V obtížné situaci březnových a dubnových dní letošního roku, která se může dotknout, a zatím netušíme jakým způsobem, i daní a jejich vybírání, pojďme nahlédnout do dosavadního právního vývoje institutu promíjení daní, a to jak v minulém století, tak i v aktuální právní úpravě. Třeba se to bude hodit.
Pár poznámek k historii promíjení daní
JUDr.
Alena
Kohoutková
1.část
Začněme rokem 1927 a úpravou promíjení v
zákoně č. 76/1927 Sb., o přímých daních
, který byl pro přípravu nové daňové soustavy po roce 1989, zejména pak jejího procesu, jistou oporou. Tuto skutečnost, která zaznívá v učebnicích daňového práva, mohu potvrdit na základě osobních zkušeností z té doby.„Zákon o přímých daních byl dále rozdělen do devíti hlav a celkem původně čítal 404 paragrafů. Hlava VIII. a hlava IX. se vztahovaly ke všem přímým daním. Hlava VIII. obsahovala právní úpravu berního práva trestního pro přímé daně a její součástí byla regulace hmotněprávní i procesní. Hlava IX. – Společná ustanovení obsahovala správu daní ve smyslu organizačním i funkčním, proces vyměřování a vymáhací, řízení ‚v ostatních daňových věcech‘. Je zřejmé, že v mnoha ohledech ustanovení těchto hlav byla využita tvůrci pozdějších úprav, a to včetně zákonů z daňové reformy v roce 1950 a pochopitelně i při přípravě zákona o správě daní a poplatků z roku 1992 i současného daňového řádu.“
1) V této zákonné úpravě byla možnost promíjení připuštěna především formou osvobození a slev u jednotlivých daní. Společné oprávnění ke snížení či prominutí daně bylo zakomponováno ve smyslu výše uvedeného rozdělení do hlavy IX, obsahující úpravu procesních pravidel. Pokud jde o konkrétní právní úpravu promíjení u jednotlivých daní, tak např. u jedné z přímých daní, tj.
daně důchodové
, upravené v čl. XVII, hlavě I citovaného zákona, se sleva na dani
váže podle § 21 ke zvláštním poměrům
, které podstatně omezují poplatníkovu platební schopnost, pokud nebyly již důvodem pro srážku příslušející mnohočetným rodinám podle § 20. V takovém případě bylo možné snížit daň přiměřeně nebo ji zcela prominout při zdaňovaném důchodu do 20 000 Kč. O jednu třetinu pak mohl být snížen zdaňovaný důchod vyšší, avšak maximálně do částky 80 000 Kč. Za zvláštní poměry
bylo možno považovat demonstrativně vyjmenované důvody, jako bylo „zejména neobyčejné zatížení výživou a výchovou dítek, vydržováním nemajetných příbuzných v linii vzestupné a sestupné a nemajetných sourozenců a sešvakřených poplatníkových až do druhého stupně, zadlužením, nákladnou nebo trvalou nemocí nebo
(důraz doplněn autorkou). Nejedná se tedy o jinými zvláštními událostmi
“taxativní
výčet důvodů pro prominutí této daně. V komentáři k zákonu o přímých daních2) se příkladmo
uvádí jako jiná zvláštní událost povolání manžela ke službě vojenské za mobilizace, ke cvičení ve zbrani nebo značně zmenšená schopnost výdělečná u válečných poškozenců.V následující hlavě II citovaného zákona, upravující
všeobecnou daň výdělkovou
, je obsaženo velmi široké osvobození
od všeobecné daně výdělkové v § 50, na něž navazuje oprávnění v § 51, udělené Ministerstvu financí
. Toto oprávnění mu umožňovalo osvobodit od této daně nad rámec § 50 ještě další podniky, které napomáhaly veřejným, dobročinným nebo obecně užitečným účelům, a přitom neposkytovaly trvale výtěžku nebo poskytovaly výtěžku poměrně nepatrného. Takové osvobození mohlo být povoleno i jen částečně, na určitou dobu nebo s podmínkami.Procesním pravidlům jakožto společným ustanovením se věnovala až zmíněná hlava IX tohoto zákona. Pod nadpisem
Výrok úřední
se nalézá § 276 a další, které lze již považovat za plošné promíjecí ustanovení
týkající se všech zde společně upravených daní, nebo spíš všech daní ve smyslu tohoto pojmu, které byly se svou správou vázány na zákon o přímých daních, není-li stanoveno jinak.„§ 276.
(1) Nehledíc k zákonně přípustným odpisům