovitých věcí. Tyto úpravy si kladou za úkol zjištěné nejasnosti a nepřesnosti odstranit, resp. provést upřesnění používaných pojmů, jako předmětu daně z nemovitých věcí, podmínek osvobození apod. Tyto změny by do značné míry měly přispět k dosažení právní jistoty daňových poplatníků, a zároveň by měly významně napomoci ke stabilizaci právního prostředí v dané oblasti