Dluh po splatnosti

Česká s.r.o. má velký dluh před společníkem. Existuje nějaký způsob se zbavit toho dluhu? V pokladně a na účtech společnost peníze nemá, žádné zásoby. 

Oprava odpočtu daně se novelou účinnou od 1. ledna 2025 rozšířila o povinnost vrátit uplatněný odpočet z nezaplaceného zdanitelného plnění. Rozhodujícím okamžikem je poslední den šestého kalendářního měsíce bezprostředně následujícího po měsíci, v němž byla pohledávka splatná. Nová povinnost se týká až odpočtů, na jejichž uplatnění vznikl nárok v roce 2025. První kontrola povinnosti vrátit odpočet tedy čeká plátce při přípravě daňového přiznání za červenec 2025. Generální finanční ředitelství vydalo k tomuto tématu Informaci, která je výkladovým zdrojem tohoto článku.

S účinností od 1. ledna 2025 byl novelizován zákon o DPH, který mimo jiné přinesl novinku – konkrétně ustanovení § 74b zákona o DPH, které ukládá dlužníkům – plátcům DPH – povinnost opravit (snížit) odpočet daně u přijatých nezaplacených faktur, které jsou po splatnosti déle než 6 měsíců. Opatření vychází z evropské judikatury a reaguje na potřebu snížit riziko finančních ztrát pro státní rozpočet.

Pro civilněprávní praxi lze za velmi zajímavý označit rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17. 10. 2023, sp. zn. 28 Cdo 1217/2023, který nahlížel na právní problematiku „plnění za jiného“, a to v podstatných detailech.

Dluhy po splatnosti jsou běžnou součástí podnikání. Pro firmy a podnikatele je však důležité vědět, jak je správně účtovat a zdanit, aby se vyhnuli zbytečným komplikacím a sankcím.

To, že si správce daně zajistil díky právní úpravě v § 242 zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „DŘ “, příp. „daňový řád “) svým způsobem specifické postavení oproti ostatním věřitelům (účastníkům insolvenčního řízení), už dnes nikoho nepřekvapuje. Jak přistupovat k samotné aplikaci tohoto ustanovení DŘ ve vztahu k insolvenčnímu řízení už také judikatura Nejvyššího správního soudu, popř. Ústavního soudu z větší části vysvětlila, avšak i přesto dochází občas k určitým excesům, na které je vhodné poukázat v rámci celkové osvěty této společnosti. Typickým příkladem mohou být snahy některých správců daně „předbíhat“ ve frontě se zbývajícími věřiteli i v případech, kdy je dlužníkem v úpadku daňový subjekt a tento úpadek je řešen konkursem. V průběhu tohoto konkursu se navíc zjistí, že jde o tzv. „předlužený“ konkurs, jelikož z rozvrhového usnesení vydaného v rámci tohoto insolvenčního řízení vyplývá, že stav majetkové podstaty, resp. dosažený výtěžek z jejího zpeněžení neumožní ze 100 % uspokojit všechny pohledávky za majetkovou podstatou, pohledávky jim postavené na roveň a zajištěné pohledávky v rozsahu stanoveném v § 167 a 298 zákona č. 182/2006 Sb. , o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „IZ “, příp. „insolvenční zákon “).

Pro civilně právní praxi lze za velmi zajímavý označit rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17. října 2023, sp. zn. 28 Cdo 1217/2023, který nahlížel na právní problematiku „plnění za jiného“, a to v podstatných detailech

Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 9. 2023, čj. 8 Afs 167/2023-64

Dne 1. 7. 2023 nabyl účinnosti zákon č. 182/2023 Sb. , o mimořádném odpuštění a zániku některých daňových dluhů. Tento zákon, jenž lze považovat za jistou formu daňové amnestie, která byla takto vyhlášena státem, má „motivovat dlužníky ke splnění jejich nejdůležitějších povinností, tedy k úhradě daně (jistiny), na úkor povinností méně důležitých (úhrady příslušenství), a v konečném efektu k narovnání jejich vztahů ke státu na poli správy daní“, jak se ostatně uvádí v samotné důvodové zprávě, která doprovázela přijetí uvedeného zákona. Cílem tohoto opatření je také poskytnout úlevu fyzickým osobám a domácnostem v současné těžké ekonomické situaci.

Mezi největší problémy současnosti patří astronomické schodky státního rozpočtu a celkově hospodaření našeho státu. V tomto ohledu jsou proto municipality spíše ukázkou toho, jak by měl anebo mohl hospodařit stát z hlediska vyrovnaných rozpočtů, nicméně nezaškodí se podívat na to, jak pamatuje platná právní úprava na případné zadlužení obcí a zda poskytuje při řešení tohoto zadlužení nějaká koncepční východiska pro případ, že by v důsledku špatné ekonomické situace docházelo masivně k předlužení obcí a bylo nutno na tento problém smysluplně reagovat.

Obchodní společnost eviduje několik letitých závazků, které z nejrůznějších důvodů doposud neuhradila. Například dodavatel neuvedl na faktuře bankovní účet a nereagoval na dopis, nebo nebyl nalezen dodací list, s kterým by bylo možno fakturu spárovat, anebo stále nedoběhlo reklamační řízení apod. U některých závazků už došlo k promlčení, což ale účetně nijak neřešíme. Jak s těmito starými dluhy naložit z hlediska daně z příjmů?