Vyměření a doměření daně - strana 11

Předplatitelům s licencí DAUC a EXPERT přinášíme stručný komentář k aktuálnímu judikátu Ústavního soudu, podle kterého je zadržování tzv. nesporné části nadměrného odpočtu DPH správcem daně zkrácením vlastnického práva.

Jaké jsou problematické otázky práva daňového subjektu na spravedlivý proces, jaké daňové dopady má poskytnutí manažerského vozidla nebo jak se v dosavadní judikatuře aplikuje pojem „zneužití práva“ – to vše se můžete dočíst v našich nejnovějších článcích.

Pro vrácení vratitelného přeplatku na dani je stanovena 30denní lhůta. Tato lhůta sice běží ode dne podání žádosti o vrácení vratitelného přeplatku (žádost může být podána spolu s daňovým přiznáním), avšak proto, aby mohl být přeplatek na dani vrácen, musí nejprve právně vzniknout.

S blížícím se termínem pro podání daňových přiznání přináší Finanční správa souhrn toho, jak si podání zjednodušit a odevzdat ho elektronicky. Povinně elektronicky jej musí učinit poplatníci se zpřístupněnou datovou schránku nebo se zákonem uloženou povinností mít účetní závěrku ověřenou auditorem.

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 11. 2017, sp. zn. 4 Afs 181/2017 , www.nssoud.cz

Cílem tohoto příspěvku je poukázat na některé aspekty právní úpravy a aplikační praxe, které problematizují naplnění ústavního práva daňového subjektu na spravedlivý proces v daňovém a v navazujícím soudním řízení.

V období příprav na bezchybné podání daňových přiznání k dani z příjmů za rok 2018 vám přinášíme aktuální užitečné informace, abyste si mohli být svými postupy při tomto náročném procesu vždy jisti.

V rámci licence DAUC a EXPERT nově uveřejňujeme příspěvky, v nichž prakticky poradíme, jak uplatnit zahraniční daň z příjmů, podíváme se na chystané změny ve spotřebních daních a na návrh zákona o mezinárodní spolupráci při řešení daňových sporů. Přinášíme také test nadměrných výpůjčních nákladů.

Rozsudek soudního dvora Evropské unie ze dne 18. října 2018, ve věci C-153/17 , Volkswagen Financial Services, dosud neuveřejněn v Úředním věstníku.

Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 10. 2018, č. j. 9 Afs 337/2017-43

Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 9. 2018, č. j. 7 Afs 232/2017-25

Pro předplatitele verze DAUC a EXPERT uveřejňujeme nejnovější články, v nichž objasňujeme postupy uplatnění méně známých zákonných rezerv, dále daňové a pojistné řešení autorských honorářů, a také přinášíme výběr z judikatury.

V následujícím příspěvku aktualizujeme informace o průběhu schvalování tzv. daňového balíčku, rozsáhlé novely daňových a souvisejících zákonů, která bude mít dopady do stěžejních oblastí jako je daň z příjmů, DPH, spotřební daně nebo správa daní.

V rámci expertní verze mají naši předplatitelé nově k dispozici články, které připomenou pravidla převodních cen, dále poskytují tipy pro správné sestavení účetní závěrky, a v několika praktických odpovědích na čtenářské dotazy přináší řešení DPH problematiky.

Trestní řízení i daňové řízení jsou samostatná řízení, která probíhají, aniž by jedno řízení bylo podmíněno řízením druhým. Každé z nich má vlastní procesní pravidla, zcela jiný předmět řízení a především vlastní skutkové podstaty; jak již bylo uvedeno výše, podvod ve smyslu daňové judikatury má odlišnou skutkovou podstatu, jakož i jiná pravidla posuzování, než trestní zákoník .

Je v právě projednávaném případě zcela mimo možnosti stěžovatele, který v běžném obchodním styku uzavře řádnou smlouvu se svým dodavatelem, který jediný je odpovědný za řádné a včasné předání díla, v rámci „obezřetnosti“ předvídat a prověřovat všechny možné subjekty (subdodavatele), které se na obchodní transakci jakkoli v různých fázích podílely. To je nemyslitelné. Naopak zcela na místě takový požadavek bude tam, kde již samotný dodavatel (z hlediska jeho samotné faktické existence, sídla, kontaktnosti), s nímž daňový subjekt uzavírá obchod, nebo samotný předmět dodávky (rizikovost komodity, rozsah dodávky, fakticita plnění, její relevantnost ve vztahu k předmětu činnosti apod.) či její cena či jiné okolnosti budou vykazovat určité znaky pochybností o „solidnosti“ transakce, její vážnosti či smyslu a úmyslu jednajících (vylákat daňovou výhodu). V takovém případě lze na míru obezřetnosti a adekvátních opatření ze strany osoby povinné k dani k minimalizaci své účasti na možném podvodném jednání klást při uzavírání obchodu důvodně přísné požadavky.

Pokud snad stěžovatel sledoval vytvořením tohoto komplikovaného schématu určitý legitimní (právem aprobovaný) důvod, měl ho uvést. V předcházejícím řízení na toto téma pouze zmínil, že chtěl mít lepší kontrolu nad prováděním stavby. Toto vysvětlení však není důvěryhodné. … Nelze se proto podivovat, že z takto uměle vytvořeného řetězce žalovaný dovodil, že se stěžovatel vědomě účastnil podvodu na DPH. Není přitom rozhodné, zda všechny články řetězce svoje daňové povinnosti v rozhodné době plnily. Rozhodné je, že stěžovatel úmyslně vytvořil složitou strukturu subjektů a právních vztahů (tedy „umělý řetězec“), jež v konečném důsledku vedla k tomu, že subdodavatel M.S. neodvedl DPH. Tedy i korespondující odpočet DPH, nárokovaný stěžovatelem, byl proveden k tíži státu a žalovaný po právu uložil svým rozhodnutím povinnost uhradit doměřenou daň a penále stěžovateli.

Nejvyšší správní soud nikterak nezpochybňuje, že hodnocení důkazů zahrnuje složitý a komplexní proces, v rámci něhož správce daně hodnotí každý důkaz samostatně a poté všechny ve vzájemných souvislostech; důkazem rovněž může být vše, co bylo získáno zákonným způsobem a může vést k objasnění věci. Hodnocení důkazů však nemůže probíhat účelově tak, že některé důkazy, a to ty, které jsou ve prospěch daňového subjektu, správce daně pomine či upozadí a vyzdvihne ty, které mu jsou k tíži (a to často bez jakékoli souvislosti s podstatou věci - není např. zřejmé, jak souvisely nesrovnalosti v plnění některých částí smlouvy stěžovatele s jeho generálním dodavatelem stran školení či montáží apod. s prokázáním vědomosti o daňovém podvodu některým z článků v řetězci na samém jeho počátku.)

V případech uvedených v odstavci v § 109 odst. 1 zákona musí být rovněž splněna podmínka, že ručitel o výše popsaných skutečnostech věděl či vědět mohl již v okamžiku uskutečnění zdanitelného plnění. Nelze mu tedy přičítat k tíži skutečnosti, které nastanou ex post, tedy až poté, kdy k uskutečnění zdanitelného plnění došlo.

V daňovém řízení se v případě doměření daně neuplatní překážka res iudicata typická pro správní řízení obecně. Právní moc dosavadních rozhodnutí o stanovení daně není jejímu doměření na překážku, možnost doměření daně je limitována pouze uplynutím lhůty pro stanovení daně (§ 148)