doc. Mgr. Ing. Karel Brychta, Ph.D. - strana 2

Mezi důkazní prostředky uvedené v § 93 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen DŘ ), patří mj. znalecké posudky. Jde o velmi důležitý důkazní prostředek i v návaznosti na aplikaci § 23 odst. 7 zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDP ). Tento příspěvek přibližuje některé závěry a zásady týkající se znaleckého posudku v kontextu kauz týkajících se shora uvedeného ustanovení ZDP .

Generální finanční ředitelství (dále jen GFŘ) vydalo pokyn týkající se pravidel promíjení pokuty za neoznámení osvobozeného příjmu fyzických osob (viz DHK č. 14 - 15/2016). Tento příspěvek ve stručnosti prezentuje některá základní pravidla a principy, ze kterých tento pokyn vychází a uvádí vzor žádosti o prominutí pokuty.

Ve spojení s transferovými cenami je často užívaným pojmem tzv. referenční cena. Ta v zásadě představuje simulaci ceny vytvořené na základě úvahy, jakou cenu by za situace shodné se situací spojených osob tyto osoby sjednaly, nebyly-li by spojené a měly-li by mezi sebou běžné obchodní vztahy1). Tento příspěvek prezentuje požadavky kladené na proces stanovení referenční ceny, které byly dovozeny judikaturou Nejvyššího správního soudu (dále jen NSS). I o nich by měl mít daňový subjekt minimálně povědomí, aby byl lépe schopen hájit svá práva.

Transferové ceny začaly být v České republice častým předmětem daňových kontrol. Toto zacílení bylo ostatně deklarováno samotnou Finanční správou ČR. Jde tedy o oblast, které by podnikatelské subjekty měly věnovat nezbytnou pozornost. V případě transferových cen přitom nejde o malé doměrky, a je tak pochopitelné, že řada daňových kontrol měla i soudní dohru. Řešení některých soudních sporů se dostalo až k Nejvyššímu správnímu soudu ČR (dále jen NSS), který ve své judikatuře zakotvil obecně platné principy, které jsou prezentovány v tomto čísle DHK a navazujících příspěvcích. Tento článek přitom cílí primárně na otázku nesení břemena tvrzení a důkazního břemene v kontextu aplikace § 23 odst. 7 zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDP ).

Příspěvek uvádí stěžejní výňatky z metodického pokynu Generálního finančního ředitelství ve věci změny v přístupu k penále uplatňovaného podle § 264 odst. 13 zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen DŘ )1). Ve věci právního hodnocení si dovoluji pro stručnost odkázat čtenáře na svůj příspěvek v DHK č. 11/2016, v rámci kterého jsou blíže vymezeny i podmínky aplikace novější (a pro poplatníka příznivější) právní úpravy, s názvem „Povaha penále podle zákona o správě daní a poplatků a daňového řádu “.

Příspěvek prezentuje závěry uvedené v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ČR (dále jen NSS) a navazujících rozhodnutí NSS týkajících se posouzení charakteru penále podle § 37b zákona o správě daní a poplatků a penále dle § 251 daňového řádu z hlediska možnosti aplikace čl. 6 a 7 Úmluvy a dále čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod . Posouzení toho, zda penále podle zákona o správě daní daní a poplatků a podle daňového řádu má, či nemá povahu trestu, není pouze odbornou disputací. Jde o otázku, která může mít zásadní dopad i do majetkové sféry poplatníka, jak dokládá uvedený text článku.

Tento příspěvek je zaměřen na § 250 daňového řádu ve spojení se stávající judikaturou a souvisejícími ustanoveními daňového řádu . Díky tomu získá čtenář ucelenější pohled na tento institut a rovněž se seznámí i s řešením vybraných problematických otázek.

Ve smlouvách o zamezení dvojího zdanění (dále jen „SZDZ“) je obsažen samostatný článek1), který je v českých verzích smluv označen jako Vyloučení dvojího zdanění (event. Metody vyloučení dvojího zdanění); některé starší smlouvy o zamezení dvojího zdanění užívají označení Zamezení dvojího zdanění. Rozdíly v označení jsou nicméně nepodstatné - podstatná jsou pravidla zakotvená v příslušných článcích2).

Tento příspěvek si klade za cíl nastínit obecná východiska zdaňování příjmů daňových rezidentů ČR - jmenovitě specifikovat kritéria daňového rezidentství dle zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP “), a kritéria daňového rezidentství dle smluv o zamezení dvojího zdanění (dále jen „SZDZ“). Uvedený článek je pojat jako úvod pro další navazující příspěvky zabývající se problematikou mezinárodního zdaňování příjmů daňových rezidentů ČR. Pokud není v textu příspěvku uvedeno jinak, vychází se z právního stavu platného a účinného k 1.1.2015.

Tento článek srovnává předchozí a současnou právní úpravu vymezení pojmu podnikatel a dále pak prezentuje výklad ustanovení § 420 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „NOZ “1) ), v kontextu § 7 zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP “).2)

1) Tento příspěvek se skládá ze dvou částí. První z nich je zaměřena na přiblížení vybraných změn vnesených do zákona č. 593/1992 Sb. , o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, ve znění pozdějších přepisů (dále jen „ZOR“), a to s účinností od 1.1.2014. Záměrem autorů je nejenom poukázat na terminologické změny, ke kterým došlo v důsledku nové soukromoprávní úpravy účinné od 1.1.2014, ale rovněž i rámcově přiblížit novou související právní úpravu obsaženou v základních soukromoprávních předpisech - tj. v zákoně č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „NOZ “2) ), a v zákoně č. 90/2012 Sb. , o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích - dále jen „ZOBCHK“). Na poznatcích zde uvedených lze tedy stavět i v řadě dalších (nejenom daňových) oblastí. Ve druhé části autoři cílí svou pozornost na právní úpravu rezerv na opravy hmotného majetku (§ 7 a související ZOR ).3)

Odpisy hmotného majetku v ČR a ve vybraných státech - komparace Mgr. Ing. Karel Brychta Ph.D. Ing. Pavel Svirák Dr. Ing. Anna Bánociová Ph.D. 1 Úvod Daňové odpisy představují...