Účtování o kurzových rozdílech u podnikatelů

Při ocenění majetku a závazků vyjádřených v cizí měně tak vznikají kurzové rozdíly. jsou pak obsažena v zákoně o účetnictví, zejména v § 24 odst. 6 až 9, a v § 60 vyhlášky č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů pro účetní jednotky, jež jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“).

Zákon o účetnictví vyžaduje, aby si účetní jednotka ve kterém stanoví:

Zákon o účetnictví v § 24 odst. 2 stanoví , kterými jsou:

se přepočítávají na českou měnu kurzem devizového trhu vyhlášeným Českou národní bankou („ČNB“), a to k okamžiku uskutečnění účetního případu. Majetek a závazky vyjádřené v cizí měně uvedené v § 4 odst. 12 zákona o účetnictví se přeceňují kurzem vyhlášeným ČNB i ke konci rozvahového dne.

je z účetního i daňového hlediska významným okamžikem, samozřejmě se zvláštním zřetelem zejména na přelomu účetních období. Účetní pravidla vymezují okamžik uskutečnění účetního případu pouze na některých příkladech, např. Český účetní standard pro podnikatele (dále „ČÚS“) č. 001 Účty a zásady účtování na účtech v bodu 2.4.3. a ČÚS č. 006 Kurzové rozdíly v bodu 2.2.

Okamžik uskutečnění účetního případu nastává například:

Účetní jednotka je povinna si u svých skutečností, které jsou předmětem účetnictví, stanovit okamžiky uskutečnění účetních případů. Tím jsou dány i okamžiky, ve kterých se provádí přepočet cizoměnových transakcí na české koruny. Při stanovování výše uvedených okamžiků je také možno využít příklady uvedené v pokynu GFŘ D-59 v části k § 23 odst. 2, bod 4, který stanoví (týkají-li se cizoměnových položek), tj. rozhodné datum pro určení období, ve kterém dojde k daňovému posouzení nákladu či výnosu.

Jako příklad skutečností, které determinují časové přiřazení nákladu či výnosu, uvádím zejména:

Skutečnost	Okamžik uskutečnění účetního případu
vydané rozhodnutí soudu	datum nabytí právní moci tohoto rozhodnutí,
odstoupení od smlouvy	datum zrušení smlouvy,
dohoda o narovnání	datum účinnosti dohody o narovnání, případně datum účinnosti obdobné smlouvy či dohody,
reklamační řízení	datum prokazatelného ukončení reklamačního řízení,
přiznání slevy či bonusu	datum vzniku právního nároku na slevu či bonus; pokud pro dané zdaňovací období vznikne právní nárok na bonus či slevu.

Lhůty vymezené ve vnitřním předpisu účetní jednotky však nemohou být v rozporu s § 6 odst. 1 a 2 zákona o účetnictví; tzn., že nastal-li okamžik uskutečnění účetního případu, jsou z hlediska účetnictví irelevantní jakékoliv subjektivní lhůty vymezené vnitřním předpisem účetní jednotky pro zaúčtování účetních případů.

Vyjmenovaný majetek a závazky, pokud jsou vyjádřeny v cizí měně, určené pro uvádí § 4 odst. 12 zákona o účetnictví. Jedná se o:

Tento zákonem o účetnictví vyjmenovaný majetek a závazky (vedený souběžně v české i cizí měně) se musí ke dni sestavení účetní závěrky přepočítat, tj. přecenit . V tomto ocenění v českých korunách po provedeném kurzovém přepočtu jsou majetek a závazky oceněny až do dalšího okamžiku uskutečnění účetního případu (platba závazku, inkaso pohledávky, postoupení pohledávky apod.), nebo – vykazují-li zůstatek – do dalšího rozvahového dne, kdy jsou opět přepočteny aktuálním kurzem ČNB k datu sestavení rozvahy.

Na tomto místě je potřeba připomenout, že i když byly dlouhodobý majetek nebo zásoby pořízeny v cizí měně, v účetnictví se vedou pouze v českých korunách, a to ve výši ocenění – přepočtu k okamžiku uskutečnění účetního případu a žádné další kurzové rozdíly nevznikají. Kurzové rozdíly vznikají pouze v souvislosti s nákupy a prodeji majetku a zásob, a to při platbách pohledávek a závazků v cizí měně souvisejících s pořízením, opravami či prodejem tohoto majetku, případně pokud ke konci rozvahového dne tyto pohledávky a závazky vykazují zůstatek, tak kurzové rozdíly vznikají i k tomuto datu.

Účetní jednotka si může zvolit pro přepočet cizí měny na českou měnu pouze mezi kurzy, uvedenými v § 24 odst. 7 zákona o účetnictví. Pro přepočet na českou měnu lze tedy využít:

Zde je potřeba připomenout, že pokud účetní jednotka v průběhu účetního období používá pevný kurz pro přepočet majetku a závazků vyjádřených v cizí měně, je povinna při přepočtu tohoto majetku a závazků ke konci rozvahového dne , který si stanovila a používala v průběhu účetního období, ale použít ;

V případě to tedy znamená, že je možné použít všechny , a to kurz, za který byly pořízeny, dále denní kurz ČNB a pevný kurz, je možné použít , a to denní kurz ČNB a pevný kurz.

Poznámka V příkladech účtování uvedených v příspěvku uvádím vždy jeden z možných postupů. Některý účetní případ může mít i více správných řešení. Kurzy cizích měn použité v příkladech mohou být smyšlené a slouží pouze pro ilustraci.

ČNB vyhlašuje každý pracovní den na základě obchodování měn na mezibankovním devizovém trhu, a to vždy s platností pro aktuální den, resp. i pro některé následující dny (sobotu, neděli a svátky), kdy kurz nevyhlašuje. Je nutno si uvědomit, že do vyhlášení aktuálního kurzu daného dne , protože tento není aktuálním kurzem příslušného dne. Například v pondělí není možné používat kurz páteční z minulého týdne. Je také potřeba vědět, že kurz ČNB .

V rámci jedné účetní jednotky ; to však znamená, že u příslušného jednoho druhu účetních případů je nutné dodržovat jednotný postup a správné používání vybraného druhu kurzu. Zde je vhodné konstatovat, že použití pevného kurzu bude samozřejmě znamenat zjednodušení účtování o cizích měnách v průběhu stanoveného období, avšak na druhou stranu bude znamenat pravděpodobně přesunutí většího objemu kurzových rozdílů na konec roku včetně dopadu do výsledku hospodaření.

Pokud jde o používání tzv. v účetnictví, . Tuto možnost obsahovalo již zrušené ustanovení ČÚS č. 006 Kurzové rozdíly bod 3. 3., a to pouze v případě použití váženého aritmetického průměru kurzů za období poskytování úvěru nebo zápůjčky při postupném vzniku dluhu z tohoto titulu a jeho následném postupném splácení. Podle mého názoru není vyloučeno používat v praxi tuto možnost v daném případě i nadále.

Rovněž tak subjektivně například v obchodních vztazích není ani aktuálním, ani pevným kurzem podle zákona o účetnictví (výjimku tvoří a jinou záležitostí jsou např. forwardové kontrakty).

Z hlediska problematiky DPH je namístě uvést, že v případě, že se jedná o , který vystavuje daňový doklad pro jiného tuzemského plátce, může sice požadovat , včetně vyčíslení všech dalších hodnot v cizí měně, ale musí na daňovém dokladu doplnit údaje zejména o DPH v české měně (viz § 29 zákona o DPH) a tato povinnost je na straně (dodavatele).

Vzhledem k tomu, že ČNB nevyhlašuje kurzy devizového trhu pro všechny světové měny, ale pouze pro vybrané, které jsou v České republice často předmětem obchodu, v ustanovení § 24 odst. 9 zákona o účetnictví je stanoven postup pro , a to jak pro účetní jednotky, které mohou používat pevný kurz, tak i pro účetní jednotky, které pevný kurz používat nemohou. Účetní jednotky, které jsou z možnosti využívání pevného kurzu vyloučeny, jsou uvedeny v ustanovení § 24 odst. 8 zákona o účetnictví a jedná se zejména o banky, obchodníky s cennými papíry, investiční společnosti, penzijní společnosti, družstevní záložny, ČNB, Česká kancelář pojistitelů, zdravotní pojišťovny aj.

Při účtování o měnách, u kterých ČNB nevyhlašuje kurz devizového trhu, účetní jednotky použijí pro přepočet této měny

a pro podnikatele je řešena v § 60 vyhlášky. Doporučené o kurzových rozdílech jsou pak uvedeny v ČÚS č. 006 Kurzové rozdíly.

Kurzové rozdíly k okamžiku uskutečnění účetního případu, k rozvahovému dni nebo k jinému okamžiku, k němuž se sestavuje účetní závěrka, se ve většině případů účtují výsledkově, tedy (MD 563) a (D 663). Účty 563 a 663 se do základu daně započítávají bez jakékoliv . Je tedy třeba si uvědomit, že případná chyba v použití kurzů či ve výpočtu způsobí nejen zkreslení účetního výsledku hospodaření, ale současně i základu daně z příjmu, a tedy i výše daňové povinnosti. K účtům 563 a 663 je vhodné vytvořit analytické účty např. pro sledování tzv. realizovaných kurzových rozdílů, vzniklých ke dni úhrady, případně při uskutečnění jiného obdobného účetního případu (zápočet, úhrada ze zálohy), a ke sledování tzv. nerealizovaných kurzových rozdílů, vzniklých z titulu přepočtu cizoměnových aktiv a pasiv uvedených v § 27 zákona o účetnictví, tj. k rozvahovému dni. Další možné kritérium pro analytické členění je pro účely daňové apod.

V současné praxi jsou přepočty účetních případů účtovaných v české měně a současně v cizích měnách (zejména, co do počtu objemné operace týkající se např. nákupu a prodeje zásob a služeb) a zaúčtování kurzových rozdílů zpravidla rutinními operacemi, které jsou prováděny prostřednictvím automatických operací nastavených v účetním software.

jsou:

Z hlediska tzv. dobré praxe doporučuji odděleně účtovat (např. na MD účtu 568-Ostatní finanční náklady) o , neboť tento neovlivňuje ocenění cizí měny při její směně, neboť podle § 25 odst. 1 písm. e) zákona o účetnictví se peněžní prostředky oceňují jmenovitými hodnotami.

Další praktickou radou v rámci kontrolních mechanismů je fakt, že vykazují-li cizoměnová aktiva nebo pasiva k datu sestavení účetní závěrky nulový zůstatek v cizí měně, pak stejně tak jej musí vykazovat i v Kč. Pokud tomu tak není, nepochybně nebyl vyúčtován příslušný kurzový rozdíl, který se provede na účtech příslušného cizoměnového aktiva nebo pasiva se souvztažným zápisem na účtech 563 nebo 663.

V současné době je také častým případem , tj. platba v cizí měně. Pokud se příslušná částka odečte z korunového účtu účetní jednotky, je třeba účtovat o přijatém dokladu (např. faktuře, paragonu) ke dni jeho vystavení s přepočtem cizí měny na českou měnu způsobem, který si účetní jednotka zvolila (aktuální nebo pevný kurz ČNB). Při úhradě tohoto dokladu z korunového účtu bude pro přepočet použit kurz, který použila banka. Rozdíl oproti původnímu dokladu bude kurzovým rozdílem.

Znovu upozorňuji, že „Skutečný" kurz je možné použít výhradně v případě nákupu nebo prodeje cizí měny za českou měnu, nikoliv při nákupu věcí nebo služeb v zahraničí placených platební kartou.

Kurzové rozdíly nebudou vzájemně zúčtovány a do výsledkových účtů budou zúčtovány tak, jak budou zjištěny. se pak využije ustanovení vyhlášky v § 58 odst. 2, kde se stanoví, že v účetní závěrce se za vzájemné zúčtování (kompenzaci) nepovažuje souhrnné vykázání kurzových rozdílů. To znamená, že , jedná-li se z hlediska dané účetní jednotky o významné hodnoty. V příloze v účetní závěrce se pak uvede informace o obou hodnotách (tj. kurzových rozdílech nákladových a kurzových rozdílech výnosových).

Nejčastějšími ciziměnovými aktivy a pasivy, kterým je potřeba věnovat zvláštní zřetel jsou cizoměnové Jejich přepočet z cizí měny na české koruny se provádí primárně k okamžiku uskutečnění účetního případu jejich vzniku. K tomuto přepočtu se „páruje nebo přiřazuje“ příslušná platba, pokud je realizována ve stejném účetním období, ve kterém cizoměnová pohledávka nebo závazek vznikl, a vyčíslí se kurzový rozdíl, zaúčtuje se do období, ve kterém vznikl, a to u každé i částečné úhrady. Pokud k úhradě nedošlo, provádí se přepočet těchto cizoměnových pohledávek a závazků k rozvahovému dni, vyčíslí se kurzový rozdíl (mezi přepočtem ke dni vzniku a přepočtem k rozvahovému dni) a zaúčtuje se výsledkově tj. na účty 563 a 663. Platby pohledávek a závazků realizované v následujícím roku po roce vzniku cizoměnové pohledávky nebo závazku se „páruje či přiřazuje“ k přepočtené hodnotě pohledávky či závazku kurzem ČNB platným k rozvahovému dni a vyčíslí se kurzový rozdíl, zaúčtuje se do období, ve kterém vznikl, a to u každé i částečné úhrady. U pohledávek a závazků v cizí měně je třeba provádět přepočet vždy podle jednotlivých účetních dokladů (zpravidla podle faktur nebo jiných vyúčtovacích dokladů). Pokud je k cizoměnné pohledávce vytvořená opravná položka, je nutné její výši aktualizovat na přepočtenou hodnotu pohledávky. Pro tvorbu opravných položek a rezerv v cizí měně neobsahují postupy účtování pro podnikatele žádná podrobná ustanovení, proto je nutno vycházet z obecných účetních zásad. Jejich tvorba je primárně v cizí měně a následně se provádí přepočet na Kč.

Pokud účetní jednotka obdrží doklady dokládající účetní případy vzniklé v minulém účetním období až v období následujícím, přepočet provede tím kurzem, který platil poslední den účetního období.

je účetním případem stejně jako její inkaso nebo zápočet a zakládá tedy povinnost pohledávku přepočítat a zjišťovat kurzové rozdíly. Ke dni, ke kterému vedení účetní jednotky rozhodlo o odpisu cizoměnové pohledávky, musí být tato přepočítána na české koruny kurzem, který v účetní jednotce platí ke dni rozhodnutí vedení účetní jednotky. Při účtování odpisu pohledávky vzniká kurzový rozdíl, který je součástí základu daně z příjmů. V tomto novém ocenění se hodnota pohledávky odepíše na vrub účtu 546-Odpis pohledávky a vyhodnotí se daňové účinky odpisu v souladu s ustanovením § 24 odst. 2 písm. y) zákona o daních z příjmů. Případná daňová neúčinnost odpisu pohledávky nic nemění na tom, že vzniklý kurzový rozdíl z přepočtu před odpisem pohledávky je součástí základu daně.

Obdobně to platí i pro zúčtování právně zaniklého cizoměnového dluhu do výnosů. Zde je však drobný rozdíl v tom, že není zpravidla závislý na rozhodnutí účetní jednotky (pokud se nejedná např. o splnění dluhu, splynutí, započtení), nýbrž vychází z právních předpisů, z rozhodnutí soudu nebo ze smluvních vztahů.

může při částečné úhradě kurzový rozdíl vzniknout, ale také nemusí. Podle § 60 odst. 2 vyhlášky záleží na rozhodnutí účetní jednotky, neboť vše se vyrovná výpočtem kurzového rozdílu k datu celkové úhrady nebo k rozvahovému dni, a to k tomu dni, který nastane dříve. Každopádně doporučuji upravit ve vnitřní směrnici účetní jednotky postup, jaký bude účetní jednotka uplatňovat.

Pokud účetní jednotka formou , opět se výše dohadné položky primárně odhaduje v příslušné cizí měně, ve které dluh nebo pohledávka vznikne, popř. ve které bude dluh nebo pohledávka uhrazen. Teprve následně se provede kurzový přepočet.

O zálohách se na rozvahových účtech zpravidla . To platí samozřejmě i pro zálohy cizoměnové. Výjimkou jsou pravidelné zálohy od uživatelů bytů a nebytových prostor (služby spojené s užíváním bytů a nebytových prostor a nájemné či příspěvek vlastníka jednotky), viz bod 3.3.9. ČÚS č. 018 Kapitálové účty a dlouhodobé závazky. O předpisu zálohy je také možné účtovat v případech smluvního ujednání.

Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) vnesl nový pohled na dosavadní praxi při posuzování cizoměnových záloh na pořízení dlouhodobého hmotného majetku z hlediska vzniku . Ze strany NSS byl dne 14. 2. 2022 vydán rozsudek 4 Afs 170/2021-35 právě ve věci účtování

Předmětem daného sporu bylo nepřecenění záloh na pořízení dlouhodobého majetku v cizí měně, a tudíž nezaúčtování příslušného kurzového rozdílu (v daném případě by se jednalo o kurzový zisk). S tímto přístupem nesouhlasil správce daně. Zastával zcela standardní názor, že předmětná záloha na pořízení dlouhodobého hmotného majetku představuje pohledávku v cizí měně, podléhající přecenění k rozvahovému dni a vzniklý kurzový rozdíl je nutné účtovat výsledkově, což v tomto případě by byl výnos vstupující do daňového základu, a tudíž podléhající zdanění daní z příjmů.

NSS k dané věci uvedl, že pokud je pravděpodobné, že dojde k následnému dodání majetku podle smluvního ujednání, představuje vykázání zálohy v původním kurzu, tedy nepřeceňování k rozvahovému dni, nejvěrnější možný způsob zachycení daného účetního případu. Naopak, pokud je pravděpodobné, že se dodání majetku neuskuteční a dojde k vrácení platby, je nutné účtovat o zálohách jako o pohledávkách a vykazovat kurzové rozdíly k rozvahovému dni. Může se jednat např. o situace, kdy nastává prodlení v dodání, je veden spor s dodavatelem nebo je k dispozici jiná informace, že k plnění nejspíše nedojde.

NSS dále uvedl, že pouze za situace, kdy s ohledem na konkrétní okolnosti posuzovaného případu je pravděpodobné následné nedodání majetku a vrácení uskutečněné platby, je nutné o zálohách účtovat jako o pohledávkách. V případě zálohy poskytnuté v cizí měně, která bude započtena na kupní cenu hrazenou ve stejné měně, však kurzové riziko nevzniká.

Z výše uvedeného judikátu vyplývá závěr, že .

Pokud budeme postupovat v duchu výše uvedeného judikátu, bude účtování probíhat následujícím způsobem:

Zcela na závěr této problematiky cizoměnových záloh na pořízení DHM chci uvést, že výše uvedený řeší pouze stranu poskytovatele zálohy (investora) a nikoliv příjemce zálohy (realizátora výrobku). Pokud bychom si chtěli vysvětlit celou kauzu i zrcadlově, pak by dodavatel výrobků musel rozeznávat, zda se z dodávaného výrobku stane dlouhodobý hmotný majetek nebo zda se jedná o zboží, které bude dále prodáváno. Toto je už zřejmá komplikace, nehledě na skutečnost, že o postupech účtování v souvislosti se stanovením okamžiku uskutečnění účetního případu a tím i okamžiku přeceňování (oceňování) cizoměnových aktiv a pasiv, pojednává ČÚS č. 002-Účty a zásady účtování na účtech, bod 2.4.3

Cizoměnové zálohy poskytnuté i přijaté jsou však i na pořízení nebo dodání zásob či služeb. Primárně je záloha svým charakterem vždy pohledávkou nebo závazkem, neboť jde o zúčtovací vztah z titulu očekávaného plnění s jeho předplacením. Platbou (poskytnutou či přijatou) ještě nedošlo k plnění a jedná se o příjem nebo poskytnutí peněžní částky v cizí měně, která má v každém okamžiku jinou hodnotu v Kč, a to v závislosti na vývoji kurzu příslušné měny k české koruně. Současně reprezentuje naši pohledávku nebo závazek na předmětné plnění, a proto je podle mého názoru nutné postupovat v souladu s ustanoveními zákona o účetnictví (§ 24 odst. 2) a oceňovat majetek a závazky jak k okamžiku uskutečnění účetního případu, tj. k okamžiku příjmu nebo zaplacení peněz, tak ke konci rozvahového dne. Právě přeceňování k rozvahovému dni je důležitým prvkem naplnění principu časové a věcné souvislosti, aby náklady a výnosy spojené s hospodařením daného účetního období byly v tomto účetním období zachyceny a ovlivňovaly výsledek hospodaření. U cizoměnových aktiv a pasiv pak tímto přeceňováním vyjadřujeme hodnotu příslušného cizoměnového aktiva a pasiv právě v kurzu, který je platný k datu účetní závěrky (rozvahový den) a náklady či výnosy z kurzového přepočtu musí ovlivňovat výsledek hospodaření účetního období, k jehož ultimu se účetní závěrka sestavuje. A to i proto, že každá poskytnutá nebo přijatá záloha je určena k úhradě dodávky, tj. byť by jen na okamžik vzniklého závazku nebo pohledávky nebo je částečně případně zcela (nedošlo-li k plnění) vrácena. Každá z uvedených skutečností je nepochybně předmětem účetnictví, a tedy u každé této skutečnosti musí být stanoven okamžik uskutečnění účetního případu, ke kterému se váže i okamžik ocenění a u cizoměnových operací o přecenění na české koruny.

Je třeba konstatovat, že přístup k oceňování cizoměnových záloh není možné měnit podle aktuálních požadavků, např. daňově výhodnější varianty, kritérií pro hodnocení pozice firmy apod. Připomeňme si § 23 odst. 10 a § 23 odst. 2 písm. a) zákona o daních z příjmů, který hovoří o tom, že se při zjištění základu daně vychází z účetnictví a ze způsobu výsledkového účtování kurzových rozdílů, který odpovídá věrnému a poctivému obrazu účetnictví dle § 7 odst. 2 zákona o účetnictví, pokud daňový předpis neobsahuje speciální úpravu. V případech, kdy se poplatník od standardního postupu odchýlí, vzniká mu odůvodnit a zdokumentovat správci daně veškeré důvody tohoto odchylného postupu, a to ve vztahu k naplnění zásady věrného a poctivého obrazu předmětu účetnictví.

U záloh je potřeba však počítat i s těmi případy, kdy , u nichž mohou taktéž nastat situace, kdy po ukončení sjednaného vztahu, např. nájemného, se bude nájemci vracet, avšak mohou nastat i takové skutečnosti, že z poskytnuté budou uhrazeny případné nedoplatky nebo sankce.

Vzhledem k tomu, že problematika cizoměnových záloh je docela složitá a okolnosti související se způsobem oceňování a účtování jsou do značné míry subjektivní a nepochybně mají vliv na oceňování aktiv a pasiv i na výsledek hospodaření i daňový základ,

Při účtování o kurzových rozdílech u je nutné upozornit na určité odlišnosti. se kurzové rozdíly neúčtují samostatně, ale stávají se , a to bez ohledu na to, zda je toto ocenění účtováno výsledkově nebo rozvahově. To znamená, že pokud se přecenění těchto aktiv účtuje do nákladů nebo výnosů, je v hodnotě přecenění obsažen i kurzový rozdíl. Obdobně v případě, že je cenný papír nebo podíl oceňován reálnou hodnotu, a toto ocenění je účtováno kapitálově, tj. prostřednictvím účtu v účtové skupině 41, tak i případný kurzový rozdíl bude účtován na tento účet.

Účetní postupy jsou tedy shodné s účtováním změny ocenění, neboť platí pravidlo, že u dlouhodobých cenných papírů a podílů se kurzové rozdíly vyúčtují kapitálově a u obchodovatelných cenných papírů jsou součástí finančních nákladů nebo finančních výnosů.

V případě, že (je zpravidla oceněn pořizovací cenou), kurzový rozdíl se účtuje prostřednictvím rozvahového účtu v účtové skupině 41. Odlišný postup je v případě dluhového cenného papíru, který se neoceňuje reálnou hodnotou – v tomto případě se vzniklé kurzové rozdíly účtují na vrub finančních nákladů nebo ve prospěch finančních výnosů podle povahy kurzového rozdílu.

Postup účtování kurzových rozdílů z vykazovaných v rozvaze, kterými se účetní jednotka rozhodla již vzniklých nebo očekávaných smluvních vztahů, jejichž plnění je v cizí měně a o nichž není dosud účtováno, je uveden v § 60 odst. 4 vyhlášky.

Takovéto skutečnosti jsou uvedeny v bodu 2. 3. ČÚS č. 006 Kurzové rozdíly a jsou jimi:

Skutečnosti, které jsou předmětem účetnictví a mají charakter nebo , kde peněžní tok v cizí měně již nastal, byl přepočten a zaúčtován v české měně a tato bude pouze zúčtovávána na vrub nákladů v příštích účetních obdobích nebo ve prospěch výnosů v příštích účetních obdobích u konečných zůstatků rozvahových účtů vykazovaných v položkách „D.1. Náklady příštích období“, respektive „C.II.3.1. Náklady příštích období“, „D.2. Komplexní náklady příštích období“, respektive „C.II.3.2. Komplexní náklady příštích období“, a „D.2. Výnosy příštích období“, respektive „C.III.2. Výnosy příštích období“. K rozvahovému dni se tedy nepřeceňuje například nultá (první zvýšená, mimořádná, apod.) leasingová splátka uhrazená v cizí měně vedená na účtu 381-Náklady příštích období; neboť se nejedná o závazkový vztah ve smyslu § 4 odst. 12 zákona o účetnictví.

Zde je nutno si dát odpověď na to, jak je to s kurzovými rozdíly u zbývajících účtů časového rozlišení, kterými jsou v aktivech položka „D.3. Příjmy příštích období“ a v pasivech „D.1. Výdaje příštích období“ Výdaje příštích období jsou svým charakterem cizoměnovým závazkem (výdaj v cizí měně bude uhrazen v příštích obdobích) a Příjmy příštích období mají charakter cizoměnové pohledávky (příjem v cizí měně bude přijat v příštích obdobích), a proto pro ně musí platit stejná pravidla jako pro ostatní cizoměnové závazky a pohledávky, jak je uvedeno zde v bodu 4.

(§ 246) peněžité (i nepeněžité) vklady jsou vždy součástí základního kapitálu. V případě, že bude upsaný základní v cizí měně, neúčtuje se o kurzovém rozdílu, nýbrž zaplacená částka v cizí měně bude v okamžiku platby přepočtena na českou měnu a rozdíl u příjemce vkladu bude buď přeplatkem, nebo nedoplatkem. Přeplatek se buď vrací vkladateli, nebo se stává tzv. emisním ážiem účtovaným ve prospěch účtové skupiny 41. Nedoplatek upsaného kapitálu je třeba ve stanovené lhůtě uhradit, neboť by se jednalo o nesplacení části upsaného vkladu.

U vkladatele je kurzový přepočet vkladu v plné výši součástí ocenění finančního majetku účtovaného na vrub účtové skupiny 06.

Při obchodní společnosti (již existující) za cizí měnu však kurzový rozdíl vzniknout může, obdobně jako při nákupu cenného papíru. V tomto případě je třeba vycházet z ustanovení § 4 odst. 12 zákona o účetnictví, které stanoví u podílů na obchodních společnostech, cenných papírů a derivátů, pokud jsou vyjádřeny v cizí měně, povinnost účetních jednotek použít kromě české měny současně i cizí měnu.