Ing. Václav Benda - strana 7

Dotaz ohledně přechodu z neplátce DPH na plátce DPH ve společnosti s ručením omezeným. V roce 2017 byla založena společnost a podána přihláška k dobrovolné registraci k DPH – této nebylo vyhověno, tudíž společnost podniká jako neplátce DPH. Koncem roku 2018 bude dosažen limit pro registraci k DPH. Pokud se stane plátcem od 1. 1. 2019, stačí vzít pouze zásoby na skladě, dle inventury, k těm dohledat faktury za nákup a uplatnit DPH – pouze na řádku 45 daňového přiznání? Na konci roku tuto částku dát zase v daňovém přiznání k dani přijmu právnických osob jako dodanění? Je možné si uplatnit DPH i u pokladny EET, regálů, kamer atd. sloužících výhradně v prodejně a zakoupených v srpnu 2017?

Od roku 1997 si u nás zákazníci, občané i podnikatelé nakupovali body, za které následně v období dalších dvou let mají možnost nákupu různých našich služeb s různými sazbami DPH. Proto z částek přijatých za nákup bodů neodvádíme DPH, přijaté peníze evidujeme v účetnictví jako závazek. Po použití bodů za naše služby podle sazeb DPH, vždy v příslušném měsíci použití těchto bodů, zaúčtujeme v účetnictví oproti peněžnímu závazku tržbu s předpisem odvodu příslušné DPH. V průběhu let vznikaly vždy při inventarizaci ke konci roku drobné kladné rozdíly mezi zůstatkem bodů z evidence v SW a účetním stavem, v tisícových částkách. Tyto rozdíly jsme účtovali do výnosů a odváděli základní sazbu DPH. Nyní po aktualizaci evidenčního SW bodů, byl zjištěn kladný rozdíl v řádově vyšší částce. Je zřejmé, že se jedná o dodatečné rozdíly z minulých let, což nám potvrdil také tvůrce SW. Jedná se o další, dodatečně zjištěné tzv. propadlé body, kdy náš zákazník body nevyužil, žádná služba za ně tedy nemohla být z naší strany poskytnuta. Otázka tedy zní, zda z tohoto historického rozdílu, který nevíme, kdy vznikl, a který nyní zaúčtujeme jednorázově do našich výnosů, musíme odvést také DPH, když nejde o ekonomickou činnost a žádná služba již nemůže být za tyto propadlé body poskytnuta?

Podnikatel – plátce DPH, vede daňovou evidenci. Práce spojené s asfaltováním cest (vytvrzování podkladu asfaltem) v podnikatelském areálu byla provedena polským podnikatelem, který není plátcem DPH a nemá v Čechách provozovnu. Na faktuře není uvedeno DIČ, pouze jedna částka za práci uhrazená na bankovní účet. Prosím o sdělení, zda v daňové evidenci podnikatele (speciálně v přiznání k DPH a v kontrolním hlášení), který tuto službu (práci) přijal od polského podnikatele – neplátce DPH, se bude částka uvádět, ev. na jakých řádcích.

Úvod Pravidla pro stanovení základu daně vyplývají v návaznosti na směrnici 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty (dále jen „směrnice o DPH “) z § 36 zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH “). V návaznosti na stanovení základu daně jsou jak ve směrnici o DPH , tak i v zákoně o DPH stanovena pravidla pro opravu dříve stanoveného základu daně, a tím i výše daně, kterou z tohoto zdanitelného plnění plátce přiznal. Obecná pravidla pro provádění opravy základu daně jsou stanovena v § 42 zákona o DPH . Novelou zákona o DPH , která je součástí tzv. daňového balíčku, a která byla předložena v červnu 2018 vládou České republiky k projednávání Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky (sněmovní tisk 206), je navrhována řada změn v pravidlech pro provádění opravy základu daně. Uvedená novela zákona o DPH , včetně změn v pravidlech pro opravu základu daně má navrhovanou účinnost od 1. 1. 2019, ale je pravděpodobné, že se její účinnost o několik měsíců posune, protože se zřejmě nestihne uvedenou novelu včas projednat a schválit. V následujícím článku jsou nejprve stručně vysvětlena základní aktuálně platná pravidla pro stanovení základu daně, na něž navazují podmínky, za nichž se provádí podle aktuálně platného znění zákona o DPH oprava základu daně. V textu je upozorněno na nejvýznamnější navrhované změny v této oblasti navrhovanou novelou zákona o DPH , která je součástí daňového balíčku.

Při dodání použitého zboží platí podle § 90 zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH “), v návaznosti na směrnici Rady 2006/112/ES ze dne 28. 11. 2006, o společném systému daně z přidané hodnoty (dále jen „směrnice o DPH “), specifická pravidla. Za splnění stanovených podmínek je možno při prodeji použitého zboží aplikovat zvláštní režim zdanění přirážky, který je upraven v čl. 311 až 325 směrnice o DPH . Nejsou-li podmínky pro uplatnění tohoto zvláštního režimu splněny, musí plátci při prodeji použitého zboží aplikovat standardní režim zdanění. V článku jsou vymezeny základní podmínky, za nichž je možno zvláštní režim zdanění přirážky při prodeji použitého zboží použít, a s využitím příkladů vysvětleny základní obecné principy jeho uplatnění.

Ve vládním návrhu novely zákona o DPH , který je součástí novely zákona o evidenci tržeb, je navrhován přesun některých služeb ze základní či první snížené sazby daně do druhé snížené sazby a pitné vody z první snížené sazby daně do druhé snížené sazby daně. V článku jsou nejprve shrnuta aktuálně platná základní pravidla pro uplatňování sazeb DPH v roce 2018, včetně pravidel pro podávání žádostí o závazné posouzení sazby daně. Návazně jsou podrobněji vymezeny aktuálně platné sazby daně u zboží a služeb, včetně sazeb daně pro stavební a montážní práce a dodání staveb. V závěrečné části textu jsou shrnuty navrhované změny týkající se sazeb daně v návaznosti na novelizaci zákona o evidenci tržeb.

Dodání zboží s místem plnění v tuzemsku osobou neusazenou v tuzemsku je z hlediska DPH transakcí, pro niž platí podle zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH “), specifická pravidla. Přiznat daň při dodání zboží s místem plnění v tuzemsku musí obecně plátce, který zboží dodává, a to i v případě, že dodavatelem zboží je osoba neusazená v tuzemsku. Za stanovených podmínek však vzniká při dodání zboží s místem plnění v tuzemsku osobou neusazenou v tuzemsku povinnost přiznat daň plátci jako odběrateli zboží. V úvodní části článku jsou vysvětlena s využitím příkladů pravidla pro registraci osob neusazených v tuzemsku, jak je definuje zákon o DPH , jako plátců daně. V dalších částech textu jsou s využitím příkladů vysvětlena aktuálně platná pravidla pro uplatňování DPH při dodání zboží s místem plnění v tuzemsku osobou neusazenou v tuzemsku.

Střední odborná škola (technického zaměření, příspěvková organizace kraje) plánuje od září otevřít v rámci své doplňkové činnosti svářečkou školu (certifikát od České svářečské společnosti – souhlas se zřízením a vedením svářečské školy, TESYDO – registrační list svářečské školy).

Plátce DPH – OSVČ, nakoupí zboží (hrnky) od neplátce DPH pro další prodej. Poté se rozhodne, že jeden hrnek bude mít pro osobní spotřebu. Cena hrnku byla 300 Kč, platba dodavateli byla provedena v roce 2017. OSVČ bude mít hrnek pro osobní spotřebu v roce 2018. Jak máme postupovat ve vztahu k DPH, a jak postupovat ve vztahu k dani z příjmu fyzických osob?

Společnost s ručením omezeným, měsíční plátce DPH, dodává svým zákazníkům se sídlem v ČR, plátcům DPH, zboží takto: a) vystaví zálohovou fakturu na dodávku zboží ve výši 100 % ceny (včetně DPH), b) po zaplacení dodá do 3–5 pracovních dnů zboží, c) současně s dodávkou zboží vystaví jeden daňový doklad, na který uvede mj.: – den uskutečnění zdanitelného plnění (tj. den dodání zboží), – den přijetí úplaty.

Manželé (SJM) podnikají 20 let ve společnosti a dělí si příjmy a výdaje v poměru 50 : 50. Vzhledem k novele zákona o DPH s účinností od 1. 7. 2017 využili přechodné období a společnost ukončí k 31. 12. 2018. Od 1. 1. 2019 bude podnikat manžel a manželka bude spolupracující osobou. Příjmy a výdaje si budou i nadále dělit v poměru 50 : 50 (§ 13 zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů).

Úvod S účinností od 1. 1. 2016 mají plátci povinnost podle příslušných ustanovení zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH “) a navazující metodiky Generálního finančního ředitelství (dále jen „GFŘ“) předkládat kontrolní hlášení. Údaje vykazované plátcem v kontrolním hlášení za příslušné období musí odpovídat údajům vykázaným tímto plátcem v příslušných řádcích daňového přiznání. Plátce je přitom povinen podat v případě zjištění chybných či neúplných údajů následné kontrolní hlášení. Podání následného kontrolního hlášení může být spojeno s podáním dodatečného daňového přiznání. Podání dodatečného daňového přiznání přitom neznamená pro plátce automaticky povinnost podat také následné kontrolní hlášení, pokud plátce v tomto dodatečném přiznání opravuje údaje, které se nevykazují v kontrolním hlášení. V článku jsou nejprve stručně shrnuta, v návaznosti na zákon č. 280/2009 Sb. daňový řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád “), obecná pravidla pro podávání dodatečných daňových přiznání a následných hlášení. Návazně jsou vysvětlena základní pravidla pro podávání kontrolních hlášení, která vyplývají z příslušných ustanovení zákona o DPH . V další části textu jsou vysvětleny praktické případy, kdy plátci vzniká povinnost či právo podat dodatečné daňové přiznání, s jehož podáním může být spojena i povinnost podat následné kontrolní hlášení i případy, kdy s podáním dodatečného daňového přiznání nevzniká důvod k podání následného kontrolního hlášení.

V následujícím článku jsou nejprve vysvětlena základní pravidla pro stanovení základu daně podle § 36 zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH “), která vycházejí z příslušných ustanovení směrnice Rady 2006/112/ES , ze dne 28. 11. 2006, o společném systému daně z přidané hodnoty (dále jen „směrnice o DPH “). V dalším textu jsou s využitím příkladů vysvětlena pravidla pro zahrnování vedlejších výdajů do základu daně a upozorněno na nejčastější chyby, kterých se plátci v této oblasti dopouštějí. V závěrečné části článku jsou s využitím příkladů vysvětlena pravidla pro zahrnování vedlejších výdajů do základu daně při dovozu zboží podle § 38 zákona o DPH .

Při dodání nemovitých věcí je třeba při uplatňování DPH postupovat podle příslušných ustanovení zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH “). Novelou zákona o DPH , která je součástí zákona č. 225/2017 Sb. , kterým se mění zákon č. 183/2006 Sb. , o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon ), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (dále jen „novela stavebního zákona “), byl s účinností od 1. 1. 2018 novelizován § 56 zákona DPH, z něhož prakticky vyplývá, kdy se při dodání nemovitých věcí uplatní osvobození od daně a kdy se jedná o zdanitelné plnění. Základní věcná pravidla pro uplatňování DPH při dodání nemovitých věcí v roce 2018 se touto novelizací nezměnila, ale dílčí změny se týkají vymezení lhůt pro osvobození od daně při dodání vybraných nemovitých věcí.

U vývozu zboží a služeb přímo vázaných na vývoz zboží se za splnění podmínek uvedených v § 66 a § 69 zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH “) uplatní osvobození od daně s nárokem na odpočet daně, a to v návaznosti na příslušné články směrnice Rady 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty (dále jen „směrnice o DPH “). Koncem roku 2017 zveřejnilo Generální finanční ředitelství (dále jen „GFŘ“) podrobnější výklad k § 66 zákona o DPH ve formě Informace o uplatňování zákona o DPH u vývozu zboží a začátkem ledna 2018 výklad k § 69 zákona o DPH ve formě Informace o uplatňování zákona o DPH u služeb přímo vázaných na dovoz a vývoz zboží, která reaguje také na aktuální rozsudek Soudního dvora EU C-288/16 , který se týká rozsahu osvobození od daně u služeb přímo vázaných na dovoz a vývoz zboží. V první části článku jsou s využitím příkladů vysvětlena aktuálně platná pravidla pro osvobození od daně při vývozu zboží a ve druhé části jsou s využitím příkladů vysvětleny aktuálně platné podmínky pro osvobození od daně s nárokem na odpočet daně u přepravy a služeb přímo vázaných na vývoz zboží.

Sdružení bylo založeno v roce 1996 a má 3 společníky (A, B, C). Tržby a náklady se dělí dle společenské smlouvy. Veškeré tržby a náklady eviduje společník A. Též vystavuje faktury odběratelům. Stejně pokračuje sdružení i v roce 2018. Do roku 2018 bylo sdružení plátcem DPH. Od roku 2018 již plátcem DPH není. Jakého obratu musí sdružení za rok 2018 dosáhnout, aby bylo plátcem DPH (větší než 1 000 000 Kč)? Posuzuje se obrat za celé sdružení, nebo se dělí dle společenské smlouvy? Pokud by byly tržby za celé sdružení např. 1 200 000 Kč a dělilo by se to na 3 společníky (každý 400 000 Kč). Dle společenské smlouvy se dělí tržby a náklady jednou třetinou, budou společníci plátci DPH? Bude v roce 2019 evidovat společník A tržby a náklady za všechny společníky a čtvrtletně převede fakturované příjmy, výdaje podle výše svého podílu na činnosti provedené na základy společenské smlouvy?

Prosím o stanovisko k uplatnění odpočtu DPH při těžbě kryptoměn. Podnikatel OSVČ, příp. obchodní korporace s. r. o. – plátce DPH – v rámci své činnosti nakoupí zařízení nutné k těžbě kryptoměn, uplatní odpočet DPH na pořízení HIM, sloužícího k těžbě. Následně těží kryptoměnu, kterou převádí na bankovní účet FO, příp. s. r. o. vedený v CZK. Prodej kryptoměny, po odečtení nákladů vzniklých v souvislosti s těžbou (odpisy HIM, příp. náklady na elektřinu) je součástí základu daně, který v rámci svého daňového přiznání zdaní daní z příjmů. Je možné uplatnit odpočet DPH na pořízený HIM (příp. na faktury za elektřinu), pokud tato zařízení či spotřeba slouží plně nebo částečně k těžbě kryptoměny?

Vzhledem k tomu, že k níže uvedené složité problematice nelze získat žádný relevantní podklad a v různých diskuzích na internetu se vyskytují různé protichůdné názory, obracím se na vás se žádostí o zodpovězení následujících otázek, případně, zdali by nebylo možné na stránkách Finančního, daňového a účetního bulletinu srozumitelně a jasně tuto problematiku vysvětlit i pro ostatní čtenáře, popř. uvést vzorový příklad. Fyzická osoba: – vedoucí daňovou evidenci, – uplatňuje náklady ve skutečné výši, – měsíční plátce DPH, – podniká v maloobchodním prodeji s velkým množstvím druhových položek, – skladovou evidenci vede v prodejních cenách včetně DPH a provádí tzv. kontrolu korunou (máme pouze jednu skladovou kartu, na které je evidováno veškeré zboží společně ve všech sazbách DPH, vratné obaly nemáme), – zboží je naskladněno tak, že nákupní cenu včetně DPH zatížíme příslušnou marží a v této prodejní ceně včetně DPH zaevidujeme, – marže je značně rozličná a řídí se různými aspekty trhu (nákupní cena, poptávka, konkurence apod.), – nelze tedy jednoduše stanovit průměrnou marži – lze pouze stanovit roční přepočítávací koeficient (k) jako podíl počátečních stavů a nákupů v prodejních cenách s DPH a počátečních stavů a nákupů v nákupních cenách bez daně, samozřejmě bez odlišení skupin DPH, to znamená obě skupiny DPH dohromady, – v prodejních cenách také zohledňujeme ve skladové evidenci přecenění zboží, slevy, odpis zboží apod. 1. Lze způsob kontroly korunou z hlediska platných zákonů používat? 2. Na základě jakých zákonných ustanovení se při kontrole korunou a jakým způsobem řeší inventarizační manko z hlediska daně z příjmů a z hlediska daně z přidané hodnoty, potažmo z hlediska Kontrolního hlášení DPH? 3. Na základě jakých zákonných ustanovení se při kontrole korunou a jakým způsobem řeší inventarizační přebytek z hlediska daně z příjmů a z hlediska daně z přidané hodnoty, potažmo z hlediska Kontrolního hlášení DPH? 4. Předpokládám, že o inventarizační manko se zvyšuje daňový základ, a v tom případě se tato částka uvádí v nákupní ceně bez DPH v daňového přiznání v tabulce „E. Úpravy podle § 5, § 23 zákona“? Jakým způsobem se pak přepočítává manko z prodejních cen včetně DPH na nákupní ceny bez DPH? Lze použít roční přepočítávací koeficient (k)? Bude tento přepočet finanční správa akceptovat? Nebo jakým jiným způsobem tento přepočet technicky provést, když neznám průměrnou marži? 5. V případě inventarizačního přebytku se názory na internetu značně různí. Někdo uvádí, že se musí dodanit stejně jako inventarizační manko, jiní uvádějí, že se vůbec neřeší. Jak je to správně z hlediska daní? 6. V případě, že se musí z inventarizačního manka nebo přebytku odvést DPH vzniká zde obdobný problém, jako u daně z příjmů, navíc zatížený různými skupinami DPH. Jakým způsobem přepočíst inventarizační rozdíl z prodejních cen včetně DPH na nákupní bez DPH a jakým způsobem vypočítat příslušnou výši DPH? Zdali z ceny bez daně nebo z ceny s daní. A kam do daňového přiznání, případně do Kontrolního hlášení se tyto částky zapisují? 7. Jakým způsobem se vypořádat s následujícím problémem. Inventuru sice můžeme udělat po daňových skupinách DPH, ale evidenční stav v prodejních cenách včetně DPH je veden pouze jedním číslem pro všechny daňové skupiny dohromady. Inventarizační rozdíl se pak zjišťuje tak, že se celkový fyzický stav na prodejně sečte také do jednoho čísla a tyto dvě čísla se spolu porovnají. Nedá se tedy přesně zjistit, jak veliké je manko v té které skupině DPH.

Zvláštní režim pro cestovní službu je jedním ze specifických daňových režimů, který upravuje zákon č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH “), a to v návaznosti na směrnici Rady 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty (dále jen „směrnice o DPH “). Tento zvláštní režim, který spočívá ve zdanění přirážky poskytovatele cestovní služby, se posledními novelizacemi zákona o DPH nezměnil. Jeho podstata spočívá ve zdanění přirážky poskytovatele cestovní služby za podmínek stanovených v § 89 zákona o DPH , který vychází z čl. 306 až 310 směrnice o DPH . Použití tohoto zvláštního režimu je přitom za splnění stanovených podmínek pro poskytovatele cestovní služby, který jedná se zákazníkem vlastním jménem, povinné. V následujícím článku jsou s využitím příkladů vysvětlena aktuálně platná pravidla pro uplatnění zvláštního režimu pro cestovní službu.

Pro uplatňování daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) u přepravy zboží podle zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH “), je klíčové vymezení místa plnění podle příslušných ustanovení zákona o DPH a smluvní podmínky, za nichž je přeprava zboží poskytována. V následujícím článku jsou nejprve vysvětlena aktuálně platná pravidla pro určení místa plnění u přepravy zboží. Návazně jsou s využitím příkladů vysvětleny postupy při uplatnění daně u přepravy zboží, a to jak v tuzemsku, tak i u přepravy zboží mezi členskými státy a přepravy spojené s dovozem a vývozem, na kterou se vztahuje osvobození od daně podle § 69 zákona o DPH . Upozorněno je také na aktuální informaci GFŘ, která navazuje na rozsudek Soudního dvora EU C-288/16 , který se týká osvobození od daně u služeb přímo vázaných na dovoz a vývoz zboží.