Ing. Antonín Daněk - strana 20

Zaměstnavatel provedl z důvodu druhotné platební neschopnosti odvod několika plateb pojistného opožděně, za což mu zdravotní pojišťovna vyměřila podle zákona penále. Protože zaměstnavatel zároveň žádal o vystavení potvrzení o bezdlužnosti, promptně uhradil zbývající neuhrazené dlužné pojistné včetně penále. Je možné požádat o prominutí penále v situaci, kdy toto již bylo zaplaceno?

Zaměstnanec, jehož příjem na zkrácený pracovní úvazek nedosahuje minimální mzdy, doložil zaměstnavateli čestným prohlášením, že současně podniká a jako OSVČ platí alespoň minimální zálohy. Zaměstnanec byl nemocný po celé kalendářní měsíce březen a duben. Jak to bude s odvodem pojistného ze zaměstnání a s placením záloh v samostatné výdělečné činnosti?

Stát je plátcem pojistného za studenta pouze do 26 let věku. Pokud tedy v průběhu studia dovrší daný věk, automaticky přestává být v registru zdravotní pojišťovny veden jako osoba, za kterou je plátcem pojistného stát. Pokud student při studiu pracuje jen na dohodu o provedení práce do 10 000 Kč v měsíci, po dovršení 26 let věku bude zřejmě veden jako osoba bez zdanitelných příjmů a bude si každý měsíc hradit částku pojistného sám. Ze strany vysoké školy bylo studentovi řečeno, že povinnost platit zdravotní pojištění vzniká až následující měsíc po měsíci, ve kterém bude mít 26. narozeniny. Je tomu tak i v případě, že 26. narozeniny připadnou na první den v měsíci?

Překážky v práci, ať už na straně zaměstnance nebo zaměstnavatele, přímo ovlivňují placení pojistného na zdravotní pojištění, nejčastěji v případě potřeby provedení dopočtu a doplatku pojistného do minimálního vyměřovacího základu zaměstnance, resp. do jeho poměrné části, v situacích, se kterými se zaměstnavatelé mohou v praxi setkat. V tomto příspěvku se zaměříme na analýzu překážek v práci na straně zaměstnavatele a jejich přímých dopadů ve zdravotním pojištění.

Dne 1. 5. 2004 se stala Česká republika součástí Evropské unie a v důsledku této skutečnosti se začali naši občané při svém pohybu v rámci Společenství řídit nařízeními Rady (EHS) č. 1408/71 a 574/72 . Vzhledem k četným změnám, reagujícím přirozeným vývojem na počáteční stav této nadnárodní úpravy, se však stala tato nařízení příliš rozsáhlými a složitými. S účinností od 1. 5. 2010 byla tato nařízení nahrazena nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení včetně prováděcího nařízení č. 987/2009 (dále jen „Nařízení“). Tato Nařízení se kromě států Evropské unie vztahují na občany a instituce států Evropského hospodářského prostoru (Norsko, Island, Lichtenštejnsko) a Švýcarska – pro všechny tyto státy budeme v dalším textu používat pojem „členský stát“.

Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr představují již dlouhá léta poměrně intenzivně využívaný pracovněprávní institut, jakkoli je v § 74 odst. 1 zákoníku práce stanoveno, že plnění svých úkolů má zaměstnavatel zajišťovat především prostřednictvím zaměstnanců v pracovním poměru. Přínos dohod spočívá pro zaměstnavatele především v jejich flexibilitě, tedy v možnosti operativně zapojit zaměstnance k výkonu práce podle potřeb zaměstnavatele. Dalšími výhodami dohod jsou jejich snadné navázání a ukončení a relativně nižší nákladovost. Výhody pro zaměstnavatele jsou „vyváženy“ nevýhodami pro zaměstnance. Dohody negarantují takovou pracovněprávní ochranu a stejné podmínky jako při výkonu pracovního poměru, kdy u dohod dle zákoníku práce přímo nevzniká například právo na cestovní náhrady, odstupné nebo dovolenou. Každou z dohod limituje maximálně přípustný rozsah práce, čímž se také tyto dohody od sebe odlišují.

Mezi základní povinnosti zaměstnavatele ve zdravotním pojištění patří především řádné placení pojistného a plnění oznamovací povinnosti za své zaměstnance. Jestliže zaměstnavatel tyto zákonem dané povinnosti neplní, může zcela reálně očekávat sankce ze strany zdravotních pojišťoven, které se při výkonu svých práv soustřeďují především na dlužníky, resp. na ty zaměstnavatele, kteří zákonné povinnosti porušují.

V následujícím textu si formou příkladů předvedeme postup zaměstnavatele i pojištěnce při řešení různých situací v oblasti zdravotního pojištění v právních podmínkách jak roku 2016, tak platných od data 1. 1. 2017.

Diskuse týkající se zvýšení vyměřovacího základu u osob, za které platí pojistné stát, se již staly víceméně pravidelnou součástí života naší politické scény. Za účelem zajištění ekonomické stability systému veřejného zdravotního pojištění deklarovala vláda ve svém programovém prohlášení návrat ke koncepci pravidelné valorizace platby pojistného za „státní pojištěnce“, od níž bylo ustoupeno v roce 2009 přijetím zákona č. 362/2009 Sb. , kterým došlo na dlouhou dobu ke zmrazení výše platby za státní pojištěnce na 723 Kč za osobu a kalendářní měsíc tím, že byl vyměřovací základ stanoven na 5 355 Kč. Výpadek příjmů, které dříve zajišťovala valorizace platby za státní pojištěnce, činil jen za roky 2011 až 2013 cca 19 mld. Kč a byl částečně nahrazen opatřeními v rámci systému.

Speciálně na přelomu let mohou zaměstnavatelé řešit různé situace, kdy je nutné důsledně postupovat podle zákona tak, aby případným použitím nesprávného postupu nevznikl ve zdravotním pojištění problém. Podívejme se nyní blíže formou příkladů na způsob řešení některých případů.

Osoba samostatně výdělečně činná a zúčtování roku 2016 ve zdravotním pojištění Ing. Antonín Daněk Během roku 2016 platily osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) ve zdravotním pojištění pravidelně každý měsíc...

Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr představují již dlouhá léta poměrně intenzivně využívaný pracovněprávní institut, jakkoli je v ustanovení § 74 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „zákoník práce“), stanoveno, že plnění svých úkolů má zaměstnavatel zajišťovat především prostřednictvím zaměstnanců v pracovním poměru. Přínos dohod spočívá pro zaměstnavatele především v jejich flexibilitě, tedy v možnosti operativně zapojit zaměstnance k výkonu práce podle potřeb zaměstnavatele. Další výhodou je jejich snadné navázání a ukončení a relativně nižší nákladovost. Výhody pro zaměstnavatele jsou „vyváženy“ nevýhodami pro zaměstnance. Dohody negarantují takovou pracovněprávní ochranu a stejné podmínky jako při výkonu pracovního poměru, kdy ze zákona u dohod přímo nevzniká například právo na cestovní náhrady, odstupné nebo dovolenou. Každou z dohod limituje maximálně přípustný rozsah práce, čímž se také tyto dohody od sebe liší.

S účinností od 1. ledna 2017 se zvyšuje minimální mzda na 11 000 Kč, proto vycházejí zaměstnavatelé při stanovení vyměřovacího základu a navazujícího výpočtu výše pojistného po datu 1.1.2017 z této nové částky.

Pokud student v rámci denního řádného studie dosáhne 26 let uprostřed měsíce, platí zdravotní pojištění za něho ještě stát nebo již za tento měsíc musí zdravotní pojištění sám doplatit v plné výši?

Pro společníky a jednatele společnosti s ručením omezeným (a komanditisty komanditní společnosti) platí ve zdravotním pojištění obecná pravidla pro účast na zdravotním pojištění. Pokud jsou těmto osobám zúčtovány příjmy zdaňované podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), považují se z pohledu zdravotního pojištění za zaměstnance, a to bez ohledu na charakter tohoto příjmu – příjem za práci pro společnost na základě pracovněprávního vztahu nebo i bez něj, funkční požitek apod.

Tématem tohoto pojednání je souhrnný pohled na změny v různých segmentech zdravotního pojištění.

Vláda České republiky rozhodla na svém zasedání dne 21. 9. 2016 o tom, že od ledna 2017 vzrostou důchody průměrně o 308 Kč, průměrná výše penze tak bude činit 11 745 Kč. K přijetí tohoto opatření vláda využila své kompetence, v této záležitosti tedy již není potřebný souhlas parlamentu. Důchody se zvyšují vždy od ledna, a to o růst cen a třetinu růstu reálných mezd. Tyto ukazatele byly za poslední období nízké, takže zejména z tohoto důvodu zákonodárci přidali v roce 2016 důchodcům navíc jednorázově 1 200 Kč.

Nemocenské pojištění vychází z důležitého principu, podle kterého mohou nárok na dávky z tohoto pojištění uplatnit pouze osoby pojištěné neboli účastné nemocenského pojištění. Jinak také řečeno, před vznikem nemocenského pojištění a po jeho zániku již nárok na dávky uplatnit nelze. Z této zásady registrujeme jedinou výjimku, kterou je právě ochranná lhůta jako jeden z prvků sociálně - ochranného charakteru.

Členka zastupitelstva není nikde zaměstnána, obec jí strhává zdravotní pojištění z minimální mzdy. Dne 31. 5. 2016 porodila dítě, a jelikož nemá zaměstnavatele, nemá nárok na mateřskou a bude pobírat rovnou rodičovský příspěvek ode dne porodu. Bude stát plátcem zdravotního pojištění za květen, nebo až za červen? Má obec opět strhnout zdravotní pojištění za květen z minimální mzdy?

Podle § 3 písm. g) zákona č. 187/2006 Sb. , o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZNP“), se zaměstnáním rozumí „činnost zaměstnance pro zaměstnavatele, ze které mu plynou nebo by mohly plynout od zaměstnavatele příjmy ze závislé činnosti, které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v České republice, předmětem daně z příjmů podle právního předpisu upravujícího daně z příjmů a nejsou od této daně osvobozeny“.