Podpis elektronický

Digitalizace služeb orgánů veřejné moci slaví v Česku pět let od přijetí „digitální ústavy“. Přestože zákon o právu na digitální služby měl ambici radikálně proměnit komunikaci občanů a firem se státem, realita za očekáváním stále zaostává. Plně digitalizovaných služeb je zatím pouze necelá čtvrtina. Hlavní překážky dalšího rozšiřování digitálních služeb státní správy představují resortismus, ne zcela vroucí přístup některých úřadů i nedostatečné prostředky v rozpočtech. Na druhou stranu, uživatelé mají už dnes k dispozici mnoho možností elektronické komunikace – od datových schránek přes portály až po Czech POINT.

Uživatelé datových schránek se ve druhé polovině září dočkali zásadních vylepšení z dílny DIA a České pošty. Od 19. září je jejich používání výrazně pohodlnější díky jednomu přihlášení přes NIA či Mobilní klíč eGovernmentu, zobrazování náhledů příloh na jedno kliknutí a vylepšeným e-mailovým notifikacím, které prozradí odesílatele a předmět zprávy.

Klíčovým předpisem, který umožňuje dosažení plné digitalizace, je evropské nařízení eIDAS (zkratka anglického electronic identification and signatures). Na jaře roku 2024 došlo k jeho aktualizaci a rozšíření, které přineslo i několik zásadních změn a zajímavých novinek. Popíši je stručně v následujícím textu.

Elektronické podpisy se používají v různých situacích, kdy je potřeba ověřit identitu podepisující osoby, zajistit integritu podepisovaného dokumentu a splnit právní požadavky na podepisování dokumentů v elektronické podobě. Díky nařízením EU jsou hojně využívány pro podepisování dokumentů mezi subjekty v mezinárodním obchodě, důvěrně je znají rovněž pracovníci z oddělení firemních HR, neboť se jimi podepisuje pracovněprávní dokumentace, a užívají se také ve sféře soukromoprávní. K užití elektronických podpisů v této oblasti nedávno vynesl důležité rozhodnutí Městský soud v Praze.

Tak jako o každé technologické novince, i kolem online podpisů koluje ve společnosti řada mýtů. Zatímco některé jsou neškodné a úsměvné, jiné v Češích vzbuzují zbytečné obavy. Společnost ezConvey, provozující podpisovou aplikaci Podpisovna, vybrala z hromady mýtů největší tři, které lidé často zmiňují na sociálních sítích i při debatách se známými.

Pronajmutí bytu, nástup do zaměstnání či objednávání zboží a služeb. Víte, že ani v jedné z těchto situací se nemusíte kvůli podpisu potkat osobně s protistranou nebo ztrácet čas na poště? Stačí doma sednout na gauč, spustit aplikaci na online podepisování a podepsat dokument bezpečně na dálku.

Vlastníme ekonomický systém přes který vystavujeme objednávky pro různé dodavatele. Na objednávce je napsáno objednkávku schválil a jméno schvalovatele. Není však opatřena elektronickým podpisem, proto ji necháváme zvlášť ještě podepsat (fyzicky nebo elektronicky). Je tento podpis na objednávce povinný nebo můžeme objenávku odeslat bez jakéhokoliv podpisu?

Před časem vzbudil v odborné veřejnosti velikou pozornost rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. června 2023 pod čj. 3 VPSH 610/2023-A-122. Meritem věci bylo posuzování otázky, zda a případně jakým způsobem může být v rámci zahájení insolvenčního řízení nahrazen úředně ověřený vlastnoruční podpis elektronickým podpisem. Soud přitom vycházel z doslovné interpretace ustanovení § 6 zákona č. 12/2020 Sb. , o právu na digitální služby, které nabylo účinnosti relativně nedávno, konkrétně dnem 1. 7. 2022.

V minulých příspěvcích jsme se věnovali právu občanů na digitální komunikaci se státem a prostředkům autentizace a identifikace, které jsou nezbytné pro uplatnění práva občanů na digitální komunikaci se státem. Dnes budu praktický a začnu u Portálu občana.

Spory mezi daňovými subjekty a státní správou snad nikdy neskončí, jsou vlastně takovou mexickou telenovelou na pokračování. Pojďme se podívat na některá rozhodnutí našich soudů z poslední doby, konkrétně na ta, která mohou mít přesah do daňové oblasti. Připravil jsem pro vás tyto zajímavé rozsudky.

Právo na elektronickou identifikaci a autentizaci zakotvené v digitální ústavě znamená právo na digitální komunikaci se státem a přístup k veřejným službám. Prostřednictvím různých identifikačních prostředků s různou úrovní záruky lze prokázat svou totožnost při online službách. Existují však i výjimky z práva na elektronickou identifikaci a autentizaci, stejně tak i možnost vzdáleného přeshraničního prokázání totožnosti prostřednictvím Národního bodu a národního uzlu eIDAS.

Pokrok nelze zastavit, a to se týká i oblastí účetnictví a daní. Elektronizace a digitalizace se nezadržitelně vtírají i do těchto oblastí podnikatelské činnosti. České firmy si sice na jednu stranu stěžují na administrativní zátěž a byrokracii, ale na druhou prozatím nevyužívají mnohdy možností moderních technologií, které by jim od administrativy mohly ulehčit tak, jak by bylo možné, anebo je používají ne zcela efektivním a správným způsobem.

Hlavním cílem tohoto příspěvku je charakterizovat proces elektronické fakturace v podmínkách české účetní legislativy a objasnit, jakými způsoby je možné tento typ fakturace realizovat tak, aby účetní jednotka celý proces uskutečnila s vynaložením co nejnižších nákladů při zachování maximální bezpečnosti jak z pohledu eliminace chybovosti v rámci celého fakturačního procesu, tak i z pohledu bezpečné archivace účetních záznamů. Je možné konstatovat, že elektronická fakturace je nedílnou součástí digitalizovaného účetnictví. Rozhodne-li se účetní jednotka vést digitální účetnictví, měla by implementovat elektronickou fakturaci (vystavení faktur obchodním partnerům / příjem faktur od obchodních partnerů v elektronické podobě) do svého podnikového prostředí. A obráceně platí, že pokud se účetní jednotka rozhodne pro elektronickou fakturaci, měla by zvážit přínosy digitálně vedeného účetnictví a v ideálním případě zdigitalizovat veškeré své procesy tak, aby mohla těžit z veškerých výhod, které jí digitálně vedené účetnictví s sebou přináší.

Bankovní identita je prostředek pro vzdálenou distanční identifikaci fyzických osob v prostředí internetu. Její využití se v České republice poslední dobou značně rozšířilo, v první řadě díky zahrnutí tohoto prostředku do centrálního portálu Identita občana, který je vstupní branou pro identifikaci fyzických osob při používání informačních systémů veřejné správy. Počet přihlášení k portálu Identita občana přesáhl v průběhu roku 2022 20 milionů a výraznou měrou k tomu přispěla i bankovní identita s podílem 50 %. Srovnatelného počtu transakcí přitom bylo v roce 2023 dosaženo již během prvního pololetí a 10 milionů z nich proběhlo s využitím bankovní identity.

Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 8. 2022, čj. 6 Afs 150/2021-55

Elektronický podpis není v digitálním světě žádnou novinkou, obzvláště měřeno IT časem, kde je nutno dva roky považovat za jednu celou generaci, během níž dochází ke zdvojnásobení výkonu ve vztahu ke spotřebě.1) V České republice byl legislativně ukotven v zákonu č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, který nabyl účinnosti již v roce 2000. Od té doby došlo k zásadním změnám legislativy jak evropské, tak i národní, o vývoji informačních technologií to platí bezpochyby také. Změnilo se nějak nazíraní na elektronický podpis z hlediska jeho použití ve veřejnoprávní nebo soukromoprávní oblasti? Jaké možnosti dnes skýtá a které oblasti jsou naopak problematické? Kde může nahradit zcela materiální podobu vlastnoručního podpisu a kde nikoli a jak je to v případě požadavku na úředně ověřený podpis? Těmito otázkami se budeme zabývat na následujících řádcích.

Ve světě digitálních technologií není nouze o překotné změny a rychlý vývoj, v poslední době se takový proces dá mimo jiné pozorovat ve způsobech a prostředcích pro distanční, vzdálenou identifikaci. Tím je umožněno provádění úkonů právního jednání „na dálku“, bez fyzické přítomnosti dané fyzické osoby. Události spojené s opatřeními proti pandemii koronaviru SARS-Cov-2 takové procesy ještě dále akcelerovaly a urychlily praktické zavedení elektronické identifikace v řadě životních situací a procesů. Jaké jsou možnosti dnes a jak by mohl vypadat budoucí vývoj? Tím se budeme zaobírat na následujících řádcích.

Nejvyšší správní soud však již v citovaném rozsudku uvedl, že § 56 odst. 1 písm. b) daňového řádu neumožňuje správci daně vyloučit přijímání e-mailových datových zpráv, a vyložil, že na finanční správu se vztahují obecné předpisy o příjmu podání v podatelně. Nemůže tak sama bez zákonného zmocnění rozhodnout, že podání učiněná prostřednictvím e-mailu nebude přijímat. Výše uvedený závěr Nejvyššího správního soudu zároveň neznamená, že by bylo znemožněno využívat jiné systémy pro dálkovou komunikaci (jako aplikace EPO). Finanční správě nic nebrání v tom, aby systém EPO nabídla adresátům svých služeb, ovšem v případě, kdy se osoba rozhodne využít pro komunikaci s finanční správou namísto tohoto systému e-mail se zaručeným elektronickým podpisem, je správce daně jako veřejnoprávní původce podle § 3 odst. 1 písm. a) zákona o archivnictví ve spojení s § 1 odst. 2 zákona č. 456/2011 Sb. , o Finanční správě České republiky, povinen takové podání přijmout jako podání dle § 71 odst. 1 daňového řádu . Z výše uvedeného shrnutí daňového řízení je zřejmé, že ačkoliv správce daně nesprávně tvrdil, že stěžovatelkou učiněná podání je třeba považovat za neúčinná, na zaslané e-maily, vyjádření a stížnosti vždy reagoval, a to nejen upozorněním na nutnost podání opakovat, ale i na jejich obsah. Nejasnosti vyplývající z jejich obsahu projednal během ústních jednání. Lze tak shrnout, že v projednávané věci neexistuje podání, které by stěžovatelka zaslala e-mailem se zaručeným elektronickým podpisem, kterým by se správce daně věcně nezabýval. Stěžovatelka tak nebyla nijak zkrácena na svých právech, protože obsahově se správní orgány s jejími podáními vypořádaly. Není tak důvod ke zrušení jimi vydaných rozhodnutí.

Pod „datovými zprávami“ ve smyslu § 71 daňového řádu se proto musí rozumět všechny formy datových zpráv, včetně e-mailů a zpráv doručovaných prostřednictvím datových schránek (srov. § 19 odst. 1 zákona č. 300/2008 Sb. , o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů). Nejvyšší správní soud shrnuje, že ustanovení daňového řádu je nutné vykládat v souladu s obecnou úpravou podatelen každého veřejnoprávního původce. Nejenže správce daně spadá do působnosti zákona o archivnictví, dokonce i důvodová zpráva k § 56 daňového řádu se u určování elektronické adresy odvolává na zvláštní úpravu elektronických podatelen v jiném právním předpise (kterým v předmětné době byl právě zákon o archivnictví). K omezení okruhu podání, která je možné učinit e-mailovou zprávou, nemá správce daně zákonnou oporu. Podle výše nastíněných východisek správce daně není oprávněn omezovat okruh podání, která je možné činit prostřednictvím e-mailové adresy podatelny.