Ing. Václav Benda - strana 6

V současné době mám problém, se kterým se nevím rady a žádný z oslovených účetních, nebo daňových poradců mi nedokáže poradit. Jedná se o nové opatření v oblasti DPH ve sdružení platné od 1. 1. 2019. Jsme sdružení otec a syn, vedeme daňovou evidenci, oba jsme plátci DPH, čtvrtletní zdaňovací období, paušální daně. Syn vede evidenci ve sdružení a má na otce rozdělovat DPH dle dohodnutého poměru 60 : 40 %. Rozdělení vydaných a přijatých daňových dokladů je vcelku jasné a není v tom problém. Potíž je s režimem přenesené daňové povinnosti jako dodavatele služeb – stavební činnost.

a) Na kolik let je třeba daňově rozepsat zřízení služebnosti – jde o jednorázovou platbu ve výši 20 000 Kč, která byla uhrazena obci v souvislosti s vybudováním vodovodního a kanalizačního vedení na pozemku, který vlastní společnost. Služebnost se dle smlouvy zřizuje na dobu neurčitou. Může se firma rozhodnout, že částku uplatní do nákladů postupně např. v příštích 60 měsících, nebo že náklad bude uplatněn naráz v roce zaplacení? b) Podléhá pachtovné DPH, nebo se považuje za nájem a jde o osvobozené plnění?

1. Hudebník má skupinu (svobodné povolání) a fakturuje jiné firmě koncert za celou skupinu. Potřebuje DIČ? Co uvádí na faktuře? 2. Hudebník má skupinu, má živnostenský list na jiné činnosti, je plátcem DPH a fakturuje jiné firmě koncert za celou skupinu. Musí fakturovat s DPH? Nebo může fakturovat jako hudebník (svobodné povolání) bez DPH? Co uvádí na faktuře? 3. Hudebník má skupinu (svobodné povolání) a fakturuje jiné firmě koncert. Výdaje uvádí paušálem 40 %. Musí dát celý obnos do příjmu, i když mu nenáleží a část příjmů vyplácí ostatním hudebníkům? 4. Jak vyřešit nejlépe účtování hudebního vystoupení? Obecní úřady si nemohou nárokovat DPH z hudebního vystoupení, což znevýhodňuje je i hudebníky (plátce DPH). Co s tím?

Od začátku roku 2019 již nabyly účinnosti tři novely zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH “). První z nich, která byla provedena zákonem č. 283/2018 Sb. , kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, nabyla účinnosti od 1. 1. 2019. Tímto zákonem byl novelizován § 21 odst. 8 zákona o DPH , ale tento odstavec však byl s účinností od 1. 4. 2019 znovu novelizován. Od 1. 2. 2019 nabyla účinnosti novela zákona o DPH provedená zákonem č. 6/2019 Sb. , kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, kterou byla do zákona o DPH doplněna nová příloha č. 2a, ve které je uveden seznam služeb, které podléhají druhé snížené sazbě daně ve výši 10 %. Od data účinnosti jsou v této příloze uvedena pouze pozemní a vodní pravidelná hromadná přeprava osob, u kterých došlo k tomuto datu prakticky ke snížení sazby daně z 15 % na současných 10 %.

V následujícím článku jsou vysvětlena novelizovaná pravidla pro provádění opravy výše daně, a to jak v případě, kdy touto opravou plátce zvyšuje původně přiznanou daň, tak i v případě, kdy plátce opravou dříve přiznanou daň snižuje.

V následujícím článku jsou nejprve vysvětleny základní podmínky, za nichž může plátce jako věřitel provést po účinnosti novely zákona o DPH opravu základu daně v případě nedobytné pohledávky. Návazně jsou vysvětleny základní navazující procesní postupy při provádění této opravy, které je věřitel povinen dodržet. V závěru článku jsou shrnuta pravidla pro provádění navazující opravy odpočtu daně ze strany dlužníka, který je plátcem.

S účinností od 1. 7. 2017 byla novelou zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH “), která byla provedena zákonem č. 170/2017 Sb. , zrušena dřívější specifická pravidla pro správu DPH u společníků společnosti. V této novele bylo zakotveno přechodné ustanovení pro společnosti, které vznikly do 1. 7. 2017, podle něhož mohly tyto společnosti v tomto přechodném období, které trvalo do 31. 12. 2018, ještě postupovat podle dřívějších specifických pravidel pro uplatňování DPH ve společnosti. Od 1. 1. 2019 (po skončení tohoto přechodného období) již musí všechny společnosti postupovat podle standardních pravidel, která však nejsou pro společnosti zákonem o DPH nijak upravena, a proto jsou dovozována pouze výkladově a vyplývají z Informace GFŘ k uplatňování DPH u společníků společnosti od 1. 7. 2017, která je zveřejněna na webových stránkách finanční správy (dále jen „informace GFŘ“). Z této informace však nevyplývá jednoznačné řešení všech problémových situací, se kterými se lze v roce 2019 při uplatňování DPH ve společnosti setkat. V článku jsou s využitím příkladů vysvětlena aktuálně platná standardní pravidla pro přiznávání daně na výstupu a pro odpočet daně ve společnosti, a to ve srovnání s dřívějšími specifickými pravidly.

Úprava odpočtu daně je jedním z korekčních mechanismů, který se podle dosavadního znění zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH “), vztahoval k původnímu odpočtu daně uplatněnému při pořízení dlouhodobého majetku, a to v případě, že ve lhůtě pro úpravu odpočtu daně došlo ke změně v účelu či rozsahu použití tohoto majetku nebo k jeho prodeji. Novelou zákona o DPH , která je součástí tzv. daňového balíčku (zákon č. 80/2019 Sb. ), je s účinnosti od 1. 4. 2019 doplňováno do zákona o DPH nové pravidlo, podle něhož dojde-li ve stanovené lhůtě k dodání nemovité věci, na které byla dokončena tzv. významná oprava, podléhá tato oprava obdobně jako dlouhodobý majetek úpravě odpočtu.

Novelou zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH “), která je součástí zákona, kterým se mění některé zákony v oblasti daní, tj. tzv. daňového balíčku, se do zákona o DPH promítají pravidla pro zacházení s poukazy. Tato pravidla vyplývají ze směrnice Rady (EU) 2016/1065 , kterou se mění směrnice 2016/112/ES, pokud jde o zacházení s poukazy (dále jen směrnice o zacházení s poukazy). V dosavadním znění zákona o DPH , nebyla problematika uplatňování daně u poukazů upravena, a proto byl postup při uplatňování daně dovozován pouze výkladově. Při aplikaci příslušných pravidel mohli plátci již od 1. 1. 2019 do nabytí účinnosti příslušných novelizovaných ustanovení zákona o DPH , která byla novelizována v rámci daňového balíčku, využít tzv. přímého účinku směrnice, tj. postupovat při uplatňování DPH u poukazů již od 1. 1. 2019 podle pravidel vyplývajících z novelizovaného znění směrnice Rady 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty DPH (dále jen „směrnice o DPH “), jak potvrzuje také informace GFŘ zveřejněná k této problematice na webových stránkách finanční správy začátkem ledna roku 2019. V článku je nejprve vysvětleno vymezení pojmu poukaz a členění poukazů na poukazy jednoúčelové a víceúčelové. V dalších částech textu jsou s využitím příkladů vysvětlena pravidla pro uplatňování DPH u jednoúčelových a víceúčelových poukazů.

Směrnicí Rady (EU) 2016/1065 , kterou se mění směrnice 2016/112/ES, pokud jde o zacházení s poukazy, se upravují a v rámci EU sjednocují s účinností od 1. 1. 2019 pravidla pro uplatňování DPH u poukazů. Mění se dosavadní pravidla pro uplatňování DPH u tzv. digitálních služeb a při zasílání zboží. Pravidla pro uplatňování DPH u poukazů se promítají do zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH “), novelou, která je součástí daňového balíčku s původně navrhovanou účinností od 1. 1. 2019 (sněmovní tisk č. 206, senátní tisk č. 32, dále jen „novelizovaný zákon o DPH “). Vzhledem k tomu, že daňový balíček byl schválen Poslaneckou sněmovnou až ve druhé polovině prosince roku 2018, příslušné změny zákona o DPH nabydou účinnosti později po definitivním schválení daňového balíčku a jeho zveřejnění ve Sbírce zákonů. Při aplikaci příslušných pravidel mohou plátci od 1. 1. 2019 do nabytí účinnosti příslušných novelizovaných ustanovení zákona o DPH využít tzv. přímého účinku směrnice, tj. postupovat při uplatňování DPH u poukazů již od 1. 1. 2019 podle pravidel vyplývajících z novelizovaného znění směrnice Rady 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty DPH (dále jen „směrnice o DPH “). V článku je nejprve vysvětleno vymezení poukazů pro účely DPH a jejich členění na poukazy jednoúčelové a víceúčelové. V další části textu jsou s využitím příkladů vysvětlena pravidla pro uplatňování DPH u jednoúčelových poukazů a v závěrečné části textu pravidla pro uplatňování DPH u víceúčelových poukazů.

1. Jaké je datum uskutečnění zdanitelného plnění? A kdy bude poprvé autor vystavovat fakturu a odvádět DPH? Například: Dle smlouvy – odevzdání příspěvků do konce měsíce, např. tedy do 31. 12. 2018. Honorář dle smlouvy – do 1 měsíce od odevzdání, zaúčtování tedy např. k 31. 1. 2019. Na účet autor honorář obdrží v únoru 2019. Autor je měsíčním plátcem DPH. Takto se to bude opakovat každý měsíc. Autor se stal plátcem k 1. 1. 2019. Jde o autorský text do online aplikace, která se stále vyvíjí, zatím není publikována, autor odevzdává texty průběžně. Je možné osvětlit i variantu v případě, kdyby se stal autor čtvrtletním plátcem? 2. Jak by autor postupoval v případě, že by se jednalo o pravidelně vydávaný tištěný, či on-line časopis, kdy výplata honoráře je dána ve smlouvě takto: a) „Odměna zahrnuje jak vytvoření díla, tak i poskytnutí licence v rozsahu bodu × této smlouvy, dále veškerou součinnost autora s nabyvatelem, včetně korektur. b) Nabyvatel se zavazuje zaplatit autorovi sjednanou odměnu ve prospěch jeho bankovního účtu nejpozději 60 dnů poté, co bylo zahájeno šíření díla.“

Pozemek prodává fyzická osoba, která je v době prodeje OSVČ a plátce DPH. Předmětem podnikání OSVČ je projektová činnost ve výstavbě, provádění staveb, jejich změn a odstraňování. Pozemek fyzická osoba koupila o 5 let dříve, než se stala OSVČ a než se stala plátcem DPH. Jednalo se o soukromou investici, záměrem bylo soukromé využití pozemku (stavba rodinného domu). Pozemek je evidovaný v katastru nemovitostí jako orná půda, nicméně podle § 56 zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, splňuje definici stavebního pozemku, jelikož byly učiněny správní úkony provedené za účelem výstavby nemovitosti na pozemku. Jelikož se zde jedná o pozemek, který fyzická osoba pořídila mimo svoji ekonomickou činnost (podnikání), domníváme se, že při prodeji tohoto pozemku není třeba uplatňovat DPH, jelikož tento prodej není předmětem DPH.

Pravidla pro opravu základu daně jsou upravena v § 42 zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o DPH ), a to v návaznosti na § 36 zákona o DPH . Novelou zákona o DPH , která je součástí daňového balíčku (poznámka autora: novela byla schválena Poslaneckou sněmovnou v prosinci roku 2018 a zřejmě nabyde účinnosti v průběhu I. čtvrtletí 2019), budou pravidla pro opravu základu daně novelizována. V následujícím článku jsou nejprve stručně vysvětlena základní novelizovaná pravidla pro stanovení základu daně, na něž navazují podmínky, za nichž se provádí oprava základu daně. Praktické postupy při opravě základu daně podle novelizovaného znění zákona o DPH ve srovnání s dosavadním stavem jsou vysvětlena na příkladech.

Zvláštní režim přenesení daňové povinnosti na příjemce zdanitelného plnění je v České republice uplatňován od 1. 4. 2011 podle příslušných ustanovení zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH “), a spočívá v přenesení daňové povinnosti u vyjmenovaných zdanitelných plnění v tuzemsku na příjemce tohoto plnění, který je plátcem daně.

Zubař (plátce DPH) prodává kartotéku pacientů jinému zubaři. Lze na předmětný prodej vztáhnout osvobození (§ 58 zákona o DPH ) jako na službu úzce související se zdravotní službou? Nebo je nutno uplatnit základní sazbu daně? Dle Informace GFŘ obecně administrativní služby mezi osvobozená plnění nepatří, v tomto případě to ale není administrativní úkon vyžádaný pacientem. Z informace GFŘ: „Služba úzce související se zdravotní službou. Ve smyslu judikatury ESD je službou vedlejší taková, která slouží k lepšímu využití hlavního plnění, tj. měly by to být služby nezbytné pro dosažení léčebných cílů dané zdravotní služby a naopak nepůjde takto o služby, jejichž účelem je dosažení dodatečného příjmu poskytovatele zdravotních služeb.“

Dodavatel i odběratel jsou plátci DPH. Dodavatelem byl odběrateli v roce 2014 vystaven daňový doklad na stavební práce (přenesená daňová povinnost), který nerespektoval ústně dohodnuté cenové vyrovnání. Odběratel rozporoval správnost ceny na daňovém dokladu, dodavatel mu nevyhověl. Odběratel doklad nezaúčtoval ani neuvedl do přiznání DPH. Na základě následného soudního jednání došlo koncem roku 2017 k uzavření dohody o narovnání s tím, že dohodnutá částka je včetně DPH 21 % (viz příloha). Odběratel celou částku zaplatil a požadoval po dodavateli daňový doklad, aby mohl uplatnit odpočet DPH. Ten mu sdělil, že nemůže již opravný daňový doklad vystavit, protože byla překročena tříletá lhůta pro možnost provedení opravy původního dokladu. Má snížení původní ceny na základě dohody o narovnání vliv na DPH? Z průběhu soudního jednání vyplývá, že dohodnutá částka narovnání byla nešťastně zvýšena o částku DPH. Jedná se ale o plnění s přenesenou daňovou povinností. Znamená to, že při kladné odpovědi na výše uvedenou otázku by měla být částka ve výši DPH dodavatelem vrácena a odběratel by měl uplatnit ve svém daňovém přiznání režim přenesené daňové povinnosti? Při záporné odpovědi na danou otázku by měla být dodavatelem pouze vrácena částka DPH?

Společnost (s. r. o.) zakoupila ve veřejné dražbě nemovitost (nebyl, a ani nemohl být uplatněn nárok na odpočet DPH). Nemovitost byla rozdělena na bytové jednotky. Některé jednotky byly prodány (osvobozeno od DPH bez nároku na odpočet – splňuje časový test a nedošlo k podstatné změně), část zůstala v majetku s. r. o. Bylo založeno SVJ , jehož členem je i s. r. o. Výše uvedené s. r. o. vykonává tyto činnosti: – pronájem vlastních jednotek (osvobozeno – bez nároku na odpočet), – ubytování ve vlastních jednotkách (snížená sazba DPH), – správa výše uvedeného SVJ (základní sazba DPH). Z výše uvedeného je patrné, že u přijatých zdanitelných plnění uplatňuje mimo jiné i krácený nárok na odpočet. V průběhu kalendářního roku jsou veškeré náklady na energie, správní náklady, náklady na opravy a údržbu fakturovány dodavateli výše uvedené společnosti (s. r. o.) jako správci. DPH na vstupu u oprav a údržby a některých položek správní režie je kráceno koeficientem (nárok na odpočet je pouze 3 %). V následujícím kalendářním roce je provedeno vyúčtování energií, služeb, správní režie a údržby s ostatními členy SVJ a poměrná část (cca 55 %) je jim vyfakturována s DPH v příslušné sazbě – tj. dojde k dodání služeb, u kterých byl při jejich přijetí uplatněn nárok na odpočet pouze v krácené výši (v tomto případě pouze 3 %). Lze tento postup používat? Pokud ano, lze při této změně účelu použití (do)uplatnit nárok na odpočet (55 % z 21 – 3 %)? Pokud ano, jakým způsobem, a do kterého řádku přiznání? Prosím o ukázku na konkrétním případě, např. v roce 2017 přijala s. r. o. fakturu za opravy v částce 100 000 Kč + 21 000 Kč DPH. Uplatnila nárok na odpočet pouze 3 %, tj. 630 Kč. V roce 2018 v rámci vyúčtování s SVJ vyvstala potřeba 55 % těchto oprav na SVJ přefakturovat s plným DPH tj. 55 000 + 11 550 Kč DPH.

Plátce daně vlastní tři místně oddělené objekty. Z prvního objektu mu neplynou žádné příjmy, z druhého objektu je příjem od neplátce, třetí objekt je pronajat plátci a nájemné se účtuje s DPH. Vzniká plátci u prvního objektu nárok na odpočet daně např. u dodávek elektřiny? Vzniká u druhého objektu nárok na odpočet daně ve výši, v níž jsou energie přefakturovány nájemci?

Plátce DPH – OSVČ, má prodejnu a prodává zboží, které je uvedeno v příloze č. 4 k zákonu o DPH (hlavně ručně vyrobené šperky – nové). Naši dodavatelé jsou převážně neplátci DPH. Tyto šperky od neplátců DPH buď nakupujeme a považujeme je za zboží (děláme na ně skladové karty), anebo v některých případech jsou s dodavateli – neplátci DPH, sepsány komisionářské smlouvy. V případě prodeje zboží, na které je sepsána komisionářská smlouva používáme zvláštní režim – § 90 zákona o DPH a zdaňujeme DPH jen přirážku. Lze použít § 90 zákona o DPH a zdaňovat DPH jen přirážku i u zboží, které od neplátců DPH přímo nakupujeme a evidujeme na skladových kartách? Nebo se § 90 týká jen zboží, na které je sepsána komisionářská smlouva s neplátcem DPH?

Zpracovávám účetnictví pro firmu A, která uzavřela smlouvu s českou společností B na dodávku a montáž výtopny na Slovensku. Česká společnost B je generálním dodavatelem slovenského klienta. Jde tedy o subdodávku. V jakém režimu bude probíhat fakturace společnosti A vůči společnosti B, přesněji, zda bude mezi českými společnostmi uplatněna přenesená daňová povinnost nebo rozhoduje montáž v jiném členském státě dle § 7 zákona o DPH , řídící se slovenskými zákony?