Ing. Zdeněk Burda - strana 5

Zákony znají celou řadu sankcí za prohřešky daňových subjektů. V dnešním výběru judikatury se budeme věnovat situacím, kdy jedno provinění umožňuje uložit více trestů, a otázkám, do jaké míry je přípustné souběžné ukládání více sankcí. Jednou ze základních východisek práva je uplatňování zásady „ne bis in idem“, tedy skutečnosti, že nelze rozhodovat dvakrát o téže věci (a tedy ani dvakrát trestat za totéž provinění). Toto právo vyplývá z čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod i z čl. 4 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (publikováno pod č. 209/1992 Sb. ).

Po čase se opět vracíme k příjmům ze závislé činnosti. Vzhledem k tomu, že definice závislé činnosti v zákoně o daních z příjmů je širší než pouhé vymezení pracovního poměru v zákoníku práce , přináší praktická aplikace zdaňování sporné otázky, které se netýkají jen vztahu zmiňovaných dvou zákonů, ale v některých případech i jednotlivých daňových zákonů navzájem.

Dodatečné daňové přiznání napravuje chyby, ke kterým došlo v přiznání řádném. S jeho podáním však mohou být spjaty i další důsledky, na které se zaměříme v dnešním výběru z judikatury.

Pokud mezi sebou spojené daňové subjekty uskutečňují obchodní transakce za neobvykle nízké či neobvykle vysoké ceny, hrozí jim „dodanění“ do obvyklých cen. Sporům se správci daně v této oblasti je věnován dnešní výběr z judikatury správních soudů.

Některé tuzemské daňové subjekty podnikají v České republice (ČR) za pomoci zaměstnanců jiné firmy se sídlem mimo území ČR. Protože hrozí možnost, že tato najatá firma neodvede v ČR daň ze závislé činnosti za své zaměstnance, zavedl zákon o daních z příjmů (zákon č. 586/1992 Sb. ) pojem „ekonomický zaměstnavatel“, který znamená, že v určitých případech bude povinen odvést tuto daň nikoli zaměstnavatel, se kterým mají pracovníci pracovní smlouvy, ale ten subjekt, který jejich práci využívá, i když s nimi žádné pracovní smlouvy uzavřené nemá. Sporům z této oblasti je věnován dnešní výběr z judikatury správních soudů.

V dnešním výběru z judikatury správních soudů se budeme věnovat daňovým dopadům neplatných a zaniklých pohledávek a závazků a též možnými osudy pohledávek vůči finančnímu úřadu.

Daňoví poplatníci se často setkávají se sankcemi ze strany správce daně za prohřešky, které způsobí. V praxi může ale nastat situace zcela opačná, tedy pochybit může naopak finanční úřad. V dnešním výběru z judikatury se budeme věnovat rozsudkům správních soudů týkajících se § 254 daňového řádu (zákon č. 280/2009 Sb. ) – úroků z neoprávněného jednání správce daně.

Daňové subjekty jsou zvyklé daně spíše platit. Může však nastat situace, kdy naopak mají peníze od státu dostat zpět. Sporům z této oblasti je věnován následující příspěvek. Problematikou přeplatků se zabývá § 154 a násl. daňového řádu . Spory z této oblasti se dají shrnout zejména do následujících okruhů: a) Vznikl přeplatek? b) Je možno přeplatek vrátit nebo je nutno jej započíst na jiný dluh u správce daně? c) Byl přeplatek vrácen včas? d) Bylo o vrácení přeplatku správně a včas požádáno?

Omluvenky a jejich dopad na daňové řízení Ing. Zdeněk Burda, daňový poradce, BD Consult, s.r.o. V praxi se často stává, že se některé osoby z nejrůznějších důvodů nemohou zúčastnit...

Nad judikaturou k zahájení daňové kontroly Ing. Zdeněk Burda, daňový poradce, BD Consult, s. r. o. Finanční úřady někdy s kontrolou nespěchají a provádějí ji i po dlouhé době....

Zneužití práva v procesní oblasti Ing. Zdeněk Burda, daňový poradce, BD Consult, s.r.o. Pojem „zneužití práva“ je určitou poslední záchranou správce daně, pokud nechce daňově uznat skutečnosti, které mu...

V poslední době výrazně narostl počet střetů mezi daňovými subjekty a správci daně v případech, kdy obvykle dodavatel nezaplatí či nepřizná daň a finanční úřad nechce uznat u odběratele nárok na odpočet DPH. Jedním z důvodů nepřiznání nároku bývá skutečnost, že finanční úřad má pocit, že oba subjekty byly na podvodu na DPH buď přímo domluveny, či alespoň odběratel nedostatečně prověřil svého dodavatele. Sporným otázkám z této oblasti je věnován dnešní výběr z judikatury správních soudů.

Daňové subjekty se občas dostávají do finančních problémů a nezbývají jim volné prostředky na úhradu daňových povinností. Mají pak možnost požádat o posečkání daně, ne vždy jim však správce daně vyhoví. V dnešním výběru z judikatury se budeme věnovat sporům z této oblasti.

Zákon o daních z příjmů (dále jen „ZDP “) dovoluje využití odečitatelné položky od základu daně určené na podporu výzkumu a vývoje. Pro daňové subjekty je tato možnost lákavá, nicméně ne vždy je výzkumnou činností to, co je za ni vydáváno, popř. dochází k častým chybám v dokumentaci této činnosti. V dnešním přehledu judikatury správních soudů se podíváme na to, jak některé sporné případy dopadly v soudním řízení.

Problematika reklamy a reprezentace a jejich uznání v daňových nákladech byla a bude v některých případech silnou třecí plochou mezi správce daně a daňovým subjektem. V dnešním výběru z judikatury se podíváme na některé zajímavé rozsudky z této oblasti.

Ministerstvo financí i Generální finanční ředitelství vydává celou řadu pokynů. Vzhledem k tomu, že tyto dokumenty nejsou součástí našeho právního řádu, vznikají otázky, do jaké míry jsou závazné jak pro daňové subjekty, tak pro správce daně. Judikatuře na toto téma je věnován následující příspěvek.

V souvislosti s intenzivnější činností daňové správy v poslední době se stávají aktuálními i otázky zajištění daně. Jde o situace, kdy je ještě před vyměřením či doměřením daně požadováno po daňovém subjektu, aby téměř okamžitě složil někdy i mnohamilionové částky na účet finančního úřadu. Někdy dokonce může být finanční úřad aktivní do té míry, že si finanční prostředky či jiný majetek zajistí sám a teprve následně informuje jejich majitele.

Po několika letech účinnosti daňového řádu , který výrazně omezoval možnost prominutí příslušenství daně, se od roku 2015 situace výrazně změnila ve prospěch daňových subjektů. Byla opět zavedena možnost individuálního promíjení příslušenství daně. I v této oblasti budou vznikat spory. V dnešním výběru z judikatury se budeme věnovat rozsudkům z této oblasti.

V současné době nabývá stále více na významu elektronické doručování namísto klasického zasílání písemností poštou. Judikatuře na téma elektronická komunikace se správcem daně jsme se v našem časopise věnovali již v čísle 7/2011. Protože od té doby uplynulo několik let, nejprve shrneme některé rozsudky z uvedeného článku, a dále uvedeme další soudní rozhodnutí.

V daňové oblasti je často potřeba k prokázání tvrzení daňových subjektů využít svědky. Sporům v této oblasti je věnován dnešní výběr z judikatury.