Dodání zboží - strana 2

Finanční správa v současné době analyzuje některé podněty směřující do problematiky obchodování s platnými a neplatnými mincemi vyrobenými z drahých kovů (pozn. jinými než mincemi ze zlata), přičemž byly detekovány možné daňové úniky spočívající v použití nesprávného daňového režimu a tím i nesprávného stanovení základu daně včetně neuplatnění správné sazby DPH u těchto obchodů.  

Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 12. 2022, čj. 8 Afs 206/2020-60

Článek představuje koncept prodeje zboží na dálku včetně zjednodušení správy daně, která se k tomuto způsobu prodeje váže. Tímto zjednodušením je využití režimů jednoho správního místa. Pro zboží z dovozu si představíme i roli elektronického rozhraní, které může usnadnit prodej dovezeného zboží na dálku.

Podnikatel, fyzická osoba, plátce DPH, má v obchodním majetku již odepsaný automobil. Tento automobil převede do osobního užívání a časem prodá. Prodej zdaní v § 10 ZDP. Musí také odvádět DPH?

Fyzická osoba, plátce DPH, který uplatňuje výdaje paušálem, v roce 2021 koupil osobní automobil , který z 90 % používá pro firemní účely. Automobil byl nakoupen ve zvláštním režimu. Z režijních dokladů k tomuto autu (PHM a ND) se DPH uplatňuje ve výši 90 %. Nyní se podnikatel rozhodl, že osobní automobil bude využívat jen pro osobní spotřebu. Jak se bude právně postupovat z hlediska DPH ? Je třeba při vyjmutí pro osobní spotřebu odvést DPH z ceny obvyklé?

Jak prosím řešit situaci z pohledu DPH, kdy tuzemský plátce DPH (registrován rovněž v Německu) daruje bezplatně materiál (uplatněn při koupi nárok na odpočet) jinému německému plátci do Německa? Německá společnost použije materiál pro stavbu vzorků pro zákazníky českého plátce. Nicméně vlastnictví vzorků nepřechází zpět na českého plátce a vzorky jsou zaslány bezplatně přímo zákazníkům z Německa.

Jsme s.r.o., plátci DPH a koupili jsme zboží na Aliexpressu v hodnotě cca 60 tis., které budeme využívat pro svoji ekonomickou činnost. Dostali jsme ale čínskou fakturu, na které není uvedené žádné DPH. Zboží pak přišlo fyzicky z Polska a tak se ani neuskutečnilo žádné celní řízení. Žádnou další fakturu jsme již neobdrželi. Kam se má tato faktura v přiznání k DPH uvést? Pokud se uvede jako dovoz, nebude vadit, že neproběhlo celní řízení? Pokud by se uvedla jako dodání zboží, chybí zase faktura s DIČ platným v EU. Nebo se nemusí do přiznání uvádět? To se mi popravdě moc nezdá.

Firma – plátce DPH plánuje nakupovat zboží ve Francii a prodávat odběratelům, nacházejícím se v Bělorusku. Firma chce použit následující postup nákupu / prodejů zboží: 1. Zboží bude zakoupeno ve Francii (členský stát). 2. Zboží rovnou pojede do polského skladu (Polsko) mimo Českou republiku. 3. Na polském skladu zboží bude přemístěné do jiného nákladního auta, které pojede do Běloruska. 4. Vývoz zboží z EU (z Polska do Běloruska) bude uskutečněn na základě exportního celního prohlášení EX. Dotaz: firma má povinnost se registrovat jako plátce DPH ve Francii nebo v Polsku? Podle zákona o DPH povinnost registrace je ve Francii. Společnost chtěla by se registrovat k DPH v Polsku. Z jakých podmínek firma může udělat registraci k DPH v Polsku?

Máme jednu firmu ABC, která je irskou společností a má české DIČ. Mají kontrolu na DPH a kontrolor řeší přiložené přijaté faktury. U jedné faktury je nákup zboží (etiket), na faktuře je irská firma s českým DIČ a z faktury je uplatněn odpočet. Předpokládám, že zde by mělo být použito obecné pravidlo, které říká, že pro osoby neusazené je místo plnění mimo ČR, a tedy by tam DPH být neměla. Další dvě přijaté faktury se týkají přefakturace DPH. Irské firmě s českým DIČ byla přefakturována doprava s DPH od české firmy. U přefakturace dopravy tedy také DPH nedávat?  

Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 11. 11. 2021 ve věci C-281/20 Ferimet

Česká firma plátce DPH kupuje v ČR zboží po zaniklé firmě. Mateřská společnost této zaniklé firmy sídlí v Londýně vydala na prodej tohoto zboží fakturu (není plátce DPH a cena je bez daně). Zboží pochází z ČR, nedováželo se. Musí v tomto případě česká firma řešit DPH - např. ř. 12/43? Dohledala jsem, že osoby povinné k dani se sídlem mimo tuzemsko uskutečňující zdanitelné plnění dodání zboží nebo poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku, u kterých není povinna přiznat daň osoba, které jsou tato plnění poskytována, se dle § 6c odst. 2 zákona o DPH stávají plátci již dnem prvního dodání zboží nebo poskytnutí s místem plnění v tuzemsku bez ohledu na výši dosaženého obratu.

Dodání zboží v řetězci je specifickým způsobem obchodování se zbožím v rámci Evropské unie, při němž je předmětné zboží dodáno od prodávajícího konečnému kupujícímu tak, že zboží je přímo přepraveno od prodávajícího tomuto kupujícímu, ale prodávající jej nefakturuje přímo kupujícímu, ale jiné osobě, obvykle obchodníkovi, který předmětné zboží nakoupí a se ziskem prodá, a to případně ještě přes další prostředníky. Při uplatňování DPH při dodání zboží v řetězci je třeba postupovat podle příslušných ustanovení zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o DPH ), která vycházejí ze směrnice Rady 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty (dále jen směrnice o DPH . Klíčovou záležitostí pro správné uplatnění DPH u těchto obchodů je určení místa plnění jak pro prodávajícího a další prostředníky, kteří dodávají předmětné zboží, a s tím spojené přiřazení přepravy a návazné posouzení místa plnění při pořízení zboží z jiného členského státu a také s uplatněním osvobození od daně při intrakomunitárním dodání zboží. V článku jsou nejprve vysvětleny základní pojmy související s dodáním zboží v řetězci a návazně vysvětlena pravidla pro stanovení místa plnění při dodání zboží v řetězci. V dalším textu jsou s využitím příkladů vysvětleny praktické postupy uplatnění DPH při dodání zboží v řetězci, a to jak při dodání zboží z tuzemska do jiného členského státu, tak i při pořízení zboží z jiného členského státu v tuzemsku, které bylo dodání formou dodání v řetězci.

Použité zkratky: SDEU - Soudní dvůr Evropské unie ZDPH - Zákon č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty, v platném změní Směrnice o DPH - Směrnice Rady 2006/112/ES...

Jsme plátci DPH a běžně dodáváme zboží na Slovensko firmám (plátcům DPH), kterým fakturujeme bez DPH. Nyní jsme zboží dodali novému odběrateli na Slovensku - s.r.o., ale jedná se o neplátce DPH. Je správný postup vystavit fakturu s českou sazbou DPH s místem plnění v tuzemsku? V Přiznání k DPH pak částku uvedeme na ř. 1 a 2 mezi tuzemská uskutečněná plnění, v Kontrolním hlášení ale do A.5 (i když je částka faktury vyšší než 10 000 Kč) a do Souhrnného hlášení plnění neuvádíme? Pokud to správně chápu, nejedná se zde o „prodej zboží na dálku“, protože odběratel na Slovensku je podnikatel (s.r.o.), pouze neplátce DPH, a zboží je pro něj tedy předmětem daně. My tedy nejsme povinni sledovat hodnotu dodaného zboží v kalendářním roce jako při prodeji zboží na dálku - tu by měl sledovat pouze slovenský odběratel, který se po překročení limitu 14 000 EUR/kalendářní rok zaregistruje k DPH na Slovensku. Nám pak od okamžiku jeho registrace na Slovensku vznikne nárok na osvobození při dodání zboží do jiného členského státu, hodnotu zboží začneme uvádět na ř. 20 Přiznání k DPH a do Souhrnného hlášení. Je toto správný postup? 

V článku jsou nejprve vymezeny nové základní pojmy používané v souvislosti s dodáním zboží za použití elektronického rozhraní. Návazně je s využitím příkladů vysvětlena praktická aplikace nových pravidel pro dodání zboží usnadněné provozovatelem elektronického rozhraní, a to jak při prodeji dovezeného zboží, tak i při dodání zboží zahraniční osobou osobě nepovinné k dani na území EU. V závěrečné části textu jsou shrnuta pravidla pro registraci provozovatele elektronického rozhraní a zahraniční osoby a vedení evidence pro účely DPH.

Princip finančního leasingu je dobře znám. Jedná se o dlouhodobou smlouvu o pořízení hmotné movité věci – nejčastěji motorového vozidla, stroje a výrobní linky. Pořizovatel má nejprve několik let jen užívací právo k dané věci, kdy platí poskytovateli (vlastníkovi) v měsíčních splátkách nejen za užívání, ale také postupně hradí pořizovací cenu dané věci i zisk. Posléze dojde k převodu vlastnického práva na uživatele již pouze za poměrně malou zůstatkovou cenu, případně bezúplatně. Daňovým specifikem je nutnost rovnoměrného časového rozlišení výdajů i v případě neúčtujících uživatelů finančního leasingu a jednorázové vypořádání DPH hned na počátku.

Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 22. dubna 2021 ve věci C-703/19 Dyrektor Izby Administracji Skarbowej w Katowicac

Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. března 2021 ve věci C-48/20 UAB „P.“

Jak postupovat při prokazování nákupu do EU a z EU? Běžně nakupujeme hotové palety od dodavatelů z ČR nebo Polska. Teď je problém koupit hotové palety, výrobci nemají dřevo. Sami jsme si zajistili dřevo v ČR a výrobce palet v Polsku, ale dodavatel dřeva ho chce přímo zavést do Polska, má zkušenosti s dopravou. Všichni jsou plátci DPH. Pokud by nám dodavatel dřeva fakturoval na jedné faktuře dřevo a dopravu, můžeme dál přeprodat do Polska výrobci palet a fakturovat osvobozené plnění? Může být dodavatel dřeva třetí osobou, která na náš účet sjedná dopravu a doprava bude pouze přefakturovaná mezi českými firmami, pokud bychom v objednávce pověřili dodavatele dřeva, aby zajistil dopravu do Polska? Polská firma by nám pak hotové palety fakturovala a přivezla také jako osvobozené plnění. Můžeme takto fakturovat a mít osvobozené plnění při prodeji a pak si u nákupu palet zase nárokovat DPH jako pořízení z EU?

Před vypořádáním dílčí kasační argumentace týkající se výše již vymezených objektivních okolností považuje Nejvyšší správní soud za vhodné předeslat, že pokud jde o prokazování vědomostní složky, musí být v souladu se shora citovanou judikaturou úvahy o nestandardnosti transakcí činěny s přihlédnutím k tomu, v jakém prostředí se odehrály a jaké jsou zde běžné obchodní zvyklosti. Nelze proto na vymezené objektivní okolnosti nahlížet univerzální optikou toho, jak by nejspíš měly podle přesvědčení stěžovatele obchodní transakce objektivně probíhat napříč ekonomikou bez ohledu na specifika určitých typů transakcí. Jinými zákonitostmi se tak nepochybně bude řídit vývoz spodního prádla za desítky milionů Kč do Spojených arabských emirátů (viz výše již citovaný rozsudek ve věci sp. zn. 2 Afs 104/2015 ), nákup reklamního prostoru, resp. sponzorského vzkazu ve vysílání veřejnoprávní televize (rozsudek ze dne 5. 8. 2020, čj. 10 Afs 11/2020-55 ) nebo obchodování s koženou galanterií v prostoru vietnamské tržnice. Jinými slovy, jestliže daňový subjekt plausibilně tvrdí, že obdobný způsob obchodování využívá dlouhodobě a obdobně postupují i další subjekty v daném odvětví a lokalitě, přičemž takový způsob obchodování lze považovat za objektivně možný, představitelný, a nikoli zjevně nelogický, je třeba klást na závěry daňových orgánů týkající se naplnění kritérií vědomostního testu vyšší požadavky. Zároveň je však zřejmé, že se nejednalo o dodávky velkého rozsahu, plnění probíhalo fakticky ihned nebo v krátkém časovém odstupu, dodavatelé žalobkyni předkládali vzorky zboží, které si mohla prohlédnout, a jednalo se o zboží, které je zcela relevantní z hlediska běžné obchodní činnosti žalobkyně. Nejvyšší správní soud souhlasí s krajským soudem, že jistou roli může hrát také skutečnost, že sama žalobkyně v minulosti nebyla zapojena do obchodování s padělaným zbožím. Stejně tak významné může být i to, o jaké konkrétní zboží se v té které věci jedná. V nyní posuzované věci žalobkyně identitu ověřovala na základě prohlášení osoby jednající za dodavatele, která předložila výpis z obchodního rejstříku a osvědčení o registraci k DPH. Podle stěžovatele skutečně standardně k takovému ověřování totožnosti nedochází, neboť je za ideálních podmínek standardem „zjevná přiřaditelnost fyzické osoby k dodavateli, za kterého údajně jedná“. Požadavek na ověřování identity osob jednajících za dodavatele bude jistě na místě tam, kde bude sporná transakce zjevně neobvyklá (ať již rozsahem plnění, předmětem obchodu, způsobem provedení apod.). V tomto ohledu lze připomenout, že v případě žalobkyně jsou sporné transakce rozprostřené do období od 4. čtvrtletí 2007 do 2. čtvrtletí 2010 a týkají se celkem 22 daňových dokladů se základem daně v celkové výši 800 970 Kč. Tuto částku jistě nelze považovat za nízkou, nicméně s ohledem na délku uvedeného (prověřovaného) období a počet daňových dokladů nelze bez dalšího uzavřít, že by takové transakce ze strany žalobkyně vyžadovaly pro svou mimořádnost zvýšené nároky při ověřování totožnosti dodavatelů. Opětovně je nicméně nutno dodat, že i kdyby tomu tak bylo (nabízí se např. zkoumání podílu daných transakcí na obvyklém rozsahu obchodních aktivit žalobkyně, srovnání s jinými transakcemi apod.), měl na takové okolnosti stěžovatel upozornit, a to již v žalobou napadeném rozhodnutí, což však neučinil. Naopak obecně platí, že Nejvyšší správní soud nepovažuje za běžnou obchodní praktiku, aby byl ověřován podpisový vzor statutárního zástupce dodavatele v obchodním rejstříku za situace, kdy obchodní spolupráce bez problémů probíhá, sjednané služby jsou poskytovány, a daňový subjekt tak nemá důvod k pochybnostem o fungování dodavatele.