Ing. Petr Vondraš - strana 2

Z hlediska zákona o dani z přidané hodnoty je dovozem a vývozem pohyb zboží přes hranice Evropské unie. Zatímco osvobození při vývozu se poslední judikaturou zjednodušilo, u dovozu nastala situace opačná. A stejně protichůdné to je u služeb souvisejících s dovozem a vývozem, kdy příjemcem služby není přímý vývozce nebo dovozce. To, co lze osvobodit ve vztahu k dovozu, nelze osvobodit u vývozu. Detailněji v následujícím textu.

Po probrání dodání zboží přicházejí v našem miniseriálu na řadu služby. Opět se zaměříme především na ty přeshraniční, a proto hned prvním tématem bude určení místa plnění při jejich poskytnutí. Většina přeshraničních služeb bude mít místo zdanění mimo tuzemsko, kdy povinnost přiznat daň vyplyne z daňového zákona jiného státu. Nicméně i tak je potřeba vědět, kdy vykázat v tuzemsku alespoň uskutečnění takového plnění.

Hlavním tématem dnešní části seriálu bude režim skladu. Dále se budeme věnovat přemístění obchodního majetku a zdanění pořízení zboží z jiného členského státu. Režim skladu je sice evidenčně náročnější, ale ušetří registraci a plnění daňových povinností ve státě, kde se nachází sklad, do něhož je zboží v tomto režimu dodáváno.

Správné určení místa zdanění nezávisí jen na sídle příjemce, ale často i na provozovně. Posouzení její existence bývá mnohdy obtížné. Kromě aktivní zná zákon o DPH i provozovnu pasivní, a právě ta může být úskalím při fakturaci, proto je jedním z témat dnešní první části nového seriálu věnovanému přeshraničním obchodním transakcím. Dalšími jsou dodání zboží do jiného členského státu a zjednodušení formou třístranného obchodu.

Povinnost zdanění se na příjemce nepřenáší jen v režimech přenesení daňové povinnosti, popsaných v § 92a až 92g zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty (dále jen „ZDPH “), ale výrazně častěji. Další významnou skupinou jsou zdanitelná plnění poskytnutá osobou neusazenou v tuzemsku. V praxi jsou označována jako tuzemský reverse-charge a jejich užití je poměrně nekomplikované. Na rozdíl od plnění v režimu přenesení daňové povinnosti nejsou svázána ani s kódy klasifikace produkce, ani se jejich užití neodvíjí od nějaké limitní hodnoty úplaty. Přesto je potřeba při aplikaci tuzemského reverse-charge také zbystřit, a to, když je dodáváno zboží osobou neusazenou k dani v rámci tuzemska.

Ceny nemovitostí stále stoupají, a proto je zejména pro neplátce podstatné, zda koupí pozemek osvobozeně, ve snížené, nebo základní sazbě DPH. Rozhodovací kritéria pro posouzení osvobození nebo daňové sazby jsou proto jedním z témat dalšího pokračování seriálu věnovanému tuzemským obchodním transakcím. Problematické oblasti posouzení zdanění má i pronájem nemovitosti. Těm se věnuje druhá část dnešního dílu.

Nárok na odpočet je základním právem plátců DPH. S jeho uplatněním v plné výši však musí souviset výhradní použití zakoupeného zboží nebo služby pro plnění s nárokem na odpočet. Jinak je potřeba kalkulovat s odpočtem v poměrné výši, nebo v krácené výši. U dlouhodobého majetku je ještě potřeba hlídat lhůtu pro úpravu odpočtu. Ta je např. u nemovitostí 10 let.

Správné nastavení sazby daně je v rámci ekonomické činnosti plátců stěžejní, protože buď se jednou nastavená sazba používá dlouhodobě, nebo u jednorázových činností může jít o hodně peněz. To je případ nemovitostí a stavebnictví obecně, a proto se správnému určení jejich sazby věnuje většina tohoto článku.

DPH u tuzemských obchodních transakcí – VII. část Ing. Petr Vondraš, daňový poradce BDO Czech Republic Shrnutí --Nájem nemovitých věcí je osvobozen od daně s pěti výjimkami. Jednou z...

V tomto pokračování seriálu se věnujeme první polovině tuzemských osvobozených plnění bez nároku na odpočet. Kromě jejich popisu upozorníme i na situace, na které je potřeba si dát pozor a u dodání nemovitosti přinášíme kritéria, na jejichž základě bychom měli správně určit, zda daný prodej bude zdanitelný či osvobozený.

S účinností od 1. října začala platit novela zákona o dani z přidané hodnoty. Jejím stěžejním tématem je nastavení pravidel pro zdanění prodeje zboží na dálku (e-commerce), která fungují v Evropské Unii již od 1. července, a proto řada subjektů využila přímého účinku Směrnice a začala postupovat podle unijních ustanovení o tři měsíce dříve, než byly legislativně upraveny v českém zákoně o DPH. Kromě nových pravidel pro prodej zboží na dálku, o kterém jsme detailněji psali již v květnovém newsletteru, a mediálně propíranému zrušení osvobození od DPH u nákupu zboží ze zemí mimo EU, jehož hodnota nepřekročila 22 €, přinesla novela i několik dalších změn.

Oprava výše daně je často logickým důsledkem opravy základu daně. Je samostatným zdanitelným plněním, které nastává poté, co dohodou obchodních partnerů nebo z jiného důvodu dojde ke změně původní výše úhrady za plnění. Oproti tomu k opravě výše daně, kde základ zůstává stejný, dochází na základě chybného posouzení zdanění na straně dodavatele. Pokud zákazník uplatní více odpočtu vlivem nesprávné výše daně na faktuře, než dle zákona o DPH mohl, oprava se provádí zpětně do období, kdy se plnění uskutečnilo. A pak je potřeba počítat minimálně s úrokem z prodlení.

Pravidelný přehled informací Generálního finančního ředitelství, uzavřených Koordinačních výborů, které se týkají DPH a judikatury Soudního dvora Evropské unie, je tentokrát obohacen o rozsudek českého Nejvyššího správního soudu v otázce, zda je činnost předsedy představenstva ekonomickou činností, a proto jej lze považovat za osobu povinnou k dani. Z vybraných evropských judikátů je potřeba nepodcenit závěry týkající se poskytnutí firemního vozu za úplatu k soukromému užití. Dobrou zprávou je, že s Velkou Británií, která již není součástí EU, funguje princip vzájemnosti při vrácení DPH, horší zprávou pak je, že se nelze spoléhat na dvoustrannou písemnou dohodu států, ale na deklaratorní prohlášení na webových stránkách daňových správ.

I v tomto letním vydání pokračujeme seriálem věnovaným DPH u tuzemských obchodních transakcí. Tentokráte se věnujeme ustanovení o daňových dokladech, která jsou sice obsáhlá, ale myšlenkově nenáročná. Jsou tak vhodná i ke čtení u bazénu nebo někde na pláži pod slunečníkem.

V první části dnešního pokračování seriálu věnujícímu se DPH u tuzemských transakcí probereme správné stanovení základu daně, s nímž je pupeční šňůrou svázané další téma, a sice výpočet daně. Významně se budeme věnovat vlivu záloh na výpočet daně v souvislosti se změnami sazeb, které jsou v poslední době docela časté.

Postupné seznamování se zákonem o DPH dnes pokračuje určením vzniku povinnosti přiznat daň u jednotlivých obchodních transakcí, na které navazuje část věnovaná poukazům. V ní rozebíráme nejen rozdíl mezi jednoúčelovým a víceúčelovým poukazem z pohledu jejich zdanění, ale přečíst si můžete i o marketingových nástrojích, které poukazy nejsou.

Pravidelně se na stránkách Účetnictví v praxi setkáváte s texty rozebírajícími některá ustanovení zákona. V následujících měsících se zaměříme na zákon o dani z přidané hodnoty jako na celek a postupně jej projdeme. První díly budou patřit tuzemským obchodním operacím, pak přijdou na řadu přeshraniční transakce a závěrečných několik dílů bude věnováno správě této daně. Hned v úvodu se podíváme na její samotnou podstatu.

O silvestrovské půlnoci přestalo platit přechodné období po vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie a Velká Británie se stala z pohledu daně z přidané hodnoty třetí zemí. Při prodeji zboží do Velké Británie naroste administrativa ohledně celního řízení, ale prokazování osvobození od DPH se tím paradoxně usnadní. Dodání se již nebudou vykazovat v souhrnném hlášení a všechna unijní potvrzení o obdržení zboží v zásadě nahradí rozhodnutí celního úřadu o výstupu zboží z EU, tedy alespoň tam, kde zboží půjde v celním režimu vývozu.

V režimu skladu bude GFŘ považovat za ztráty zboží malého rozsahu ztráty nižší 5 %. To je jeden ze závěrů vyplývajících z dlouho očekávané informace k novele účinné od 1. 9. Další výkladové jistoty vnesly do DPH rozsudky Soudního dvora, detailněji popsané ve druhé části textu. Pozornost je potřeba věnovat zejména nároku na odpočet u dovozu zboží, jehož vlastníkem se nestává dovozce. Především pro investory je pak zajímavý rozsudek týkající se výstavby obecní komunikace, bez níž by nemohla být provozována ekonomická činnost investora.

Již schválenou změnou s účinností od 1. 1. 2021 je omezení možnosti dobrovolně zdaňovat pronájem nemovitostí jiným plátcům. Změna se týká objektů, které souvisejí s trvalým bydlením a prakticky u nich znemožní nárok na odpočet. Kvůli absenci přechodného ustanovení budou muset část uplatněného odpočtu vrátit i stávající pronajímatelé.