Ing. Zdeněk Burda - strana 5

Daňové subjekty se občas dostávají do finančních problémů a nezbývají jim volné prostředky na úhradu daňových povinností. Mají pak možnost požádat o posečkání daně, ne vždy jim však správce daně vyhoví. V dnešním výběru z judikatury se budeme věnovat sporům z této oblasti.

Zákon o daních z příjmů (dále jen „ZDP “) dovoluje využití odečitatelné položky od základu daně určené na podporu výzkumu a vývoje. Pro daňové subjekty je tato možnost lákavá, nicméně ne vždy je výzkumnou činností to, co je za ni vydáváno, popř. dochází k častým chybám v dokumentaci této činnosti. V dnešním přehledu judikatury správních soudů se podíváme na to, jak některé sporné případy dopadly v soudním řízení.

Problematika reklamy a reprezentace a jejich uznání v daňových nákladech byla a bude v některých případech silnou třecí plochou mezi správce daně a daňovým subjektem. V dnešním výběru z judikatury se podíváme na některé zajímavé rozsudky z této oblasti.

Ministerstvo financí i Generální finanční ředitelství vydává celou řadu pokynů. Vzhledem k tomu, že tyto dokumenty nejsou součástí našeho právního řádu, vznikají otázky, do jaké míry jsou závazné jak pro daňové subjekty, tak pro správce daně. Judikatuře na toto téma je věnován následující příspěvek.

V souvislosti s intenzivnější činností daňové správy v poslední době se stávají aktuálními i otázky zajištění daně. Jde o situace, kdy je ještě před vyměřením či doměřením daně požadováno po daňovém subjektu, aby téměř okamžitě složil někdy i mnohamilionové částky na účet finančního úřadu. Někdy dokonce může být finanční úřad aktivní do té míry, že si finanční prostředky či jiný majetek zajistí sám a teprve následně informuje jejich majitele.

Po několika letech účinnosti daňového řádu , který výrazně omezoval možnost prominutí příslušenství daně, se od roku 2015 situace výrazně změnila ve prospěch daňových subjektů. Byla opět zavedena možnost individuálního promíjení příslušenství daně. I v této oblasti budou vznikat spory. V dnešním výběru z judikatury se budeme věnovat rozsudkům z této oblasti.

V současné době nabývá stále více na významu elektronické doručování namísto klasického zasílání písemností poštou. Judikatuře na téma elektronická komunikace se správcem daně jsme se v našem časopise věnovali již v čísle 7/2011. Protože od té doby uplynulo několik let, nejprve shrneme některé rozsudky z uvedeného článku, a dále uvedeme další soudní rozhodnutí.

V daňové oblasti je často potřeba k prokázání tvrzení daňových subjektů využít svědky. Sporům v této oblasti je věnován dnešní výběr z judikatury.

I zdánlivě velmi formální aspekt úředních dokumentů - číslo jednací může být terčem pochybností daňových subjektů. V dnešním výběru z judikatury se podíváme na to, jak na tyto pochybnosti reagují správní soudy.

Daňový subjekt by se ve vlastním zájmu měl starat o to, jaké písemnosti o něm správce daně eviduje. Jeho spis vedený na finančním úřadu obsahuje totiž nejen písemnosti, které daňový subjekt zaslal správci daně (daňová přiznání, žádosti či jiná podání), ale i další dokumenty, které finanční úřad svou činností zajistil sám a o kterých poplatník nemusí vůbec tušit, že se ve spise nacházejí. I v této oblasti dochází ke střetům, výběru z judikatury z oblasti nahlížení do spisu je věnován dnešní příspěvek.

Daňové subjekty se otázkám registrace obvykle příliš do hloubky nevěnují. Většinou navštíví registrační oddělení a snaží se vyhovět požadavkům příslušných úředníků. Tím většinou považují věc za vyřízenou. V dnešním výběru z judikatury správních soudů se budeme snažit věnovat rozsudkům, které ukazují, že sdělit či naopak nesdělit údaje při registraci či posouzení podmínek zakládajících povinnou registraci může mít závažné dopady.

Spory mezi finančními orgány a daňovými subjekty o včasné vracení nadměrného odpočtu DPH se táhnou již řadu let. V předcházejícím čísle našeho časopisu jsme se na tuto problematiku podívali trochu z jiného úhlu - řešili jsme pravidla pro možnost podávání zásahových žalob proti státním orgánům. V dnešním výběru z judikatury se však na oblast vracení nadměrného odpočtu DPH podíváme z hlediska průběhu jeho nárokování u finančních orgánů a navážeme tak na výběry z judikatury z oblasti vytýkacího řízení a postupu k odstranění pochybností, kterým jsme se již v našem časopisu věnovali v č. 10/2010 a č. 9/2012. V mezidobí totiž přibylo několik zajímavých případů, ale i narostla složitost správné orientace v rozhodnutí soudů. Kromě toho v posledním období poměrně výrazně narostla aktivita státní správy a počty případů, kdy daňový subjekt vykáže v daňovém přiznání nadměrný odpočet DPH a marně čeká řadu měsíců, někdy i let, na jeho vrácení se v důsledku „tvrdšího“ postupu finančních úřadů zvýšily.

V poslední době se začaly při obraně proti nezákonným činnostem finančních orgánů v rámci postupu k odstranění pochybností v mnohem větší míře využívat žaloby na nezákonný zásah státního orgánu. Vzhledem k tomu, že za doby platnosti zákona o správě daní a poplatků byla možnost podání tohoto druhu žaloby značně ztížena, nejevil se tento způsob obrany daňových subjektů jako příliš vhodný. S nástupem nového daňového řádu se však možnost zásahových žalob znovu otevřela. V dnešním výběru z judikatury se budeme věnovat bližšímu objasnění pravidel z této oblasti.

Snad každému profesionálovi působícímu v daňové a účetní oblasti se může stát, že se s klientem dostane do sporu o to, zda mu způsobil škodu. Nejčastěji se konflikt vyvine po kontrole finančního úřadu, která způsobí doměrek na dani. Zatímco doměřená daň samotná obvykle škodou způsobenou klientovi nebývá (klient by ji hradil stejně, i když v jiném zdaňovacím období), bohužel však s sebou nese i sankce - penále a úroky z prodlení a zde již otázka případné úhrady poradcem nabyde na významu. Ale ani tady rizika poradců nekončí, podílet se mohou např. i na pokutách a dalších sankcích. Vyloučena není ani trestněprávní odpovědnost.

Nejčastějšími druhy sankcí v daňové oblasti jsou úroky z prodlení, penále, pokuty. V dnešním výběru z judikatury se podíváme na to, jak některé spory z této oblasti dopadly v soudních řízeních.

Daňové subjekty často v případě, že nepochodí u finančních orgánů s ochranou svých práv, zvolí (nejčastěji po zamítnutém odvolání) možnost správní žaloby k soudu. Její podání však neznamená automaticky, že by např. žalovaný finanční orgán nemohl vykonat exekuci ještě předtím, než je žaloba projednána. Možnostem odkladného účinku je věnován dnešní výběr z judikatury.

Daňové subjekty často v případě, že nepochodí u finančních orgánů s ochranou svých práv, zvolí (nejčastěji po zamítnutém odvolání) možnost správní žaloby k soudu. Její podání však neznamená automaticky, že by např. žalovaný finanční orgán nemohl vykonat exekuci ještě předtím, než je žaloba projednána. Možnostem odkladného účinku je věnován dnešní výběr z judikatury.

Daňový subjekt má právo využít obranného prostředku - stížnosti. Pokud se týče stížnosti jako univerzálního obranného prostředku, ten přichází v úvahu až v okamžiku, kdy není k dispozici jiná možnost nápravy. Se stížností se v daňovém řádu můžeme setkat ve dvojí podobě: a) univerzální obranný prostředek tam, kde nelze použít jiný (§ 261 DŘ ), b) speciální druh stížnosti - stížnost na postup plátce daně (§ 237 DŘ ).

Spory o to, zda určitý druh oblečení či příspěvky na něj jsou či nejsou daňovým nákladem, jsou již letité. Na jedné straně stojí oprávněný požadavek daňových subjektů zohlednit náklady, které je potřeba při jejich profesi vynaložit. Na straně druhé stojí snaha finančních orgánů zabránit možnosti daňově optimalizovat výdaje na „soukromé šatníky“ daňových poplatníků. Judikatuře z této oblasti se bude věnovat náš dnešní příspěvek.

Nařízení přezkoumání rozhodnutí je jedním z dozorčích prostředků při správě daní. Správce daně z moci úřední nařídí přezkoumání rozhodnutí, jestliže po předběžném posouzení věci dojde k závěru, že rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s právním předpisem. K vadám řízení, o nichž nelze mít důvodně za to, že mohly mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, se nepřihlíží.