Osoby povinné a identifikované, registrace, zdaňovací období - strana 6

Zatímco v dřívějších dobách byla často registrace za plátce DPH pouhou rutinní formalitou, v posledních letech se tato zdánlivě jednoduchá operace stává častým střetem sporů mezi daňovými subjekty a finančními úřady. Jedním z důvodů je skutečnost, že se některé firmy nechávaly zaregistrovat za plátce DPH úmyslně, aby mohly realizovat daňový podvod v této oblasti. V návaznosti na zmíněnou skutečnost správci daně nepostupují vždy pružně a rychle a registrace se stává v praxi někdy noční můrou i pro subjekty, které po plátcovství DPH nijak netoužily, ale jen se snaží naplnit požadavky zákona. Sporům z oblasti registrací k DPH je věnován dnešní výběr z judikatury správních soudů.

1. Český plátce nakupuje zboží (řezané květiny) na burze v Nizozemí a zajišťuje jeho přepravu přímo do Polské republiky. V Polsku květiny následně prodává různým polským odběratelům, osobám registrovaným k DPH. Český plátce splňuje podmínky pro tzv. zjednodušený postup při dodání zboží uvnitř EU formou třístranného obchodu podle § 17 zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o DPH “), a je prostřední osobou, tzn. v daňovém přiznání uvádí hodnotu nakoupeného zboží od nizozemského prodávajícího na ř. 30 a hodnotu prodaného zboží v řádku 31 a podává Souhrnné hlášení s kódem 2. Stává se, že část řezaných květin není po ukončení přepravy v Polsku prodejná a musí se vyhodit. Jakou hodnotu pořízení zboží (ř. 31) má český plátce v daňovém přiznání uvádět? Má uvádět pouze hodnotu zboží, které dále prodal polským odběratelům? Musel by potom přiznat hodnotu zvadlých, poničených atd. (neprodejných) květin jako pořízení zboží ve smyslu § 11 odst. 2 zákona o DPH bez nároku na odpočet daně, pokud by se plátce neregistroval v Polsku a nepřiznal pořízení zlikvidovaného zboží z Nizozemského království tam? Nebo může být na ř. 31 vyšší hodnota pořízení zboží než hodnota fakticky prodaného zboží polským odběratelům? Nebo by se měla hodnota neprodejných květin zdanit v Polské republice? Zvadlé květiny byly českým plátcem zlikvidovány (tedy doprava byla ukončena) v Polské republice a český plátce by se musel v Polsku registrovat? 2. Polská fyzická osoba A se zaregistruje v tuzemsku jako plátce DPH s českým DIČ a zároveň má v Polské republice přiděleno polské VAT ID pro účely obchodování se státy EU. Tato osoba pořizuje zboží z Nizozemí, poskytla dodavateli české DIČ a přepravuje zboží přímo z Nizozemí do Polské republiky jiné osobě B registrované k dani v Polské republice. Může být polská osoba A s českým DIČ a zároveň polskou registrací prostřední osobou ve smyslu třístranného obchodu, pokud by byly jinak splněny podmínky § 17 zákona o DPH ? A pokud nemůže vystupovat v pozici prostřední osoby, je povinna přiznat daň z pořízení v České republice bez nároku na odpočet daně podle § 11 odst. 2 zákona o DPH ?

Fyzická osoba, plátce DPH, vedoucí daňovou evidenci, pořídila náhradní díl ve zvláštním režimu dle § 90 zákona o DPH . Na přijatém dokladu toto sdělení bylo uvedeno, DPH není vyčíslena. Jak vyčíslit v celkovém dokladu o provedené opravě z pohledu DPH zákazníkovi náhradní díl zakoupený ve zvláštním režimu? Pokud si k ceně nepřipočtu žádnou přirážku, tak uvedu cenu (vlastně cenu pořizovací) s 0 % DPH a ostatní položky už budou v běžném režimu DPH (kam budou patřit jiné náhradní díly, na které byl uplatněn nárok na odpočet DPH, cena za vykonanou práci, atd.)? Pokud si k náhradnímu dílu připočtu přirážku, budu odvádět DPH jen z té přirážky? Musí se plátce DPH ještě zvlášť registrovat v rámci tohoto zvláštního režimu dle § 90 zákona o DPH ?

Osoba povinná k dani se ve smyslu § 94 odst. 2 písm. c) zákona o DPH stává ze zákona plátcem pouze za předpokladu, že na základě smlouvy o sdružení (jiné obdobné smlouvy) vykonává nebo bude s jiným plátcem daně vykonávat činnost podléhající dani (případně činnost od daně osvobozenou s nárokem na odpočet). Kasační soud v této souvislosti odkazuje na zcela vyčerpávající odůvodnění krajského soudu (viz zejména str. 13 a 14 rozsudku) a plně se s ním ztotožňuje. Sdružení po dobu své existence žádnou činnost nevyvíjelo a před samotnou registrací navíc už ani formálně neexistovalo.

Zdaňovací období pro účely DPH je důležité z hlediska frekvence podávání daňového přiznání a dalších výkazů pro účely DPH. Nesprávně určené zdaňovací období by pak vedlo k pokutám za pozdní podání daňového tvrzení a za pozdní úhradu daňové povinnosti, případně i k dalším negativním důsledkům. Tento článek obsahuje příslušná pravidla pro zdaňovací období, která jsou blíže vysvětlena na praktických příkladech.

Rozsudek soudního dvora Evropské unie ze dne 13. června 2019 ve věci C-420/18 IO (TVA – Activité de membre d’un conseil de surveillance)

Institut nespolehlivého plátce daně z přidané hodnoty byl zaveden do DPH legislativy s účinností od 1. 1. 2013 jakožto jeden z nástrojů boje proti daňovým podvodům na DPH. Za existence této úpravy je několik tisíc plátců DPH prohlášeno za nespolehlivé. Tento registr by měl být hlídán ostatními plátci DPH, protože jinak se vystavují riziku ručení za neodvedenou DPH, což prakticky znamená úhradu DPH za jiný subjekt.

Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 21. listopadu 2018 ve věci C-664/16 Vădan

V dnešním příspěvku bych volně navázal na příspěvek uveřejněný v časopisu DHK č. 5/2019 na s. 29, ve kterém jsem se věnoval podnikatelským modelům v oblasti zboží, které vedou k registraci k DPH v jiném členském státu EU. Na řadu přichází tudíž další typ zdanitelného plnění, který se nabízí – poskytnutí služeb. I poskytovatelé služeb mohou být „postiženi“ registrací v jiném členském státu.

V dnešním příspěvku bych se rád věnoval obchodním modelům v podnikání, které v určitém stupni rozvoje „překročí“ hranici uplatňování tuzemské daně z přidané hodnoty a vtáhne podnikatele do registrace v jiném členském státu.

Jsem si vědoma skutečnosti, že přihlášku k registraci plátce daně z přidané hodnoty (dále jen „plátce DPH“) podáváme výjimečně, obvykle jednou pro jednu společnost nebo fyzickou osobu. Judikát číslo 9 Afs 216/2018 ze dne 16. 8. 2018 mě zaujal argumentací Nejvyššího správního soudu (dále také „NSS“), proč má správce daně povinnost ověřovat pravdivost údajů uvedených v přihlášce k registraci DPH, a je irelevantní, jestli jde o dobrovolnou nebo povinnou registraci. Dokonce v případě povinné registrace zastává NSS názor, že správce daně může vyvíjet vyšší aktivitu při ověřovaní údajů uvedených v přihlášce. Při ověřování má správce daně uvedené údaje hodnotit nejenom na základě dokladů doložených daňovým subjektem, ale také získávat informace z veřejných rejstříků či seznamů, dotazovat se příslušných správných orgánů či kontaktovat jiné daňové subjekty s cílem potvrdit, že zákonná povinnost skutečně vznikla.

V dnešním příspěvku bych se chtěl věnovat poněkud specifické kategorii daňových subjektů v oblasti daně z přidané hodnoty, a to identifikovaným osobám. Těmito osobami jsou často neziskové subjekty, a právě tímto směrem bych chtěl příspěvek zaměřit. Na úvod uveďme, že identifikovanou osobou jsou při splnění stanovených podmínek osoby povinné k dani, které nejsou plátcem, nebo právnické osoby nepovinné k dani, je tedy zřejmé, že často se tato situace může týkat také neziskových subjektů.

Při podnikání ve společnosti dochází od 1. 1. 2019 k podstatným změnám při uplatňování daně z přidané hodnoty. Novelou zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH “), účinnou od 1. července 2017, byly v zákonu o DPH zrušeny specifické postupy pro uplatňování daně z přidané hodnoty ve společnosti, které byly součástí zákona o DPH od počátku jeho účinnosti. Společníkům, kteří postupovali do konce června 2017 podle původních pravidel, uvedených v zákonu o DPH pro společnost, bylo podle přechodných ustanovení zákona o DPH umožněno postupovat podle těchto původních pravidel nejdéle do konce roku 2018.

Jako další důvod zamítnutí registrace k DPH žalovaný uvedl skutečnost, že nebyla splněna ani podmínka existence reálného sídla ve smyslu § 4 odst. 1 písm. i) zákona o DPH . Uvedený závěr žalovaný učinil na základě zjištění, že stěžovatel nebyl v době konání místních šetření správcem daně zastižen, a to jak na adrese svého původního rejstříkového sídla v Týně nad Vltavou, tak i následně na adrese nového sídla v Abertamech, kde nebyl uveden ani na schránce či zvonku. Podle názoru Nejvyššího správního soudu nelze pouze na základě těchto zjištění učinit závěr, že stěžovatel neprokázal, že má sídlo v tuzemsku. Jako logické se jeví vysvětlení stěžovatele, že vedení podniku tvoří pouze jednatel, který je současně i jediným zaměstnancem stěžovatele. Jelikož tento vykonává faktickou činnost stěžovatele, pohybuje se po jednotlivých zakázkách po celé České republice, a proto není běžně fyzicky přítomen v sídle společnosti. Stěžovatel doložil nájemní smlouvu a sídlo na adrese v Abertamech je zapsáno v obchodním rejstříku. Nebylo proto možné dospět k dílčímu závěru, že stěžovatel neprokázal, že má sídlo v tuzemsku.

Dotaz ohledně přechodu z neplátce DPH na plátce DPH ve společnosti s ručením omezeným. V roce 2017 byla založena společnost a podána přihláška k dobrovolné registraci k DPH – této nebylo vyhověno, tudíž společnost podniká jako neplátce DPH. Koncem roku 2018 bude dosažen limit pro registraci k DPH. Pokud se stane plátcem od 1. 1. 2019, stačí vzít pouze zásoby na skladě, dle inventury, k těm dohledat faktury za nákup a uplatnit DPH – pouze na řádku 45 daňového přiznání? Na konci roku tuto částku dát zase v daňovém přiznání k dani přijmu právnických osob jako dodanění? Je možné si uplatnit DPH i u pokladny EET, regálů, kamer atd. sloužících výhradně v prodejně a zakoupených v srpnu 2017?

Označení identifikovaná osoba bylo do zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH “), zavedeno již v roce 2013. Přináší s sebou práva a povinnosti pro subjekty, které obchodují se zahraničím a nejsou plátci DPH. Tento pojem vznikl jako reakce na nespokojenost malých a středních podnikatelů v EU, kteří se odmítali registrovat k DPH kvůli náhodným a nepravidelným obchodům s partnery z jiných členských států v případech, kdy nesplnili výši obratu pro povinnou registraci k dani. V následujícím textu bude popsáno, koho se tato problematika týká a jaké povinnosti těmto osobám plynou.

Podnikat prostřednictvím e-shopu bývá považováno za nejsnadnější vstup do oblasti obchodu. Samozřejmě nic není ideální a mnoho projektů e-commerce končí po pár měsících fungování. Nejsme tady od toho, abychom snad tipovali komoditní mezery na trhu apod. To necháme na podnikatelích. Následující řádky by měly oslovit ty z vás, kteří řeší fakturaci transakcí na e-shopu uzavřených do zahraničí. Fakturovat prodeje přes e-shop v tuzemsku je přeci jen o poznání jednodušší než za situace, kdy do hry vstupují zahraniční klienti nakupující přes v tuzemsku registrovaného plátce DPH.

Rozsudek soudního dvora Evropské unie ze dne 25. července 2018, ve věci C-140/17 , Gmina Ryjewo, dosud neuveřejněn v Úředním věstníku.

Pro správné uplatnění daně z přidané hodnoty je důležité rozlišovat, co je nájmem a co je ubytovací službou. V následujícím příspěvku si teoreticky i na příkladech probereme specifika obou situací z hlediska daně z přidané hodnoty.

Aktuálně se v Poslanecké sněmovně projednává novela zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH “), která bude obsahovat vícero významných změn v zákoně o DPH , například úprava pojmu úplata a ekonomická činnost. Pro možnou budoucí aktuálnost mne zaujal právě rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 22. 2. 2018 ve věci C-182/17 Nagyszénás.