Zajištění daně

Existenci (vratitelného) přeplatku je třeba pro účely souběhu daňového a insolvenčního řízení zjišťovat primárně postupem dle § 242 daňového řádu. Rozhodný je důvod vzniku přeplatku, nikoli jeho evidence.

Ručení je závazek uhradit dluh za jinou osobu, pokud jej sama nesplní. Může být dobrovolné (bance za půjčku synovi) nebo povinné stanovené zákonem (společníka za dluhy s. r. o. do nesplaceného vkladu). V daních se uplatňují oba typy, ručení dobrovolné je nejčastější při zajištění spotřební daně a povinné se týká hlavně DPH. Donedávna musel splnění podmínek ručení za DPH prokázat berní úřad, od roku 2025 se naopak musí vyvinit nebohý odběratel (plátce) a přibyl i nový důvod tohoto ručení.

Jsem účetní Lesní společnosti s r. o. hospodařící na pozemcích, které si pronajímá od spoluvlastníků včetně nerezidentů ČR. Bude se při výplatě nájemného-pachtovného se bude nerezidentům (občané Švýcarska a Kanady) provádět zajištění daně ve výši 10%? Spoluvlastníci uzavřeli svým jménem další pachtovní smlouvy na jiné nelesní pozemky s jinými subjekty. Toto pachtovné bylo dosud vypláceno na účet jednoho spoluvlastníka v ČR, který na konci roku přeposílal adekvátní podíly všem ostatním. Letos zemřel. Je možné domluvit úhrady pachtovného za nelesní pozemky přímo na účet Lesní společnosti s r. o. a účtovat přes závazky s tím, že na konci roku budou vynulovány? V tom případě bychom provedli v Lesní společnosti zajištění daně na celou vyplacenou částku nerezidentům.

Novela zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, účinná od 1. 1. 2025 upravila také ustanovení, které se týká ručení. Podstatnou změnou je zavedení tzv. vyvratitelných domněnek. Slovy zákona: „má se za to, že“. Procesně se tím odebralo břemeno prokazování z beder správce daně, protože on byl tím, kdo musel před novelou prokazovat, že plátce „věděl nebo vědět měl a mohl“. Kromě toho byl zrušen limit, od něhož se při úhradě na nezveřejněný bankovní účet stával příjemce plnění ručitelem. Po novele riskuje plátce úhradou v jakékoliv výši na nezveřejněný účet, že bude vyzván finančním úřadem, aby daň neodvedenou dodavatelem sám zaplatil.

Německá GmBH vyvinula vlastní software (pro účely výroby, plánování a organice). Tento produkt využívá jak tato německá společnost, tak česká s. r. o. Je potřeba doplnit zásadní informaci, společnosti mají shodné vlastníky, fyzické osoby. Německá společnost, plátce DPH, v Německu chce uzavřít licenční smlouvu na poskytování tohoto produktu (softwaru) s českou s. r. o., plátcem DPH v ČR. Jakou stanovit správnou cenu za minimální náklady? Nechce se nám jít cestou složitého výpočtu převodních cen mezi propojenými osobami. Stačil by v tomto případě znalecký posudek? Pokud jde o licence, může česká s. r. o. platit za fakturu bez jakýchkoliv daňových omezení, nebo se na licence vztahuje zajištění daně? Z pohledu DPH, jde o režim reverse charge? 

Nejvyšší správní soud ve shodě s krajským soudem považuje za relevantní i objektivní okolnost (byť spíše jen marginálního významu), že stěžovatelka po zahájení daňové kontroly přestala s katodami obchodovat. Žalovaný již v odst. [96] napadeného rozhodnutí vysvětlil, že stěžovatelce nic nebránilo po zahájení daňové kontroly v obchodech pokračovat a DPH postupem podle § 109a zákona o DPH platit přímo správci daně. Stěžovatelka však tento argument setrvale ignoruje a stále pouze v obecné rovině tvrdí, že s katodami přestala obchodovat, aby neohrozila své zaměstnance potenciálně rizikovými obchody

Na co si dávat pozor, pokud Slovák (fyzická osoba), který přechodně bydlí v ČR a nemá české IČ, podnikatelské oprávnění má na Slovensku, poskytuje služby pro českou společnost? Tento dodavatel mi poprvé fakturuje, zjistila pouze to, že nemá české IČ a poskytl mi českou adresu a slovenské IČ. Nevím, jestli tato česká adresa je jeho bydliště. Mám toto vůbec zjišťovat a kontrolovat? Obávám se, abych jako odběratel něco nezanedbala. 

Na firmu uvalil FÚ exekuci kvůli neplacení daní. Firma má v majetku automobily, které kvůli exekuci FÚ zastavil. Tyto automobily nejsou plně odepsány. Je možné v době, kdy je na automobily uvalena zástava, pokračovat v daňových odpisech a tudíž jimi snižovat hospodářský výsledek?

S ohledem na výše uvedené tedy platí, že nedojde-li k uskutečnění zdanitelného plnění dle § 2 odst. 2 zákona o DPH , není možné § 109a zákona o DPH aplikovat. Pokud přesto daňový subjekt učiní platbu zvláštního zajištění daně, avšak k této platbě nelze vztáhnout žádné uskutečněné zdanitelné plnění, nelze aplikovat § 109a zákona o DPH . Za takové procesní situace proto finančním orgánům nic nebrání vrátit učiněnou platbu přímo osobě, které platbu učinila, požádá-li o její vrácení.

Příspěvek je zaměřen na shrnutí novinek, které přináší zákon č. 349/2023 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s konsolidací veřejných rozpočtů (dále jen „konsolidační balíček“), v oblasti aplikace spotřebních daní. Upozorňuje na změny v oblasti daňového zvýhodnění u minerálních olejů a především komentuje mediálně avizované zvýšení sazeb spotřební daně u lihu a tabákových výrobků, a to včetně nových, neharmonizovaných výrobků více či méně souvisejících s tabákovými výrobky.

Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2023, čj. 6 Afs 30/2022-35

Článek se zabývá úpravou zvláštního způsobu zajištění daně, která je obsažena v § 109a zákona o dani z přidané hodnoty . Diskutována je především podstata právní úpravy jako zajištění úhrady daně, přičemž zkoumány jsou účel právní úpravy, mechanismus fungování, problematické aspekty a návaznost dotčené právní úpravy na obecnou úpravu placení daní. Článek se také věnuje specifickým situacím, za kterých je vhodné zvláštního způsobu zajištění daně využít, a možným rizikům, která z toho mohou plynout ve vztahu k soukromoprávnímu vztahu poskytovatele a příjemce zdanitelného plnění..

Spolupracujeme s dodavatelem, fyzickou osobou, OSVČ, neplátcem DPH, z Ukrajiny. Tato osoba zatím nezískala status daňového rezidenta ČR a v ČR provádí drobné stavební a dokončovací práce. V souladu s § 38e ZDP bychom měli provést zajištění daně. Tento dodavatel je režimu paušální daně, tedy nepodává daňové přiznání. Pokud bude zajištěna daň ve výši 10 % a uvedená osoba má statut poplatníka paušální daně, jak se k dani dostane? Vzniká mu automaticky přeplatek na dani, o který tedy bude teoreticky několikrát za měsíc žádat zpět, např. podle toho, kolik vystaví faktur? Chtěli bychom využít možnosti, že bychom vědomě daň nezajistili s tím, že v případě kontroly z finančního úřadu bychom argumentačně využili ustanovení § 38e ZDP odst. 9 předposlední větu, kdy zajištění daně nelze po plátci vymáhat, pokud úhradu daně poplatníkem prokáže, nebo tato úhrada bude zřejmá z evidence správců daní. Zde by se dalo již předem předpokládat, že daňová povinnost je poplatníkem automaticky (za splnění dalších podmínek pro paušální daň) vyrovnána.

Společnost uzavřela smlouvu s ukrajinským podnikatelem na stavební práce v ČR. Podle čeho se posuzuje, jestli má společnost provést zajištění daně 10% z fakturované částky ukrajinským podnikatelem?

Ručení příjemce zdanitelného plnění představuje jeden z nástrojů, který měl sloužit k potírání daňových podvodů. Jeho smyslem bylo založit ručitelský závazek příjemce zdanitelného plnění za daň, která z tohoto plnění nebyla úmyslně odvedena, a to za situace, kdy o tom věděl nebo vědět měl a mohl. Jako takový byl do § 109 zákona o dani z přidané hodnoty vložen s účinností od 1. 4. 2011 zákonem č. 47/2011 Sb. Postupem času pak byly přidávány zvláštní skutkové podstaty, s nimiž zákonodárce vznik ručení spojoval. Jedná se přitom o poměrně svéráznou implementaci čl. 205 směrnice Rady 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty. Cílem tohoto článku je poukázat na dvě výkladová úskalí spojená se vznikem ručitelského závazku podle § 109 zákona o dani z přidané hodnoty , a to, zda jej lze aplikovat na situaci, kdy se daňový subjekt účastní podvodu na dani z přidané hodnoty, a na situaci, kdy obchoduje s osobou se statusem nespolehlivého plátce.

Lhůty pro řádné stanovení a placení daně mají de lege své časové limity. Vezmeme-li však v úvahu případy, kdy v souvislosti s úmyslným porušením daňové povinnosti souběžně probíhá trestní řízení, pak ona stanovená či v budoucnu stanovená daň může obíhat okolo daňového subjektu jako satelit i po pěknou řádku let následujících. Pojďme si tedy nyní, a to i v souladu s aktuální judikaturou, projít některé důležité vazby správy daní a trestního řízení. Ponechme nyní stranou bagatelní daňové delikty, které musí být řešeny výhradně ve sféře správy daní.

Stavební firma, plátce DPH, přijme službu (stavební práce na stavbě v ČR) od slovenského podnikatele, neplátce DPH. DPH: provedeme vyměření na ř. 12 + 43, Daň z příjmu: není povinnost z vyplaceného příjmu provést srážku ani zadržení daně. Je to správně? Stavební práce na jedné stavbě nepřekročí limit pro vznik stálé provozovny.

Provedli jsme platbu korejskému obchodnímu partnerovi za zprostředkování kontraktu na provedení dodávky strojů s instalací a montáží v České republice. Korejská firma založila v ČR s. r. o., kde nyní již vyrábí, ale také rozšiřuje výrobu. Jednání o zakázce, kterou v současnosti realizujeme pro českou s.r.o. probíhala v Jižní Korei. Náš jednatel Jižní Koreu navštívil 2x osobně, kde jednal se zprostředkovatelem. Tento pro nás následně zajistil s vedením společnosti uzavření kontraktu pro českou pobočku korejské firmy. Jsme povinni při platbě korejskému zprostředkovateli zajistit daň a provést oznámení finančnímu úřadu? Částka za toto zprostředkování je vyšší než 1 mil. Kč.

Tento příspěvek bych rád věnoval v praxi velmi frekventované oblasti, a to výplatě různých druhů příjmů daňovým nerezidentům. Konkrétně bychom se zaměřili zejména na bližší identifikaci těchto příjmů, režim jejich zdanění a v neposlední řadě promítnutí do účetnictví tuzemských daňových poplatníků, a to vše na konkrétních příkladech z praxe.

Jelikož je základním cílem správy daní správné zjištění a stanovení daně a zabezpečení úhrady, je pro správce daně důležitý i úkol vybrat příslušnou daň. V praxi přitom může využívat a využívá i různé zajišťovací nástroje, kam patří i zástavní právo, které může správce daně zřídit k majetku daňového subjektu, případně třetí osoby. Tento článek se zaměřuje na právní úpravu zástavního práva obsaženou v daňových předpisech a zmiňuje také vybranou judikaturu správních soudů.