Dokumenty - strana 1

V daňových řízeních velmi často nestačí prokázat tvrzení daňových subjektů pouze formálně správnými daňovými doklady a dalšími písemnými dokumenty. Jako rozsáhlý zdroj důkazů se pak nabízejí svědecké výpovědi. Soudním sporům z této oblasti se v našem časopise pravidelně věnujeme (viz články v č. 7-8/2018, 3/2020 a 10/2022). Vzhledem k tomu, že nové rozsudky z této oblasti stále přibývají, vracíme se k této problematice opět a věnujeme jí dnešní příspěvek.

Výdělečná činnost studentů, tedy zaměstnání nebo samostatná výdělečná činnost, má v oblasti zdravotního pojištění četná specifika zejména s ohledem na skutečnost, že tyto pojištěnce řadíme mezi osoby, za které platí pojistné stát. Mimoto se odlišně postupuje v situacích, kdy student ukončí studium na střední nebo vysoké škole a (ne)začne být výdělečně činný. Je rovněž častou skutečností, že studenty využívají zaměstnavatelé (v období letních prázdnin i mimo ně) k zajištění dočasné či přechodné potřeby provedení určitých prací.

Relativně nedávným rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. srpna 2023, sp. zn. 29 Cdo 1807/2021 , který se zabýval i otázkou uložení povinnosti zdržet se poskytnutí plnění z bankovní záruky, došlo k přiblížení a shrnutí podstatných aspektů bankovní záruky

Vnitropodnikové účetní směrnice (dále jen „směrnice“) představují soubor pravidel a instrukcí, které upravují účetní procesy v rámci dané firmy. Tyto směrnice slouží k zajištění jednotného a správného vedení účetnictví v souladu s platnou legislativou a zároveň usnadňují práci účetního oddělení.

Novela zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP “), obsažená v zákonu č. 349/2023 Sb. s účinností od 1. 1. 2024 zavádí limitování uplatnění daňových odpisů jako daňově uznatelných výdajů u vozidel kategorie M1, a to v nových ustanoveních § 30e–30g ZDP . Vozidlem kategorie M1 se dle § 30g odst. 1 ZDP pro účely daní z příjmů rozumí vozidlo kategorie M1 podle nařízení Evropského parlamentu a Rady upravujícího schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel [jedná se o Nařízení EP a Rady (EU) 2018/858 ze dne 30. 5. 2018]. V článku si blíže s využitím příkladů rozebereme tato nová ustanovení zákona a ukážeme si jejich praktické uplatnění.

V dnešní době se stává příjem z platforem, jako je YouTube, Instagram, Facebook, Twitch a jiné internetové platformy, stále častějším. Poplatníka, který má příjem z výše uvedených platforem, nazývejme influencerem – nejedná se však o člověka, který musí mít příjmy výhradně a pouze od výše uvedených společností, častokrát se kloubí příjmy právě například z YouTube, Instagramu a placených spoluprací.

Jak jistě víme, byl schválen tzv. konsolidační balíček – zákon č. 349/2023 Sb. , měnící některé zákony v souvislosti s konsolidací veřejných rozpočtů. (dále také jen „Balíček“). Jde o obsáhlý balík měnící 65 zákonů, z něhož nás budou zajímat jen změny zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP “). I těch bylo požehnaně – celkem 107 změnových bodů, což je více, než má ZDP paragrafů… Proto se omezíme na změny v uznávání daňových výdajů. Prakticky řečeno si projdeme především úpravy dvou stěžejních paragrafů: § 24, kde jsou výdaje „bezpečně“ daňově účinné, a § 25 uvádějící ty neuznatelné.

Pro plnění povinností zaměstnavatelem je důležité, zda se osoba považuje z pohledu zdravotního pojištění za zaměstnance. Osoba je ve zdravotním pojištění zaměstnancem tehdy, pokud jí plynou nebo by měly plynout příjmy ze závislé činnosti zdaňované podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP “). Zaměstnání ve zdravotním pojištění vzniká, pokud osoba jako zaměstnanec vykonává pro zaměstnavatele činnost a je-li jí za výkon této činnosti zúčtován příjem zdaňovaný podle § 6 ZDP , mimo výjimek daných zákonem. Těmito, v dalším textu blíže rozebranými výjimkami jsou zejména situace, kdy se osoba nepovažuje ve zdravotním pojištění za zaměstnance podle § 5 písm. a) bodů 1.–7. zákona č. 48/1997 Sb. , o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 48/1997 Sb. “) a pojistné zaměstnavatel neodvádí u zúčtovaných plnění vyjmenovaných v § 3 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb. , o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 592/1992 Sb. “).

V článku se především zaměříme na daňové řešení nepeněžního příspěvku zaměstnavatele na stravování zaměstnanců prostřednictvím poskytování stravenek a na daňové řešení peněžního příspěvku zaměstnavatele formou stravenkového paušálu. Rovněž si rozebereme daňové řešení pracovních obědů a občerstvení na pracovišti včetně poskytnutí pracovních snídaní, obědů a večeří při setkání s obchodními partnery.

Při sporech se správcem daně v oblasti nároků na odpočet DPH dochází ke sporům, zda státu vůbec nějaká daň chybí, popř. v jaké fázi dodavatelsko-odběratelského řetězce a jaké důsledky z toho plynou. Judikatuře z této oblasti je věnován dnešní výběr z rozsudků Nejvyššího správního soudu.

V posledních letech se tuzemské správní soudy opakovaně vyjadřovaly k otázce, zda činnost statutárního orgánu obchodní společnosti je sama o sobě výkonem samostatné ekonomické činnosti. Jednodušeji řečeno šlo o to, zda například jednatel společnosti s ručením omezeným, který je sám registrován jako plátce daně z přidané hodnoty, může službu spočívající ve výkonu funkce jednatele této společnosti, která je také plátcem daně, fakturovat a zároveň, zda je u příjemce takové služby zachován nárok na odpočet. Věcný základ rozhodnutí správce daně, která byla v tomto ohledu judikaturně přezkoumávána, spočíval v tom, že správce daně odmítl uznat nárok na odpočet uplatněný korporací, které její vlastní statutární orgán fakturoval právě činnost typickou pro statutární orgán. Správce daně historicky vnímal statutárního zástupce obchodní korporace ve vztahu k této korporaci, za kterou byl oprávněn jednat, zjednodušeně jako insidera, a nikoliv tedy jako externího dodavatele vykonávajícího samostatnou ekonomickou činnost, od kterého korporace outsourcuje službu spočívající v činnosti statutárního zástupce. Jazykem zákona o DPH pak šlo o to, zda je činnost takového statutárního zástupce činností ekonomickou a současně (a vlastně zejména), zda je také činností dostatečně samostatnou, tj. zda jsou korporace na straně jedné a její statutární zástupce na straně druhé dostatečně samostatnými ekonomickými subjekty.

K problematice vztahů daňového a insolvenčního řízení se velmi často vyjadřuje jak judikatura správních soudů, tak nezřídka i Ústavního soudu. Poslední dobou se však zdálo, že v rámci stávající judikatury pro tuto oblast jsou již všechna sporná místa vyřešena a soudy nebudou mít už cokoli zásadního v rámci uvedené problematiky k řešení. Tento pocit netrval však dlouho, protože správní soudnictví se muselo v tomto roce zaobírat sporem mezi daňovým subjektem v úpadku na straně jedné a správcem daně na straně druhé ve věci správcem daně neuznaného nároku na vyplacení úroku z vratitelných přeplatků dle § 253a zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „DŘ “).

„Všechno zlé je k něčemu dobré.“ Co mají společného čtyři nedávné globální potíže, které postihly také českou ekonomiku: 1. dluhová a posléze hospodářská krize, 2. covid, resp. vládní opatření, 3. válka na Ukrajině, 4. unijní Zelená dohoda alias Green Deal? Přinesly podnikatelům výhodnou možnost velmi zkrácených daňových odpisů některých nových movitých věcí, místo obvyklých 3 nebo 5 let za pouhý 1 či 2 roky! Jaký byl důvod? Podpora nákupu nových investic měla pomoci jejich výrobcům a dovozcům a dřívější odepsání kupních cen mělo skrze vyšší uznatelné výdaje firem, které je využívají, snížit daně z příjmů. Zdá se, že obojí vyšlo a pomohlo oživit naše hospodářství v prvních třech dějstvích mimořádných odpisů. Od roku 2024 přišla (zatím?) poslední, čtvrtá „zelená“ éra omezující tuto daňovou výhodu diskutabilně na bezemisní vozidla.

Současná právní úprava ŽZ člení živnosti na: – ohlašovací, které při splnění podmínek stanovených ŽZ smějí být provozovány na základě ohlášení, těmito jsou živnosti řemeslné, vázané a živnost volná, – koncesované, které při splnění podmínek stanovených ŽZ smějí být provozovány na základě koncese. Živností je soustavná činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených ŽZ . Podnikatel (živnostník) může mít více živnostenských oprávnění, v případě ohlašovací živnosti volné může oznámit či změnit více oborů činností této živnosti. V úvodu ŽZ je vymezeno, které činnosti nejsou živností podle tohoto zákona, ať už to jsou činnosti fyzických osob v rozsahu zvláštních zákonů, nebo činnosti vyhrazené zákonem pro podnikání výlučně právnickým osobám.

O zákonnosti kontroly prováděné správcem daně se vedou časté spory, které mají někdy své vyústění až u soudu. V dnešním příspěvku se budeme věnovat zajímavým judikátům z této oblasti. Uvedené problematice jsme se v našem časopisu věnovali již v čísle 6/2019 a 3/2022. V úvodu tedy tradičně shrneme rozsudky z předcházejících příspěvků.

V druhé polovině loňského roku opět došlo k vydání několika judikátů Nejvyššího soudu ČR, které mají ať už přímý, či nepřímý vliv do problematiky odškodňování. Za upozornění stojí zejména ukotvení procesního postupu soudu při hodnocení důkazu znaleckým posudkem a doposud stále poměrně málo prozkoumaná oblast odpovědnosti za škodu způsobenou nesprávnou informací či radou dle § 2950 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“). V praxi se občas objevují někteří poradci, zejména online, kteří vybírají nemalé pravidelné měsíční poplatky od svých „klientů“, přičemž se zaštiťují disclaimerem, že se rozhodně nejedná o radu. To pak může sekundárně poškozovat i certifikované poradce z oblasti práva, financí, daní atd. Následně dodávám závěry judikatury k odpovědnosti státu za škodu v rámci posouzení nepřiměřené délky řízení, a to v kontextu posouzení správního prověřování a daňové kontroly. K tomu doplňuji aktuální nález Ústavního soud k nákladům soudního řízení v případě rozhodování o zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Závěrem uvádím několik poznámek k odškodňování v souvislosti s úkony prováděnými Policií ČR a za dobu účinnosti krizových opatření státu.

Snadný přístup k datům je důležitý pro usnadnění rozhodovacího procesu široké škály investorů, ale i mnoha dalších stakeholderů, nevládních organizací a organizací působících v oblasti sociální a životního prostřední (sociální a ekologické organizace). Zejména snadný přístup ke kompletním informacím souvisejícím s udržitelností by umožnil účastníkům trhu, kteří poskytují finanční produkty nebo poskytují poradenství, snadněji získat informace, které potřebují při začleňování rizik udržitelnosti a zohledňování nepříznivých dopadů na udržitelnost. Přijetím směrnice 2022/2464/EU , o podávání zpráv o udržitelnosti (dále jen „směrnice CSRD“), došlo nejen ke standardizaci informací, které má podnik povinnost uvádět, ale oproti podávání nefinančních informací došlo i k určité formalizaci formátu zprávy o udržitelnosti. Směrnice CSRD požaduje, aby zpráva vedení byla vyhotovena v elektronickém formátu XHTML a pro zprávu o udržitelnosti, včetně informací podle čl. 8 nařízení (EU) 2020/852 , použijí značkovací jazyk XBRL podle nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/815 .

Jak již bývá zvykem, prakticky každý kalendářní rok přinese změny v oblasti zdanění příjmů. Někdy se jedná o změny zásadní, jindy spíše o změny nepatrné. Rok 2023 přinesl velké množství změn, naprostá většina však bude dopadat až na daňová přiznání podávaná v roce 2025 za zdaňovací období odpovídající kalendářnímu roku 2024. Řeč je o konsolidačním balíčku, který přinesl převážně s účinností od 1. 1. 2024 spoustu změn, a to nejen v oblasti zdanění příjmů, ale napříč daňovými zákony. Tento komplexní případ je však zaměřen na zdaňovací období roku 2023, na který primárně konsolidační balíček nedopadá. Četnost změn, kterými daňové zákony prochází, je vysoká, a proto je nutné dbát na jejich právní účinnost. Například mimořádné odpisy automobilů zaznamenaly změny jak v roce 2023, tak i v roce 2024. Jednotlivé nejpodstatnější změny jsou popsány níže, závěrem je vytvořen komplexní příklad, který je přímo aplikován do daňového přiznání.

Období registrace pojištěnce na úřadě práce hraje (nejen) ve zdravotním pojištění významnou roli. Pokud je totiž pojištěnec evidován na úřadě práce jako uchazeč o zaměstnání, stává se od data registrace osobou, za kterou platí pojistné na zdravotní pojištění stát. Tudíž má po celou dobu této registrace svůj pojistný vztah vyřešen. Jakmile je však uchazeč o zaměstnání z této evidence vyřazen, dostává se do situace, kdy musí (od následujícího kalendářního měsíce) postupovat podle možností dále uvedených.

Daňové řešení bezplatného poskytnutí silničního motorového vozidla zaměstnavatelem jeho zaměstnanci k používání pro služební i soukromé účely (zjednodušeně „manažerské vozidlo“) vyplývá u zaměstnance ze znění § 6 odst. 6 zákona o daních z příjmů (ZDP ) a u zaměstnavatele ze znění § 24 odst. 2 ZDP a dále z pokynu GFŘ č. D-59. K určitým zpřesněním daňového řešení došlo s účinností od 1. 1. 2024 na základě novely zákona o daních z příjmů , obsažené v zákonu č. 349/2023 Sb. , kterým se mění některé zákony v souvislosti s konsolidací veřejných rozpočtů.