Ing. Antonín Daněk - strana 8

Od počátku fungování systému veřejného zdravotního pojištění k datu 1. 1. 1993 zaujímala specifickou roli problematika placení pojistného zaměstnavatelem v souvislosti s poskytnutím pracovního volna bez náhrady příjmu (neplaceného volna) nebo při vykázané neomluvené absenci zaměstnance. Do konce roku 2014 platilo, že v případě poskytnutí neplaceného volna se pojistné na zdravotní pojištění odvádělo (navyšoval se vyměřovací základ zaměstnance podle počtu kalendářních dnů trvání neplaceného volna), výjimky byly taxativně vyjmenovány v tehdy platném ustanovení § 3 odst. 5 písm. a) – c) zákona č. 592/1992 Sb. , o všeobecném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 592/1992 Sb. ). Při neomluvené nepřítomnosti zaměstnance v práci byl zaměstnanec povinen uhradit zaměstnavateli celou částku odpovídající pojistnému, které zaměstnavatel za zaměstnance za tuto dobu uhradil neboli pojistné z důvodu neomluvené absence platil prostřednictvím zaměstnavatele v plné výši absentující zaměstnanec, a to vždy, bez výjimky.

Jaká je lhůta pro doplacení sociálního a zdravotního pojištění? Termín pro podání je 2. 5. 2022. Pokud podáme přehled např. 1. 3. 2022, je doplatek splatný do 8 dnů po podání, tudíž 8. 3. 2022, nebo stále platí termín pro doplacení 2. 5. 2022?

Zaměstnanec má pracovní poměr na zkrácený pracovní úvazek. Výplatu dostává včetně odměn od 14 - 20 000 Kč měsíčně. Má jeho zaměstnavatel povinnost vždy odvést zdravotní pojištění z minimálního vyměřovacího základu, ačkoliv mzda zaměstnance jeho výše nedostáhne? Pokud ano, tento doplatek pak uhradí ze své mzdy zaměstnanec nebo zaměstnavatel? Byla by situace stejná, pokud by měl zaměstnanec uzavřenou pouze dohodu o pracovní činnosti a dostával by mzdu také v tomto rozmezí? 

Systém veřejného zdravotního pojištění permanentně potřebuje přísun finančních prostředků od plátců, neboť zdravotní pojišťovny musejí průběžně platit poskytnuté a vykázané hrazené služby, zajišťované poskytovateli na základě smluvního vztahu. Z tohoto důvodu soustřeďují zdravotní pojišťovny svoji metodickou a kontrolní činnost zejména na zaměstnavatele, kteří se rozhodující měrou podílejí na naplňování příjmové stránky a tím i na dlouhodobém fungování celého systému.

Období ošetřování a čerpání otcovské může ve zdravotním pojištění ovlivnit placení pojistného zaměstnavatelem za zaměstnance. V této souvislosti je důležité, jak dlouho některá z těchto skutečností v rámci kalendářního měsíce trvá, a také hraje roli výše příjmu zúčtovaná zaměstnanci za tento měsíc.

Osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ), jako jediná ze skupin plátců, hradí pojistné formou záloh, je-li to ze zákona povinností, a případného doplatku pojistného. Za osoby samostatně výdělečně činné se z pohledu zdravotního pojištění považují osoby vyjmenované v § 5 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb. , o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů.

S účinností od 1. 1. 2012 se zaměstnavatelé musejí zabývat situací, kdy uzavřou se zaměstnancem dohodu o provedení práce (dále jen „DPP“). Z pohledu zdravotního pojištění platí, že pokud příjem na DPP přesáhne 10 000 Kč, pak: - vzniká ve zdravotním pojištění zaměstnání (osoba se stává ve zdravotním pojištění zaměstnancem) se souvisejícími povinnostmi zaměstnavatele, - zaměstnavatel přihlašuje (a odhlašuje) zaměstnance u zdravotní pojišťovny dle § 8 odst. 2 písm. d) zákona č. 48/1997 Sb. , o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 48/1997 Sb. “), viz níže, - zaměstnavatel (od 1. 1. 2017) řeší i dodržení minimálního vyměřovacího základu, je-li to zapotřebí, - při trvající DPP a při poklesu příjmu v některém měsíci na 10 000 Kč a méně musí být osoba jako zaměstnanec na daný kalendářní měsíc (ev. měsíce) odhlášena, - taková dohoda, tedy s příjmem vyšším než 10 000 Kč, řeší v příslušném kalendářním měsíci pojistný vztah takto zaměstnané osoby, a to bez ohledu na délku jejího trvání v daném měsíci.

Jedním ze základních úkolů zdravotních pojišťoven je trvale zajišťovat dostatek zdrojů pro financování systému veřejného zdravotního pojištění. Pro naplňování této funkce mají zdravotní pojišťovny potřebnou legislativní oporu včetně provádění kontrolní činnosti, jejímž důležitým aspektem je mj. vyměřování a v případě nezaplacení vymáhání evidovaných pohledávek tak, aby nedošlo k jejich promlčení. Na zajištění bilanční vyrovnanosti systému se významnou měrou podílejí i platby státu za „státní pojištěnce“. Takže je namístě otázka, kdo a za jakých podmínek je povinen provádět v právních podmínkách roku 2022 platby pojistného zdravotním pojišťovnám? Pojistné, resp. zálohy na pojistné u OSVČ platí v podstatě těchto pět subjektů.

V rámci své administrativně-úřední a kontrolní činnosti zpracovávají zdravotní pojišťovny velké množství informací a hlášení od plátců a od občanů, jakož i přijímají platby pojistného a následně provádějí úhrady smluvním subjektům, poskytujícím hrazené služby. Z důvodu zajištění průběžné bilanční vyrovnanosti systému veřejného zdravotního pojištění musejí zdravotní pojišťovny disponovat relevantními údaji. Z tohoto důvodu podávají zaměstnavatelé i podnikatelé pravidelná (a v případě potřeby opravná či upřesňující) sdělení v situaci, kdy dodatečně dochází ke změně.

S účinností od 1. 1. 2022 došlo ke změně v platbách u všech skupin plátců pojistného, kterými jsou ve zdravotním pojištění: a) hromadní plátci pojistného, tedy zaměstnavatelé (za sebe a za své zaměstnance), b) samoplátci, mezi které řadíme:–osoby samostatně výdělečně činné,–osoby bez zdanitelných příjmů.

K 1. 1. kalendářního roku přináší legislativní proces tradičně změny i do oblasti zdravotního pojištění. Tyto změny mají přímý vliv na placení pojistného jednotlivými skupinami plátců, kterými jsou ve zdravotním pojištění (mimo státu) hromadní plátci pojistného, tedy zaměstnavatelé (za sebe a za své zaměstnance) a samoplátci, mezi které řadíme osoby samostatně výdělečně činné a osoby bez zdanitelných příjmů. S účinností od 1. 1. 2022 dochází ke změně v platbách u všech skupin plátců pojistného.

Jako každoročně, tak i k datu 1. 1. 2022 dochází ke zvýšení minimální mzdy. Tato změna se návazně promítá do placení pojistného zaměstnavateli zejména v situaci, kdy je příjem zaměstnance právě na úrovni minimální mzdy anebo je nižší než minimální mzda, dále u podmínek platných v tzv. nekolidujícím zaměstnání a v neposlední řadě u platby pojistného osobami bez zdanitelných příjmů. Na které změny je zapotřebí se především zaměřit?

Na přelomu let 2021/2022 se mohou zaměstnavatelé dostat do situace, kdy budou řešit stanovení vyměřovacího základu zaměstnance a související plnění zákonných povinností ve značně specifických případech. Na základě poznatků z praxe si v následujícím textu formou příkladů předvedeme postup zaměstnavatele při řešení různorodých situací.

Právní úprava platná ve zdravotním pojištění stanoví podnikatelské sféře určité povinnosti, kdy jednou z těch nejdůležitějších je provedení ročního zúčtování formou podání Přehledu o výši daňového základu ze samostatné výdělečné činnosti a zaplacených zálohách na pojistné (dále jen Přehled). Při zúčtování roku 2021 se ve zdravotním pojištění poprvé v historii nepracuje s příjmy a výdaji, ale pojistné za rok 2021 a zálohy na rok 2022 se vypočítávají z daňového základu.

V následujícím textu jsou v základních parametrech charakterizovány u jednotlivých skupin plátců pojistného podmínky platné ve zdravotním pojištění od data 1. 1. 2022, včetně možnosti uplatnění sankčního postihu ze strany zdravotní pojišťovny v případě porušení některé ze zákonných povinností.

Uzavřeli jsme pracovní smlouvu s datem nástupu 15. 11. 2021. Zaměstnanec však do práce v den nástupu nenastoupil, jelikož onemocněl, ale fyzicky začal pracovat až 22. 11. 2021. Vznikl tomuto zaměstnanci pracovní poměr? A byl náš postup správný, když jsme zaměstnance na OSSZ přihlásili, až když začal fyzicky pracovat, tedy 22. 11. 2021. A na zdravotní pojišťovnu jsme zaměstnance přihlásili, když vznikl pracovní poměr, tedy 15. 11. 2021.

Sdělování nových skutečností, jakož i oznamování změn, má význam z hlediska validity údajů v informačních systémech zdravotních pojišťoven. Relevantnost těchto dat nejen ovlivňuje povinnost platit pojistné či platby pojistného od státu, ale garantuje také nárok na úhradu hrazených služeb podle podmínek stanovených zákonem o veřejném zdravotním pojištění . Případné evidenční nesrovnalosti mohou mít, a mnohdy i reálně mají, negativní dopady jak na zaměstnavatele nebo jejich zaměstnance, tak i na občany jako fyzické osoby, kdy problémové situace musejí řešit pracovníci zdravotních pojišťoven za přímé součinnosti s těmi, jichž se týkají.

Na naplňování příjmové stránky systému veřejného zdravotního pojištění se podílejí: a) hromadní plátci pojistného, tedy zaměstnavatelé (platbami pojistného za sebe a za své zaměstnance); b) samoplátci, mezi které řadíme: –osoby samostatně výdělečně činné,–osoby bez zdanitelných příjmů; c) stát placením pojistného za tzv. státní pojištěnce. Podmínky placení pojistného (záloh na pojistné u OSVČ) jsou dány příslušnými ustanoveními zákona č. 592/1992 Sb. , o pojistném na veřejné zdravotní pojištění.

Se zaměstnancem byl ukončen pracovní poměr dne § 52 písm. e) zákoníku práce. Dle lékařského posudku pozbyl vzhledem ke svému zdravotnímu stavu způsobilost vykonávat práci - nikoliv vlivem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání. Výpovědní doba činí 2 měsíce a počíná běžet 1. 12. 2021. Pracovní poměr bude ukončen 31. 1. 2022. Posudek byl vyhotoven 8. 11. 2021, od té doby zaměstnanec nevykonává práci, je uplatněna překážka na straně zaměstnavatele (nemá pro zaměstnance jinou práci). Zaměstnanci nebude poskytnuta náhrada platu podle § 208 zákoníku práce. Jak to bude s odvodem pojistného? Bude muset být uplatněn odvod zdravotního pojištění do minimálního vyměřovacího základu, neboť pracovní poměr stále trvá?

Pokud celý život pracujete u českého zaměstnavatele v České republice nebo v ČR podnikáte a ani jinak nemáte v úmyslu vykonávat výdělečnou činnost v rámci evropského prostoru, pak se na vás vztahuje česká legislativa a otázku příslušnosti k pojištění řešit nebudete. Avšak když vstoupí do vašeho života tzv. mezinárodní prvek v tom smyslu, že se rozhodnete pro výkon výdělečné činnosti ve státech Evropské unie včetně Norska, Islandu, Lichtenštejnska a Švýcarska, pak se již primárně musíte řídit právem Evropské unie.