Ing. Zdeněk Burda - strana 8

V dnešním přehledu judikatury se zaměříme jak na případy, kdy elektronicky odesílá státní orgán a příjemcem je daňový subjekt, firma, občan, tak na případy opačné, kdy státní správa je naopak příjemcem. Elektronická komunikace se stala v podstatě již neoddělitelnou součástí našeho života. Ani oblasti dorozumívání mezi občany či firmami a úřady se v posledních letech vývoj v této oblasti nevyhnul. A s tím také nevyhnutelně přicházejí spory a rozpory mezi některými názory na zúčastněných stranách.

Správné a včasné doručení písemnosti je v daňové oblasti velice důležité. Pozdním podáním mohou být zmeškány důležité lhůty, a to jak ze strany daňového subjektu, tak ze strany správce daně. To pak může způsobit neodstranitelné škody pro chybující stranu. Judikatuře z této oblasti je věnován následující text.

V dnešním výběru ze zajímavých judikátů správních soudů se budeme věnovat případům, kdy je či bylo sporné, zda je možné proti tvrzené nezákonnosti postupu finančních orgánů hledat soudní ochranu. Některá rozhodnutí správců daně totiž mohou být označena jako rozhodnutí předběžné či procesní povahy a soudy se jimi odmítají zabývat.

Zatímco v předcházejícím příspěvku věnovanému přehledu judikatury jsme se věnovali především otázce problémů daňových subjektů s prokázáním faktu, že reklama vůbec proběhla, v dnešním výběru zajímavých rozsudků se na celou oblast podíváme z jiného hlediska. Často totiž není předmětem sporu otázka, zda daná akce proběhla, správce daně nezpochybňuje předloženou dokumentaci či skutečnost, že předmětné plnění nastalo. Zdrojem sporů bývá skutečnost, zda problematický náklad má ještě charakter reklamy, či zda je daňově neuznatelným výdajem.

V dnešním výběru judikatury správních soudů se zaměříme na oblast reklamy a reprezentace. Základním zdrojem problémů v této oblasti je skutečnost, že výdaje na reklamu jsou daňově uznatelné. Pokud se týká výdajů na reprezentaci, zde musíme vycházet z § 25 odst. 1 písm. t) zákona o daních z příjmů, který zakazuje do daňových nákladů zahrnovat:

Koncem roku 2008 jsme mohli zaznamenat nález Ústavního soudu, který zakázal finančním orgánům provádět namátkové kontroly. Tento názor překvapil státní správu do té míry, že tehdejší ministr financí Miroslav Kalousek prohlásil „Ústavní soud snad zešílel“ a státní správa odmítla takovýto přístup aplikovat obecně, doufajíc, že se postupně podaří dosáhnout opačných rozsudků. V dnešním přehledu judikatury se budeme věnovat právě této oblasti. Vzhledem k tomu, že nový Daňový řád (DŘ) se v této oblasti příliš neliší od zrušeného zákona o správě daní a poplatků (ZSDP), bude dále uvedená judikatura pravděpodobně akceptovatelná i z hlediska DŘ.

V předcházejícím dílu výběrů ze zajímavých rozsudků jsme se věnovali možnostem vzájemné fakturace manželů. V dnešním pokračování se zaměříme na situace, kdy si manželé nefakturují, ale využívají možnosti rozdělit příjmy a výdaje mezi podnikajícího manžela a spolupracující manželku či jiné osoby žijící s podnikatelem v domácnosti.