Účetní jednotka

Nový zákon o účetnictví představuje největší koncepční změnu českého účetního rámce od přelomu tisíciletí. Mění optiku z pouhého „vedení účetnictví“ na skutečné účetní výkaznictví, tedy na kvalitu informací, které využívají investoři, banky i veřejnost. Do samotného textu zákona vstupuje koncepční rámec inspirovaný osvědčenými mezinárodními přístupy. Koncepční rámec jasně definuje prvky účetní závěrky, kvalitativní požadavky na informace a zásady podle nichž se účetní závěrka sestavuje. Současně přináší metodické novinky, které lépe odrážejí ekonomickou realitu podniků i veřejného sektoru. Změny jsou hmatatelné v každodenní praxi. Časová hodnota peněz se stává standardem, rozšiřuje se práce s reálnou hodnotou a zavádí se přeceňovací model pro dlouhodobý majetek s dopady do nově vymezeného fondu z přecenění. Ekvivalenční metoda má jasnější strukturu i v individuálních závěrkách, přísněji se vymezuje rozdíl mezi rezervami a ostatními dluhy a posiluje se disciplína při změnách metod, odhadech, opravách chyb a následných událostech. Zároveň dochází k legislativnímu zjednodušení, protože nástupem nového zákona o účetnictví skončí České účetní standardy a metodika bude obsažena v prováděcích vyhláškách. Dopad není jen technický. Menší neziskové organizace získávají samostatný, výrazně zjednodušený režim peněžního účetnictví (analogický se současným jednoduchým účetnictvím), zatímco vybrané subjekty budou častěji využívat IFRS. Účetní jednotky tak čeká přehodnocení interních směrnic, programování ERP systémů a úprava textů v příloze k účetní závěrce. Výsledkem má být vyšší srovnatelnost, transparentnost a užitečnost účetních informací a tím pádem i spolehlivější základ pro ekonomická rozhodnutí.

Společnost s r.o. do roku 2023 nepodléhala povinnému auditu, v roce 2024 překročila 2 kritéria pro audit (obrat 84 mil., aktiva 44 mil. Kč), v roce 2025 by překročila kritéria původní , ale nová určitě ne. Bude pro ní platit pro rok 2025 povinnost audit, u pokud nepřekročí za rok 2025 nové limity?

Účetní jednotka, akciová společnost, spadala od roku 2021 do kategorie „mikro ÚJ“ z důvodu nízkého obratu. V roce 2021 měla aktiva cca 328 mil. Kč a obrat cca 13 mil. Kč (a to jen z převodu podílů na zisku od dceřinné společnosti), počet zaměstnanců 0. V roce 2022 a 2023 byla situace podobná, jenže z důvodu štěpení společnosti podávala přiznání k dani z příjmů právnických osob za 2 účetní období (rok 2022 a 2023 dohromady), takže ve výkazech za spojené účetní roky 2022 a 2023 jsou aktiva 328 mil. Kč a obrat cca 26 mil. Kč. Spadá tedy společnost v roce 2024 stále do kategorie „mikro ÚJ“? A v roce 2024 má společnost aktiva opět přes 300 mil. Kč, ale převod podílu na zisku od dceřinné společnosti činí 59 mil. Kč. Bude se stále pro účely kategorizace a případnou povinnost auditu (pokud by překročila obrat 80 mil. Kč) posuzovat jako „mikro ÚJ“, když nemá výnosy z tržby za zboží, výrobky a služby a jediným výnosem jsou podíly na zisku od dceřinné společnosti?

Řádné daňové tvrzení je podle § 135 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád “ nebo „DŘ “) povinen podat každý daňový subjekt, kterému to ukládá zákon nebo který je k tomu vyzván správcem daně. Zákon č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o daních z příjmů “ nebo „ZDP “) ukládá poplatníkům daně z příjmů právnických osob v § 38m odst. 1 povinnost podat daňové přiznání. Pokud se na poplatníka nevztahuje dále uvedená zákonná výjimka z tohoto pravidla, pak se povinnost podání daňového přiznání vztahuje i na případy, kdy poplatník vykáže daň ve výši nula nebo daňovou ztrátu. Proto ani v případě, kdy nevznikne poplatníkovi daňová povinnost, nelze využít postupu podle § 136 odst. 6 DŘ a nahradit podání daňového přiznání sdělením správci daně.

Jak správně stanovit průměrný počet zaměstnanců, když chci zařadit účetní jednotku do příslušné kategorie? Jedná se mi o to, zda do průměrného počtu zaměstnanců se započítávají i zaměstnanci pracující na dohodu o provedení práce.

Účetní jednotka – mateřská společnost (akciová společnost), která je dle zákona o účetnictví klasifikována jako mikro účetní jednotka, má na účtu 061 zaúčtován podíl na zahraniční právnické osobě (s.r.o.), představující 100 % základního kapitálu dceřiné společnosti. Tento podíl byl historicky pořízen za částku 500 000 EUR. K datu 31. 12. 2024 má zahraniční dceřiná společnost záporný vlastní kapitál. V této souvislosti řešíme následující otázky ohledně účetní a daňové úpravy podílu v souladu s českou legislativou, konkrétně zákonem o účetnictví a navazujícími předpisy: 1. Kurzové přecenění Je mateřská společnost povinna podíl na dceřiné společnosti přepočítávat aktuálním kurzem k rozvahovému dni (31. 12. 2024), nebo je možné ponechat historickou pořizovací cenu v eurech bez přecenění? 2. Přecenění podílu Má mikro účetní jednotka povinnost podíl na dceřiné společnosti přecenit ekvivalencí nebo případně tvořit opravnou položku, pokud má dceřiná společnost záporný vlastní kapitál? S ohledem na skutečnost, že mikro účetní jednotky nesmí používat reálnou hodnotu dle zákona o účetnictví, není jasné, zda je v tomto případě tvorba opravné položky povinná či nikoliv. 3. Povinnost auditu Mateřská společnost nemá jiný majetek, než podíl v dceřiné společnosti. Z hlediska auditních kritérií překračuje pouze hodnotu aktiv. Má v takovém případě povinnost podrobit se auditu účetní závěrky, nebo je auditní povinnost vyloučena?

Kategorie účetních jednotek slouží k přesnějšímu vymezení rozsahu povinností účetních jednotek. Postup při určení kategorie: účetní období (po vzniku či zahájení činnosti) - postup dle právní úpravy pro takovou kategorii, u níž lze důvodně předpokládat, že účetní jednotka splní její podmínky k rozvahovému dni 1. účetního období změna kategorie – pokud ve 2 po sobě následujících rozvahových dnech řádných účetních závěrek účetní jednotka překročí nebo přestane překračovat 2 hraniční hodnoty, změní svou kategorii od počátku bezprostředně následujícího účetního období.

Kategorizace a podmínky pro zařazení skupiny účetních jednotek mezi: malou skupinu účetních jednotek střední skupinu účetních jednotek velkou skupinu účetních jednotek

„Kristova léta“ zákona o účetnictví : Dne 1. 1. 2025 uplyne 33 let od nabytí účinnosti zákona č. 563/1991 Sb. , o účetnictví, který byl přijat 12. 12. 1991 Federálním shromážděním České a Slovenské Federativní republiky (FS ČSFR) a je dosud v platnosti. Dovoluji si poznamenat, že přijetí zákona jsem byl přítomen a FS ČSFR tenkrát zasedalo v polistopadovém složení po volbách v roce 1990 a v jeho řadách byli například herci Jan Kačer, Milan Kňažko nebo Rudolf Hrušínský. V následujících letech byl zákon pochopitelně novelizován, doba si žádala své, ať již zdařile, nebo ne. Nabídla se tak vhodná a patrně poslední příležitost připomenout si „křížovou cestu“ zákonné úpravy v čase. Do dnešního dne nebyl zákon „ukřižován“, neboť návrh nového zákona o účetnictví prodělal (a zřejmě ještě prodělá) několik „zastavení“, než nahradí dosavadní zákon. Dost bylo biblických přirovnání, přistupme k věci.

Okamžikem uskutečnění účetního případu se rozumí den, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem účetnictví (účetnímu případu). Z účetního i daňového hlediska se jedná o významný okamžik se zvláštním zřetelem vztahujícím se k přelomu účetních období. V § 11 odst. 1 písm. e) zákona č. 563/1991 Sb. , o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o účetnictví “) se uvádí, že okamžik uskutečnění účetního případu je povinnou náležitostí účetního dokladu; tento okamžik může být totožný s okamžikem vyhotovení dokladu. Je však třeba mít na paměti, že okamžik uskutečnění účetního případu není dnem (datem), kdy se o účetním případu účtuje.

Vnitřní předpis je písemně vyjádřené pravidlo, které řadíme mezi vnitřní organizační normy. Tyto normy předepisují chování určitého okruhu osob, které mají společné cíle a motivaci, a to v rámci konkrétní organizace. Obecně je úkolem těchto předpisů rozpracovat jednotlivé činnosti a vztahy uvnitř organizace, nastavit jednotný postup při řešení určitých situací a tím zajistit, aby organizační procesy fungovaly pružně a efektivně a v neposlední řadě v souladu s platnou legislativou.

Přistupuji k návrhu nového zákona o účetnictví jako k nově napsané knize, které chci od první stránky do poslední porozumět. Chci jí uvěřit, že pochopím její obsah, i když události, které popisuje, znám a prožívala jsem je dlouhých skoro dvacet pět let. Vím, že její autor používá moderní jazyk, který se vyvíjí v čase a je ovlivněn anglicismy. Nový zákon o účetnictví si dává za hlavní cíl účetní výkaznictví, avšak upravuje ve svém předmětu informace, které budou rozvíjet účetní výkaznictví v souvisejících zprávách s účetními závěrkami. Zapracovává a navazuje na evropské předpisy, ale neponechává si možnost vázat na předpisy české.

„Nevstoupíš dvakrát do téže řeky.“ 1) , jak se praví v tzv. zlomku myslitelově. To kupodivu neplatí v případě návrhu nového zákona o účetnictví . Poněvadž na začátku roku 2024 tu máme nový návrh nového zákona o účetnictví opět na https://odok.cz/portal/veklep/material/KORNCKKHGM1N/ . Tedy „verze 2024“, jak nový návrh pro účely příspěvku označím. Anebo je to druhá mocnina „návrh2“. V jakém poměru se tato verze má k návrhu nového zákona o účetnictví ve verzi 2023 (?), kterou jsem glosoval v minulém roce v příspěvku na stránkách časopisu 2) , to dále zmiňuji jako „Glosy“. Alespoň částečnou odpověď na danou otázku se pokusím dát v následujícím textu.

Inventarizace majetku, závazků, jiných aktiv, jiných pasiv a skutečností účtovaných na podrozvahových účtech je jedním ze základních procesů úzce spojených s účetní závěrkou všech účetních jednotek. Správné provedení inventarizace má přímý vliv na vykazované skutečnosti v rámci účetnictví a na podání věrného a poctivého obrazu předmětu účetnictví a finanční situace účetní jednotky. Kvalitně provedená inventarizace, spolu s výstupy z ní, slouží i jako zásadní podklad při prokazování skutečností v případě revizní činnosti, auditu či při daňové kontrole. K zajištění řádného průběhu inventarizace u vybraných účetních jednotek slouží jednak dodržování ustanovení prováděcí vyhlášky 1) o inventarizaci majetku a závazků ve vybraných účetních jednotkách (dále jen „VÚJ“) a jednak kvalitně zpracované vnitřní akty řízení, které řeší základní pravidla a podmínky celého procesu inventarizace a personální zajištění jejího provádění.

Jedním ze způsobů, jak se zúčastnit podnikání na trzích států Evropské unie i mimo ni bez nutnosti kapitálových vstupů do cizího podniku, resp. vkládání finančních prostředků nutných k založení nového podniku, je možnost využít institut pobočky.

Ve veřejném prostoru se nejméně od podzimu loňského roku objevují materiály, které se týkají návrhu nového zákona o účetnictví . 1) To dává dobrou příležitost se danou problematikou opakovaně zabývat. 2) Zpracovatelé pochopitelně na svůj výtvor pějí chvalozpěvy, a současně zrovna nectí dosavadní zákonnou úpravu, o čemž svědčí i důvodová zpráva. Je tomu opravdu tak, či ne? V tomto článku se pokusím odpovědět na některé otázky, a ač jsem donedávna působil na Ministerstvu financí, již převážně pohledem zvenku. To nemusí být na škodu věci.

Společnosti s ručením omezením se v minulém roce snížila aktiva i obrat pod hranici pro malou účetní jednotku. Jelikož se tak společnost stala mikro účetní jednotkou, podali jsme daňové přiznání s rozvahou i výkazem zisků a ztrát ve zjednodušeném rozsahu. Nyní se ozval příslušný finanční úřad, který tvrdí, že pokud jsme v minulosti podávali daňové přiznání s rozvahou i výkazem v plném rozsahu, musíme je předkládat v plném rozsahu nadále, byť jsme se stali mikro účetní jednotkou. Má finanční úřad pravdu? Pokud ano, lze požádat o změnu, abychom v následujících letech nemuseli zveřejňovat účetní závěrku v plném rozsahu?

Okamžikem uskutečnění účetního případu se rozumí den, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem účetnictví (účetnímu případu). Z účetního i daňového hlediska se jedná o významný okamžik, zejména se zvláštním zřetelem vztahujícím se k přelomu účetních období. V § 11 odst. 1 písm. e) zákona č. 563/1991 Sb. , o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“) se uvádí, že okamžik uskutečnění účetního případu je povinnou náležitostí účetního dokladu; tento okamžik může (ale nemusí) být totožný s okamžikem vyhotovení dokladu. Je však třeba mít na paměti, že okamžik uskutečnění účetního případu není dnem (datem), kdy se o účetním případu účtuje.

Právník vedoucí daňovou evidenci (plátce DPH) poskytuje v průběhu měsíce právní poradenství jednomu konkrétnímu klientovi. Právník vystavuje fakturu – daňový doklad za své služby vždy až na konci měsíce (zdanitelné plnění poslední den v měsíci). Tento konkrétní klient však požaduje vystavovat fakturu vícekrát v měsíci, odvolává se na § 11 zákona o účetnictví. Musí právník postupovat v souladu se zákonem o účetnictví, když není účetní jednotkou? Není jeho povinnost pouze sledovat zdanitelná plnění a vystavit řádně fakturu-daňový doklad do 15 dnů po uskutečnění zdanitelného plnění?

Účetní jednotka byla ve 2019 ( v předchozích dvou letech nepřekročila dvě ze tří kriteriií) mikro účetní jednotkou. V roce 2019 aktiva 32 mil, obrat 4 mil, zam. 4, v roce 2020 aktiva 48 mil, obrat 22 mil, zam. 4, v roce 2021 aktiva 33 mil, obrat 3 mil., zam.4. Bude stále i pro rok 2022 zařazena jako mikro účetní jednotka, když jen v jednom roce z předchozích dvou období (v roce 2020) překročila 2 ze 3 kritérií?