Placení daní - strana 6

V červnu tohoto roku byla Parlamentem České republiky schválena rozsáhlá novela daňového řádu , jež byla ve Sbírce zákonů zveřejněna jako zákon č. 283/2020 Sb. Cílem tohoto příspěvku je seznámit čtenáře s hlavními okruhy změn, a podat jim tak základní informaci o novele. K jednotlivým zásadním změnám, zejména ke zjednodušení kontrolních postupů a zálohám na daňový odpočet, se vrátíme podrobněji v dalších číslech expertních příspěvků spolu se zástupci Finanční správy České republiky.

Nejvyšší správní soud tedy nesouhlasí s názorem stěžovatele o „podmíněném“ prodloužení lhůty vydáním výzvy k podání dodatečného daňového tvrzení, na niž bylo daňovým subjektem reagováno negativně, přičemž důvodnost prodloužení lhůty by se mohla prokázat až daňovou kontrolou zahájenou právě v době tohoto „podmíněného“ prodloužení. Výzva podle § 145 odst. 2 daňového řádu vytváří nezbytný prostor pro toto podání, tedy pro dobrovolné splnění daňové povinnosti daňovým subjektem, a tento prostor mu musí být poskytnut. Pokud výslovně odmítne využít této možnosti a je-li třeba k prokázání správcem daně ve výzvě tvrzeného podezření provedení daňové kontroly, musí být i ta zahájena včas, tedy v původní lhůtě. Operuje-li stěžovatel názorem, že se neumožněním podmíněného prodloužení lhůty dostává správce daně do neřešitelné situace, je třeba poukázat na to, že tato „neřešitelnost“ plyne zcela z jeho postupu, ponechá-li nezbytné úkony na konec lhůty.

Tématem článku je v praxi velice frekventovaná problematika prokazování dodavatele zdanitelného plnění a rozsah důkazního břemene daňového subjektu. Mou snahou je poukázat na skutečnost, že judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterému svědčí pravomoc vykládat právo Evropské unie, je založena na poněkud jiných východiscích oproti těm, na nichž stojí judikatura Nejvyššího správního soudu a z ní vycházející správní praxe. Tato východiska je nutno brát v potaz při řešení sporů, které v této oblasti každodenně vznikají.

V § 170 zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,DŘ “ anebo ,,zákon“) je upraven institut zástavního práva správce daně. Vychází se obecně z toho, že k zajištění neuhrazené daně je správce daně oprávněn zřídit zástavní právo k majetku daňového subjektu anebo k majetku vlastníka, který je odlišný od daňového subjektu. Nutno dodat, že oproti obecné úpravě zástavního práva v občanském zákoníku, obsahuje DŘ speciální úpravu tohoto institutu v již zmíněném ustanovení § 170.Dle tohoto ustanovení zákona je správce daně oprávněn zřídit zástavní právo k majetku daňového subjektu.

„Co peklo schvátí, to už nenavrátí!“, zaznělo v legendární pohádce „S čerty nejsou žerty“, když namísto hříšnice omylem unesli dobračku. Není proto divu, že se tu a tam spletou běžní smrtelníci, třeba při zadávání platebních údajů úhrad na bankovní účet. Tyto omyly usnadňuje dnešní jednoduchost bezhotovostního placení on-line v internetovém bankovnictví, kdy obrazně řečeno máme banku v mobilu. A tak se stává, že při objednání zboží v e-shopu překotně zadáme platební příkaz bance k úhradě… a kvůli naší nepozornosti se spleteme.

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 1. 2020, sp. zn. 4 Afs 366/2019 , www.nssoud.cz

V roce 2018 byl poplatník zaměstnán v ČR, DE a USA. V daňovém přiznání za rok 2018 jsme uplatnili na příjem ze závislé činnosti z DE metodu vynětí a na příjmy ze závislé činnosti v USA metodu zápočtu. Mohli jsme uplatnit také metodu vynětí? V roce 2019 mu byla vrácená z USA část daní. Jak postupovat? Podat dodatečné daňové přiznání na rok 2018 nebo jakým způsobem uplatnit v daňovém přiznání v roce 2019

Na první straně daňového přiznání je mj. třeba uvést, zda poplatník podává přiznání řádné (a tak je tomu v naprosté většině případů), nebo opravné či dodatečné. Přestože počet podávaných opravných a dodatečných přiznání zdaleka nedosahuje počet řádných přiznání, je nutno správným postupům při jejich podávání věnovat pozornost.

V návaznosti na dosavadní informace týkající se daňových úlev v souvislosti s epidemií SARS CoV-2, které byly zveřejněny v čísle DHK č. 5/2020 na s. 3 (článek Ing. Zdeňka Morávka) a v čísle DHK č. 6/2020 na s. 3 (článek Ing. Ivana Macháčka) si uvedeme v dnešním čísle další informace ke dni 28. 5. 2020, týkající se daňových úlev především podnikatelských subjektů.

Opatření v daňové oblasti v souvislosti s nouzovým stavem jsou přijímána a vydávána postupně, daňové subjekty i odborníci se v nich možná trochu ztrácí, proto je v tomto článku shrnu a trochu okomentuji. Kromě daňové oblasti byla přijata ještě celá řada dalších opatření (ošetřovné, „kurzarbeit“, odpuštění minimálních záloh na sociální a zdravotní pojištění, posun termínu pro podání přehledů na sociální a zdravotní pojištění atd.). V tomto článku se ale budu věnovat jen daňové oblasti, a to opatřením spadajícím do působnosti Finanční správy, protože jen v této oblasti je opatření celá řada.

Společnost s r. o. podléhá povinnému auditu, tudíž by za rok 2019 – pokud by neexistovala opatření v souvislosti s koronavirem – podávala daňové přiznání 1. 7. 2020. 1. Musí firmy s povinným auditem podávat na FÚ do 1. 4. nějaké oznámení, že jsou povinně auditované, a tudíž se termín prodlužuje? 2. Může být na daňovém přiznání jako podepisující osoba uveden jednatel s. r. o., a podání tudíž může být uskutečněno přes datovou schránku firmy (firma nemá na zpracování žádného daňového poradce)? 3. Pokud povinně auditovaná firma odešle na FÚ přiznání již 28. 2. 2020 a vyvstane jí povinnost platit čtvrtletní zálohy, jaké budou termíny splatnosti těchto záloh?

V souvislostí s nemocí COVID-19 zveřejnilo Ministerstvo financí postupně od března 2020 řadu opatření v daňové oblasti. Některá z těchto opatření se týkají prominutí sankcí za neplnění některých povinností v oblasti DPH, tj. porušení zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákona o DPH ). Tyto sankce jsou přitom stanoveny především zákonem č. 280/2009 Sb. , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen daňový řád ), který je obecnou zákonnou normou upravující procesní stránku uplatňování daní, s výjimkou postihu za porušení povinností souvisejících s kontrolními hlášeními a možnosti jejich prominutí.

Shrnutí se většinou dělá na závěr článků, my však učiníme opak. Shrneme-li charakter daňových úlev v souvislosti s epidemií koronaviru, vychází nám jako hlavní smyl těchto úprav pomoc osobám zasaženým touto epidemií (a to ať se jedná o fyzické osoby podnikající nebo nepodnikající nebo o právnické osoby) s cílem co nejvíce zabránit útlumu podnikání nebo i úpadku firem. Jak a zda se to podaří, hodnotit pochopitelně nebudeme, to ukáže jistě čas; v následujícím textu pouze na tyto úlevy upozorníme.

Psát o aktuálních novinkách je ošemetné. Mnohé se totiž může lehce změnit v mezidobí od naťukání tehdejší pravdy do zdrojového textu do otevření časopisu čtenářem. (Text sepsán k 5. 5. 2020, pozn. redakce.) Vývoj všemožných daňových a dalších úlev zejména pro podnikatele je aktuálně velmi turbulentní, jak si demonstrujeme níže na kompenzačním bonusu pro společníky s. r. o. Proto je třeba následující přehled vybraných deseti hlavních úlev brát s určitou rezervou a vždy se raději přesvědčit, jestli se ve zmíněném mezidobí podmínky nezměnily. A podstatné je rovněž dodat, že vláda ČR spolu s Parlamentem ČR usnadňují ekonomické zvládnutí korona-krize (nejen podnikatelům) řadou dalších nedaňových opatření. Jako je refundace části mezd ohrožených zaměstnanců (Antivirus), odložení nájemného a splátek úvěrů, úhrada poloviny nájemného, bezúročné úvěry (Covid), ošetřovné pro OSVČ, nesčetné dotace atd. Medvěd přišel ke svému označení údajně tak, že se lidé obávali vyslovit přímo jeho jiné, dřívější jméno, aby jej tím nepřivolali, proto o něm hovořili přeneseně: „ten, kdo ví, kde je med“. Je možné, že podobně vznikne nové, hovorovější označení původce nynější koronavirové pandemie, než je odborné pojmenování „vir SARS-CoV-2“, třeba „Zlovir“. České republice, resp. celému světu, přinesl nejen lidská strádání, ale prostřednictvím proti-epidemiologických vládních opatření také vážně ochromil ekonomiku, pročež se hovoří o tzv. korona-krizi.

Placení daní tradičně zahrnuje kromě evidování daní také jejich vybírání, zajištění, vymáhání a s tím související úkony. Samotnou inkasní část lze pak rozdělit podle toho, zda jde o dobrovolnou úhradu, nebo úhradu nedobrovolnou. Předepisuje se daň splatná; pokud je včas a řádně uhrazena, dojde k zániku daňové pohledávky splněním. Tímto končí řízení v rovině platební. Není-li daň uhrazena, vzniká nedoplatek, který je buď vymahatelný, a v takovém případě je veden ve výkazu nedoplatků (exekuční titul), anebo se jedná o nedoplatek, jež dosud vymáhat nelze (je např. povoleno posečkání daně nebo neuplynula dosud náhradní lhůta splatnosti). Evidovány jsou jak daňové povinnosti, které byly splněny (daň již byla uhrazena), tak daňové povinnosti, které splněny nebyly (je zde nedoplatek). V následujícím příspěvku se blíže zaměříme na výkaz nedoplatků a jeho přezkoumatelnost v kontextu aktuální judikatury.

1) OSVČ, která požádala za období 12. 3. až 30. 4. 2020 o kompenzační bonus, měla v době podání žádosti snížené příjmy, v některých dnech nulové. O některé zakázky do konce dubna úplně přišla. V druhé polovině dubna se však podnikání OSVČ opět rozjelo a vzhledem k jiným sjednaným podmínkám si za část měsíce vydělala víc než obvykle. Jak naložit s kompenzačním bonusem, když byl již vyplacen i za dny, ve kterých už měla OSVČ příjmy? 2) OSVČ, kadeřnice, požádala o kompenzační bonus do 24. 5. 2020, kdy se předpokládalo otevření. Nyní však došlo ke změně a otevřeno bylo 11. 5. 2020. Co s vyplaceným bonusem za tyto dny, kdy už opět podnikala?

Ke zmírnění dopadů událostí souvisejících se vznikem a rozšířením onemocnění COVID-19 a s vyhlášením nouzového stavu na osoby samostatně výdělečně činné byl přijat zákon č. 159/2020 Sb. , o kompenzačním bonusu v souvislosti s krizovými opatřeními v souvislosti s výskytem koronaviru SARS CoV-2 (dále jen „zákon č. „159/2020 Sb. “). Jedná se o podporu OSVČ, jejichž činnost byla v důsledku výše uvedených událostí úplně či částečně utlumena, a tak došlo k zásadnímu nebo výraznému negativnímu zásahu do jejich podnikání. Poslanecká sněmovna dne 22. 4. 2020 schválila pod číslem sněmovního tisku 830 vládní návrh novely zákona č. 159/2020 Sb. V dalším textu budeme vycházet již z novelizovaného zákona č. 159/2020 Sb.

Placení daní tradičně zahrnuje kromě evidování daní také jejich vybírání, zajištění, vymáhání a s tím související úkony. Samotnou inkasní část lze pak rozdělit podle toho, zda jde o dobrovolnou úhradu, nebo úhradu nedobrovolnou. Předepisuje se daň splatná; pokud je včas a řádně uhrazena, dojde k zániku daňové pohledávky splněním. Tímto končí řízení v rovině platební. Není-li daň uhrazena, vzniká nedoplatek, který je buď vymahatelný, a v takovém případě je veden ve výkazu nedoplatků (exekuční titul), anebo se jedná o nedoplatek, jež dosud vymáhat nelze (je např. povoleno posečkání daně nebo neuplynula dosud náhradní lhůta splatnosti). Evidovány jsou jak daňové povinnosti, které byly splněny (daň již byla uhrazena), tak daňové povinnosti, které splněny nebyly (je zde nedoplatek). V následujícím příspěvku se blíže zaměříme na výkaz nedoplatků a jeho přezkoumatelnost v kontextu aktuální judikatury.

Úrok z neoprávněného jednání správce daně je upraven v § 254 zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád “).1) Účelem tohoto institutu je paušalizovat náhradu škody, která je způsobena daňovému subjektu v důsledku nesprávného, resp. nezákonného rozhodnutí správce daně, a předejít tak komplikovaným řízením podle zákona č. 82/1998 Sb. , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád ), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti“).2) Smyslem tohoto článku je seznámit odbornou veřejnost s vazbou lhůty pro placení daně na úrok z neoprávněného jednání správce daně a poukázat na některé aspekty tohoto vztahu, konkrétně na otázku počátku běhu této lhůty, jejího možného stavění či přerušení.

V současné době prakticky celý svět bojuje s epidemií koronaviru a přijímá opatření k zamezení jeho dalšího šíření. Tato opatření samozřejmě mají mimořádný negativní dopad na ekonomiku a jednotlivé fyzické i právnické osoby. Česká republika přijala ke zmírnění těchto dopadů některá opatření, která by měla pomoci zejména podnikajícím subjektům tento nepříznivý dopad překlenout. V následujícím příspěvku bychom chtěli o těchto opatřeních blíže informovat.