Dokumenty - strana 4

Vstupní cena je speciální způsob daňového ocenění (dlouhodobého) hmotného majetku sloužící hlavně jako základna pro výpočet daňových odpisů. Praktikovi by se mohlo zdát nadbytečné, zavádět speciální ocenění majetku dlouhodobé spotřeby čistě pro účely daní z příjmů. Proč jednoduše nevyužít osvědčené a známé účetní ocenění pořizovací cenou, vlastními náklady, případně reprodukční pořizovací cenou? Důvodem je reálná obava zneužití příliš liberálních pravidel účetního oceňování, která vždy neodpovídají spravedlnosti v daňovém pojetí. Největší rozdíly provází nepeněžité vklady, zatímco účetně se oceňují obvykle aktuální znaleckou hodnotou, tak pro daňové účely je stěžejní zabránit duplicitnímu uplatnění výdajů a odpisovat pouze reálně vynaložené výdaje.

Přestože se plnění registrační povinnosti vůči správci daně zdá být na první pohled jen rutinní formalitou, stále přibývají soudní spory, které řeší problematické otázky. V našem časopise jsme se výběrem z judikatury z této oblasti zabývali v č. 3/2015 v článku „Registrační údaje v judikatuře správních soudů“ a v č. 5/2020 v článku „Registrace za plátce DPH v judikatuře správních soudů“. V úvodu tedy nejprve shrneme rozsudky z předchozích příspěvků a poté se budeme věnovat novějším soudním rozhodnutím.

Zákon č. 254/2004 Sb. , o omezení plateb v hotovosti, je právní normou, která má bojovat proti daňovým únikům, racionalizovat a optimalizovat peněžní hotovostní oběh, zvýšit bezpečnost zúčastněných subjektů a současně s tím též působit proti legalizaci výnosů z trestné činnosti. Za dobu své účinnosti, tj. od 1. 7. 2004, byl již několikrát změněn a novelizován, přičemž významnější novely a změny tohoto zákona byly provedeny zákony č. 303/2008 Sb. , č. 261/2014 Sb. a č. 183/2017 Sb. Poslední změna zákona byla navíc vyvolána v souvislosti s přijetím zákona č. 250/2016 Sb. , kterým došlo k výraznější modernizaci českého přestupkového práva. Jaká bude další budoucnost tohoto zákona, ukáže čas, každopádně už dnes je jedním z citelných nástrojů pro regulaci oběhu peněžní hotovosti.

Účetní výkaznictví představuje důležitý zdroj informací o účetní jednotce, které poptávají nejrůznější uživatelé. Můžeme říct, že reporting je prostředkem komunikace firmy především s externími, ale také interními uživateli. V současné době je velmi živou a diskutovanou oblastí, a to především z důvodu, že se v posledních leatech významně zvyšuje poptávka po informacích. Na tuto skutečnost reaguje i nově připravovaný zákon o účetnictví 1) , ve kterém je cíl účetnictví zdůrazněn jako poskytování informací uživatelům pro jejich ekonomická rozhodování. Zatímco stávající zákon č. 563/1991 Sb. , o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o účetnictví “) klade důraz na vedení účetnictví a správné zaúčtování, nový návrh zákona klade důraz na poskytování informací o účetní jednotce, které uživatelé z účetnictví získávají. Jelikož tito uživatelé mají omezený přístup k informacím o účetní jednotce, musejí se spoléhat na data, která účetní jednotka zveřejňuje a zpřístupňuje. Kdo tedy využívá informací poskytovaných nejen účetnictvím?

Nejsou výjimkou situace, kdy mají pojištěnci více příjmů, ať už u jednoho zaměstnavatele, nebo u více zaměstnavatelů. Povinnosti placení pojistného zaměstnavatelem podléhá příjem ze zaměstnání za předpokladu, že se osoba považuje ve zdravotním pojištění za zaměstnance podle § 5 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb. , o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 48/1997 Sb. “), tj. když zúčtovaný příjem svojí výší nebo povahou zakládá účast na zdravotním pojištění, resp. z titulu tohoto příjmu vzniká zaměstnavateli povinnost odvádět pojistné. Pojistné tak odvádí zaměstnavatel z: – příjmů zdaňovaných podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů typicky u zaměstnanců pracujících na základě pracovní smlouvy nebo z příjmů charakteru funkčních požitků, – příjmu alespoň 4 000 Kč u osob vyjmenovaných v § 5 písm. a) v bodech 4–6 zákona č. 48/1997 Sb. , kdy se především jedná o osoby pracující na základě dohody o pracovní činnosti, – příjmu převyšujícího 10 000 Kč u dohody o provedení práce.

Zákon o daních z příjmů obsahuje několik ustanovení, která se zabývají osvobozením příjmů z prodeje nemovitých věcí u poplatníků daně z příjmů fyzických osob. Jedná se o ustanovení § 4 odst. 1 písm. a), b) a v) ZDP . Současně § 4b odst. 2 ZDP obsahuje možnost uplatnění tzv. podmíněného osvobození příjmů nesplňující podmínku pro přímé osvobození těchto příjmů, které je podmíněné vynaložením získaných prostředků na obstarání vlastní bytové potřeby, pokud poplatník oznámí správci daně získání těchto prostředků.

V případě nesouhlasu s rozhodnutími správce daně je řádným opravným prostředkem odvolání. Při jeho posuzování se však můžeme setkat nejen s problémy týkajícími se daně samotné, ale i s chybami či nedostatky při jeho podávání či vyřízení. V dnešním výběru rozsudků se zaměříme na tuto oblast. V našem časopise jsme již v čísle 1/2022 zveřejnili článek „Nad judikaturou správních soudů při zahajování odvolacího řízení“. V úvodu tohoto příspěvku shrneme stručně závěry rozsudků ze zmíněného příspěvku a poté se budeme věnovat další judikatuře z uvedené oblasti.

Odpočet DPH je základním nástrojem zásady neutrality DPH, která je zase základním kamenem celého systému DPH, jak platí v rámci Evropské unii již od začátku její harmonizace.1) Podmínky pro uplatnění odpočtu DPH lze rozdělit na materiální, formální, a časové. – materiální (věcné) jsou použití přijetého plnění v rámci ekonomické činnosti plátce pro vyjmenované činnosti2) dle § 72 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty (dále jen „ZDPH “), – formální jsou představovány požadavkem na držení daňového dokladu od dodavatele zdanitelného plnění dle § 73 odst. 1 ZDPH 3). Pro účely tohoto článku jsou rozhodné podmínky časové, které jsou upraveny v § 72 odst. 3 a § 73 odst. 3 ZDPH .

Zákoník práce (zákon č. 262/2006 Sb. , ve znění pozdějších předpisů) definuje v ustanovení § 310 podmínky, za kterých lze v rámci pracovněprávního vztahu sjednat konkurenční doložku. Tento institut slouží k ochraně oprávněných zájmů zaměstnavatele, kdy se zaměstnavatel po odchodu některých (zpravidla klíčových) zaměstnanců potřebuje v určitých případech chránit před možným konkurenčním zneužitím poznatků, informací a údajů, k nimž měl zaměstnanec přístup v souvislosti s výkonem svého zaměstnání u tohoto zaměstnavatele.

Poslanecká sněmovna začala v červenci projednávat návrh konsolidačního balíčku, který vláda schválila na konci června. Tento článek v úvodu upozorňuje na nejdůležitější změny, které návrh s účinností od 1. 1. 2024 přináší do běžné účetní praxe. V dalších částech se článek věnuje změnám v daních z příjmů a DPH.

    Zdanění a fungování svěřenského fondu v České republice Ing. Michal Dvořák V prvé řadě je důležité si definovat, jakým způsobem se svěřenským fondem z daňového a právního hlediska...

Opravné položky slouží k opravě, resp. snížení účetní hodnoty problémového majetku, jehož aktuální hodnota je z nejrůznějších důvodů dočasně nižší. Pokud se po čase ukáže předpoklad o pouhé dočasnosti snížené hodnoty majetku jako správný, dojde zrušením opravné položky k obnovení původní hodnoty majetku. Jestliže však budoucnost bude ještě temnější, než jsme očekávali, můžeme podle okolností buď opravnou položku dále zvýšit, anebo předmětný majetek zcela odepsat, případně zlikvidovat. V podnikatelské praxi přitom převažují opravné položky k pohledávkám, což je dáno nejen trvalou nejistotou, zda dlužník nakonec skutečně dostojí svému slibu a dluh plně uhradí, ale hlavně tím, že pouze tyto mohou být za určitých podmínek daňově účinné.

V prosinci loňského roku byla Evropským parlamentem a Radou přijata novela účetní směrnice týkající se podávání zpráv o udržitelnosti (dále jen „směrnice CSRD“), která svým způsobem navazuje a rozšiřuje požadavky na nefinanční reporting. Zároveň jde o předpis, který je dalším článkem v rozsáhlém řetězci právních předpisů v oblasti ESG reportingu. Oproti požadavkům na stávající nefinanční reporting dle směrnice NFRD (dále jen „NFRD“) dochází díky směrnici CSRD k významným změnám, od rozšíření okruhu povinných subjektů a reportovaných dat, přes vyšší úroveň standardizace poskytovaných informací až po jejich ověřování. První zprávy o udržitelnosti by měly podniky poskytnout za účetní období počínající 1. 1. 2024. V zásadě lze říct, že se odborné články v mediálním prostoru, které se dotýkají reportovacích povinností ESG faktorů, soustřeďují spíše na povinnosti vyplývající z nově přijaté směrnice CSRD. V této oblasti však nelze opomenout existenci i jiných evropských předpisů, které dotvářejí celkový rámec, pokud jde o reportování ESG informací. Ambicí tohoto článku je poskytnout širší pohled na reportování ESG informací a rozšířit povědomí jednotlivých dotčených subjektů, s důrazem na nefinanční podniky, v této oblasti. A zároveň se pokusit o poskytnutí praktického návodu na přechod na udržitelný reporting.

Článek si klade za cíl nabídnout pohled z perspektivy správce daně na problematiku (nejen) podvodů na DPH, na aktuální související judikaturu a její uchopení, přičemž nabízí i přímou reakci na příspěvek Ondřeje Lichnovského s názvem Podvody na DPH a jejich prokazování III, který uvedeným článkem vybízel k doktrinální diskusi. Účelem tohoto příspěvku není rozporovat rozsudky soudů či oponovat odborné veřejnosti nebo daňovým subjektům, potažmo jejich zástupcům, avšak je vhodné korigovat některé, ve výše uvedeném článku prezentované, názory neoprávněně kladené na vrub správce daně (nejen v oblasti daňových podvodů) a rovněž nabídnout i reálný pohled na možnosti Finanční správy. 1)

S podnikáním je přirozeně spojena jistá míra nejistoty a potenciálních rizik. Rozumný podnikatel, resp. manažer obchodní korporace si toho je vědom a v lepších časech vytváří finanční i jiné rezervy – na úkor zisku – sloužící pro překonání možných budoucích potíží, které obvykle provází potřeba vyšších výdajů. Zkrátka pamatuje na „zadní kolečka“ a po osvědčeném vzoru starých hospodářů neprojí a neutratí celou úrodu, ale něco nechá stranou pro „strýčka Příhodu“. Nejširší uplatnění v praxi mají rezervy tzv. zákonné – protože je upravuje zvláštní zákon – požívající výsady daňové uznatelnosti, z nichž nejznámější je rezerva na opravy hmotného majetku. Naproti tomu rezervy „ostatní“, což rozhodně neznamená, že jsou nezákonné, daňově účinné nejsou.

Kontrolní hlášení k DPH jsou již zavedenou povinností plátců DPH vůči státu. Vzhledem k poměrně přísným pravidlům a sankcím při jejich nedodržení se v této oblasti objevila řada soudních sporů, ze kterých Vám nabízíme jejich výběr.

V tomto článku bude pojednáno o základních aspektech spojených s výmazem právnické osoby z obchodního rejstříku ve vazbě na správu daní. Vyhotovením konečné zprávy o průběhu likvidace a předložením návrhu na použití likvidačního zůstatku a účetní závěrky dochází k ukončení likvidace. Rejstříkový soud by měl poté na základě návrhu likvidátora provést zápis výmazu právnické osoby v likvidaci z veřejného rejstříku, jak ostatně plyne z § 65 zákona č. 304/2013 Sb. , o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZVR“). Návrh by měl být takto likvidátorem podán v souladu s § 96 odst. 1 ZVR ve lhůtě pěti dnů. Pokud by se tak nestalo, měl by místně příslušný správce daně učinit vůči rejstříkovému soudu podnět a upozornit v rámci tohoto podnětu v souladu s § 80 ZVR na neshodu mezi stavem zapsaným a skutečným, tj. upozornit na fakt, že právnická osoba již zanikla, avšak tato skutečnost nebyla dosud zapsána do obchodního (veřejného) rejstříku v podobě jejího výmazu.

V návaznosti na předchozí dva články týkající se problematiky kontroly prováděné u příjemce dotačních prostředků a týkající se postupů při zjištění nedostatků v čerpání dotace toto téma uzavřu článkem věnujícím se tématu odvodu za porušení rozpočtové kázně, zejména pak zásadám rozhodným při ukládání tohoto odvodu, spolu se shrnutím relevantní judikatury.

Zdravotní pojištění nefunguje v našem společensko-ekonomickém prostředí izolovaně, ale je navázáno na spoustu dalších právních předpisů (dále uváděné právní normy jsou zásadně míněny ve znění pozdějších předpisů). Takže například nástup zaměstnance do zaměstnání na základě pracovní smlouvy vychází z ustanovení § 34 odst. 1 písm. c) a § 36 zákona č. 262/2006 Sb. , zákoník práce (dále jen „zákoník práce “). „Rozhodné částky“ 4 000 Kč a 10 000 Kč, důležité především u dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, nenaleznete v právní úpravě zdravotního pojištění – v ustanovení § 5 písm. a) v bodech 3 až 6 se pro účely zdravotního pojištění pracuje s pojmem započitatelný příjem. A právě částky 4 000 Kč, resp. 10 000 Kč si zdravotní pojištění pomocně přebírá z § 6 odst. 2 a § 7a odst. 1 zákona č. 187/2006 Sb. , o nemocenském pojištění (dále jen „zákon o nemocenském pojištění “). V ustanovení § 25 odst. 3 zákona č. 435/2004 Sb. , o zaměstnanosti (dále jen „zákon o zaměstnanosti “), je definováno tzv. nekolidující zaměstnání, což v podmínkách zdravotního pojištění umožňuje zaměstnávání osob s příjmem do poloviny minimální mzdy a odvod pojistného z dosaženého příjmu, tedy bez nutnosti dopočítávat a doplácet pojistné do zákonem stanoveného minima.

Plátci mají již od 1. 1. 2016 podle příslušných ustanovení zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH “) povinnost předkládat kontrolní hlášení. Údaje vykazované plátcem v kontrolním hlášení za příslušné období musí odpovídat údajům vykázaným tímto plátcem v příslušných řádcích daňového přiznání. Plátce je přitom povinen podat v případě zjištění chybných či neúplných údajů následné kontrolní hlášení. Zatímco daňové přiznání je plátce povinen podat i v případě, že mu nevznikla povinnost přiznat daň, podobné pravidlo při podávávání kontrolních hlášení neplatí. Plátce tedy není povinen podávat nulová kontrolní hlášení, ačkoli v některých případech, jak je vysvětleno v dalším textu, je z praktických důvodů pro plátce výhodnější a bezpečnější nulové kontrolní hlášení podat. V článku jsou nejprve vysvětlena základní pravidla pro podávání kontrolních hlášení, která vyplývají z příslušných ustanovení zákona o DPH . V další části textu jsou vysvětleny možné postupy v případě, kdy plátci nevznikla povinnost kontrolní hlášení podat.