Ing. Antonín Daněk - strana 9

Institut minimální mzdy zaujímá ve zdravotním pojištění významné postavení, neboť v souvislosti s placením pojistného konkrétně určuje minimální vyměřovací základ zaměstnance, resp. jeho poměrnou část (a dále ještě stanovuje vyměřovací základ pro placení pojistného osobami bez zdanitelných příjmů). S účinností od 1. 1. 2022 se zvýšila minimální mzda na 16 200 Kč, proto při stanovení vyměřovacího základu a navazujícího výpočtu výše pojistného vycházejí zaměstnavatelé po datu 1. 1. 2022 z této nové částky. Pokud se na zaměstnance (a tedy i na jeho zaměstnavatele – plátce pojistného) vztahuje povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu, musí být od ledna 2022 při trvání zaměstnání po celé rozhodné období kalendářního měsíce odvedeno zaměstnavatelem pojistné nejméně ve výši 2 187 Kč (13,5 % z 16 200 Kč).

Minimální mzda jako minimální vyměřovací základ zaměstnance představuje ve zdravotním pojištění v souvislosti s placením pojistného důležitý parametr. Proč je někdy důležité sledovat i výši příjmu u případných dalších zaměstnavatelů?

Příjmovou stránku systému veřejného zdravotního pojištění naplňují zejména zaměstnavatelé, a to platbami pojistného za své zaměstnance. Významnou měrou přispívá stát pravidelnými měsíčními platbami za tzv. státní pojištěnce, tedy za osoby, vyjmenované v ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. , o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 48/1997 Sb. “) – mimochodem, platby za tyto osoby meziročně poměrně významně narůstají. Zbylými dvěma skupinami osob, které platí pojistné (zálohy na pojistné), jsou samoplátci, tedy osoby, které – jak vyplývá z názvu – si platí pojistné samy. A právě postavení těchto samoplátcovských skupin, tedy osob samostatně výdělečně činných a osob bez zdanitelných příjmů, je předmětem tohoto pojednání. Součástí řešení této problematiky je i postavení těchto osob v kontextu Evropské unie.

Kolik let může zpětně v rámci jedné standardní kontroly zdravotní pojišťovna či Česká správa sociálního zabezpečení kontrolovat zaměstnavatele?

Osoba s trvalým pobytem na území České republiky musí mít ve zdravotním pojištění průběžně řešen svůj pojistný vztah a rozhodným obdobím je v této souvislosti kalendářní měsíc. Jestliže občan nevyužije v rámci daného kalendářního měsíce ani jednu ze zákonných možností, jak je dále popsáno, a nepřihlásí se sám u zdravotní pojišťovny, pohlíží se na něj jako na osobu bez plátce pojistného. Jediným relevantním řešením je pro zdravotní pojišťovnu následné zaregistrování takového pojištěnce jako osoby bez zdanitelných příjmů.

Zaměstnavatel je povinen platit pojistné tehdy, jsou-li (mimo zákonných výjimek) osobě jako zaměstnanci vykonávajícímu pro zaměstnavatele činnost zúčtovány příjmy ze závislé činnosti zdaňované podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP “), a rovněž v případě, kdy zúčtovaný příjem svojí výší povinnost placení pojistného zakládá. Pokud je zaměstnanci zúčtován příjem ze závislé činnosti zdaňovaný podle § 6 ZDP , přičemž není uplatněna žádná výjimka, pak zaměstnavatel musí přihlásit osobu u zdravotní pojišťovny (pokud již přihlášena není) jako zaměstnance a odvést pojistné podle zákona.

V případě využívání nemovité věci k podnikání nebo v případě nájmu nemovité věci je nutno důsledně rozlišovat mezi výdaji na opravu a údržbu majetku a mezi výdaji na provedené technického zhodnocení. Výdaje na opravu i údržbu majetku zahrnutého v obchodním majetku využívaného u poplatníka daně z příjmů fyzických osob k podnikatelským účelům nebo nájmu jsou daňově uznatelnými výdaji na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. Rovněž tak výdaje na opravu najímaného majetku ve smyslu § 9 zákona o daních z příjmů jsou daňově uznatelnými výdaji poplatníka. Naproti tomu výdaje vynaložené na technické zhodnocení nelze uznat za výdaje (náklady) vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmů. Do daňově uznatelných výdajů (nákladů) se dostávají až prostřednictvím odpisů hmotného majetku.

Povinná účast v českém systému veřejného zdravotního pojištění vzniká tehdy, když má pojištěnec trvalý pobyt na území České republiky, a to bez ohledu na státní občanství. Z titulu trvalého pobytu vyplývají pro osobu práva a povinnosti dané právní úpravou, zejména pak zákony č. 48/1997 Sb. , o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 49/1997 Sb. ), a 592/1992 Sb. , o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

Pokud by se OSVČ dostala do karantény z důvodu kontaktu s osobou s onemocněním covid-19, má nárok na nějaké náhrady, pokud si nehradí nemocenské pojištění? Může si nechat vystavit neschopenku, aby alespoň nemusela taková osoba platit minimální zdravotní a sociální pojištění?

Zaměstnanec je od 1. 6. 2021 zaměstnán na DPČ. V měsíci 6, 7, 8 měl pod 3 500 Kč. V září si vydělal 13 000 Kč hrubého. Od jakého data ho máme přihlásit na OSSZ? S datem 1. 6. 2021 nebo s datem 1. 9. 2021? A pokud v dalších měsících nedosáhne částku 3 500 Kč, máme ho zase odhlásit z OSSZ a ZP?

Zaměstnanec, který odchází do starobního důchodu, má smlouvu s firmou (s. r. o.) na zaměstnání malého rozsahu a bude pobírat měsíčně odměnu 3 400 Kč hrubého. Zaměstnanec není členem statutárního orgánu. Musí z této částky odvádět zdravotní pojištění?

Zákoník práce v ustanovení § 53 taxativním výčtem vyjmenovává situace, ve kterých je zaměstnavateli zakázáno dát zaměstnanci výpověď v ochranné době. Nicméně navazující ustanovení § 54 určuje z tohoto zákazu výjimky neboli stanoví případy, na které se zákaz výpovědi zaměstnanci nevztahuje.

Z hlediska právní úpravy platné ve zdravotním pojištění zaujímá kalendářní měsíc zásadní roli, neboť se jak z hlediska evidence pojištěnce i jeho výdělečné činnosti, tak v souvislosti s placením pojistného dotýká všech skupin plátců, kterými jsou: zaměstnavatelé (a jejich prostřednictvím zaměstnanci), osoby samostatně výdělečně činné, osoby bez zdanitelných příjmů.

Období registrace pojištěnce na Úřadě práce hraje (nejen) ve zdravotním pojištění významnou roli. Pokud je pojištěnec evidován na Úřadě práce jako uchazeč o zaměstnání, stává se od data registrace osobou, za kterou platí pojistné na zdravotní pojištění stát, tudíž má po celou dobu této registrace svůj pojistný vztah vyřešen. Jakmile je však z této evidence vyřazen, dostává se do situace, kdy musí (od následujícího kalendářního měsíce) postupovat podle možností uvedených v závěru tohoto článku.

Jsme výrobní družstvo a náš zaměstnanec a člen družstva byl zvolen předsedou představenstva. Kvůli souběhu funkcí nám bylo doporučeno poskytnout tomuto zaměstnanci po dobu výkonu funkce člena statutárního orgánu pracovní volno bez náhrady mzdy a uzavřít s tímto zaměstnancem smlouvu o výkonu funkce, ve které by byla stanovená pravidelná měsíční odměna ve výši 40 000 Kč. Z hlediska zdravotního pojištění: Zdravotní pojištění bychom odváděli z měsíční funkční odměny a u pracovního volna bez náhrady mzdy v pracovním poměru bychom již nemuseli provádět žádný doplatek? Z hlediska sociálního pojištění: předsedu představenstva bychom přihlásili pod kódem "O" ? A odváděli sociální pojištění z funkční odměny (nejednalo by se o zaměstnání malého rozsahu)? Jak by to bylo v případě pracovní neschopnosti?

Ekonomickým „fenoménem“ nejen poslední doby je permanentní nárůst cen a plateb ve všech sférách veřejného života. Proto i pojištěnci platící si ve zdravotním pojištění pojistné (zálohy na pojistné) sami musejí počítat s tím, že se každý rok, zpravidla k 1. 1., zvyšují platby, které tyto osoby každý měsíc platí. Z tohoto důvodu je jejich povinností sledovat legislativní vývoj a upravit výši platby tak, aby jim nevznikl u jejich zdravotní pojišťovny zbytečný problém.

Předmětem zájmu (nejenom ve zdravotním pojištění) bývají spíše dluhy plátců a způsoby jejich řešení včetně přímých důsledků pro dlužníky. Opačnou alternativou je existence přeplatku, a to nejenom u pojistného, ale i u penále, jak bude dále popsáno. V souvislosti s řešením přeplatku přicházejí v úvahu různé varianty, při jejichž aplikaci je dosaženo požadovaného stavu, kdy vrácením nebo započtením nepromlčené částky přeplatku je zajištěn postup podle zákona.

Mateřská a navazující rodičovská dovolená jsou obdobími nepřítomnosti zaměstnankyně (nebo zaměstnance) na pracovišti. Tato situace u zaměstnavatele vyžaduje potřebu řešení jak z pohledu pracovněprávního, tak v oblasti zdravotního pojištění. Jednak musí přemýšlet, jak dočasně nepřítomného zaměstnance nahradit, jednak nesmí zapomenout na možnosti a související zákonné povinnosti v oblasti pracovního práva a zdravotního pojištění.

V rámci kalendářního měsíce tak musí mít pojištěnec vyřešen svůj pojistný vztah, což znamená, že alespoň jeden den v každém měsíci musí mít u zdravotní pojišťovny evidovánu některou ze tří stanovených kategorií, tedy zaměstnání, podnikání nebo „státní kategorii“, přičemž je přípustný i souběh některých kategorií. Pokud tato podmínka splněna není, stává se pojištěnec ve zdravotním pojištění osobou bez zdanitelných příjmů s povinností platit pojistné, což je v roce 2021 měsíčně částka 2 052 Kč.

Zaměstnankyně se dohodla se zaměstnavatelem, že po ukončení mateřské dovolené bude čerpat nevybranou dovolenou. Až vyčerpá všechnu dovolenou, která jí zbývá, nastoupí na rodičovskou dovolenou. Jenže zaměstnankyně nyní chce nastoupit na rodičovskou dříve, než bylo původně v plánu a tedy si nestihne vyčerpat všechnu nevybranou dovolenou, která jí zbývá. Je možné, aby i nadále čerpala nevybranou dovolenou a zároveň byla na rodičovské dovolené? Tedy nastane souběh - zaměstnankyně bude na rodičovské dovolené, ale zároveň bude čerpat i „klasickou“ nevybranou dovolenou. Pokud je to možné, jak se tento souběh posuzuje pro účely hlášení na zdravotní pojišťovnu? Po dobu souběhu je plátcem pojistného zaměstnavatel? Až zaměstnankyně dočerpá všechnu dovolenou, skončí jí tedy „souběh“, a bude pouze na rodičovské dovolené, bude plátcem pojistného stát?