Finanční výkaz

Evropská unie v posledních letech zásadně posílila požadavky na transparentnost podniků v oblasti udržitelnosti. Klíčovým nástrojem se stala směrnice CSRD (Corporate Sustainability Reporting Directive), která ukládá povinnost rozsáhlého reportingu. Vzhledem ke komplexnosti tohoto reportingu se však objevila potřeba zavést mechanismy, které umožní regulaci reagovat na praktické problémy.

První zveřejněné a auditované Zprávy o udržitelnosti za rok 2024 má 27 podniků, resp. skupin v České republice, za sebou a řadí se tak do rodiny 300 povinných v rámci celé Evropy. Souběžně s jejich zpracováváním a ověřováním probíhaly široké diskuse o nadměrné administrativní zátěži související se sběrem, zpracováváním a vyhodnocováním dat. Výsledkem bylo přijetí opatření snižující administrativní zátěž (Omnibus). Stále se jedná a diskutuje o rozsahu a potřebě finálních informací obsažených ve Zprávě o udržitelnosti. Povinnosti velkých podniků totiž díky nutnosti zpracovat informace za celé dodavatelské řetězce těchto podniků významně zatěžují i střední a malé subjekty, na které by reporting ESG měl dopadnout až později.

Na základě zpětné vazby z první vlny implementace CSRD dochází v roce 2025 k zásadní revizi Evropských standardů pro podávání zpráv o udržitelnosti (ESRS), které jsou klíčovým nástrojem pro implementaci požadavků směrnice CSRD. Evropská komise ve spolupráci s poradním orgánem EFRAG reagovala na kritiku dotčených společností i členských států EU, že původní podoba standardů byla příliš ambiciózní ve smyslu rozsahu a administrativní náročnosti. Cílem revize je tedy především snížit počet povinně vykazovaných datových bodů až o 57 %, ale zároveň zachovat ambice „Zelené dohody pro Evropu“.

Právní rámec Evropské unie týkající se zveřejňování informací o udržitelnosti, zejména skrze nařízení CSRD 1) a navazující standardy ESRS 2), se vyznačuje výraznou dynamikou a nejistotou ohledně dalšího vývoje. Od roku 2022, kdy byla směrnice CSRD schválena, došlo k řadě revizí, posunů termínů a zavedení výjimek, které zásadně ovlivnily jak rozsah, tak časové rozvržení povinností pro různé typy podniků. Stále tak panuje značná nejistota ohledně budoucího směřování legislativy v oblasti udržitelnosti, přičemž konkrétní podoba pravidel se může výrazně měnit v závislosti na politických dialozích a technických úpravách ze strany EFRAG. Společnosti tak zůstávají v nejistotě, zda vůbec a kdy budou muset splnit nové požadavky, což komplikuje jejich přípravu i strategické rozhodování.

Co kdyby obchodní korporace nesly odpovědnost nikoli jen za vlastní jednání, ale i za porušení lidských práv či environmentální újmy způsobené v nejvzdálenějších článcích jejich dodavatelských řetězců? Je to stále ještě soukromoprávní autonomie podnikání, nebo již spíše nová forma „kvaziveřejné“ regulace? Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1760 ze dne 13. 6. 2024 o náležité péči podniků v oblasti udržitelnosti (Corporate Sustainability Due Diligence Directive, dále jen „CSDDD“) klade tuto otázku do samotného středu evropského korporačního práva.

Snadný přístup k datům je důležitý pro usnadnění rozhodovacího procesu široké škály investorů, ale i mnoha dalších stakeholderů, nevládních organizací a organizací působících v oblasti sociální a životního prostřední (sociální a ekologické organizace). Zejména snadný přístup ke kompletním informacím souvisejícím s udržitelností by umožnil účastníkům trhu, kteří poskytují finanční produkty nebo poskytují poradenství, snadněji získat informace, které potřebují při začleňování rizik udržitelnosti a zohledňování nepříznivých dopadů na udržitelnost. Přijetím směrnice 2022/2464/EU , o podávání zpráv o udržitelnosti (dále jen „směrnice CSRD“), došlo nejen ke standardizaci informací, které má podnik povinnost uvádět, ale oproti podávání nefinančních informací došlo i k určité formalizaci formátu zprávy o udržitelnosti. Směrnice CSRD požaduje, aby zpráva vedení byla vyhotovena v elektronickém formátu XHTML a pro zprávu o udržitelnosti, včetně informací podle čl. 8 nařízení (EU) 2020/852 , použijí značkovací jazyk XBRL podle nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/815 .

V předchozích vydáních byly představeny požadavky tematických standardů pro oblast životního prostředí (E) a sociální oblast (S). Tento článek je zaměřen na poslední oblast, a to Governance – správa a řízení podniku. Správa a řízení se vztahují k tomu, jak jsou nastaveny správní postupy a hodnoty, transparentnost nebo odpovědnost vedení. Informace o řízení podniku a kvalitě vztahů se zákazníky nebo komunitami dotčenými činnostmi podniku pomáhají pochopit rizika, dopady a příležitosti podniku.

V minulém článku jsme se pokusili stručně shrnout požadavky tematických standardů vztahujících se k oblasti životního prostředí. Sociální faktory, přestože jsou ve stínu těch environmentálních, nejsou o nic méně důležité. Standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti by měly upřesňovat informace o sociálních faktorech, které by měly podniky zveřejňovat, včetně pracovních podmínek, zapojení sociálních partnerů, kolektivního vyjednávání, rovnosti, zákazu diskriminace, rozmanitosti a začleňování a faktorech týkajících se lidských práv. Tyto informace by měly zahrnovat dopady podniku na lidi včetně pracovníků a dopady na lidské zdraví. Informace o lidských právech, které podniky zveřejňují, by měly v relevantních případech zahrnovat informace o nucené a dětské práci v jejich hodnotových řetězcích. Požadavky na podávání zpráv o udržitelnosti týkající se nucené práce by neměly zprošťovat veřejné orgány jejich odpovědnosti řešit prostřednictvím obchodní politiky a diplomatických prostředků dovoz zboží vyrobeného v důsledku porušování lidských práv, včetně nucené práce. Podniky by rovněž měly být schopny podávat zprávy o možných rizicích a trendech v oblasti zaměstnanosti a příjmů.

V předchozích článcích jsme vás seznámili s požadavky vyplývajícími ze směrnice CSRD a dále s požadavky na zveřejňování informací o udržitelnosti na základě průřezových standardů ESRS 1 a ESRS 2. Tento článek čtenáře blíže seznámí s požadavky tematických standardů ESRS E pro vykazování informací z environmentální oblasti. Jak jsme uvedli v dřívějších článcích, jedná se, z hlediska jejich působnosti, o odvětvově agnostické standardy (sector agnostic), což znamená, že se vztahují na všechny podniky bez ohledu na to, v jakém odvětví podnik působí. Tematické standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti ESRS E se zabývají tématem udržitelnosti v oblasti životního prostředí a jsou strukturovány do témat, dílčích témat a případně podtémat. Tabulka níže poskytuje přehled témat, dílčích témat a podtémat udržitelnosti, na které se vztahují tematické standardy ESRS E.

Evropské standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti (ESRS) upřesňují informace, které mají podniky vykazovat ve zprávě o udržitelnosti a jejichž součástí jsou přinejmenším informace, které účastníci finančního trhu potřebují k tomu, aby mohli splnit povinnosti týkající se zveřejňování informací podle nařízení o zveřejňování informací o udržitelném financování (2019/2088) 1) . Standardy ESRS by měly vést ke zveřejňování relevantních, spolehlivých a srovnatelných informací o udržitelnosti.

Stejně jako má své standardy finanční výkaznictví, má své standardy i ESG reporting. Zatímco předchozí poskytování nefinančních informací podle požadavků směrnice NFRD 1) nebylo v zásadě standardizováno, uvádění informací o udržitelnosti již standardizováno ve velké míře je. V oblasti udržitelného reportingu převzala Evropská unie iniciativu a zavádí pro uvádění informací o udržitelnosti své vlastní standardy, a to i přesto, že existuje poměrně značná nabídka již existujících standardů pro uvádění informací o udržitelnosti.

Účetní výkaznictví představuje důležitý zdroj informací o účetní jednotce, které poptávají nejrůznější uživatelé. Můžeme říct, že reporting je prostředkem komunikace firmy především s externími, ale také interními uživateli. V současné době je velmi živou a diskutovanou oblastí, a to především z důvodu, že se v posledních leatech významně zvyšuje poptávka po informacích. Na tuto skutečnost reaguje i nově připravovaný zákon o účetnictví 1) , ve kterém je cíl účetnictví zdůrazněn jako poskytování informací uživatelům pro jejich ekonomická rozhodování. Zatímco stávající zákon č. 563/1991 Sb. , o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o účetnictví “) klade důraz na vedení účetnictví a správné zaúčtování, nový návrh zákona klade důraz na poskytování informací o účetní jednotce, které uživatelé z účetnictví získávají. Jelikož tito uživatelé mají omezený přístup k informacím o účetní jednotce, musejí se spoléhat na data, která účetní jednotka zveřejňuje a zpřístupňuje. Kdo tedy využívá informací poskytovaných nejen účetnictvím?

V prosinci loňského roku byla Evropským parlamentem a Radou přijata novela účetní směrnice týkající se podávání zpráv o udržitelnosti (dále jen „směrnice CSRD“), která svým způsobem navazuje a rozšiřuje požadavky na nefinanční reporting. Zároveň jde o předpis, který je dalším článkem v rozsáhlém řetězci právních předpisů v oblasti ESG reportingu. Oproti požadavkům na stávající nefinanční reporting dle směrnice NFRD (dále jen „NFRD“) dochází díky směrnici CSRD k významným změnám, od rozšíření okruhu povinných subjektů a reportovaných dat, přes vyšší úroveň standardizace poskytovaných informací až po jejich ověřování. První zprávy o udržitelnosti by měly podniky poskytnout za účetní období počínající 1. 1. 2024. V zásadě lze říct, že se odborné články v mediálním prostoru, které se dotýkají reportovacích povinností ESG faktorů, soustřeďují spíše na povinnosti vyplývající z nově přijaté směrnice CSRD. V této oblasti však nelze opomenout existenci i jiných evropských předpisů, které dotvářejí celkový rámec, pokud jde o reportování ESG informací. Ambicí tohoto článku je poskytnout širší pohled na reportování ESG informací a rozšířit povědomí jednotlivých dotčených subjektů, s důrazem na nefinanční podniky, v této oblasti. A zároveň se pokusit o poskytnutí praktického návodu na přechod na udržitelný reporting.

V článku jsou popsány hlavní účetní výkazy, jsou podrobněji vysvětleny jednotlivé položky a analyzovány souvislosti. Znalost obsahové náplně výkazů a hlavních položek je důležitá pro rozhodování podnikových manažerů. Pro posouzení finanční situace firmy nebo instituce se vychází z formalizovaných výsledků zachycených danou formou účetnictví, tj. z účetních výkazů. Účetní výkazy jsou konečnými výstupy zpracování účetních informací. Zákonem je předepsáno jejich sestavení, způsob výpočtů i termíny k předkládání uživatelům.

SD EU ve věci C-334/20 Amper Metal ze dne 25. 11. 2021 zabývající se nárokem na odpočet DPH u reklamních služeb poskytnutých za nepřiměřeně vysokou cenou.

V tomto textu se zaměříme na problematiku měření finanční výkonnosti firmy, a to konkrétně na oblast poměrových ukazatelů, které jsou známým nástrojem finanční analýzy.

Dne 29. 3. 2018 byl v rámci IFRS vydán nový Koncepční rámec pro finanční výkaznictví, který je okamžitě v účinnosti pro Radu IASB a Interpretační výbor IFRS při přípravě nových standardů a interpretací. Pro společnosti, které sestavují účetní závěrky podle IFRS, bude nový Koncepční rámec v účinnosti od 1. 1. 2020, kdy nahradí stávající verzi Koncepčního rámce vydanou v roce 1989, která byla částečně revidovaná v roce 2010. Tento příspěvek má za cíl seznámit čtenáře s obsahem a strukturou nového Koncepčního rámce a se změnami oproti původní verzi. Je však třeba poznamenat, že požadavky Koncepčního rámce mají přímý dopad na společnosti pouze v situacích, kdy pro určitý typ transakce neexistuje příslušný standard nebo interpretace a společnost je nucena sama vytvořit účetní politiku, podle které následně postupuje (tato politika musí vycházet z definic a ostatních požadavků uvedených v Koncepčním rámci). Pokud pro daný typ transakce existuje příslušný standard, mají požadavky tohoto standardu přednost před ustanoveními Koncepčního rámce.

V tomto čísle DHK se budeme věnovat účetní oblasti výnosů, s aspekty oceňování a vykazování v účetních výkazech. Na konkrétních příkladech z praxe si ukážeme aspekty vypovídací schopnosti výnosů pro uživatele finančních výkazů v podmínkách vymezení věrného a poctivého obrazu dle českých účetních předpisů1). Součástí příspěvku je také případová studie kreativních technik účetnictví v kontextu dopadů legislativních sankcí za účetní chyby a podvody, v širším rámci trestního zákoníku 2) a zákona proti legalizaci příjmů z trestné činnosti3). Prezentované rizikové souvislosti účetní kategorie výnosů vyplynuly z dlouhodobé praxe daňového a účetního poradenství a výsledků vlastního výzkumu a vývoje v oblasti detekce zmanipulovaných výkazů4).