Finanční leasing

Pojmem finanční leasing je v praxi obecně označován nájemní vztah, v němž je ukotvena povinnost odkupu majetku nájemcem po ukončení nájemního vztahu. Finanční leasing je definován v zákoně o daních z příjmů a mimo povinnost (či právo) odkupu hmotného majetku nájemcem po ukončení vztahu obsahuje podmínku minimální doby trvání nájmu a test výše odkupní ceny. Porušení podmínek minimální doby trvání smlouvy či výše odkupní ceny může mít za následek jednorázové dodanění splátek nájemného v roce ukončení nájmu, které byly v letech nájmu účtovány do daňových výdajů. Účetně je najatý majetek zachycen v účetnictví pronajímatele jako dlouhodobé aktivum, nájemce účtuje po dobu nájmu o nákladech z titulu nájemného, s přihlédnutím k případnému časovému rozlišení. Zákon o dani z přidané hodnoty definici neobsahuje, za finanční leasing je označován nájemní vztah, při jehož uzavření je ujednán převod vlastnického práva na nájemce za obvyklých okolností. Tento je považován za dodání zboží, daň z přidané hodnoty odvádí pronajímatel na počátku nájemního vztahu („klasický“ nájem je považován za službu, daň odvádí postupně ze splátek nájemného). Finanční leasing není výslovně definován v platném českém soukromém právu, smlouvy jsou proto většinou uzavírány jako nepojmenované.

Související předpisy: § 21d, § 23 odst. 3 písm. a) bod 3, § 24 odst. 2 písm. h) , odst. 4 až 6, § 29 odst. 1 ZDP; bod 4 k § 24 odst. 2 pokynu GFŘ D-22; § 4, § 13 odst. 3 písm. c) ZDPH; § 28 ZÚ

Zpracováno ve spolupráci se společností Rödl