Daňové a nedaňové výdaje - strana 26

Všem předplatitelům se základní a expertní licencí uveřejňujeme příspěvky s aktuálním přehledem změn v oblasti daní, účetnictví a mezd k 1. 1. 2019. Publikujeme rovněž praktický článek, v němž si ověříte svůj postup při uplatňování paušálního výdaje na dopravu v daňovém přiznání.

Naši uživatelé s expertní licencí mají nově k dispozici další aktuální články, v nichž se věnujeme tématu investic, odpočtu darů a v oblasti DPH postupu u společníků společnosti a režimu přenesení daňové povinnosti.

Generální finanční ředitelství zveřejnilo pokyn GFŘ č. D-40 ke stanovení jednotných kurzů za zdaňovací období 2018. Tento pokyn nahrazuje pokyn č. GFŘ-D-39 Stanovení jednotných kurzů za zdaňovací období 2018, čj. 181/19, uveřejněný ve Finančním zpravodaji č. 1/2018.

Uživatelům s verzí DAUC a EXPERT přinášíme nové příspěvky, které objasňují pravidla DPH u dopravy a souvisejících služeb a také daňové souvislosti náborových a motivačních příspěvků novým zaměstnancům. Informujeme rovněž o dvou novelách a aktuální judikatuře.

Darováním se zabývají ustanovení § 2055 až 2078 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Darovací smlouvou dárce bezplatně převádí vlastnické právo k věci nebo se zavazuje obdarovanému věc bezplatně převést do vlastnictví a obdarovaný dar nebo nabídku přijímá.

Vybíráme pro vás nejnovější příspěvky – přehled nejdůležitějších změn ve mzdové oblasti k 1. 1. 2019, ale i změn připravovaných. Dále praktické příklady k ověření postupu při uplatnění první snížené sazby DPH u nové výstavby staveb pro sociální bydlení, ale také při daňovém odpisování.

Uvedené závěry jsou přitom zcela aplikovatelné i v nyní projednávané věci. Lze je shrnout tak, že i v případě, kdy jde o daň z příjmů právnických osob a související daňově účinné náklady, je třeba trvat na tom, aby daňový subjekt prokázal vynaložení výdaje jednoznačným způsobem, uvedl a dokázal okolnosti tohoto výdaje, a to včetně prokázání, který subjekt byl dodavatelem plnění, za které daňový subjekt poskytl úhradu, kterou uplatňuje jako daňově účinný náklad, přičemž může jít o dodavatelský subjekt odlišný od subjektu uvedeného na předložených dokladech. Daňovému subjektu musí být v takovém případě dána možnost odstranit rozpory v jeho tvrzeních, případně tato tvrzení upravit, a předložit či navrhnout za tímto účelem další důkazy.

Jelikož stavební práce stěžovatelka na základě požadavků objednatelů zajistila, provedla a inkasovala peněžité plnění, které představovalo její příjmy, musela zcela logicky vynaložit pro dosažení těchto příjmů určité (esenciální) náklady. Pokud za daného skutkového stavu orgány finanční správy stanovily daň dokazováním tak, že zcela vyloučily uplatněné náklady jako neprokázané, a nezvážily využití pomůcek, postupovaly v rozporu s § 98 daňového řádu , ale také v rozporu s § 5 odst. 3 téhož zákona. Nelze totiž připustit, aby stěžovatelkou uplatněné náklady na dosažení zdanitelných příjmů, byť by jejich skutečná výše nebyla spolehlivě prokázána, byly zcela pominuty. Bylo tedy na správci daně, aby za skutkového stavu, kdy nebyla prokázána skutečná výše deklarovaných nákladů, které jsou ale objektivně nutné k dosažení zdaňovaných příjmů, stanovil daň za použití pomůcek. Orgány finanční správy se však takovou úvahou vůbec nezabývaly.

Následující příspěvek se zabývá analýzou nové směrnice rady EU 2016/1164 a její implementací do české legislativy. V článku je nejprve stručně představena v současnosti platná úprava daňové uznatelnosti finančních nákladů, na kterou navazuje přehled daňových dopadů v případě finančních nákladů tak, jak je uvedeno ve směrnici rady EU 2016/1164. Článek dále předkládá současný stav implementace této směrnice do daňového práva České republiky. V samotném závěru jsou shrnuty nejdůležitější dopady této směrnice na podnikatelské subjekty.

V následujícím textu je pojednáno o tom, zda daň z nabytí nemovitých věcí má být součástí daňově uznatelných nákladů, nebo zda má být součástí pořizovací ceny nabytého majetku. Závěry předkládané v tomto článku vycházejí z diskuse na zasedání Národní účetní rady.

Asi nikdo neplatí rád daně z příjmů – ať už jde o řemeslníka, paní pokladní nebo nadnárodní korporaci – každý to vnímá osobně jako příslovečné tahání peněz z vlastní kapsy. Zdanění příjmů má rovněž sporný morální základ, když v podstatě říká – Čím více budeš pracovat a vydělávat, tím vyšší daň zaplatíš! – ať už jen absolutně, nebo i relativně (při progresivní sazbě daně). Ještě tristnější situace nastává, když dani podléhá příjem, který není vnímán poplatníky jako výdělek, zisk, nebo nějaké jiné reálné ekonomické navýšení jeho majetku. Proto přeci jen „raději“ zdaňujeme třeba příjem z obchodování s akciemi, který máme na přilepšenou, nežli příjem z prodeje bytu, který zpravidla obratem využijeme k úhradě za nový objekt bydlení. Na to do jisté míry dbá také zákon č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP “), a vylučuje ze zdanění některé „příjmy“, které efektivně nezvyšují hodnotu majetku poplatníka, ale například pouze nahrazují jeho úbytek.

Se zdaňováním bezúplatných příjmů v praxi bývají spojeny tři hlavní problémy. Prvním je, že si často ani neuvědomíme, že takový příjem vznikl, zvláště má-li nepeněžní formu. Druhá potíž nastává s pokusem o ocenění nepeněžních bezúplatných příjmů, jelikož stát už léta nevybírá daně v naturáliích (např. 10 % sklizně či zabijačky). A třetí neznámou bývá nejistota ohledně toho, co lze uplatnit jako související daňový výdaj. Těmto starostem daňové právo čelí často tím nejjednodušším způsobem – osvobozuje bezúplatné příjmy od daně. Této příznivé variantě jsme se věnovali v minulém příspěvku . Dnes se podáváme na smutnější alternativu, kdy bezúplatný příjem podléhá dani z příjmů, od níž není osvobozen, a proto vzniká povinnost tento příjem zdanit.

Může s. r. o. (vlastníci jsou manželé) dát do nákladů sponzorský dar, který je určen pro dcery vlastníků? Dcery vlastníků začaly závodně tančit a náklady na taneční šaty a obuv se pohybují kolem cca 20 000 Kč pro obě. Je možné jim toto taneční vybavení pořídit formou sponzorského daru s. r. o. (vlastně rodičů)? Jednalo by se o nedaňový náklad? Firma žádné fondy na kulturu, sport apod. nemá.

Klient dává potenciálním zákazníkům vzorky zboží. Považují se tyto vzorky zboží za daňově uznatelný výdaj firmy? Při nákupu zboží si firma nárokuje DPH, ale tím, že část zboží „rozdá“ jako vzorky, neodvádí DPH. Může si tedy firma nárokovat DPH i na tuto část zboží, která slouží jako vzorky?

1. Úvod V souvislosti s postupnou změnou poplatníka daně z nabytí nemovitých věcí při převodu vlastnictví k nemovitým věcem, kdy se poplatníkem této daně stal nabyvatel (kupující), se mezi...

Účelem tohoto příspěvku je zodpovědět otázky týkající se účtování o nároku na náhradu škody, resp. pohledávek z titulu pravomocně přiznaného nároku na náhradu škody, v průběhu trestního řízení. V textu budou stručně rozebrány rovněž daňové konsekvence zaúčtování těchto pohledávek.

Pojmem dotace se v ekonomii rozumí peněžitý dar nebo daru podobná peněžitá úhrada ze strany veřejného sektoru nějakému subjektu v zájmu podpory jeho činnosti, případně za účelem snížení ceny určitého statku, jehož poskytování je ve „veřejném zájmu“. Dotace představuje přímou, podmíněnou a nevratnou peněžní podporu, přičemž klíčovou roli hrají zejména tzv. dotační podmínky, které konkretizují jednak možný okruh příjemců a jednak podporované účely. Většina dotačních programů je nastavena tak, že i když žadatel splní stanovené podmínky, nemá automaticky zaručeno přidělení dotace (rozhoduje totiž celá řada dalších kritérií, především kvalita vypracovaného projektu). Jen výjimečně má žadatel právní nárok na dotaci vždy, když splní stanovené podmínky, dokud nedojdou peněžní prostředky určené na danou podporu, jak je tomu například u přímých nárokových plateb zemědělcům nebo dotací občanům „Zelená úsporám“, „Kotlíkovka“ a „Dešťovka“.

Zaměstnanec činný na dohodu o provedení práce nemá v dohodě sjednáno poskytování cestovních náhrad. V interním předpise je uvedeno, že zaměstnanci činní na základě dohody o provedení práce mají nárok na úhradu výdajů na ubytování včetně stravy, které jsou povinni vynaložit v případě, že konají práci mimo místo svého bydliště v trvání dva a více dní. Jedná se např. o lektorku, která bydlí v Německu a přijede do ČR na dvoudenní kurz, na kterém přednáší a je odměňována dle dohody o provedení práce. Je možné výdaj na ubytování lektorky, který je podložen interní instrukcí zaměstnavatele, uznat jako daňově uznatelný? Nevzniká lektorce v tomto případě nepeněžní příjem, který by se měl zdanit ve mzdě?

V současné době, kdy je velký problém nejenom najít kvalitního a kvalifikovaného zaměstnance, ale také si jej udržet, mají čím dál větší význam různé formy zaměstnaneckých benefitů. V následujícím příspěvku bychom se věnovali některým vybraným problémům s ohledem na nejnovější vývoj právních předpisů a souvisejících výkladů, zejména z pohledu jejich zdanění.

Problematika daňových nákladů v souvislosti s reklamou a sponzoringem patří k těm složitějším, a to zejména z toho důvodu, že tyto náklady nejsou přímo specificky upraveny v § 24 odst. 2 zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, v platném znění (dále jen „ZDP “), a je tedy nutné postupovat podle obecné úpravy § 24 odst. 1 ZDP . Pravdou je, že tyto výdaje patří mezi ty, na které se správci daně s oblibou zaměřují, a tak je nutné počítat s tím, že daňový subjekt bude muset být schopen dobře prokázat, že se jedná o výdaje na dosažení, zajištění či udržení zdanitelných příjmů a zejména to, že se příslušná reklama opravdu uskutečnila.