Důvodová zpráva k zákonu č. 52/2025 Sb., změna zákona o vysokých školách a dalších souvisejících zákonů.

Aktuální zákonná úprava se zvláštními podmínkami studentů se specifickými potřebami výslovně nezabývá. Velmi obecně je v ustanovení § 21 odst. 1 písm. e) zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, (dále také "zákon o VŠ" nebo "zákon o vysokých školách" nebo "ZVŠ") upravena povinnost veřejné vysoké školy "činit všechna dostupná opatření pro vyrovnání příležitostí studovat na vysoké škole". Pro soukromé vysoké školy není výslovně zákonem o vysokých školách upravena žádná povinnost v této oblasti.

Postavení osob se specifickými potřebami, tedy zejména se zrakovým, sluchovým nebo pohybovým postižením, se specifickými poruchami učení, s poruchou autistického spektra nebo s jinými obtížemi danými zdravotním postižením nebo zdravotním stavem, si žádá, aby jim byla v průběhu jejich studia poskytnuta specifická individuální podpora a nastaveny takové specifické podmínky, které jim umožní studium v plném rozsahu a odpovídající kvalitě. Jestliže se zákon o VŠ výslovně touto podporou nezabývá, nejsou vysoké školy zavázány k zpřístupňování studia studentům se specifickými potřebami. Na řadě veřejných vysokých škol je již v současné době rozvinut systém podpory studentů se specifickými potřebami podporovaný finančním nástrojem Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy (dále také "ministerstvo" nebo "MŠMT"), proměna společenské situace však vyžaduje uzákonění této povinnosti veřejných i soukromých vysokých škol.

Podle ustanovení § 21 odst. 1 písm. a) zákona o VŠ má ministr školství, mládeže a tělovýchovy (dále také "ministr") stanovit opatřením zveřejněným ve Věstníku ministerstva termín a formu zveřejnění výroční zprávy o činnosti a výroční zprávy o hospodaření veřejné vysoké školy. Obdobná záležitost se dále řeší též v § 42 odst. 1 písm. a) a b) zákona, kde je navázána na soukromé vysoké školy. V obou případech je ke stanovení termínu a formy zveřejnění kompetentní ministr, nicméně u soukromých škol je ponechána forma, kterou ministr stanoví termíny a formy zveřejnění, na zvážení ministra. Nově bude obojí stanovovat ministerstvo.

V § 35 a § 46 zákona o VŠ se hovoří o totožné oblasti studia, nicméně je použito odlišné označení této oblasti. Ust. § 35 uvádí "veterinární lékařství a hygiena", § 46 uvádí "veterinární lékařství a veterinární hygiena". Návrh novely hodlá uvést terminologii do vzájemného souladu.

V obdobném duchu se novela zabývá též úpravou ustanovení § 46 odst. 4 písm. c), kde se hovoří o udělování titulu "doktor medicíny" (ve zkratce "MUDr.") v oblasti všeobecného lékařství. Nově má být tento titul udělován též v oblasti vojenského všeobecného lékařství. A titul "doktor zubního lékařství" (ve zkratce "MDDr.") má být udělován též v oblasti vojenského zubního lékařství.

Aktuální zákonná úprava nekonkretizuje vnitřní předpisy soukromé vysoké školy ani jejich obsah, ustanovení § 41 zákona o VŠ pouze stanovuje povinnost soukromé vysoké školy stanovit svými vnitřními předpisy, které orgány vykonávají působnost podle části čtvrté až jedenácté zákona o VŠ, a tyto předpisy registrovat podle § 36 zákona o VŠ. Soukromé vysoké školy tak nemají stanoveny vnitřní předpisy zákonem tak, jako veřejné vysoké školy (v § 17 Vnitřní předpisy veřejné vysoké školy), a rovněž pro stanovení vnitřních předpisů, obdobně jako u stanovení orgánů a jejich kompetencí, využívají soukromé vysoké školy zástupně ustanovení části druhé zákona o vysokých školách, která jsou však závazná pouze pro veřejné vysoké školy, což činí významné praktické i výkladové problémy.

Zcela nově se proto v § 41 stanovuje výčet vnitřních předpisů soukromé vysoké školy, a to včetně uvedení povinného obsahu statutu. Ministerstvo bude dále plnit funkci kontrolní s pravomocí vyzvat k nápravě protizákonných poměrů v souladu s § 43 odst. 1, který nově zahrnuje možnost přezkoumání nejen opatření, ale rovněž vnitřních předpisů soukromé vysoké školy.

Ustanovení § 43 odst. 2 v platném znění uvádí důvody, pro které může ministerstvo odejmout státní souhlas právnické osobě, která působí jako soukromá vysoká škola. Těmito důvody jsou:

Navzdory dobrovolnosti podání žádosti o udělení státního souhlasu není však souvztažně řešeno odnětí státního souhlasu na žádost soukromé vysoké školy - tzn. dobrovolné "vzdání se" oprávnění působit jako soukromá vysoká škola (tj. státního souhlasu), nově je proto navrženo ustanovení § 43 odst. 2 písm. b), které umožní odnětí státního souhlasu, jestliže o to soukromá vysoká škola požádá.

Dále je nově explicitně doplněna v § 43 odst. 2 písm. c) možnost odnětí státního souhlasu na základě skutečnosti, že soukromá vysoká škola dlouhodobě neuskutečňuje žádný studijní program.

Zákonná úprava v současné době upravuje cíle a očekávané výsledky studia v jednotlivých typech vysokoškolských studijních programů jen velmi obecně (§ 45 až 47) a kromě standardní doby studia nevymezuje průměrnou studijní zátěž vyjádřenou počtem kreditů. Není rovněž jasně vymezen vztah vysokoškolských kvalifikací ČR k mezinárodním rámcům kvalifikací.

Rámec kvalifikací vysokoškolského vzdělávání České republiky (dále také "RKVV") byl dne 27. listopadu 2018 schválen ministrem školství, mládeže a tělovýchovy a byl uveřejněn ve Věstníku Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. RKVV popisuje a kategorizuje kvalifikace udělované vysokými školami v České republice a určuje rámcové požadavky na studijní programy uskutečňované vysokými školami, čímž slouží ke zvýšení přehlednosti a prostupnosti vzdělávacích soustav v národním i mezinárodním kontextu.

Ustanovení § 47b odst. 4 uvádí v poslední větě, že "Vysoká škola zašle bez zbytečného odkladu po obhájení bakalářské, diplomové, disertační a práce, jíž se týká odklad zveřejnění podle věty první, jeden výtisk práce k uchování ministerstvu.". V praxi se zasílání závěrečných prací na ministerstvo neosvědčilo. Aplikace tohoto ustanovení přináší nadbytečné administrativní i finanční zatížení vysokých škol i ministerstva a účelu lze dosáhnout též jiným způsobem - tedy uchováním závěrečných prací na vysoké škole.

Vysoké školy mají možnost posuzovat podmínku dosaženého vzdělání v rámci přijímacího řízení podle § 48 bez předchozího uznání zahraničního středoškolského nebo vysokoškolského vzdělání prostřednictvím nostrifikačního řízení podle školského zákona nebo zákona o VŠ. Jedná-li se o studium absolvované ve středoškolském vzdělávacím programu na zahraniční střední škole nebo absolvované v zahraničním vysokoškolském studijním programu na zahraniční vysoké škole, může veřejná vysoká škola nebo vysoká škola s institucionální akreditací podle navrženého doplnění v odst. 6 § 48 využít institutu prokázání splnění podmínky dosaženého vzdělání pro přijetí ke studiu bez nostrifikačního řízení dle § 48 odst. 4 písm. e) a § 48 odst. 5 písm. c); tato možnost je definována výhradně pro účely přijímacího řízení.

Zcela nově je pak upravena možnost prokázání splnění podmínky dosaženého vzdělání pro přijetí ke studiu dle § 48 odst. 4 písm. e) a § 48 odst. 5 písm. c) na soukromou nebo státní vysokou školu bez institucionální akreditace, bez uplatnění nostrifikačního řízení, prostřednictvím veřejné vysoké školy nebo vysoké školy s institucionální akreditací na základě veřejnoprávní smlouvy mezi příslušnými vysokými školami.

Navržená úprava dále v § 48 odst. 6 definuje podmínky prokázání splnění podmínky dosaženého vzdělání přijetí ke studiu mimo nostrifikační řízení a připouští i možnost vyzvat uchazeče k doložení nostrifikace svého absolvovaného zahraničního vzdělání. V § 48 odst. 8 je pak nově upraven postup odlišný od postupu podle § 89 a 90 zákona o VŠ (nostrifikace), kdy vysoká škola postupující v rámci ustanovení § 48 odst. 6 nevydává rozhodnutí, ale pouze zaznamenává prokázání splnění podmínky přijetí ke studiu do spisu vedeného v přijímacím řízení.

Lhůty pro ověření podmínky předchozího vzdělání stanoví vysoká škola v podmínkách přijímacího řízení.

"Přestup" mezi studijními programy téže vysoké školy je za současné právní úpravy možný pouze za podmínky ukončení předchozího studia a přijetí a zápisu do nového studia. Vzhledem k velké poptávce po realizaci přestupů je třeba stanovit alespoň rámcové podmínky přestupů a umožnit pro tyto případy zjednodušení a urychlení některých administrativních úkonů (např. podávání žádostí, rozhodování o uznávání částí studia).

Podle ustanovení § 50 odst. 9 věty třetí ministerstvo "stanoví vyhláškou postup a podmínky při zveřejnění průběhu přijímacího řízení, a to včetně požadavků na základní statistické charakteristiky.". Aplikace tohoto ustanovení ukazuje jeho nadbytečnost, neboť stejného cíle je dosahováno též díky dosavadnímu odstavci 10 téhož paragrafu, podle něhož jsou údaje poskytovány pro statistické účely dle zákona č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě, ve znění pozdějších přepisů.

V ustanovení § 58 odst. 3 zákona o VŠ zabývajícím se poplatky za studium na veřejné vysoké škole nebylo dosud dostatečně jasně řešeno případné zohlednění studia na soukromých nebo státních vysokých školách. V praxi tato mezera v zákoně působila nemalé nejasnosti a aplikační obtíže a bylo tak třeba provést úpravu tak, aby bylo zřejmé, která studia se do poplatku za delší studium započítávají a která nikoliv.

Aktuální právní úprava dále v § 58 odst. 4 zákona o VŠ nutí vysoké školy zavádět povinně poplatek za studium ve studijních programech uskutečňovaných v cizím jazyce (dále jen "cizojazyčné studium"). Ze strany vysokých škol je povinnost vždy stanovit poplatek za studium v cizojazyčném studijním programu (byť je možné vyměřený poplatek na žádost studenta snížit nebo odpustit, vždy se však jedná o nadbytečný administrativní proces). Nastavení poplatků u doktorských studijních programů vede ke snížení zájmu talentovaných zahraničních studentů o tento typ studijních programů v ČR a tím ke snížení konkurenceschopnosti vysokých škol v této oblasti.

Ustanovení § 60 se zabývá možností vysoké školy uskutečňovat programy celoživotního vzdělávání a následující ustanovení § 60a nabízí pro veřejnou vysokou školu obdobnou možnost uskutečňování mezinárodně uznávaného kurzu. Podrobnosti obou typů programů stanoví vnitřní předpis. Mezinárodně uznávaný kurz, který je řešen v ustanovení § 60a, je zvláštním typem celoživotního vzdělávání a po jeho absolvování může být veřejnou vysokou školou udělen mezinárodně uznávaný titul.

Aktuální právní úprava požaduje průběžné informování ministerstva o průběhu habilitačního řízení a řízení ke jmenování profesorem. Aplikace takového ustanovení ukazuje jeho nadbytečnost a nedůvodnou administrativní zátěž pro všechny zúčastněné. Dále jsou požadovány údaje, které nejsou pro proces habilitace a řízení ke jmenování profesorem nezbytné a je možné je s ohledem na princip minimalizace zpracovávání osobních údajů nadále nepožadovat.

V případě akreditace studijních programů uskutečňovaných vysokou školou podle § 81 zákona o VŠ ve spolupráci s jinou právnickou osobou docházelo často k nejasnostem při výkladu, zda je za "jinou právnickou osobu" možno považovat též další vysokou školu. Akreditace společně s jinou vysokou školou jsou jednou z nejpravděpodobnějších variant spolupráce a bylo by vhodné předejít dalším nejasnostem přesnější úpravou v zákoně o VŠ.

Odst. 3 v § 81 zavádí zvláštní výjimky z odst. 2 pro případ udělení akreditace studijního programu společně dvěma nebo více vysokým školám, týkající se přijímání ke studiu a udělování titulu.

Novelou z roku 2016 byl zřízen Národní akreditační úřad pro vysoké školství (dále také "NAÚ" nebo "Akreditační úřad"). V průběhu jeho dosavadního působení se ukázaly mnohé nejasnosti a nepřesnosti v právní úpravě. Je tak třeba upravit otázky týkající se průběhu řízení před Radou NAÚ.

Aktuální právní úprava řízení před NAÚ umožňuje žadatelům doplňovat a upravovat svoje žádosti o akreditace v kterékoliv fázi řízení. S ohledem na praxi a zásadu ekonomie řízení je třeba tuto možnost omezit jen na dobu před přijetím meritorního rozhodnutí Radou NAÚ.

V rámci aktuální právní úpravy jsou požadovány údaje, které byly praxí shledány jako nadbytečné, a s ohledem na princip minimalizace zpracovávání osobních údajů je vhodné jejich zpracování vypustit. V ustanovení § 87b odst. 2 písm. c) jsou požadovány údaje o "základním pracovněprávním vztahu". Dle § 3 zákoníku práce jsou základními pracovněprávními vztahy pracovní poměr a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr. Praxe ukázala, že údaje o dohodách o pracích konaných mimo pracovní poměr není třeba pro nadbytečnost a administrativní zátěž vyžadovat.

Současná úprava uznávání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace (tzv. nostrifikace) stanoví věcnou příslušnost k rozhodování v této věci v prvoinstančním řízení veřejným vysokým školám (které uskutečňují obsahově obdobný studijní program) nebo Ministerstvu vnitra (v oblasti bezpečnostních služeb) nebo Ministerstvu obrany (v oblasti vojenství); existují-li pochybnosti o věcné příslušnosti, rozhoduje ministerstvo. § 90 odst. 5 pak obsahuje jediný výslovně uvedený důvod pro zamítnutí žádosti o nostrifikaci, kterým je odlišnost v podstatných rysech mezi srovnávanými studijními programy. Stávající úprava nereflektuje rostoucí internacionalizaci vysokoškolského vzdělávání, jeho obsahovou diverzifikaci a terminologii platné mezinárodní smlouvy v této oblasti tzv. Lisabonské úmluvy o uznávání, kterou je Česká republika vázána. Při rozhodování dochází k nevhodnému, často i nezákonnému, detailnímu srovnávání obsahu zahraničního vysokoškolského vzdělání s obsahem konkrétního studijního programu příslušné veřejné vysoké školy (jako prvoinstančního orgánu), což v praxi často vede k zamítnutí žádosti v první instanci a k odvolacímu řízení. Z těchto důvodů se pak prodlužuje délka řízení směřujícího k vydání rozhodnutí o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace (nostrifikaci) a dochází k neproduktivní administrativní a organizační zátěži jak veřejných vysokých škol, tak ministerstva jako odvolacího orgánu, přičemž smyslem vysokoškolské nostrifikace je posouzení srovnatelnosti absolvovaného zahraničního vzdělání se studijním programem v České republice definovaným zákonem o vysokých školách, nikoliv detailní srovnávání obsahu zahraničního vysokoškolského vzdělání s obsahem konkrétního studijního programu příslušné veřejné vysoké školy. Navržená úprava řeší tyto problémy úpravou věcné příslušnosti, kdy žádost se bude podávat k veřejné vysoké škole podle oblasti/oblastí vzdělávání, ve které/kterých veřejná vysoká škola uskutečňuje nebo je oprávněna uskutečňovat svoje studijní programy, bez vazby na detailní srovnávání vlastního obsahu vzdělání, dále se zavádí a konkretizuje výčet důvodů pro zamítnutí žádosti a sjednocuje se terminologie s Lisabonskou úmluvou o uznávání.

Ustanovení § 91 upravuje podmínky přiznávání stipendií. Aktuálně je možné přiznávat stipendia zejména studentům, a to stipendia hrazená z ze státního rozpočtu nebo z příspěvku ze státního rozpočtu na vzdělávací a vědeckou a výzkumnou, vývojovou a inovační, uměleckou nebo další tvůrčí činnost. V této chvíli právní úprava nepočítá s možnými stipendii z jiných zdrojů než ze státního rozpočtu.

Aktuální znění zákona se v oblasti doktorských stipendií omezuje pouze na základní stanovení možnosti toto stipendium přiznávat. Není nijak blíže definováno, a to ani jeho minimální výše. Současná právní úprava nereflektuje potřeby českého systému doktorského studia, ve kterém je nadprůměrný počet studentů, ale málo studentů ho dokončuje, a ještě méně ve standardní době studia. Současné nastavení právních předpisů podporuje neefektivní finanční podporu doktorských studentů, jejíž výše neodpovídá dostatečnému pokrytí životních nákladů studentů tak, aby se studiu mohli věnovat naplno. Navrhované změny mají za cíl přispět ke zlepšení situace doktorských studií z pohledu studujících i vysokých škol. Pečlivější výběr studujících při současně přibližném zachování počtu absolvujících bude znamenat možnost jednotlivým studujícím věnovat větší prostor pro jejich individuální rozvoj a samostatnou tvůrčí činnost. Součástí návrhů změn zákona i následných souvisejících změn standardů pro akreditace je i větší propojení s praxí a mezinárodním prostředím. Komplexní změny umožní kvalitnější přípravu na budoucí samostatnou kariéru a zlepšení situace studujících i po stránce rovných příležitostí ke studiu, protože umožní studujícím lépe slaďovat studijní, pracovní a osobní život. Navrhované úpravy zákona zaměřující se především na systematizaci stipendií budou znamenat okamžité zlepšení životní situace studujících a budou výrazně motivující k dokončení studia a k dokončení v rámci standardní doby studia. Předkládaný návrh odvozující koeficientem výši stipendia od minimální mzdy navíc znamená strategický krok v podobě zajištění pravidelné valorizace bez nutnosti opakovaných zásahů do zákona. Zajistí se tak kontinuální větší návaznost potřeb studia na aktuální společenskou situaci.

Novelizace zákona o VŠ provedená zákonem č. 137/2016 Sb. zavedla regulaci poskytovatelů zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území České republiky. Tato regulace spočívala u tzv. evropských zahraničních vysokých škol a jejich poboček v zavedení institutu přihlášení se k plnění informačních povinností dle § 93b a § 93d a u tzv. mimoevropských vysokých škol a jejich poboček v zavedení udělování tuzemského povolení dle § 93f a tuzemského oprávnění dle § 93h k poskytování zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území České republiky. Dosavadní aplikační praxe ukázala některé závažné nedostatky této právní úpravy. U evropských vysokých škol a jejich poboček se při institutu přihlášení se k plnění informačních povinností jednalo o zcela neformální proces, na který nebylo možné aplikovat principy správního řízení a na jehož samotném konci nebylo vydáváno rozhodnutí ve věci samé. Dále u evropských vysokých škol a jejich poboček nebyl možný přezkum jejich materiálního, personálního a finančního zabezpečení co do splnění minimálních standardů pro vysokoškolské vzdělávání.

Tyto dva výše uvedené nedostatky vedly v praxi k situacím, kdy evropské vysoké školy a jejich pobočky často obcházely zákon o vysokých školách, neoprávněně modifikovaly své studijní programy, či bylo jejich působení v jiném rozporu s právním řádem domovského státu zahraniční vysoké školy. Z těchto důvodů často získané vzdělání nemohlo být považováno za vzdělání vysokoškolské, ačkoliv tak bylo poskytovatelem deklarováno.

Ze strany správních orgánů domovského státu přitom nemohla být efektivně vykonávána kontrola dodržování podmínek vysokoškolského vzdělávání, které bylo uskutečňováno na území České republiky. Neformální proces přihlášení se k plnění informačních povinností současně neumožňoval ministerstvu možnost přezkumu zabezpečení těchto poskytovatelů po stránce personální, materiální a finanční. Vlastní vysokoškolská výuka byla často uskutečňována osobami bez dostatečného vzdělání či v prostorách, které byly svou povahou absolutně nevhodné k této činnosti. Vzhledem k neformálnosti celého procesu přihlášení se k plnění informačních povinností nebylo možné evropské zahraniční vysoké škole či její pobočce odejmout oprávnění k působení na území České republiky. V praxi dále velmi často docházelo k přizpůsobování obsahu zahraničních vysokoškolských studijních programů pro české státní příslušníky, kdy tyto jsou v rozporu s právním řádem domovského státu a mají potom negativní vliv na uznávání daného vysokoškolského vzdělání v České republice, jakož i v domovském státě zahraniční vysoké školy. Na všechny tyto negativní jevy předkládaná právní úprava reaguje.

Evropské vysoké školy a jejich pobočky budou nově spadat pod režim udělování tuzemského povolení dle § 93b až 93e a tuzemského oprávnění dle § 93i až 93ic pro účely uskutečňování zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území České republiky. Tuzemské oprávnění/povolení bude udělováno ve správním řízení, jehož předmětem bude i posouzení dostatečnosti personálního, materiálního a finančního zabezpečení dle § 93d odst. 2 písm. a) a § 93d odst. 3 a § 93ib odst. 2 písm. a) a § 93ib odst. 3.

Bude zaveden jednotný režim pro všechny poskytovatele zahraničního vysokoškolského vzdělávání, kteří chtějí působit na území České republiky. Tuzemské oprávnění/povolení bude rovněž možné zahraniční vysoké škole či její pobočce odejmout.

Nová právní úprava je plně v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu. Kritéria pro udělování tuzemského povolení, resp. oprávnění splňují požadavky směrnice 2006/123/ES na povolovací kritéria (čl. 10 uvedené směrnice), tj. aby byla mj. nediskriminační, opodstatněná naléhavým důvodem obecného zájmu a přiměřená danému cíli obecného zájmu. Rovněž splňují požadavky, aby byla povolovací kritéria jasná a jednoznačná, objektivní, předem zveřejněná, průhledná a přístupná.

Právní úprava je dále plně v souladu s článkem 15 odst. 3 písm. a) až c) předmětné směrnice. Nová kritéria budou aplikována totožně a jednotně na všechny subjekty, tedy bez jakýchkoliv nahodilých či diskriminačních prvků. Co do přezkumu personálního, materiálního a finančního zabezpečení se pak na tyto subjekty budou vztahovat akreditační standardy v rozsahu, který odpovídá povaze zahraničního vzdělávání. I z tohoto důvodu bude zajištěn soulad nové právní úpravy s touto směrnicí. Nová právní úprava je pak rovněž v souladu s požadavkem nezbytnosti a přiměřenosti, kdy existuje obecný zájem na výhradním uskutečňování vysokoškolského vzdělávání, jež dosahuje alespoň minimální potřebné úrovně a kvality. Dosavadní právní úprava není dostatečně účinná a dosažení požadovaného účelu není možné přijetím méně restriktivních opatření.

Nově se dále mění definice samotné zahraniční vysoké školy, stanovená nově pro účely ustanovení zákona o VŠ o poskytování zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území ČR a o přestupcích (v § 93a odst. 1), kdy je vypuštěn definiční znak v podobě uskutečňování vysokoškolského vzdělávání na území domovského státu (tj. dle § 90 odst. 7 cizího státu, jehož vysokoškolského vzdělávacího systému je daná instituce součástí), resp. vypouští se podmínka, že zahraniční vysokou školou mohou být pouze právnické osoby zřízené dle právních předpisů cizího státu. I takové instituce, které neuskutečňují vysokoškolské vzdělávání přímo na území domovského státu, mohou být součástí zahraničního vysokoškolského vzdělávacího systému domovského státu. Totožné pak platí rovněž i pro právnické osoby zřízené dle právního řádu České republiky, které ovšem mohou disponovat zahraniční akreditací a představovat v tomto ohledu zahraniční vysokou školu. Nová definice zahraniční vysoké školy je tak v tomto ohledu přesnější a pružněji reaguje na možné situace.

Nová právní úprava rovněž zakotvuje v § 90 odst. 5 mezi důvody pro zamítnutí žádosti o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace vedle důvodů dle § 90 odst. 5 písm. a) až c) i situace, kdy zahraniční vysoká škola či její pobočka nebyla oprávněna v době studia žadatele uskutečňovat na území České republiky zahraniční vysokoškolské vzdělávání podle právních předpisů domovského státu, či zahraniční vysoká škola či její pobočka nebyla oprávněna realizovat zahraniční studijní program na území České republiky z důvodu absence udělení potřebného tuzemského oprávnění/povolení dle českého právního řádu.

Dojde rovněž k posílení kontrolních pravomocí ministerstva ve vztahu k zahraničním vysokým školám a jejich pobočkám. Ministerstvo ve spolupráci s Národním akreditačním úřadem pro vysoké školství bude vykonávat kontrolu dodržování právních předpisů v oblasti poskytování zahraničního vysokoškolského vzdělávání dle § 87 odst. 1 písm. x).

S ohledem na nedostatky současné právní úpravy je nebytné další zpřísnění, zpřesnění a rozšíření právní úpravy upravující přestupky fyzických, podnikajících fyzických a právnických osob.

Dochází tedy zejména ke zpřesnění skutkových podstat přestupků při poskytování zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území České republiky. Zpřísnění spočívá v zavedení vyšších sankcí za přestupky, v zavedení nových správních trestů v podobě správního trestu zákazu činnosti a správního trestu zveřejnění rozhodnutí o přestupku, a rovněž i v zavedení nových skutkových podstat přestupků.

Současná právní úprava stanovuje v situaci, kdy poskytovatel zahraničního vysokoškolského vzdělávání uskutečňuje zahraniční vysokoškolské vzdělání na území České republiky bez přihlášení se k plnění informačních povinností, možnost udělení pokuty až do výše 500 000 Kč. Vzhledem k závažnosti tohoto protiprávního jednání a vzhledem ke skutečnosti, že nová navrhovaná právní úprava zakotvuje povinnost disponovat za účelem výkonu této činnosti tuzemským oprávněním/povolením, se výše pokuty nejeví jako dostačující. Dle navrhované právní úpravy je horní hranice pokuty zvýšena na 2 000 000 Kč. Dle aktuální úpravy rovněž není možné uložit poskytovateli zahraničního vysokoškolského vzdělávání jiný správní trest než pokutu.

Nová právní úprava předpokládá zavedení správního trestu zveřejnění rozhodnutí o přestupku, kdy vzhledem k povaze a závažnosti přestupku se v odůvodněných případech může jevit jako vhodné informovat tímto způsobem veřejnost o protiprávním jednání poskytovatele zahraničního vzdělávání. Jako účelné se dále jeví zavedení možnosti udělení správního trestu zákazu činnosti v podobě zákazu uskutečňování zahraničního vysokoškolského vzdělávání na území České republiky při opakovaném spáchání přestupku, kdy toto protiprávní jednání může vykazovat vysokou míru společenské škodlivosti, na kterou lze uložením tohoto správního trestu adekvátně reagovat. Aktuální právní úprava udělení této sankce neumožňuje.

Novela současně zakotvuje zápis vybraných údajů o přestupci v případě některých skutkových podstat do "Seznamu poskytovatelů zahraničního vysokoškolského vzdělání na území České republiky" v případě, kdy v přestupkovém řízení bude udělena pokuta ve výši nejméně 100 000 Kč nebo uložen zákaz činnosti.

Předkládaná právní úprava dále zavádí nové skutkové podstaty přestupků. Za přestupek bude nově považováno jednání způsobilé vyvolat mylnou domněnku, že je osoba oprávněna poskytovat vysokoškolské vzdělávání, nebo jednání, kdy dochází k vydávání dokladů o absolvování studia vyvolávajících nebezpečí záměny s vysokoškolskými diplomy vydávanými tuzemskými vysokými školami nebo přiznávání oprávnění používat titul nebo jeho příslušnou zkratku vyvolávající nebezpečí záměny s akademickým titulem přiznávaným tuzemskými vysokými školami nebo jeho zkratkou. Nově se také dle § 93n odst. 2 písm. b) dopustí přestupku podnikající fyzická či právnická osoba tím, že se dopustí jednání způsobilého vyvolat mylnou domněnku, že je vysokou školou, ačkoliv vysokou školou není. Dále se dle § 93n odst. 1 písm. d) fyzická, podnikající fyzická a právnická osoba dopustí přestupku tím, že se dopustí jednání způsobilého vyvolat mylnou domněnku, že je oprávněna poskytovat na území České republiky zahraniční vysokoškolské vzdělávání v určitém zahraničním vysokoškolském studijním programu, ačkoliv k poskytování uvedeného vzdělávání není podle zákona o vysokých školách oprávněna. Jednáním způsobilým vyvolat mylnou domněnku se rozumí jednání způsobilé vyvolat mylnou domněnku u osoby průměrného rozumu.

Česká právnická osoba se dopustí přestupku tím, že bude poskytovat na území České republiky zahraniční vysokoškolské vzdělávání v zahraničním vysokoškolském studijním programu bez příslušného tuzemského oprávnění nebo tím, že nebude plnit některou ze svých povinností uvedených v § 93if. Nově bude přestupkem soukromé vysoké školy nezasílání svých vnitřních předpisů nebo jejich změny ministerstvu podle § 41 odst. 4 nebo § 42l odst. 4.

V případě přestupku fyzické osoby spočívajícím v úmyslném neoprávněném užívání vědecké hodnosti nebo titulu absolventa vysoké školy neplní současná výše pokuty sankční charakter, je navrženo její zvýšení na desetinásobek.

Otázka rovnosti je zakotvena v úpravě podmínek uchazečů a studentů se specifickými potřebami tak, aby jejich postavení bylo s ohledem na jejich specifické potřeby srovnatelné s ostatními uchazeči a studenty. Dosud byla tato problematika zákonem o VŠ řešena pouze okrajově v rámci obecné deklarace povinnosti veřejné vysoké školy činit všechna dostupná opatření pro vyrovnání příležitostí studovat na vysoké škole. Moderní společnost však vyžaduje, aby byly příležitosti studovat na vysoké škole pokud možno co nejširší a nevylučovaly nadané zájemce s různými typy specifických potřeb. Navrhovaná zákonná úprava následuje opatření finanční povahy, kterým MŠMT v této oblasti již delší dobu intervenuje. K podpoře rovnosti přispívá také úprava požadovaná ze strany organizací hájících práva transgender osob, která upravuje možnost vydávání nového diplomu pro osobu, které bylo na základě žádosti změněno jméno, příjmení nebo rodné číslo.

V mnoha částech novely bylo vycházeno z aplikační praxe platného znění zákona tak, aby došlo k jejímu zjednodušení. Jedná se o zjednodušení výkladu (úprava terminologie, konkretizace pojmů - u možné spolupráce při uskutečňování studijního programu) a snížení administrativní zátěže jak vysokých škol, tak ministerstva (zveřejňování, zasílání závěrečných prací, úprava habilitačního řízení a řízení ke jmenování profesorem, uznávání zahraničního vzdělání).

S ohledem na potřeby vysokých škol bylo zakotveno několik nových ustanovení reagujících na aktuální situaci, která mají napomoci zjednodušit administrativní a další procesy tak, aby více odpovídaly vývoji společenských událostí (např. odnětí státního souhlasu soukromé vysoké škole na základě její žádosti nebo na základě faktické nečinnosti, přestupy mezi studijními programy vysoké školy, poplatky za cizojazyčné studium, řízení vedená Národním akreditačním úřadem pro vysoké školství, navrhování členů rady pro vnitřní hodnocení, poskytovatelé zahraničního vysokoškolského vzdělávání a přestupky právnických osob).

Pro vydání státního souhlasu právnické osobě působit jako soukromá vysoká škola bude nově rovněž vyžadováno splnění podmínky bezúhonnosti a podmínky důvěryhodnosti této právnické osoby i členů jejího statutárního orgánu, nepřipouštějící např. předchozí odnětí státního souhlasu v posledních 5 letech z důvodu závažného porušování povinností stanovených zákonem o vysokých školách nebo vnitřním předpisem soukromé vysoké školy u právnické osoby, která má působit jako soukromá VŠ, nebo nepřipouštějící u členů statutárního orgánu právnické osoby žádající o státní souhlas jejich členství v předchozích 5 letech ve statutárním orgánu nedůvěryhodné právnické osoby. Podmínky bezúhonnosti a důvěryhodnosti budou posuzovány u právnické osoby i členů jejích statutárních orgánů. Požadavek na bezúhonnost a důvěryhodnost bude uplatňován i při vydávání tuzemského oprávnění a tuzemského povolení. Zároveň bude zákon o vysokých školách nově zahrnovat povinný výčet vnitřních předpisů soukromé vysoké školy, včetně povinného obsahu statutu.

Schválení RKVV a jeho propojení se systémem zajišťování kvality je součástí mezinárodních cílů České republiky vyplývajících z účasti na Boloňském procesu. V roce 2005 byl ministerskou deklarací Bergenské komuniké schválen zastřešující Rámec kvalifikací pro Evropský prostor vysokoškolského vzdělávání (QF-EHEA), k němuž signatářské země včetně České republiky hodlají vytvořit kompatibilní národní kvalifikační rámce. Českým národním kvalifikačním rámcem je RKVV. Rámce kvalifikací popisují kvalifikace udělované vysokými školami, jejich návaznost a propojení, a zlepšují tak transparentnost vzdělávacích systémů jak v národním, tak v mezinárodním kontextu. RKVV je stejně jako QF-EHEA založen na trojstupňovém systému kvalifikací (bakalářský, magisterský a doktorský stupeň) a na stanovení tzv. výsledků učení, kterých by absolventi jednotlivých úrovní měli při absolvování studia dosahovat. Rámce kvalifikací lze využívat při tvorbě a srovnávání studijních programů, při určování studijní zátěže prostřednictvím kreditů a při zajišťování konzistence akademických standardů. RKVV se zastřešujícím QF-EHEA prokazuje soulad českého systému vysokého školství s evropským třístupňovým systémem a zajišťuje, že studijní programy dosahují požadovaných standardů kvality jako v EHEA (obsah, kreditový rozsah).

Vzhledem k možnostem, které jsou vysokým školám nabízeny v oblasti stipendií a finanční podpory vzdělávání z dalších stran, nejen ze státního rozpočtu, je třeba upravit právní rámec tak, aby bylo možné tento potenciál využít. Jedná se o podporu vzdělání ze strany Evropské unie či na základě mezinárodních smluv, konkrétně poskytování stipendií z třetí strany (např. z mezinárodních a unijních mobilitních programů (zejména program Erasmus+), z rozpočtu EU, od soukromých podnikatelů apod.). Tato podpora je nabízena nejen studentům, ale také absolventům, účastníkům celoživotního vzdělávání, akademickým pracovníkům a dalším zaměstnancům vysokých škol. Byť byla dosud stipendia cílena zejména na studenty, vzhledem k nabízeným možnostem není třeba omezovat podporu vzdělání dalším osobám, které by mohly na tyto prostředky dosáhnout.

Důvodem úpravy doktorských stipendií je především naplnění prioritního cíle ze Strat