Ing. Antonín Daněk - strana 10

Ať už se jedná o zaměstnání na základě pracovní smlouvy (případně bez pracovní smlouvy, ale se vznikem zaměstnání ve zdravotním pojištění) nebo podle některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, vždy musejí mít zaměstnavatelé na paměti, že jejich prvořadým úkolem vůči zdravotním pojišťovnám je odvést pojistné za zaměstnance včas a ve správné výši a řádně splnit oznamovací povinnost.

Zaměstnavatel je plátcem pojistného za své zaměstnance a pojistné odvádí v souladu s právní úpravou zdravotního pojištění všem zdravotním pojišťovnám, jejichž pojištěnce zaměstnává. Rozhodným obdobím, z něhož se zjišťuje vyměřovací základ za zaměstnance, je kalendářní měsíc. Zaměstnavatel odvádí z vyměřovacího základu 2/3 pojistného, které je povinen hradit za zaměstnance, a současně odvádí 1/3 pojistného, kterou je povinen hradit zaměstnanec, a to přímou srážkou ze své mzdy. Tuto srážku je zaměstnavatel oprávněn provést i bez souhlasu zaměstnance.

Dluhy, resp. pohledávky jsou obecně velmi aktuálním tématem, a i zdravotní pojišťovny evidují nemalý počet subjektů, neplnících jednu ze základních zákonných povinností ve zdravotním pojištění. Touto povinností je placení pojistného, případně záloh na pojistné u podnikatelského sektoru, v zákonem stanovených lhůtách. Dluhy na pojistném (a návazně na penále) nebo z titulu uložené pokuty za porušení zákonných povinností vznikají u zaměstnavatelů, osob samostatně výdělečně činných a u osob bez zdanitelných příjmů, což jsou skupiny plátců, kteří jsou povinni platit pojistné podle zákona.

V případě narození dítěte se na rodiče vztahují ve zdravotním pojištění konkrétní povinnosti, které je třeba splnit. Péče o dítě ovlivňuje i placení pojistného zaměstnavatelem nebo osobou samostatně výdělečně činnou.

I při souběhu zaměstnání s podnikáním mohou zaměstnavatelé řešit ve zdravotním pojištění placení pojistného ve vazbě na minimální vyměřovací základ zaměstnance. Kdo rozhoduje o tom, která činnost pojištěnce je při souběhu zaměstnání s podnikáním hlavním zdrojem příjmů a jak má zaměstnavatel správně postupovat?

Ve zdravotním pojištění platí u souběžných příjmů značně specifické podmínky, kdy je především důležité, zda musí být při odvodu pojistného zaměstnavatelem dodržen minimální vyměřovací základ. Dále musí zaměstnavatel správně vyhodnotit, který příjem odvodu pojistného podléhá, a který nikoli.

Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr představují již dlouhá léta poměrně intenzivně využívaný pracovněprávní institut, jakkoli je v ustanovení § 74 odst. 1 zákoníku práce stanoveno, že plnění svých úkolů má zaměstnavatel zajišťovat především prostřednictvím zaměstnanců v pracovním poměru. Přínos dohod spočívá pro zaměstnavatele především v jejich flexibilitě, tedy v možnosti operativně zapojit zaměstnance k výkonu práce podle potřeb zaměstnavatele. Dalšími výhodami jsou jejich snadné navázání a ukončení a relativně nižší nákladovost. Výhody pro zaměstnavatele jsou „vyváženy“ nevýhodami pro zaměstnance. Dohody negarantují takovou pracovněprávní ochranu a stejné podmínky jako při výkonu pracovního poměru, kdy u dohod ze zákona přímo nevzniká například právo na cestovní náhrady, odstupné nebo dovolenou. Každou z dohod limituje maximálně přípustný rozsah práce, čímž se také tyto dohody od sebe odlišují.

Firma A (OSVČ) má ke dni 30. 6. 2021 celkem 20 zaměstnanců, nyní byla založena firma B (s. r. o.) a formou přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů na nového přejímajícího zaměstnavatele (§ 338 a násl. ZP) má být převedeno ke dni 1. 7. 2021 celkem 18 zaměstnanců z A na B. Jakým způsobem tento „přechod“ zúřadovat ve vztahu k SSZ a ZP: standardně odhlášky, přihlášky SSZ a hromadná oznámení pro ZP pokud ano, s jakým kódem? Nebo je možno oznámit tento přechod SSZ a dotčeným ZP nějakým jiným způsobem - např. pouze dopisem se seznamem dotčených zaměstnanců vč. rodných čísel, adres apod.?

Ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 písm. c) a d) zákona č. 48/1997 Sb. , o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 48/1997 Sb. “), je stát prostřednictvím státního rozpočtu České republiky plátcem pojistného za příjemce rodičovského příspěvku, ženy na mateřské a osoby na rodičovské dovolené a osoby pobírající peněžitou pomoc v mateřství podle předpisů o nemocenském pojištění. Pokud je osoba (muž nebo žena) zařazena u své zdravotní pojišťovny alespoň po část kalendářního měsíce v některé z těchto kategorií, má jako zaměstnanec v příslušném kalendářním měsíci vyřešen z pohledu zdravotního pojištění svůj pojistný vztah.

Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr představují již dlouhá léta poměrně intenzivně využívaný pracovněprávní institut, jakkoli je v ustanovení § 74 odst. 1 zákoníku práce stanoveno, že plnění svých úkolů má zaměstnavatel zajišťovat především prostřednictvím zaměstnanců v pracovním poměru.

Nejsou výjimkou situace, kdy mají osoby pracující ve státní správě ještě další zaměstnání nebo podnikají jako osoby samostatně výdělečně činné. Při řešení situací, které se v praxi vyskytují, budeme v tomto článku vycházet z předpokladu, že při odvodu pojistného za zaměstnance je zaměstnavatelem ve státní správě dodržen minimální vyměřovací základ. To znamená, že příjem této osoby činí v roce 2021 alespoň 15 200 Kč.

Pokud pracuje zaměstnanec na DPČ a nedosahuje základu přes 3 500 Kč, ale zaměstnavatel se domluví se zaměstnancem, že bude ze mzdy hrazeno minimální zdravotní pojištění, je to tak možné?

V roce 2021 mohou osoby samostatně výdělečně činné vyvíjet svoji činnost buď „klasicky" (standardně), tedy úřední cestou komunikovat se zdravotní pojišťovnou, správou sociálního zabezpečení a finančním úřadem, nebo mohou působit v režimu paušální daně. Podívejme se nyní blíže na podmínky, které v obou režimech platí ve zdravotním pojištění.

Z hlediska řešení pojistného vztahu (pojištění) osoby s trvalým pobytem na území České republiky rozhoduje ve zdravotním pojištění kalendářní měsíc. To znamená, že zdravotní pojišťovnu zajímá, zda má každý její pojištěnec v rámci daného měsíce (alespoň po část takového měsíce) kryté zdravotní pojištění některou ze zákonem stanovených kategorií. Tyto situace zdravotní pojišťovny průběžně vyhodnocují a pokud zjistí nesoulad, zpravidla neprodleně kontaktují dotyčnou osobu za účelem sjednání nápravy. Veškeré úkony provádějí zdravotní pojišťovny s ohledem na promlčecí dobu.

Jednou ze základních zásad, platných v systému veřejného zdravotního pojištění, je odvod pojistného zaměstnavatelem z příjmu zúčtovaného zaměstnanci. Z tohoto základního pravidla registrujeme spoustu výjimek, kdy se u zaměstnané osoby pojistné na zdravotní pojištění naopak neodvádí. A určitou zvláštností zdravotního pojištění je placení pojistného ať už zaměstnavateli nebo tzv. samoplátci i tehdy, pokud tyto subjekty žádný příjem nevykazují, anebo vykazují pouze příjem nepodléhající odvodu pojistného. Připomínám, že mezi samoplátce řadíme ve zdravotním pojištění ty osoby, které si – jak vyplývá z názvu – platí pojistné samy, tedy osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) a osoby bez zdanitelných příjmů (OBZP).

V rámci důchodové reformy je od roku 2013 zavedeno doplňkové penzijní spoření a v jeho rámci je pak zakotven jako institut tzv. předdůchod, který však musíme odlišovat od předčasného starobního důchodu podle zákona o důchodovém pojištění .

Permanentním kontaktem s praxí mnohdy zjišťuji i základní nedostatky specialistů zabývajících se mzdovou problematikou a vzhledem k tomu, že stále mnoho lidí se zpracováním mezd začíná, je tento příspěvek komplexním pohledem na nejdůležitější povinnosti zaměstnavatele, eventuálně pojištěnce, ve zdravotním pojištění v právních podmínkách roku 2021. Jak tedy mají zaměstnavatelé (mzdové či externí účetní, personalisté, ekonomové aj.) postupovat při placení pojistného na zdravotní pojištění a plnění souvisejících zákonných povinností?

Takzvaní „státní pojištěnci“ neboli slovy zákona osoby, za které je ve zdravotním pojištění plátcem pojistného stát, jsou taxativně vyjmenovány v ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. , o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů. Mezi tyto osoby řadíme například poživatele důchodů, ženy na mateřské a osoby na rodičovské dovolené, studenty, uchazeče o zaměstnání, osoby pečující o závislou osobu podle zákona o sociálních službách a další.

Pokud celý život pracujete u českého zaměstnavatele v České republice nebo v ČR podnikáte a ani jinak nemáte v úmyslu vykonávat výdělečnou činnost v rámci evropského prostoru, pak se na vás vztahuje česká legislativa a otázku příslušnosti k pojištění řešit nebudete. Avšak když vstoupí do vašeho života tzv. mezinárodní prvek v tom smyslu, že se rozhodnete pro výkon výdělečné činnosti ve státech Evropské unie včetně Norska, Islandu, Lichtenštejnska a Švýcarska, pak se již primárně musíte řídit právem Evropské unie.

Povinnost podat přehledy na OSSZ a ZP po zemřelém podnikateli. Dne 2. 2. 2021 zemřel můj klient, fyzická osoba OSVČ, vedlejší činnost, vede daňovou evidenci. Syn pokračuje v podnikání i po smrti otce na jeho IČ. Budeme podávat DPFO za období od 1. 1. do 1. 2. 2021. Musím za toto období podat přehledy na OSSZ i ZP? Dále budeme podávat DPFP za období od 2. 2. 2021 do vyřízení dědictví. Máme i za toto období povinnost podat přehled na OSSZ i ZP?