Ing. Helena Machová - strana 2

Každý poplatník – fyzická osoba – může snížit (při splnění zákonem stanovených podmínek) svou daňovou povinnost o některou ze slev (ev. o některé ze slev) na dani uvedenou v § 35ba zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP “). Jedná se o základní slevu na poplatníka, slevu na manželku (manžela), slevu na invaliditu prvního nebo druhého stupně, slevu na invaliditu třetího stupně, slevu na držitele průkazu ZTP/P, slevu na studenta, slevu za umístění dítěte a slevu na evidenci tržeb. V následujícím textu se budu věnovat problematice uplatnění slevy na manželku (manžela) v praxi.

Každý poplatník (fyzická osoba) může – při splnění zákonem stanovených podmínek – uplatnit paušální výdaje, tj. výdaje stanovené procentem z dosažených příjmů. V takovém případě je nutno respektovat i specifická pravidla při zohlednění výdajů souvisejících s majetkem využívaným k výdělečné činnosti nebo k nájmu. V první části textu se budu zabývat problematikou uplatnění paušálních výdajů obecně, druhou část věnuji otázkám spojeným s používáním majetku.

Když podnikatel, fyzická osoba, ukončí z jakéhokoliv důvodu svou podnikatelskou (samostatnou) činnost, event. nájem, musí základ daně za poslední zdaňovací období upravit specifickým způsobem uvedeným v § 23 odst. 8 zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP “). Tento postup je nutno zachovat bez ohledu na to, kdy fakticky byla činnost ukončena. V naprosté většině případů je to ke konci roku, nic však nebrání tomu, aby samostatná činnost či nájem byly ukončeny kdykoliv v průběhu roku (zdaňovacího období).

Řada studentů si větší či menší měrou zajišťuje finanční prostředky v rámci studentských brigád. Přestože někteří z nich pracují v průběhu celého roku (nejčastěji jako zaměstnanci nebo jako osoby samostatně výdělečně činné), většina pracovních aktivit spadá do období prázdnin, tedy do období, které studentům nastává v tomto čase. V následujícím textu se zaměřím především na správné postupy při zdanění studentských příjmů, úvodem pak připomenu i některá specifika zákoníku práce .

Příjem z nájmu je jedním z možných příjmů každé fyzické osoby. Tento příjem je zpravidla příjmem podle § 9 zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP “), méně pak podle § 7, resp. 10 ZDP - viz dále. Poplatníci musí příjem z nájmu zdanit ve svém daňovém přiznání. Protože se s příjmy z nájmu lze setkat v praxi (a nejen podnikatelské) poměrně často, neboť pro řadu majitelů movitých či nemovitých věcí je to vhodná příležitost ke zlepšení finanční situace, budeme se v tomto článku věnovat správným postupům při jejich zdanění.

V následujícím textu se budu zabývat problematikou příjmů fyzických osob, které jsou osvobozeny od daně z příjmů. Obecně připadá v úvahu osvobození příjmů podle § 4 ZDP (jedná se o ustanovení obecné vztahující se na veškeré příjmy). U zaměstnanců se ještě setkáváme s příjmy od daně osvobozenými podle § 6 odst. 9 ZDP a v rámci kategorie ostatních příjmů o osvobození podle § 10 odst. 3 ZDP , ty ale předmětem tohoto článku nebudou. Vzhledem k tomu, že osvobozených příjmů je celá škála, nelze zde všechny uvést. Zmíním tedy ty, se kterými se v praxi setkáváme nejčastěji.

Bezúplatnými příjmy fyzických osob se rozumí příjmy nabyté děděním (ev. odkazem) a příjmy získané formou daru. Do konce roku 2013 byly tyto příjmy předmětem daně dědické nebo daně darovací (zákon č. 357/1992 Sb. , o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí). Dnem 1. 1. 2014 byl tento zákon zrušen a dědictví a dary se staly předmětem daně z příjmů (zákonné opatření Senátu č. 344/2013 Sb. ). Obdobně jako celou škálu těchto příjmů osvobozoval od daně do konce roku 2013 zákon o dani dědické, darovací a z převodu nemovitostí, osvobozuje tyto příjmy v řadě případů i zákon č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP “). A právě těmto situacím se budu věnovat v následujícím textu.

Pokud daňový subjekt po podání daňového přiznání zjistí, že pochybil, musí (může) tuto situaci řešit formou opravného nebo dodatečného daňového přiznání. Pravidla pro podání daňových přiznání jsou upravena v § 135 až 144 zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád “). V případě některých daní však existují speciální ustanovení uvedená v příslušném daňovém zákoně (např. v § 38p zákona o daních z příjmů , § 101 a násl. zákona o DPH , § 15 zákona o silniční dani, § 13a zákona o dani z nemovitých věcí), která mají přednost před pravidly obecnými.

Tvorbu rezerv na opravy hmotného majetku [ve smyslu ustanovení § 24 odst. 2 písm. i) ZDP ] upravuje § 7 zákona o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů (dále jen zákon o rezervách). V následujícím textu se zaměřím především na praktické postupy poplatníků.

Řada zaměstnanců používá ke splnění svých pracovních povinností automobil, který je buď ve vlastnictví (ev. nájmu) zaměstnance, nebo jej vlastní (má v nájmu) zaměstnavatel. V následujícím textu se zaměřím na druhou variantu, a to především z pohledu daně z příjmů zaměstnance i zaměstnavatele.

V následujícím textu upozorním na změny a upřesnění, které přinesl do problematiky finančního leasingu zákon č. 170/2017 Sb. s účinností od 1. 7. 2017. Podle bodu č. 1 přechodných ustanovení k části první (změna zákona o daních z příjmů ) platí, že pro daňové povinnosti u daní z příjmů za zdaňovací období přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a za zdaňovací období, které započalo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti s nimi související, se použije ZDP ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

Zákon č. 170/2017 Sb. , kterým se mění některé zákony v oblasti daní, změnil mimo jiné 204 body zákon o daních z příjmů , přičemž v dalším textu se zaměřím na bod 128, který vkládá do ZDP zcela nové ustanovení § 30c „Odpisy při zvýšení spoluvlastnického podílu“.

V následujícím textu se zaměřím především na změnu, kterou v oblasti zdanění příjmů ze závislé činnosti srážkovou daní přinesl zákon č. 170/2017 Sb. , který mj. novelizuje i zákon o daních z příjmů . Zákon č. 170/2017 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. dubna 2017, přičemž podle prvního bodu přechodných ustanovení k ZDP platí, že pro daňové povinnosti u daní z příjmů za zdaňovací období přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a za zdaňovací období, které započalo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti s nimi související, se použije ZDP ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Pro srovnání připomenu stav od 1.1.2017 a postup zdanění těchto příjmů podle stávajícího znění ZDP .

Zaměstnancům jejich příjmy ze zaměstnání (ze závislé činnosti) zdaňují jejich zaměstnavatelé, kteří jako plátci této daně daň srazí a odvedou správci daně. V naprosté většině případů jde o zálohovou daň (§ 38h zákona o daních z příjmů ), ve specifických případech jde o daň srážkovou, které se budu věnovat v následujícím textu.

Zákon o účetnictví v § 29 odst. 1 ukládá účetním jednotkám povinnost zjistit inventarizací skutečný stav veškerého majetku a závazků, a to k okamžiku, ke kterému sestavují řádnou nebo mimořádnou účetní závěrku. Vzhledem k tomu, že pro většinu účetních jednotek je účetním obdobím kalendářní rok, sestavují účetní závěrku a zjišťují skutečný stav majetku a závazků za uplynulý rok k 31. 12. 2016.

Na začátku roku 2017 musí každá účetní jednotka sestavit účetní závěrku za rok 2016. Bez ohledu na to, kdy je účetní závěrka fakticky vytvořena, musí být sestavena z údajů platných ke konci účetního období, tedy k 31. 12. 2016 (za předpokladu, že účetním obdobím je kalendářní rok). Účetní závěrku podle § 18 zákona o účetnictví tvoří rozvaha (bilance), výkaz zisku a ztráty a příloha. Sestavení účetní závěrky předchází řada účetních závěrkových operací, kterým se budu věnovat v tomto článku.

Připomeňme si na úvod nejdříve situace, kdy zaměstnanci musí podat daňové přiznání a dále pak postup platný pro rok 2016. Podle § 38g odst. 2 ZDP platí, že daňové přiznání nemusí podat poplatník, který má příjmy ze zaměstnání pouze od jednoho nebo postupně od více zaměstnavatelů. Podmínkou je, že poplatník (zaměstnanec) podepsal u všech těchto zaměstnavatelů na příslušné zdaňovací období prohlášení k dani a kromě příjmů osvobozených od daně anebo příjmů, z nichž je vybírána daň srážkou, nemá jiné příjmy podle § 7 až § 10 ZDP vyšší než 6 000 Kč.

Dnem 1. 1. 2017 nabyl účinnosti zákon č. 462/2016 Sb. , kterým se mění zákon o účetnictví (sněmovní tisk č. 812). Nejzásadnější změnou je v podstatě doplnění § 32f až § 32i do osmé části zákona o účetnictví , týkajících se uvádění nefinančních informací. V zásadě jde o transpozici směrnice 2014/95/EU do účetnictví. Nefinanční výkaznictví je veřejnosti fakticky poskytováno již nyní, i když na dobrovolné bázi. Některými účetními jednotkami je toto zveřejnění považováno za otázku prestiže a příležitosti k vylepšení pozice na trhu. Nově však bude zveřejňování nefinančních informací koordinováno právě zákonem o účetnictví .

Fyzické osoby, kterým vznikne za rok 2016 povinnost podat přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2016, tak musí učinit nejpozději v pondělí 3. dubna 2017, resp. zpracovává-li jim přiznání na základě plné moci daňový poradce v pondělí 3. července 2017. Ke stejnému datu je daň splatná.

Ostatní příjmy jsou svým způsobem „zbytkovou“ kategorií příjmů fyzických osob. Jde o příjmy, které nejsou ani příjmy ze zaměstnání nebo ze samostatné činnosti, ani příjmy z kapitálového majetku, anebo příjmy z nájmu. Přesto jde o příjmy, které jsou předmětem daně z příjmů a je nutné je zdanit (pokud nepřipadá v úvahu osvobození od daně). Ostatní příjmy jsou tedy jednou z kategorií příjmů fyzických osob, které tvoří samostatný dílčí základ daně a jsou upraveny v § 10 zákona o daních z příjmů . Některé tyto příjmy jsou zdaněny srážkovou daní ve výši 15 % a příjemci je již nemusí zdaňovat a uvádět v daňovém přiznání. Jiné ostatní příjmy ale musí zdanit poplatník ve svém daňovém přiznání.