Daňové a nedaňové výdaje - strana 23

Společnost s r. o. eviduje několik pohledávek od stejného odběratele 1,5 roku po splatnosti ve výši 83 002,24 Kč, o nichž ví, že nebudou uhrazeny. Proto se rozhodla prodat tyto pohledávky za 55 000 Kč. Jak účtovat o tomto prodeji pohledávek a co s neuhrazenými zbývajícími pohledávkami ve výši 28 002,24 Kč?

Česká společnost vlastní strojní zařízení. Toto strojní zařízení se v roce 2019 porouchalo, přičemž se jednalo o událost, kterou je možné uplatnit jako škodní událost u pojišťovny. V roce 2019 pojišťovna vydala písemnost, na základě které je zcela jasné, že bude plnit, a to v předepsané výši, částka je zde uvedena. Nicméně v roce 2019 nedošlo k realizaci opravy. Jakým způsobem účetně a daňově tuto transakci zachytit? Buď v roce 2019 účtovat předpis pohledávky do zdanitelných výnosů a zároveň účtovat o nedaňové rezervě na opravu, nebo účtovat o předpisu pohledávky do zdanitelných výnosů až v roce 2020 a rovněž v roce 2020 bude účtováno o opravě stroje (zde by byla ctěna zásada účtování N a V do období, se kterými věcně a časově souvisejí).

V roce 2018 nám jedna společnost neuhradila námi vystavenou fakturu. Společnost je nyní v likvidaci. Jakým způsobem máme postupovat, abychom neuhrazenou fakturu odepsali? Jak s touto fakturou naložit v daňovém přiznání právnických osob? V druhém případě jsme v roce 2018 vystavili fakturu společnosti, která stále existuje, ale fakturu nám zaplatit nechce (tvrdí, že nám fakturu zaplatili hotově, což není pravda). Jak postupovat v tomto případě v daňovém přiznání právnických osob? Jsme s. r. o. a vedeme podvojné účetnictví.

Přinášíme vám příspěvky na aktuální témata související jednak s koronavirem a jednak s Brexitem. Pro všechny naše uživatele zdarma!

Není důvod odepřít daňovému subjektu uplatnění výdajů za služby, které byly poskytnuty v tvrzeném rozsahu a za které subjekt zaplatil, byť není úplně jasné komu.

Může nájemce automobilu od jiné firmy dávat do nákladů nejen pohonné hmoty, ale i nákup náhradních dílů a opravy?

Všeobecně platí, že na finančním trhu investují subjekty, které mají k dispozici volné finanční prostředky a jsou ochotny se po určitou dobu vzdát svého práva nakládat s těmito finančními prostředky ve prospěch ostatních subjektů. Za to očekávají odpovídající odměnu, která má především podobu úroku, podílu na zisku (dividend), zisku z prodeje finančních instrumentů, případně dalších odměn.

V nyní projednávané věci je však odkaz stěžovatelky na tento rozsudek, potažmo na doktrínu minimálně nutných (též esenciálních) výdajů nepřípadný, neboť nezohledňuje předpoklady pro její uplatnění. To ostatně vyplývá i z rozsudků zdejšího soudu citovaných druhým senátem, u nichž šlo vždy o případy, kdy nebylo pochyb o existenci výdajů (sporná byla jejich výše) a dále – a to především – vždy se jednalo o situaci, kdy byla zpochybněna podstatná část účetnictví daňových subjektů a daň tak měla být stanovena na základě pomůcek. Taková situace ovšem v případě stěžovatelky nenastala, neboť se jednalo o stanovení daně dokazováním, v jehož rámci stěžovatelka neprokázala daňovou uznatelnost svých výdajů u dvou konkrétních obchodních transakcí. Závěrem, zejména s ohledem na citovaný rozsudek zdejšího soudu č. j. 2 Afs 160/2016-38 , je třeba zdůraznit, že zohlednění minimálně nutných nákladů lze aplikovat pouze výjimečně – zohlednit tyto výdaje lze jen tehdy, je-li samotná realizace výdaje nade vši pochybnost prokázána, byť např. není doložena jeho přesná výše; vždy je však nutné vycházet z okolností toho kterého případu.

Publikujeme nejnovější články z oblasti daní a práva, v nichž se tentokrát zaměříme na přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2019, změny v DPH u intrakomunitárního obchodu se zbožím, ale i na živnostenský balíček, který by měl zajistit vstřícné daňové prostředí.

Zdálo by se, že stravování zaměstnanců je jejich ryze soukromou záležitostí, kterou nemá důvod řešit, natož platit jejich zaměstnavatel. Obdobně to vidí také daně z příjmů, které a priori neuznávají výdaje na osobní potřeby zaměstnanců za daňově účinné, neboť nemají přímou souvislost se zdanitelnými příjmy zaměstnavatele. Jenže daně zdaleka nejsou neutrální (nedistorzní), ale významně podléhají nejrůznějším zájmovým skupinám a samozřejmě i vládním prioritám. Nejvíce to je vidět v zákoně č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP “), kde najdeme v záplavě výjimek také možnost – při splnění podmínek – daňově uplatnit výdaje na stravování zaměstnanců. Smůlu naopak mají živnostníci a další samostatně výdělečně činné osoby, které si obědy nemohou ani zčásti dát do daňových výdajů. A protože stravování zaměstnanců je poskytnutím služby, týká se rovněž všeobecné daně spotřebního typu – daně z přidané hodnoty (dále „DPH“).

Společnost vlastní velký pozemek, který nechala na základě vypracovaného geometrického plánu rozdělit na tři menší pozemky. Zároveň byl zpracován další geometrický plán na zřízení služebnosti stezky a cesty na jednom ze tří uvedených pozemků (kvůli přístupu ke všem pozemkům). Pozemky se budou v budoucnu prodávat. Náklady na vypracování geometrických plánů můžeme zaúčtovat do daňově uznatelných nákladů nebo budou součástí ceny pozemků a do nákladů je zahrneme až při prodeji pozemků? Budeme účtovat o zřízené služebnosti? 

Na stránkách Finanční správy byl publikován nový pokyn GFŘ D-42: Stanovení jednotných kurzů za zdaňovací období 2019 podle § 38 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění účinném do 31. 12. 2019.

Projekt výzkumu a vývoje slouží jako základní a ucelený dokument, jímž daňový subjekt v budoucnu správci daně prokáže nárok na uplatnění odpočtu nákladů na výzkum a vývoj. Zákonnou podmínkou vyplývající z povahy věci (z latinského proiectum – plán, návrh, rozvrh budoucí činnosti) je, aby byl vypracován před zahájením řešení projektu, aby šlo o dokument prospektivní.

Máme společnost s ručením omezeným se sídlem v ČR s většinovým vlastníkem právnickou osobou z Nizozemí s obchodním podílem 95 % (A) a menšinovým vlastníkem fyzickou osobou s daňovým domicilem v ČR s obchodním podílem 5 % (B). V současné době je jediným jednatelem společník fyzická osoba (B), která vykonává funkci jednatele bez nároku na odměnu. Souběžně má tato fyzická osoba se společností uzavřený pracovní poměr na funkci výkonného ředitele. Záměrem většinového vlastníka je ustanovit další osobu do funkce jednatele, a to právnickou osobu se sídlem v Nizozemí (A). Jak bude zdaněna odměna za výkon funkce jednatele právnické osoby (A), které ustanovení kterého právního předpisu režim zdanění upravuje? Jaké ustanovení smlouvy o zamezení dvojího zdanění případně zdanění modifikuje a jak? Lze náklady, odměnu za výkon funkce jednatele právnické osoby (A), zahrnout do nákladů považovaných za náklady na dosažení, zajištění a udržení příjmů (tzv. daňově uznatelné)? Jak má být stanovena výše odměny za výkon funkce jednatele právnické osoby (A)? Existují limity? Vztahuje se na výkon funkce jednatele ustanovení o cenách sjednaných v běžných obchodních vztazích („cena obvyklá“)? Mezi právnickou osobou jednatele (A) a naší společností jde o spojené osoby. Pokud ano, jak tuto cenu stanovit? [Pozn.: jednatel fyzická osoba (B) nemá za výkon funkce jednatele žádnou odměnu]. Doplnění k jednateli a související daňové otázky: A) Fyzická osoba vystupující za právnickou osobu vykonávající funkci jednatele je rezidentem Nizozemí a práci bude vykonávat z Nizozemí. B) FO – rezident Nizozemí bude vykonávat činnost v tuzemsku, tj. v ČR a bude mít uzavřen pracovní poměr s jednatelem právnickou osobou (společníkem) se sídlem v Nizozemí.

Poplatnice se stala v únoru 2015 členkou stavebního bytového družstva a na základě dohody (o převodu družstevního podílu v bytovém družstvu) zaplatila 725 tis. Kč převádějící straně za bytovou jednotku 2+1. Byt kompletně zrekonstruovala (nová okna, zárubně, dveře, koupelna, kuchyňská linka), platila měsíční nájemné a v bytě bydlela její matka a měla zde trvalé bydliště. V létě 2019 si již nastěhovala matku k sobě do svého domu a bytová jednotka 2+1 byla 08/2019 prodána, resp. opět byl převeden družstevní podíl v bytovém družstvu na základě smlouvy o převodu, a nabývající straně byla vyplacena částka 1 100 tis. Kč a bytovému družstvu zaplacena částka 26 tis. Kč za převod bytu. V tomto případě nejde o nákup a prodej bytové jednotky ve svém vlastnictví, ale o nákup a prodej družstevního podílu v bytovém družstvu a doba mezi nákupem a prodejem nepřesahuje dobu pěti let. Musí tedy poplatnice zahrnout příjem z tohoto prodeje do svého daňového přiznání do § 10 a lze za výdaj uplatnit částku zaplacenou převádějící straně v době nákupu, tj. v únoru 2015?

Pokračujeme v představování ukončených příspěvků řešených v rámci tzv. Koordinačních výborů (dále již jen „KooV“). Připomeňme, že KooV jsou uznávaná odborná jednání na daňové problémy předestřené daňovými poradci, k nimž se vyjadřují zástupci finanční správy – dnes se jedná vesměs o pracovníky Generálního finančního ředitelství (dále jen „GFŘ“). Z praktického hlediska jsou hlavní předností KooV dvě věci: a) závěry potvrzené Finanční správou ČR lze považovat za bezpečné daňové řešení, které zřejmě řadoví pracovníci finančních úřadů nezpochybní (tzv. správní praxe), b) odborné názory zde „nepadají z nebe“, ale jsou věcně odůvodněné, takže nabízejí argumentační oporu pro řešení obdobných sporů a je vidět i logika uvažování správců daně. KooV jsou zveřejňovány na http://www.financnisprava.cz/cs/dane-a-pojistne/prispevky-kv-kdp .

V současné době již celá řada zaměstnavatelů v rámci stabilizace svých pracovních sil poskytuje zaměstnancům kromě mzdy i některá další zvýhodnění (zaměstnanecké benefity). Mezi tato zvýhodnění [§ 6 odst. 9 zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP “)], patří nejčastěji např. příspěvek na životní pojištění, příspěvek na penzijní připojištění, příspěvek na stravování či vzdělávání, příspěvek na rekreaci, sport, kulturu či zdravotnické služby, příspěvek ubytování a dopravu (posledním dvěma jmenovaným příspěvkům se bude věnovat v následujícím textu). Každý z těchto příspěvků (obecně: každý z benefitů) je nutno vždy správně posoudit z pohledu daně z příjmů, a to jak u zaměstnance (zda se jedná o zdanitelný, či osvobozený příjem), tak u zaměstnavatele (zda je příspěvek daňovým, či nedaňovým nákladem).

Pro předplatitele verze DAUC EXPERT jsme na portále uveřejnili aktuální expertní příspěvky. Pozornost věnujeme zadržování nesporné části nadměrného odpočtu, daňové uznatelnosti nákladů ve světle aktuálních poznatků z daňových kontrol a judikatury, nároku na penále v případě daňové kontroly, které měla předcházet výzva k podání dodatečného daňového přiznání, nebo úpravě předražku v daňovém řádu.

V nejnovějších příspěvcích se zaměřujeme na účtování o stálých aktivech, dále na problematiku podnikání se zapojením rodinných příslušníků a na podmínky pro uplatnění slevy za umístění vyživovaného dítěte v předškolním zařízení neboli tzv. školkovného.

Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 7. 2019, čj. 7 Afs 365/2018-62