Evidence DPH

V článku se zaměříme na způsob vedení daňové evidence poplatníkem s příjmy zdaňovanými dle § 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“) a ukážeme si postup v případě, kdy podnikatel přechází ze zákonných důvodů nebo na základě svého rozhodnutí z vedení daňové evidence na vedení účetnictví, a dále postup v případě, kdy podnikatel přechází z vedení účetnictví na vedení daňové evidence. Zákon o daních z příjmů se výše uvedenou problematikou zabývá v § 7b a dále v příloze č. 2 a 3 ZDP.

Nový zvláštní režim pro malé podniky byl zaveden novelou zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH “), která nabyla účinnosti od 1. 1. 2025. Pravidla pro tento zvláštní režim jsou pro všechny členské státy jednotně dána směrnicí Rady 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty (dále jen „směrnice o DPH “). Základním principem tohoto zvláštního režimu je umožnit tzv. malým podnikům usazeným na území jiného členského státu, než ve kterém mají sídlo, osvobození od uplatňování daně v členském státě, v němž uskutečňují zdanitelná plnění. Vymezení toho, kdo je malým podnikem, se váže na výši obratu dosahovaného osobou povinnou k dani, která chce tento zvláštní režim využívat. V článku je upozorněno na změny ve vymezení obratu pro účely DPH a v pravidlech pro registraci osob povinných k dani jako plátců daně, které souvisejí se zavedením režimu pro malé podniky. V dalším textu jsou vysvětleny podmínky pro využití tohoto režimu, které jsou stanoveny směrnicí o DPH . Návazně jsou potom s využitím příkladů vysvětlena pravidla praktického uplatnění režimu pro malé podniky pro tuzemsko v případě osoby povinné k dani se sídlem v jiném členském státě a pravidla pro uplatnění režimu pro malé podniky pro jiný členský stát v případě osoby povinné k dani se sídlem v tuzemsku.

S problematikou inventarizace, mank a škod na zásobách a vyřazení zásob velmi úzce souvisí další téma a tím jsou přirozené úbytky zásob a ztratné v maloobchodě, včetně postupů jejich správného stanovení a aplikace.

OSVČ provozuje obchod s potravinami, je plátcem DPH a vede daňovou evidenci. Rád bych se ujistil, zda je možné tržby evidovat souhrnně jednou měsíčně, nebo zda existuje zákonná lhůta, ve které musí být tržby zaúčtovány (např. denně nebo týdně). Stejná otázka platí i pro OSVČ, který provozuje občerstvení. Je zde možnost zaúčtovat tržby jednou měsíčně, nebo je nutné je evidovat v jiných intervalech? V obou případech se DPH odvádí měsíčně. 

Potřebujete si ujasnit, kdy (a zda) vám vzniká povinnost podat přiznání k DPH a jaké jsou související povinnosti? Nebo potřebujete tato pravidla vysvětlit svému klientovi? Pokud ano, tento chytrý checklist je pro vás tou správnou pomůckou. Povinnost podávat daňové přiznání k DPH nevzniká totiž jen plátci, ale může vzniknout i identifikované osobě, která uskutečňuje mezinárodní transakce, či osobě, která pořídí nový dopravní prostředek z EU nebo uvede DPH na dokladu (i omylem).

Potřebujete si zjistit, zda se vás týká povinnost podávat kontrolní hlášení a jaké jsou související povinnosti? Nebo potřebujete tato pravidla vysvětlit svému klientovi? Pokud ano, tento checklist vám s tím hravě pomůže. Dozvíte se v něm vše potřebné, včetně termínu a požadovaném formátu hlášení.

Co je to souhrnné hlášení? Jakým způsobem a do kdy je potřeba ho podat, pokud se tato povinnost na vás vztahuje? Na všechny tyto otázky vám odpoví náš checklist, s jehož pomocí si postupně osvojíte veškeré své povinnosti. Následně vás čeká již jen jejich příjemné "odškrtávání". Součástí checklistu jsou též odkazy na další dokumenty a literaturu, abyste si mohli být jistí, že vám nic neuniklo.

Evidence DPH je účetní dokument, který slouží k evidenci a výpočtu daně z přidané hodnoty (DPH). Obsahuje informace o výši tržeb a nákladů, na které se vztahuje DPH, a výpočet DPH k zaplacení nebo k vrácení. Jestliže společnost musí vykazovat a platit DPH za prodané zboží nebo poskytnuté služby, použije tento dokument k evidenci všech relevantních údajů pro správné vypočítání a deklaraci DPH. Po registraci si můžete v rámci demo licence stáhnout vzor dokumentu zdarma!

Kdy a jak se registrovat k dani z přidané hodnoty Ing. Karel Raiser Zákon č. 235/2004 Sb. (dále jen „zákon o DPH“) stanoví poměrně přesné podmínky pro registraci k...

Novela zákona o DPH č. 355/2021 Sb. ze dne 14. 9. 2021 (dále jen „novela ZDPH “) dovršila změny týkající se DPH u zahraničních obchodů – v poslední době došlo v roce 2019 ke změnám ve zdanění přeshraničních služeb, v roce 2020 ve zdanění dodání zboží do jiných členských států osobám registrovaným k dani. Novela ZDPH promítla do zákona o DPH se zpožděním změny předpisů EU, které byly členské státy povinny uplatňovat již od 1. 7. 2021. Po změnách uplatňovaných od 1. 7. 2021, resp. od účinnosti novely ZDPH (od 1. 10. 2021) by v nejbližší době nemělo k žádným systémovým změnám v uplatňování DPH u zahraničních obchodů dojít, protože o zavedení tzv. konečného systému zdanění obchodu mezi členskými státy navrženého v letech 2017 a 2018 se stále diskutuje. V nejbližší době se tak zřejmě uplatní jen již schválené změny, jako je oznamování přeshraničních plateb poskytovateli platebních služeb od roku 2024 dle Směrnice 2020/284 a určité úlevy ve zdanění přeshraničních obchodů malými podniky (v ČR se jedná o neplátce DPH) od roku 2025 dle Směrnice 2020/285. Novela ZDPH se týká uplatnění DPH u tzv. prodeje zboží na dálku a u dovozu zboží. Např. e-shopy mohou do konce října DPH ze zásilek do jiných členských států za 3. čtvrtletí 2021 vykázat a odvést na základě čtvrtletního daňového přiznání v systému one stop shopu, pokud se do něho včas zaregistrovaly. Článek se proto věnuje aktuálním problémům souvisejícím s novými eurounijními pravidly, uplatňovanými od 1. 7. 2021, resp. s opožděným přijetím novely ZDPH .

Zásada jednání v dobré víře je jedním ze základních právních principů. Takovému jednání proto přísluší významná ochrana. V daňové oblasti je v dobré víře ten (daňový subjekt), který může vzhledem ke konkrétním okolnostem být důvodně přesvědčen o oprávněnosti (zákonnosti) svého jednání, zejména pak o oprávněnosti údajů ve svém daňovém přiznání a dalších svých daňových tvrzeních. Jedná-li tedy daňový subjekt správně (tj. souladně se smyslem a účelem hmotného a procesního daňového práva) nebo v omluvitelném omylu, tj. chybově nebo se neorientuje v často komplikovaném hmotném daňovém právu, nejedná se o porušení zásady jednání v dobré víře. Daně již ze své povahy (zde má autor na mysli zejména povahu daně jako povinného finančního odvodu do veřejného rozpočtu, když protihodnota, kterou každý daňový subjekt z veřejného rozpočtu získává – například dopravní infrastruktura, školství, zdravotnictví, vnitřní a vnější bezpečnost apod. – není bezprostředně hmatatelná či kvantifikovatelná a daňový subjekt ji v okamžiku platby odvodu nevnímá) nutně svádí k účelovému jednání směřujícímu k umělé redukci vlastní daňové povinnosti. Zásada jednání v dobré víře se tak v rozhodovací činnosti správce daně explicitně objevuje nejen v oblasti řešení řetězcových podvodů na dani z přidané hodnoty (karuselové podvody, akviziční podvody, tuzemské řetězcové podvody), ale také v oblasti oprav základu daně a daně či při rozhodování o prominutí příslušenství daně, a to jednoduše proto, že tuto zásadu je třeba vnímat jako univerzální pravidlo.

DPH je daní z přidané hodnoty, jak si však poradí s případy, kdy naopak dojde k úbytku hodnoty majetku. Například když střechou či otevřeným oknem zateče do skladu a voda poškodí zásoby cukru nebo cementu. Jde-li se o plátce, pak si zpravidla standardně nárokoval odpočet DPH na vstupu z těchto zásob, které se ale již zjevně nestanou součástí řádného zdanitelného plnění a tak „na oplátku“ nepřispějí k DPH na výstupu. Takto poškozené, resp. zničené zásoby pochopitelně nelze reklamovat u jejich dodavatele, takže padá možnost řešení úbytku hodnoty dobropisem a návazným snížení uplatněného odpočtu daně. Případné pojistné plnění od pojišťovny, ani náhrada škody od provinilého zaměstnance anebo jiné osoby nepodléhá DPH na výstupu. V důsledku je z hlediska DPH „obětí“ stát, který se „těšil“ na přírůstek DPH z přidané hodnoty onoho cukru nebo cementu, ale kvůli jejich promočení z toho nakonec nic nebude. Ovšem někdy tomu tak není a plátce musí kvůli manku nebo škodě uplatněný odpočet daně snížit, přičemž nejde jen o zásoby, ale také o dlouhodobý majetek.

Dnešní soudnička nepotěší žádného plátce DPH, resp. jeho interního či externího daňového poradce. Finanční správě a posléze ani soudům nestačil pro uznání nároku na odpočet z nákupů zboží daňový doklad existujícího plátce, výpověď dodavatele o uskutečněném plnění ani návaznost na zdanitelný prodej zboží. Důvodem byla řada „drobných“ pochybností o nákupech, které – což je nejpodstatnější – plátce neodstranil, byť byl zastoupen dlouholetým daňovým poradcem. Nejčastějším důvodem neuznání odpočtu daně sice v praxi stále zůstává vědomé nebo jen nedbalé zapojení do daňového podvodu, ovšem nepříjemně sílí tzv. důkazní nouze. Hlavní poselství, které by si měl čtenář odnést je, že není radno podcenit kvalitu ani obsah odvolání a soudních podání.

V minulém příspěvku jsme se věnovali problematice „spojených osob“ v daních z příjmů, ovšem „spojené osoby“ nejsou jen doménou daní z příjmů, ale setkáme se s nimi rovněž na poli daně z přidané hodnoty (dále také jen „DPH“). V DPH nejde o stěžejní téma provázející každý obchodní případ sjednaný třeba mezi mateřskou a její dceřinou společností, proto i odborná veřejnost často tápe. „Spojené osoby“ promlouvají do DPH konkrétně ve třech případech. Nejvýznamněji pokud cena sjednaná neodpovídá ceně obvyklé, na rozdíl od daní z příjmů je pro účely DPH rozsah tohoto daňového testu podstatně užší. Nemilým překvapením dále může být, že věřitel nemůže opravit základ daně, a tak snížit svou DPH na výstupu z neuhrazené tzv. nedobytné pohledávky za „spojenou osobou“. A do třetice – a to i co do významnosti v běžné praxi – najdeme „spojené osoby“ v DPH v problematice tzv. skupiny, která může být jedním (souhrnným) plátcem této daně, a to nejen usnadní administrativu, ale může přinést i vyšší odpočet DPH.

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 10. 2019, sp. zn. 2 Afs 435/2017 , www.nssoud.cz